Dívali se na ní celkem s tvrdými výrazy v obličejích. Jistě, že mě opět přemohla. Tentokrát i přes veškerý můj odpor. Rozhodla se, že si to s nimi vyřídí a mě nechá jen přihlížet. Měla bych být za to ráda, vím co se děje. Ti, kteří si nepamatují nic, z toho musí šílet asi jako já, kdy se snažím dostat k řídícím pákám.

„Vrátím vám je, ale chci tu odpověď!"

Znovu používá ten hlas, který vhání hrůzu do všeho živého. Musím ji obdivovat. Já se tu zaobírám útěkem a sexuální představivostí a ona se zatím pídila po tom, proč tu vůbec jsem. To jestli mi chce pomoci je sporné, netuším jak si prokletí představuje pomoc. Je vůbec možné si to představit?

„Nevím," začal Yuma a najednou se skácel k zemi. Odpadl stejně jako Kou a Ruki.

„Tak co Azuso? Ty mi chceš přece odpovědět. Tobě se líbí, že mám navrch, že ti klidně ublížím a budu se smát, tak pověz mi to a já ti dám to po čem toužíš," děsila mě tím lísavě záhrobním hlasem „Můžeš mít i její krev, ale nejprv mi odpověz!"

To jako vážně? Ona si tu kupčí s mou krví? To jsem ji chtěla obdivovat? Ne! Vztekle mé vědomí kopalo do bariéry, která mě dělila od velení.

„No tak pusť! Tohle je špatné, takhle to nemá být!" ječela jsem uvnitř sebe sama a víc a víc se snažila protlačit skrz. Přišlo mi to, jako bych se celým tělem tlačila do nějaké měkké, poddajné, ale nepřekonatelné bariéry.

„Tak co bude, ty nicko!"zařvala tak autoritativně, že jsem se až lekla. Protože v tu chvíli povolila ona bariéra a já se propadla do svého vlastního já.

„Vítej zpět, Jinseiko-san," zachroptěl a schoulil se do embrionální pozice.

„To! Co mám dělat? Azusa-san? Azusa-san!"

Jak to, vždyť on jediný nepil. Nedotkl se mojí krve, nemůže mít nad ním moc!

Tak a je to tu. Ani jeden ze čtyř není při vědomí, co si s tím naše drahá s černým pruhem ve vlasech jen počne? To samozřejmě v další kapitole. Těším se na vás a Sajonára.

Ano vím je 22:00 ale stále mám 2 hodiny ještě čas :-)

- Edit. 18 -