Doběhla jsem ke dveřím, nahota, nenahota a otočila klíčem v zámku a zkusila zda drží. Stejně onen cizinec nemá už moc prostoru k představám, tak je to jedno.

„Omlouvám se, že jsem vás tak," chvíli mi dalo zvolit to správné slovo, „překvapila." Jistě jde o opravdu velké překvapení. „Ale poslal mě sem vysoký, elegantně oblečený, černovlasý muž." Stála jsem opřená čelem ke dveřím a snažila se zklidnit dech i tep.

Z chodby se neozývalo nic.

„Promiňte?" zkusila jsem to ještě jednou zas se stejnou odezvou. Dívala jsem se na své oblečení a napuštěnou vanu. Bylo by to mrhání, tak jsem s vysoko vyčesanými vlasy vlezla do hřejivé náruče luxusu, jménem vana s teplou vodou. Koupel provoněná jasmínem uvolnila veškeré napětí z posledních dvou dní, které se na mě nabalilo. Utřela jsem se do nadýchané nádhery a už jsem sahala po fénu.

Raději jsem si to rozmyslela a uložila ho zpět, tam kde jsem ho našla. Z batohu jsem vylovila zafóliovaný balíček, tentokrát zlatavého nic. Vklouzla do trika s motivačním nápisem o snech a do vlhkých kalhot. To nějak přečkám, hlavní je, že v botách mám sucho.

Zabalila jsem vše do batohu a dumala, jak se odtud ztratit, pokud možno, po anglicku. V tuto chvíli mi je opravdu jedno, jak nezdvořilé to bude. Jeden extra trapas mi dnes stačil. Opatrně jsem vyhlídla ven. V chodbě se nikdo nenacházel. Vydala jsem se tedy k hlavním dveřím. Nebo jsem si to myslela než jsem zabočila a málem vpadla do kuchyně, kde stál onen elegán v zástěře a celkem zručně šlehal bílky. Zády ke mně byl i dle barvy vlasů ten, co mi vpadl do procesu kultivace.

„Ty jsi věděl o tý hlučný holce?"

Ptal se čahoun. Elegán pokračoval ve své práci a jen znuděně odpověděl:

„Jistě. Jsi asi jediný, kdo si toho nevšiml, Yumo!"

Nečekala jsem, co bude pokračovat a začala couvat do chodby. Musela jsem si prve splést směr. Teď kdy jsou tady, můžu zmizet. Pokud bude zamčeno, prolezu oknem.

Naše hrdinka se nechová moc vzorně, to jí asi neprojde tak, jak si to představuje. Těším se na vás v další kapitole a Sajonára.

- Edit. 18 -