„Ruki, nech mě, tentokrát, si ho podat. Tohle bylo už trochu moc!"

„Já ji poslal do té koupelny, z čeho tak šílíš, Yumo?"

„Byla nahá."

„Jak?"

„Jak, jako? Úplně!"

Úder srdce.

Nádech, výdech.

Já chci umřít.

Ne, určitě jsem mrtvá a jsem v nějaké alternaci pekla, které bylo stvořeno jen pro mně. To se spolu baví ti dva z kuchyně a pohledy těch dvou tady, jsou jasnější, než polední sluníčko.

„Promiň, Neko-chan," začal blonďák. Zvedla jsem jen ruku, abych zarazila případný příval slov a svezla se na bobek. Hlavu zaraženou do kolen.

„Opravdu mě to mrzí, Neko-chan. Zapomněl jsem dát vědět svému natvrdlému bratříčkovi, že jsem dovedl návštěvu."

Jestli si myslí, že po tomto prohlášení, mi usnadní nějak situaci? Ne opravdu ne.

„Tak se s námi můžeš navečeřet, bude to dostatečné odškodné," sedl si naproti a přesvědčoval mě dál.

On je opravdu nechápající a chce abych se cítila ještě víc zavázaná.

Zavrtěla jsem hlavou a huhlavě odpověděla:

„Jsem opravdu vděčná, za vaši pohostinnost, ale raději bych šla. Už tolik neprší, budu v pořádku," rozhodně budu mít klid na přemýšlení, jak vypudit tyto vzpomínky z hlavy.

„Jistě, najez se s námi," ozval se ten co mě stáhl z okna a byl osloven jako Azusa.

Zavrtěla jsem znovu hlavou:

„To je v pořádku, ani nemám had," přistižení při lži snad nikdy nebylo tak rychlé. Na protest mi zakručelo v žaludku. Rudá se vrátila na výsluní mých líček.

„Tak pojďme, já už mám hlad," elegantně to zaonačil ten, který nemusí zapojit svou fantazii, pokud by si mě chtěl představovat nahou.

„Jistě pojďme. S tebou se také musíme na něčem dohodnout. Nejsme charita, tak pojď už." To byl ten elegán, Ruki, ho jmenovali.

Do zorného pole mi padl stín. Zvedla jsem oči a byla to dlaň, na jejíž konci byla tvář, od které bych to nečekala.

Nějaké typy kdo ze čtveřice? Jsem zvědavá na vašeho favorita. Určitě se to dozvíte v další kapitole, ve které se na vás těším a Sajonára.

- Edit. 18 -