Cítila jsem se dost nejistě, přesto se mi podařilo dojít až k hlavnímu vchodu. Opatrně jsem tiskla kliku, ale zamčeno bylo stále. Někde poblíž jsou okna. Mám celkem dobrou vizuální paměť a vybavuji si je. Vím jak se v nich odrazilo světlo osamoceného blesku. Vím, že v teď je moje jednání naprosto neomluvitelné a padám na dno, ale musím odtud. Odhrnula jsem těžký sametový závěs. Proto venku nebylo vidět ani jiskřičku světla a hledala, jak ho otevřít. Štěstím mi poskočil rytmus srdce, podařilo se mi najít západku i otevřít ho na dostatečný prostor, abych mohla ven.

Nestydatě jsem měla nohy venku, kdy mě objaly dlouhé paže:

„To není zdvořilé," ozval se pro mně naprosto neznámý a ponurý hlas. Vtáhl mě jako nic zpátky a zatáhl závěs do původní pozice.

Pokud někde bude třeba červeného světla, stačí abych si vzpomněla na tyto dvě události. S hlavou sklopenou, jsem se začala omlouvat. Pokolikáté už v tak krátké době?

„Prosím, přijmi mojí omluvu, velice se omlouvám za tak nevhodné chování, ale nic jiného mě už nenapadlo. Omlouvám se," stála jsem tam v hluboké pokloně a cítila rudnoucí tváře i uši.

Ticho.

Ticho!

„Ehm, to, prosím, mohl by jsi mě nechat odejít?" odvážila jsem se k dotazu a opatrně zvedla pohled k vysokému, skoro vychrtlému klukovi, muži? Do jakého pekelného domu jsem se to jen dostala? To jsou všichni modelové nebo tak něco. Je to jeden z těch domů, popíkově-idolových skupin? Jenže on tam pořád stojí, upřeně se na mně dívá a mlčí.

Narovnala jsem se. A dívala se do té unavené tváře. Až na těch pár jizev, nebo právě pro ně, má jistý šarm.

„Ty, máš ráda," začal se na něco ptát, kdy mu skočil do řeči ten, co mě sem vtáhl.

„Azuso, nespěchej. Ještě ani nevíme, co je toto koťátko zač, že?" Usmál se a mrkl na mě.

„Oh, já moc děkuji za tvou pohostinnost. Nemám nic, čím bych to mohla vynahradit, i tak by bylo nejlepší, kdybych odešla," nepřestávala jsem se snažit o odchod.

Tak skoro venku, no a on Azusa! Doufám, že jsem vás potěšila a všichni z rodu Mukami už vystrčili své pěkné tvářičky. Těším se v další kapitole a Sajonára.

- Edit. 18 -