Zajímalo by mě, kam to běžíme. Nebo kam jsem to vlastně vlečena a jen automaticky kladu jednu nohu před druhou. To co cítím na svém obličeji je přiblblý úsměv a trochu se děsím toho nad čím uvažuji.

„Ruki-san," vyplivla jsem zadýchaně a zatáhla svou levačku, „já, už, nemohu," vyrážela jsem ze sebe. Tlukot srdce až v uších, dech tak tisíc za minutu.

„Proč jsi si vybrala," trochu se zamyslel, „sebe samu?"

Položil mi dotaz a zároveň jsem byla uvězněna mezi zdí, jeho rukama opřenýma o moje ramena a jeho obličej byl příliš blízko.
Musela jsem polknout a navlhčit si rty :

„Ale já to už řekla. Několikrát. Nesmím tu být, není to bezpečné, ještě jsem nedokončila," zamračila jsem se, „e-to, vnímáš?"Jeho oči byly zafixovány přesně do jediného bodu a to v ohbí mezi ramenem a krkem.

„Ruki-san?"

Nemusela jsem tušit kým je, abych věděla, že jsem v neslavné pozici, z které se nedostanu.

„Ne," začala jsem se cukat, což je člověku platné asi jako dlaní zastavovat rozjetý tank.
Neměla bych mít strach ze smrti, stejně je to věc, které neuniknu, ale prosím!

„Ruki-kun, tak proč, když si umíš najít holku, tak se snažíš ukrást tu, co jsem přivedl?"

Ten výsměch v hlase a ledabyle opřené tělo, světlovlasého muže bylo lehkým balzámem na moje nervy.

„Kou!" vykřikla jsem.

„Neko-chan, jak jsem už řekl, přivedl jsem tě kvůli Yumovi, ne kvůli němu."

Nevím co jsem očekávala, ale byla jsem propuštěna z područí jeho brutální síly. Neudržela jsem se a promnula si místa, kde se mi udělají pravděpodobně modřiny.

„Co tu chceš, Kou!" vrčel Ruki, „je to právo nejsilnějších, mít to co si urvou. Přece i ty moc dobře víš jak to funguje!"

Podráždění z něj sálalo, jestli si ti dva ještě něco stihli říci nevím. Mojí mysl zaplavilo míhání světel a stínů a pevný stisk.

Tak zas se jí podařilo získat výhodu osudu na svou stranu. Jestli přečká i teď, to se teprv dozvíte v příští kapitole, kde se na vás těším a Sajonára!

- Edit. 18 -