Mít pocit, že se zbláznil svět, je příliš nadnesený popis situace. To co vidím mě asi děsí víc než zjištění, co jsou zač.

„Kou-kun, on rád uklízí," zašeptal mi Azusa za zády.

Cítila jsem, jak moje hlava souhlasně přikývla a oči stále sledují vyrovnané prachovky dle velikosti tisíc různých lahviček tři různé typy mopů, dva vysavače a dost všeho dalšího co neumím pojmenovat. Nesmím zapomenout se zmínit, že vše naleštěné, jak právě koupené.

„To Kou-san, to on vymyslel tu uniformu?" ptala jsem se a dál se rozhlížela v tomto vesmíru.

„Mn, ne. To Ruki-kun, to on," odpověděl.

Znovu mi přikývla hlava a rozum to nepobíral.

„Azusa-san," otočila jsem se nejspíš trochu prudce a narazila do jeho těla. Podle pozice, mě musel předtím očuchávat. Tím, že jsem tím kým jsem, mi nepřijde divné se o někom dozvědět, že sice chodí jako kachna, kváká jako kachna, ale je to vlkodlak.

Uvědomění si jejich fetišáckých návyků, mě trochu rozhazuje z konceptu.

Jak jsem narazila do něj, on by zůstal stát, ale já ho drapla za límec u košile a strhla ho s sebou.
Dopadla jsem na zem a samozřejmě on na mě. Naše obličeje byly kousek od sebe a proběhl oční rozhovor, tedy já jsem se ho nezúčastnila, ale moje podvědomí, které prahne po zkušenostech asi ano.

„Jinseiko-san," zašeptal a moje hlava přikývla.

Ten polibek mohl otřást celým mým životem. Mohl mě vehnat do extáze a nebo se mnou skoncovat, ale to by do, Kouva, království nesměl vstoupit výše jmenovaný.

„Fuj, v oáze úklidu takové svinstvo!" vykřikl a odhodil drahého bratra ven.

„Jak mi to vynahradíš! Takhle zneuctít mojí svatyni klidu!" ječel na mne, Kou, a bez ostychu mě vytáhl na nohy za přední díl bílé blůzičky, kterou jsem byla nucena si obléknout.

Byla jsem natolik překvapená jeho zlobou, že jsem na něj jen ze široka zírala. Být menší, asi visím i ve vzduchu. Před odpovědí, mě zachránil zvuk, pomalu se trhající tkaniny.

Doufám, že vás trochu veselejší kapitola neodradí. Jak dopadne scéna v komoře, to samozřejmě v dalších kapitolách. Těším se na vás a Sajonára!

** Omlouvám se, ale nejsem si jistá, zda i zítra stihnu vydat další část. Ale 19 dní bez výpadku a dva dny o dvou kapitolách, to je na takovou lemru, jakou jsem já, celkem úspěch no ne?

- Edit. 18 -