Brunet sledovali blonďáka jak mu postupně pomáhal. ,,díky..." Zamumlal téměř neslyšně.  Tinian se na něj podíval s úšklebkem. ,,co si říkal? Nějak jsem ti nerozuměl" provokoval ho. Cyrus podrážděně zavrčel a odstrčil ho od sebe a v dalších okamžiku málem skončil na zemi. Kdyby ho Tinian nechytil. ,,bacha, nehodlám ti tu nohu ošetřovat znova" zavrčel a lépe ho chytl.

,,a jak mě chceš asi dostat do církve, hmm? Nemůžu chodit nech mě tady a jdi dál" řekl mu a znovu ho odstrčil od sebe. Tentokrát to ustál a nespadl. Lehce se o tu nohu opíral a koukal na Tiniana. Ten si povzdechl a přešel ke svému koni. Na kterém posledních několik dní ani jeden neseděl a tak kůň nesl pouze jejich věci.

Cyrus ho pozoroval a jednu ruku si položil na stehno. Blonďák se vrátil i s koněm a pak Cyruse vysadil nahoru. ,,alespoň se drž, a nechci nic slyšet" doplnil když uviděl jak se Cyrus chystá protestovat. A tak brunet sklapl a nechal se vézt. Netrvalo dlouho a Cyrus usnul. Což nechápal jak když seděl na koni a kdykoliv mohl spadnout. Proto když se o několik hodin později probudil na zemi přikrytý nějakou dekou a Tinian seděl kousek od něj a hřál se u ohně by docela zmatený. Vyhoupl se do sedu a lehce sykl když o sobě zraněné stehno dalo věděl. Díky Aalovi už to nebolelo tolik jako předtím.

Blonďák se na něj ohlédl. ,, konečně seš vzhůru, mužem pokračovat? Myslíš, že už budeš schopný chodit?" Brunet pokrčil rameny a zkusmo se postavil a dál váhu i na druhou nohu. Cítil určitou bolest ale nebyla tak strašná aby nemohl chodit. ,,můžu, jdeme"

                             ◾◼️◾

O několik obratu později došli k místu kde je několik šedovcu zastavilo. Ani jeden to neřešili a nechali si zavázat oči. Šedovci je poté odvedli k nějakému vozu či co to bylo a strčili je tam.

A o několik málo minut později už stali oba před sochou svaté Saiji. Cyrus se pro sebe usmál. Byl tady. Kdyby ho viděla jeho matka, určitě by řekla něco jako, že je šikovnej a je na něj pyšná, ale teď tu nebyla. Rozhlédl se kolem a uviděl ostatní novice jak už jsou tady taky. Po chvíli zaslechl jak někdo tiše tleská aby si získal pozornost. Místnost utichla a všichni se na osobu podívali. Stala tam Nali. Všemocná a také řídila církev.

,,vítám vás zde, novici. Jsem ráda, že je váš zde zase tak krásný počet. Než vás pošlu do nebeské síně abyste se mohli po tak úmorné cestě najíst, chtěla bych říct že i když jste ve škole kde z vás vychované dokonale ocele tak tu nebude tolerována žádná vražda" tím to ukončila a poslala je do nebeské síně se najíst a načerpat potřebné síly.

U stolu se Cyrus dál do řeči s nějakou holkou. Byla prý z kostní dřeňi. - což Cyruse překvapilo jelikož vždy když se setkal s někým z kostní dřeně tak byl namyšlený jak starej pav - a do církve přišla aby se taky pomstila. Opravdu si s ní Cyrus sedl do oka. ,,a odkud jsi ty Cyry?" Zeptala se ho a použila jeho přezdívku, kterou neměl rád. Teď se ovšem rozhodl to ignorovat. ,,z Kostního města" odpověděl a sledoval jak pokyvala hlavou než stihla, ale odpovědět, Nali si vyžádala pozornost a ukázala na všechny přítomné. ,,dobrý večer mý novici, šedovci vás teď zavedou do vašich pokojů a uvidíme se po desátém ranním zvonění. Přeji dobrou noc"

S tím se všichni zvedli a spolu se šedovci odešli do pokojů
.
.
.
.
Menší kapitola dneska, ale nevadí. Jinak přijímačky mám snad úspěšně za sebou

595 slov