Jo, udělala jsem to. Zase jsem začala novou povídku, i když ještě nemám dopsané ty ostatní. Ale když jsem chytila tužku do ruky a šlo to samo, bylo mi líto ji sem nepřidat. Snad se vám to bude líbit.

,,Pořád tomu nemůžu uvěřit." vydechla jsem zasněně a stiskla ještě silněji ruku sevřenou v mé dlani.

,,Zasloužíš si to zlatíčko. My všichni si to zasloužíme." odpověděla mi máma se stejně přitroublým úsměvem, který zdobil můj obličej.

,,Půjdu nachystat něco na chuť." myslím, že to řekla spíš sobě, protože nečekala na žádnou odpověď. Bez jakýkoliv obav jsem dopadla na mou zbrusu novou manželskou postel. Přišlo mi, jakoby se Jester usmíval, že už ho každé ráno nebudu muset zvedat ze studené podlahy.

,Souhlasím s tebou, kamaráde.' pomyslela jsem si a cvrnkla ho do jeho neživého nosu. Byla to neuvěřitelná změna. Ne moje nová postel, ne můj úplně nový pokoj , a dokonce ani náš asi před týdnem koupený dům v tomhle pro mě obrovském městě. Štěstí mi z nového začátku proudilo žilami, až jsem měla obavy, aby nepraskly. Bez toho, aniž bych pohla jakoukoliv jinou části těla jsem natáhla ruku k nočnímu stolku a poslepu jsem začala hledat svůj mobil. Poté, co jsem chvíli držela jedničku, začal zvonit.

,,Haló?" ozvalo se z druhého konce nejistě.

,,Jenny?" zkusila jsem to opatrně a se přivřenými víčky jsem čekala na hlasitou odpověď. Dostavila se.

,,Proboha Ann! To je dost, že se vůbec ozveš. Jak už je to dlouho, co-"

,,Jenny, mluvili jsme spolu včera, dvě hodiny před tím, než jsem ti zavolala zase." skočila jsem ji do řeči se smíchem.

,,Přesně tak, včera. Je půl třetí a já už se tady od rána producíruju s mobilem v ruce." dokázala jsem si to živě představit. Až příliš živě.

,,Měla jsem toho vážně moc. A to je taky důvod, proč volám. Mám hotovo!" znovu radostně zapištěla.

,,Tak povídej! Úplně vidím výraz tvojí mámy. Musí být tak šťastná." mým tělem projela nepříjemná vlna.

,,Tolik bych chtěla, aby jsi tady byla se mnou." řekla jsem skoro neslyšně. Na druhé straně bylo taky ticho, i když jsem si byla jistá, že mě slyšela.

,,Annie, nezačínej zase. Víš přece, že-"

,,Jojo. Promiň. Jen se mi po tobě strašně stýská." stýskalo. Jenny Wallová byla moje jediná a nejlepší kamarádka už od prvního dne při nástupu do školy, protože jí rodiče koupili stejné papučky, měli jsme si místo dávání pozor o čem povídat. A teď byla pryč.

,,Mně po tobě přece taky. Ale pořád jsme spolu, cítíš to? Sedím vedle tebe." položila jsem dlaň na prázdné místo vedle sebe a smutně se usmála.

,,Pořád nic?" změnila po chvíli téma a já jsem protočila oči.

,,Jenn, víš vůbec, jak je Sydney obrovská. Nechci ti kazit iluze, ale-"

,,Neopovažuj se to říct. Slyším, co ti běhá v mysli až sem. ' Jsou to jen nějací namyšlení frajírci, Jenny. Kdyby jsi je vůbec někdy potkala, stejně by si tě ani nevšimli, Jenny. Vůbec nejsou dokonalý, Jenny.' Jsou Ann, vím, že je miluješ. Kdyby něco, ozvi se. Vlastně se ozvi, i kdyby nic, volá mě máma. A usmívej se, sluší ti to!" zakřičela těsně před tím, než zavěsila. Tolik mi chyběla. Neznala jsem v tomhle novém vesmíru jedinou živou duši, takže ze seznamu toho, čím se můžu zabavit hodně prořídl.

Mým pokojem zaznělo slabunké klepání na dveře. Vyhoupla jsem se na nohy a utíkala otevřít. Než jsem stihla cokoliv říct, dvě oproti mně maličké ruce se zavěsily na můj krk.

,,Timmy." zasmála jsem se a zatočila se svým mladším bráškou.

,,Chci to vidět! Chci to vidět!" vykřikl vesele a já ho pustila na nohy.

,,Páni! Nádhela." jeho udivení mi vykouzlilo úsměv na rtech. Vyskočil na moji novou, voňavoučkou postel a se zavřenýma očima se tam roztáhl. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a za kotníky ho vytáhla do vzduchu.

,,Tak to teda né, kamaráde. Ta je moje." radostně pištěl a tomu co říkal přes smích nešlo rozumět.

,,Jenom dneska." zaprosil, když jsem ho položila zpátky do polštářů. Pobaveně jsem přikývla a on mi znovu skočil kolem krku.

,,Jsi ta nejlepší ségla pod sluncem." po jeho prohlášení jsem ho líbla na čelo.

,,Jdeme za mámou. Myslím, že slyším mixér." zablesklo se mu v jeho zářivě zeleno-modrých očkách a rozběhl se směrem ke schodům.

,,Kdo dzív psíjde, ten dzív baští!" slyšela jsem ho pištět. Milovala jsem jeho dětskou radost. Když jsem sešla dolů, už seděl na gauči a netrpělivě čekal. Jeho světle hnědé vlasy mu spadaly do obličeje a v ruce držel plyšové koťátko. Máma měla alergii na srst, takže jakákoliv měkoučký mazlíček nepřipadal v úvahu.

,,Mluvila jsem s Jenny." řekla jsem ji do zad a ona se s úsměvem otočila.

,,A?" zeptala se zvědavě.

,,Jako vždy." zaprskanou zástěru oprášila a směs surovin, jejíž zbytky se válely po kuchyňské lince vyklopila do předmazaného plechu.

,,Až se tady trochu zažijeme, může přijet na jak dlouho jen budete chtít."

..Díky mami." kývla a zavřela troubu.

,,Čas na večelní hlu!" ozvalo se nadšeně z obýváku.

,,Na pexeso dneska zapomeň Timmy. Moje pokladnička už je skoro prázdná." zakřičela jsem v odpověď a počkala si na protestanskou akci. Za chvíli už se ze dveří vyčnívala jeho hlava a v ruce držel modré prasátko. Povzdychla jsem si a zamířila ke konferenčnímu stolku, který byl obklopen dvěma bílými, koženými sedačkami.

,,Tak co je to dnes?" zeptala jsem se se zájmem a doufala v nějakou lepší variantu. Začal soustředěně rozpočítávat hromádky s roztřízenými kartičkami a když skončil, vítězně se ušklíbl.

,,Balvy." to bylo jediné slovo, které opustilo jeho malinké rty a mně bylo jasné, že dnes to, v podstatě tak jako vždycky, dopadne bídně.

,,Vsázím jen pytlík bonbónu, tohle máš vyhraný." usoudila jsem už teď poraženě, ale Timmy zakroutil hlavou.

,,Chci výhlu plo požádné chlapy!" řekl odhodlaně a já jsem před něj položila kovovou minci. Vítězně zatleskal, přihodil svou sázku a začal kartičky skládat mezi nás. Seděla jsem v tureckém sedu a pozorovala, jak se soustředí. Byl na svůj věk až příliš chytrý a já jsem na něj směla být právem hrdá. Nakonec čtverečky zamíchal a pokynul mi k prvnímu tahu. Otočila jsem ji obrázkem nahoru a poté pečlivě vybrala druhou. Nic. Jako vždycky. Po deseti minutách a skóre dvanáct ku třem jsem s nesprávně otočeným obrázkem hodila na podlahu.

,,Vzdávám to. Vyhrál si. Strč si ty svoje peníze do toho svýho prasete a-"

,,Mám hotovo!" vykřikla máma z kuchyně a my se oba zároveň rozběhli ke stolu.

,,Tak?" zeptala se nadšeně a já jsem protočila očima. Jakoby ta otázka nebyla úplně zbytečná.

,,Vyhlál jsem." vypískl Timmy a já jsem mu hrdě stiskla rameno.

,,Nechápu, jak to děláš broučku." pochválila ho a zakousla se do ještě horkého koláče. Vůně se rozbíhala po celém domě a v místnosti bylo opravdu příjemně.

,, To by mě taky zajímalo.." Timmy si užíval slast, kterou mu způsobovaly jahody na povrchu máminy dobroty a odmítal odpovědět.

,,Zítra je pátek, co máš vůbec v plánu? Měla by jsi toho volna využít, než zase začne škola." skvěle mami. Tohle jsem přesně potřebovala slyšet. Škola. Trvalo mi tak dlouho dobu, než jsem si na staré střední vůbec zvykla a teď mám všechno začínat od začátku.

,,Chci se tady v okolí porozhlédnout." řekla jsem a Timmymu se rozsvítily oči.

,,Můžu jít plosím s tebou?" snažil se ze sebe dostat s plnou pusou. Rukou jsem mu rozcuchala vlasy a přikývla.

Pozn. autorky: Nahoře v médiích máte Jestera ^_^