Když se dívky vrátily do Gardenie a stejně jako každý večer usedly na barové stoličky ve Frutti Music Baru, nikdo neměl příliš náladu si povídat. Roxy pro jednou nestála za pultem, ale sklesle posedávala vedle dívek, přičemž jí tu a tam z úst unikl tichý povzdech. Bloom, která seděla vedle ní, položila mladé dívce ruku na rameno.

„Je to moje vina," zavzlykala víla zvířat tiše, „to já je pomocí Bílého kruhu osvobodila. Věřila jsem, že nám pomohou vrátit na Zemi magii a budou stát po našem boku při ochraně Gardenie i celého světa lidí. A ony se místo toho chtějí mstít..."

„Roxy, tohle si nemůžeš vyčítat," zavrtěla hlavou víla dračího ohně. Růžovovláska však hlasitě popotáhla a prudce setřásla Bloominu ruku ze svého ramene.

„Nebula mě využila skrze Bílý kruh, Morgana zase skrze sny," pronesla rázně s pohledem upřeným do pultu, na nějž dopadaly slané kapky slz, které dívce stékaly po tvářích. „Co jsem to za vílu, když se nechám tak snadno ovládnout?"

„Jsi pořád ještě mladá, Roxy," snažila se jí Aisha, která seděla po jejím druhém boku, trochu uklidnit, „až získáš nějaké zkušenosti, budeš proti podobným hrátkám s myslí více imunní. Chce to jen trochu času a–"

„Ne!" vykřikla mladá víla a složila hlavu do dlaní. „Ne, ne, ne! Žádný čas, žádné zkušenosti! Já nechci!"

„Prosím, Roxy, hlavně se uklidni," chlácholila ji mírným tónem také Flora, „je toho teď na tebe hodně, ale to neznamená, že jsi na to sama. Jsme tu pro tebe a se vším ti pomůžeme, neboj se." Ani vlídná slova víly přírody však neměla žádný účinek.

„Nechci, abyste mi pomáhaly! Nechte mě na pokoji!" zakřičela Roxy, s rozezleným výrazem ve tváři vstala z barové stoličky a doslova utekla z podniku i od svých kamarádek.

„Bum," zamumlala Stella, čímž si od Bloom vysloužila nesouhlasný pohled. Tecna s Musou se tiše uchechtly, to však víla dračího ohně nezaznamenala a proto na jejich úšklebek nijak nereagovala.

Inu, Roxy nebyla jediná temperamentní víla ve skupině. I Bloom ve svých začátcích častokrát bezdůvodně vyšuměla a právě citoslovcem bum Stella ráda vystihovala její rozpoložení v momentě, kdy se Bloomin temperament naplno projevil.

„Ta její impulzivnost mě někdy vážně vytáčí," odfrkla si Aisha a obrátila do sebe zbytek svého ovocného koktejlu.

„Nemůžeme jí to mít za zlé," snažila se ji víla dračího ohně bránit, „leží jí na bedrech obrovská zodpovědnost. Vždyť je poslední vílou na Zemi! Život s takovým osudem pro ni rozhodně není jednoduchý."

„To je sice pravda," pokývala hlavou víla hudby, „ale ani pro nás není jednoduché ji chránit před kouzelníky, když si nenechá pomoci." Na Musina slova reagovaly víly letmým přikývnutím.

„Věděly jsme, že náš úkol na Zemi nebude procházka růžovým sadem," připomněla dívkám Flora, „a i když je to s Roxyinými náladami o něco složitější, nemůžeme to vzdát. A už vůbec ne teď, když máme za patami i Nebulu a její pozemské víly."

„Souhlasím s Florou," přitakala Tecna, „Morgana se chce pomstít kouzelníkům, kouzelníci jdou zase po nás. Mohlo by se zdát, že máme s pozemskými vílami společného nepřítele, ale ani u nich nejsme zrovna v milosti. Takže to vypadá, že nám hrozí nebezpečí ze všech stran."

Stella věnovala víle technologií dlouhý pohled. „Díky za shrnutí, Tecno. Hned je mi líp."

„Musíme vymyslet plán," rozhodla Bloom a položila dlaně na barový pult, „teď si nemůžeme dovolit riskovat. A ačkoliv to nerada říkám, musíme brát ohled i na kouzelníky. Pomsta nikdy nic nevyřeší a naším cílem je teď jediné – přesvědčit o tom i Morganu."

„A to už se zdálo, že si užijeme chvíli klidu," povzdechla si víla Slunce a Měsíce a opřela si bradu do dlaní.

„Že tě to ještě překvapuje," uchechtla se Musa, „za ty roky už bys mohla být zvyklá na to, že rádoby klid nikdy dlouho nevydrží."

V tom měla tmavovlasá víla hudby pravdu. Chvíle klidu dívkám opravdu nebyly souzeny. A podle všeho se o tom měly znovu brzy přesvědčit.

***

Strážné víly té noci spaly neklidněji než obvykle. Z pokojů se ozývalo tlumené mručení, šustění peřin i náhodná slova vyřknuta ze spánku.

„Floro..."

Víla přírody se převalila v posteli a pár pramínků hnědých vlasů jí popadalo do obličeje.

„Floro..."

Nakrabatila čelo a tiše zamručela, ale spala dál. Několikrát pohodila hlavou ze strany na stranu, jako by se jí zdál nehezký sen.

„Floro..."

Hlas se stával naléhavějším. Kdo ji volá? Co po ní chce? Zamračila se a zamumlala cosi nesrozumitelného.

„Floro...!"

S prudkým nádechem se vyšvihla do sedu. Vykulenýma očima hleděla rovně před sebe, nepravidelně dýchala a po těle jí stékal pot. Zdála se jí podivná noční můra, která neměla žádnou podobu ani tvar. Jediné, co si uvědomovala, bylo ono naléhavé volání o pomoc.

Flora se pomalu rozhlédla kolem sebe. V pokoji byla tma, světle růžová kočička Coco oddechovala v pelíšku u postele a nikdo jiný v místnosti nebyl. Opatrně pohladila spícího mazlíčka tak, aby ho nevzbudila, doufajíc, že ji dotyk měkké srsti uklidní. Avšak nestalo se tak. Srdce jí bilo jako o závod a ani chladný vzduch hluboké noci, který do pokoje vpustila otevřeným oknem, jí na klidu moc nepřidal.

Toho dne už neusnula. Místo toho se brzy přesunula z bytu dolů do obchodu a začala s úklidem. Alespoň ten její mysl zaměstnal natolik, že když se její kamarádky lehce před osmou hodinou ranní konečně vyhrabaly z postelí, leskl se jejich obchůdek od podlahy až po strop.

„Páni," vydechla Aisha a rozhlédla se po prostorech obchodu, „tak čisto tu snad nikdy nebylo. Co se tu stalo?

„Ále," zasmála se víla přírody a opřela se o recepční pultík, který se nacházel kousek od vchodu, „jen jsem tady trošku uklidila, zatímco jste spaly."

„Trošku?" povytáhla obočí Stella a změřila si svou kamarádku podezíravým pohledem. „Spala jsi vůbec?"

„Jen trochu," přiznala víla přírody s povzdechem, „měla jsem divný sen, který mi nedal spát."

„Tak proč jsi nás nevzbudila?" zeptala se Musa a pohlédla na Floru starostlivým pohledem. Víla přírody však jen zavrtěla hlavou.

„Nechtěla jsem vás s tím otravovat," mávla nad tím rukou, „a navíc o nic nejde. Teď bychom se měly nachystat a připravit, za hodinu otvíráme." Její kamarádky přikývly a zamířily opět nahoru, aby se před náročným dnem posilnily vydatnou snídaní.

***

„Tak jo, tenhle byl poslední," zahlásila Bloom, když vyprovodila zákazníka z obchodu a otočila cedulku na dveřích na „zavřeno". Všechny víly si jako na povel hlasitě oddechly.

„Jsem vyřízená," odfrkla si Stella a otřela si pomyslný pot z čela, „udržovat to tady v provozu dá pořádnou práci. Myslím, že si zasloužíme odměnu. Co takhle sem pozvat kluky a udělat si malou oslavu?" Nikdo, zdálo se, nebyl proti, což dívkám vlilo novou energii do žil. Hned nato se však ozvalo tiché zaťukání na vstupní dveře obchodu.

Víla dračího ohně udělala pár kroků vpřed a už z dálky na nově příchozího volala: „Omlouváme se, ale už máme zavřeno!" Jakmile však přišla blíže, spatřila za dveřmi nervózně postávající Roxy.

„Roxy," vydechla Bloom překvapeně a pustila vílu zvířat dovnitř, „nečekaly jsme tě tu."

„Já vím," zamumlala mladá víla a namotala si na prst pramen růžových vlasů, „přišla jsem se vám omluvit. Včera jsem to nezvládla a vyjela po vás úplně zbytečně. Mrzí mě to."

„Nic si z toho nedělej, Roxy," usmála se na ni víla dračího ohně, „víme, že je to teď pro tebe těžké. Ale jsme tu, abychom ti se vším pomohly. S námi jsi v bezpečí, to se nebo–"

„Nechtěla bys to přehodnotit?"

Rusovláska ucukla, když kolem ní prolétla koule temné energie. Trhla hlavou směrem, odkud útok přišel, jen aby pohlédla do tváře čtyřem kouzelníků, kteří stanuli u vchodu do obchodu. Víly se vmžiku seskupily okolo Roxy, aby ji ochránily.

„Ogrone," oslovila víla dračího ohně červenovlasého vůdce kouzelníků, „zapomněl jsi snad, jak dopadlo naše poslední setkání?"

„To ani náhodou, vílinko," zavrtěl hlavou kouzelník a snad i udělal nepatrný krok vzad, „náhodou se ke mně ale donesla informace, že jste použily Bílý kruh k osvobození pozemských víl."

„A to nebylo zrovna moudré rozhodnutí, že ano?" doplnil jej Gantlos, který se postavil po boku svého vůdce.

„Proto jsme vám přišli předložit... jak bych to řekl... takovou nabídku," pokračoval Duman a hned poté se hlasitě rozesmál.

„Dejte nám Bílý kruh," vyzval dívky Anagan, „pošleme víly pomsty zpět na Tir Na Nog a ujistíme se, aby se z ostrova už nikdy nedostaly. Přestanou se tak plést do našich záležitostí a bude to zase jen mezi námi. Tak co vy na to?"

„Bílý kruh teď patří Roxy," oznámila Bloom Ogronovi a poukázala na mladou vílu zvířat, která se krčila za hradbou těl svých kamarádek, „a pochybuji, že by vám ho někdy dobrovolně vydala!"

„Bloom má pravdu!" sebrala mladá růžovovláska zbytky své odvahy a vystoupila do popředí. „Bílý kruh je branou do světa pozemských víl, to poslední, co pojí náš svět s tím jejich. A vy čtyři už jste jim způsobili bolesti ažaž! Nikdy vám Bílý kruh nedám!"

Červenovlasý vůdce kouzelníků si povzdechl. Řešit nastalou situaci mu zjevně nebylo po chuti.

„Hele, vílinko, zopakuju to ještě jednou. Dej nám ten kru–..."

„Ogrone!" Výhružku kouzelníka s delšími vlasy přehlušilo hlasité zvolání, načež se ve dveřích obchodu zjevila také Nebula, doprovázena svými vílami pomsty. Kruh okolo Roxy se semkl o něco blíže k sobě. Vypadalo to, že se oslava s chlapci bude muset odložit na neurčito.