Příčilo se mi, nějak štrachat v cizí koupelně, ale potřebuji fén. Ostýchala jsem se umýt se, a dopřát si koupel. Na druhou stranu, oni mi to nabídli sami. Neprosila jsem nikoho, tak by to nemělo vadit. Ne snad, nebo ano?

Nejistá ničím, vyndala jsem ze skříňky pod umyvadlem fén a začala jím vysoušet své boty. Když jsem vyrážela, jejich barva byla jiná a tvar také. Však když stihnout alespoň trochu uschnout bude to k nezaplacení. Za všechno mohlo vlastně jen malé sklouznutí na lávce a už mi tekla voda, ledová jak žiletky, vrchem dovnitř. Ta strouha, rozhodně měla v tyto deštivé dny více vody, než byla výška mých pevných kotníčkových bot. No co, když už jsem se svlékla, tak jsem si v ruce přeprala ta dvě trika a začala si napouštět vanu. Neměla jsem v plánu se oblékat do mokrého, tak moje práce s výkonným vysoušečem vlasů pokračovala na tričku s poetickým nápisem:

„Pojistíme i vaše sny!"

Vypnula jsem vodu a ještě nechala foukat horký vzduch na druhé triko s obdobným nápisem. Začala jsem ze sebe sundávat i spodní prádlo. Jak neutrácím za garderóbu, tak prádélko, je opravdu moje slabůstka. Tak ty dva nadýchané obláčky růžové krajky, kde nic tu nic putovaly k zemi.

Jak jistě je všem na světě známo, tak existuje několik věcí, které člověk nikdy neudělá včas.

Příkladem je předčasné ustřižení balícího papíru, zkontrolování ruličky toaletního papíru než započneme potřebu, zálohování dokumentu při práci na PC a zkontrolování, jestli jsou dveře koupelny skutečně zamčené.

„Kou, vím co obnáší tvoje práce, ale už to s tím fénem fakt přeháníš!" Vpadl do koupelny, ve chvíli mé naprosté nahoty, další z obyvatel tohoto domu. Dvakrát jsem mrkla, než mi došlo v jaké situaci se právě nacházím a dala si před inkriminované partie ruce a zcela retardovaně, zaječela.

Klukovi reakce byly podobné těm mým. Zamrkal, zrudnul, zařval, zacpal si uši a vypadl ven.

Tak třetí obyvatel se seznámil s návštěvou. Jak to bude dál se dozvíte samozřejmě v další kapitole. Těším se na vás a Sajonára.

- Edit. 18 -