Nedokážu to. Nezvládnu se smířit s tím, že bych Kennyho neměl. Že by tu dohodu nabídl někomu jinému. Někdo jiný by s ním dělal to, co bych s ním chtěl dělat já. Někdo jiný by se ho dotýkal a přiváděl k šílenství. Hrál si s ním, laskal ho, uctíval.

Jenže se s tou dohodou ani nedokážu smířit. Už navždy bych byl v jeho očích ten kluk, co mu pomohl s problémem s bráchou, a to nemluvím o tom, že by mě jednou opustil.

Na konci čtvrtého ročníku, abych byl přesný.

Pokud na náš někdo přijde...

Nechápu, proč se tomu tak bráním. Vždyť je to přesně to, co chci!

Chci ho mít u sebe, líbat ho, dotýkat se ho. Chci, aby byl jen můj.

Jenže tohle nemůžu. Slíbil jsem sám sobě, že přestanu Kennyho milovat. Potlačím ty city. Najdu si holku. Budu... normální.

Pokud s Kennym budu spát, nic z toho se nestane. Akorát se dojebu ještě víc, než už jsem. Tou dohodou, jako bych si vytrhl srdce a hodil mu ho k nohám.

Snažím se najet do starých kolejí. Bavím se převážně s kluky a dělám, jako by neexistoval. Vím, že čeká na odpověď, jenže se mu ji bojím dát.

Ať řeknu cokoli, ano nebo ne, přijdu o něj. Sice jsem ho nikdy neměl, ale je to tak očividné.

Říct ano by znamenalo riskovat sebe sama. Zahodil bych tak veškerou svou soudnost a spokojil se s tím málem, co mi Kenny může nabídnout. Jsem schopný sbírat i drobky, které by mi odhodil, jen abych měl jeho pozornost.

Říct mu ne... to je konečná.

Nemůžu být s klukem!

Opakuju si tu větu jako mantru, pořád a pořád dokola, i před spaním, jen abych se přesvědčil, že ne je ta správná odpověď.

Nemůžu být s klukem...

Stáňa se ze mě pokouší dostat, co se se mnou děje, jenže jsem už slíbil, že o Kennym nebudu mluvit a taky mu to říct nechci.

Hučel by do mě pořád dokola jedno a to samé. Tedy vymanit se z Kennyho vlivu.

Moc dobře si to uvědomuju. Musím ho odmítnout i když mé srdce říká ano. Jen kousek Kennyho pozornosti. Jen malinko mi stačí k tomu, abych byl šťastný.

Tak Stáňa, namísto toho, aby to ze mě tahal, mě vytáhne na párty k Robinovi. Nechce se mi tam jít už jen z toho důvodu, že ho tam uvidím, jenže ho chci vidět.

Koukat se na něj z kuchyně, jak se baví s ostatními a obdivovat ho z dálky.

Ubohost!

Raději se usadím ke kuchyňskému baru zády ke všemu dění a bavím se s ostatními. Kenny se zničehonic zjeví vedle mě jako duch.

„Kohopak to tady máme," rozhodí rukama Stáňa a uculí se. „Kenny, Ondro, nazdar."

„Akvabelko," zvolá a já sebou trhnu. „Vypadáš, jako bys nás rád viděl. Zajímavá změna oproti minulé párty."

Natočím hlavu směrem ke Kennymu a nedokážu se vynadívat. Má na sobě rozepnutou bílou košili a pod ním přilnavý bílý nátělník. Všem tak odhaluje svou dokonalou štíhlou postavu.

„Tu tvou hezkou tvářičku vidím vždycky rád," Stáňovy koutky úst se povytáhnou ještě výš do tváří.

„Tedy Stáňo," zhrozí se Kenny a chytne se dramaticky za srdce. „Nezatajil jsi mi něco? Já jen, jak moc bych tě mohl balit."

„Stačí pár lichotek a už nejsem akvabela," otočí se na ostatní v kuchyni a všechny tím rozesměje. „Co si dáte?"

„Pivo," řekne Ondra, ale Kenny se natáhne pro kelímek a láhev Kapitána Morgana, kterého si smíchá s kolou. Všechen alkohol je vždycky hezky vyskládaný v kuchyni, takže všem po ruce.

Nedá mi to a nakloním se k jeho uchu. „Vypadáš dobře," řeknu tiše a rychle se odtáhnu.

Otočí se čelem ke mně a pozvedne jedno obočí. „Takže ty se mnou konečně mluvíš?" zeptá se a vůbec ne tiše. Hádám, že je naštvaný. „Už jsem nedoufal. Kdybych na tebe nehodit tu bombu, znovu tě zaškatulkuju mezi vypatlané sportovce."

„Jakou bombu?" ozve se Stáňa a provrtá mě pohledem. Zakroutím nenápadně hlavou, ať to prosím neřeší.

„Neřeš," mávne na něj rukou Kenny. „Ještě by ses zbytečně vzrušil, a to si nevezmu na svědomí."

„Promiň," zamumlám. „Potřeboval jsem čas." Čas na to, abych tě odmítl.

„Ale nemusel jsi předstírat, že neexistuju," opáčí a zakroutí hlavou. Tentokrát je to on, kdo se ke mně skloní a promluví tiše. „Hele, pokud do toho nechceš jít, já to chápu, dobře? Tak to pusť z hlavy a všechno dobrý," poplácá mě po rameni a já cítím, jak se mi hroutí svět. Ani jsem mu to nemusel říkat přímo. Pochopil to.

„Kenny?" zavolá na něj Linda, ale zbytek konverzace už nevnímám. Slyším jen smích, hlasitou hudbu a mé tříštící se srdce na několik kousků. Je to definitivní. První fáze, jak se odpoutat od Kennyho.

„Jdete někdo tancovat?" zaslechnu ho. „Suchaři," odfrkne a zmizí.

„Nechceš mi říct, co se děje?" promluví na mě Stáňa, ale já jen vstanu z barové židle, vezmu do ruky láhev vodky a pořádně se napiju, až mě pálí hrdlo. „Kámo brzdi trochu," pronese a vyškubne mi láhev od úst.

Několik kapek mi steče na triko a utřu si pusu o hřbet ruky.

„Nic se neděje," odseknu a dám si ruce do kapes. Opřu se zadkem o kuchyňskou linku a očima zapátrám v davu. Jen se dívat mi neublíží. Ne?

Vezmu si zpátky láhev vodky od Stáni a tentokrát ji do sebe nevyklopím, jen si sem tam cucnu, když se Kenny usměje. Po hodině se mi dobře motá hlava.

Kenny do kuchyně přivede pěkně ztřískaného Robina a pokusí se do něj dostat trochu vody, aby neodpadl před půlnocí, což se nejspíš stane, protože Robin se ani nedokáže udržet na nohou.

„Ahoj zlato," objeví se tady Aleš a natáhne ruce po Kennym, který mu tak tak uhne. „Máš se?"

„Sbohem, Aleši," zamumlá a obejde kuchyňský bar, aby se postavil vedle mě a Stáni, co nejdál od něj.

„No tak, nebuď takový," snaží se k němu Aleš přiblížit, ale Stáňa udělá krok vpřed ke kuchyňskému baru a zastoupí mu cestu. Jen ho obejde, ale já natáhnu nohu a o kuchyňský bar se zapřu. Aleš se zastaví na místě a nechápavě nás se Stáňou pozoruje. „Chci si jen promluvit," řekne směrem ke mně.

„Na to je můj čas moc cenný," odpálkuje ho Kenny a přiměje mě k úsměvu. Je mi ho v celku líto. Zdá se, že nejsem jediný, kdo podlehl Kennyho kouzlu, ale já se mu nesnažím nadbíhat.

Tedy, většinou.

„Kenny," zakřičí Marika a skočí mu na záda, až to málem neustojí. Už se chystám zasáhnout a pomoct mu, ale není třeba. Naštěstí se zachytí kuchyňské linky.

„Který magor?" zařve, ale hned na to se usměje.

„Teď ty," Marika mu podá mikrofon, který drží v ruce.

„Není to nic z k-popu?" zeptá se a ona vyprskne smíchy.

„To tě o to zase někdo požádal?" nepřestává se smát a Kenny ji shodí ze zad.

„Tenhle vtip není vůbec vtipný," zakroutí hlavou a já nechápu, která bije.

„Korejský pop to fakt není," pronese Marika a mě konečně sepne. „Beautiful now od Zedda." Podá mu mikrofon a táhne ho do davu lidí v obýváku.

Až příliš pozdě mi dojde, co se bude dít a pak už nemám sílu k tomu odejít. Z reproduktorů zaslechnu Kennyho melodický hlas a rozklepou se mi kolena. Po celém těle mi běhá mráz a jen silou vůle se držím, abych si ho nepřitáhl k hrudi a pořádně neobjal. Políbil.

Tohle není normální. Jak se mám do hajzlu odmilovat, když všechno v mém životě se točí jen kolem Kennyho?!

Každý den se těším do školy, jen proto, že ho uvidím. Nesnáším párty! Chodím sem jen kvůli němu, protože se na něj můžu koukat, aniž by si toho všiml.

Pořád dokola si v hlavě přehrávám chuť jeho rtů a poslouchám každou písničku, kterou zazpíval! Teď už to bude i tahle.

Odmítne mě, když ho naposledy požádám ještě o jednu noc?

Všimnu si, jak vybíhá schody nahoru do patra a nezaváhám ani na vteřinu. Vydám se za ním.

Zapadne do koupelny a já se opřu o zeď vedle dveří. Netrvá dlouho a vyjde ven. Popadnu ho za paže a zatáhnu ho naproti, do Robinova pokoje.

Normálně k němu nikdo nesmí, ale doufám, že pro jednou mi to odpustí. V jeho pokoji budu mít naprostou jistotu, že nás nikdo nevyruší. Ne jak v koupelně.

Přirazím Kennyho na dveře a vrhnu se na jeho rty. Několikrát se propleteme jazyky, ale nakonec mě od sebe odstrčí.

„Sorry, brouku," řekne mi a pohladí mě po tváři. „Říkal jsem, že se mě ani nedotkneš, pokud nepřistoupíš na dohodu, takže to zkus ještě jednou a jednu ti vrazím." Pozvednu obočí, jestli si ze mě dělá legraci. „Vysvětloval jsem ti to. Ve chvíli, kdy se s někým vyspím, budu mít před očima vyčítavý pohled mého bráchy."

„Posledně ti to nevadilo," odseknu naštvaně.

„Kouzlo okamžiku. Alkohol, byl jsem nadržený," opáčí a sklopí hlavu ke svým nohám. „Ale z toho pocitu viny se pořád nemůžu bráchovi podívat do očí," nakonec jen pokrčí rameny a vyvlékne se z mé náruče. Přejde po pokoji až k Robinovu psacímu stolu.

„Takže co? Budeš žít v celibátu?" zeptám se pohrdavě. „A co brácha? Neřekl jsi mu náhodou, že někoho máš?"

„Tak horký to nebude," mávne rukou, aniž by se na mě podíval. „Docela mě překvapuje, kolik volného času najednou mám, když už nechodím do gay barů balit kluky. Nějak ho využiju, ale to už snad není tvoje věc," odvětí, ale pořád stojí zády ke mně. Je trochu jednodušší mu vyklopit pravdu, když se mu nemusím dívat do očí.

„Dobře," povzdychnu si a oficiálně rezignuju. Už nikdy ho nebudu mít. „Ale mohl bys to přestat dělat?"

„Co máš na myslí?"

„Přestaň přede mnou zpívat," vysvětlím mu na rovinu. Vím, že je to nesmysl. „Vždycky když to uděláš, postaví se mi a já pak dělám věci, které mi nejsou podobné. Líbám tě v koupelně, v chatce. V Robinově pokoji. Šílím z toho."

Pootočí hlavu do strany a všimnu si, že se mi vysmívá. „Chceš po mě, abych ignoroval svou přirozenost? Lituju," zakroutí hlavou. „To je, jako bych ti řekl, ať skončíš v týmu akvabelek, protože mě vzrušuje pohled na tvé tělo."

„Na žádném z mých závodů jsi nikdy nebyl," procedím skrz zuby, protože tohle je úplně jiná situace.

„Ale viděl jsem tě nahého a mám dost velkou představivost."

Zatnu ruce v pěst a zavřu oči. Tohle nedokážu. Ani náhodou se mu nedokážu vyhýbat. Já se mu kurva nechci vyhýbat!

Zanadávám na veškeré to množství alkoholu, které jsem dneska vypil, protože mi zastře mysl a já otočím o sto osmdesát stupňů. Pokud si skutečně myslí, že není moje věc, že bude spát s někým jiným, utřel.

Nikoho jiného k němu nepustím.

„Chceš mi ještě něco? Nějaká další pravidla, které bych mohl ignorovat?" pronese ironicky.

„Něco přece jen," zamumlám a přiblížím se k němu. Rty mu přitisknu ke krku a znovu si vychutnám hebkost jeho kůže. Nakloní hlavu na stranu a slastně vydechne. Líbí se mi, že ho mé doteky nenechávají chladným. „Tvůj návrh beru," zašeptám a on se otočí čelem ke mně. „Mám ale podmínku," natlačím se na jeho tělo až se zadkem opře o stůl.

„Divil bych se, kdyby ne," pronese až skoro nadšeně.

„Nechci lhát. Lhaní nenávidím. Proto chci rande," řeknu přímo a on nevychází z údivu. Chci si ukrást každou vteřinu jeho volného času jen pro sebe. Nechci být jen jeho matrace. „Když se mě tvůj bratr zeptá, co jsme dělali, budu alespoň mluvit pravdu. I ty se tak vyhneš nepříjemnostem."

„To vypadá na chození, kterému se oba chceme vyhnout," namítne a ušklíbne se.

„Možná. Ale jen my dva budeme vědět, že jsme přátelé. S výhodami, pochopitelně. A přátelé občas chodí do kina."

Oficiálně jsem nám dal nálepku. Jsme jen kamarádi. Se sexem na vrch, ale pořád kamarádi.

Položím mu ruce na boky a stoupnu si mezi jeho nohy.

„Žádné city. Žádné emoce," dodá ještě a já se na moment zarazím. „Pokud budeš mít pocit, že ses zamiloval, skončíme to."

Když se zamiluju, skončíme to. Platí to i když už jsem zamilovaný?

„Proč si jsi tak jistý, že se ty nezamiluješ do mě?" zeptám se s úsměvem na rtech.

„Na lásku nevěřím," odpoví na rovinu. To je nejspíš důvod, proč nikdy s nikým nechodil i když ho zvalo tolik kluků na rande.

Měl bych to odmítnout. Je to šílenost a už teď jednu z jeho podmínek porušuju. Jenže mi převrátí mysl vzhůru nohama. Prstem mi přejede po spodním rtu a já pootevřu ústa a slastně vydechnu. Ruce z boků přesunu na jeho stehna a silně je stisknu. Má zastřený pohled a celou dobu mě nespouští z očí.

Upletu si na sebe bič a se všemi lháři se setkám v pekle. „Platí," vydechnu a Kenny hned využije mého souhlasu. Zahákne svou nohu o tu mou a přitiskne si mě ještě blíž. Spojí naše rty v jedny a já mu okamžitě vjedu jazykem do úst. Vibruje mi celé tělo a instinktivně se rozkrokem otřu o ten jeho až mi Kenny zasténá do úst.

Z toho, jak se mi celý odevzdává šílím. Sjedu rukou k poklopci jeho kalhot a rozepnu je. Trenýrky trochu sesunu níž a vysvobodím jeho péro. Je naprosto vzrušený a mě se sbíhají sliny. Lehce mu po něm přejedu prstem až ho nakonec obemknu a několikrát zapumpuju rukou. Zakloní hlavu a hlasitě zasténá. Skloním se k němu a políbím ho na krk. Celou dobu pohybuju rukou a jsem z něj tak v háji, že mezi zuby sevřu jeho kůži na krku.

„Sakra," vyjekne, ale nedám mu šanci nad tím přemýšlet. Kleknu si na kolena a celého si ho vezmu do úst. Z pod řas se na něj podívám a sleduju, jak se postupně rozpadá na kousíčky. Jak šílí, když mu dělám dobře.

Zaboří mi ruku do vlasů a kouše se do rtu. Dlaněmi se ho dotýkám na holé kůži pod tričkem a nemůžu se ho nabažit.

„Už," zamumlá a já ještě víc zintenzivním pohyby hlavou a víc ho nasaju. „Ty vole," hekne a udělá se mi do pusy.

Všechno spolknu a zvednu se do stoje. Opřu si čelo o to jeho, zatímco popadá dech.

„To bylo... nečekané," zakření se a natáhne si trenýrky zpátky na boky.

„Promiň. Nechal jsem se unést," pokrčím rameny, ale vůbec mi nevadí, že jsem si ho vzal. Nejraději bych to udělal znovu.

„To nemyslím," položí mi ruce na ramena. „Překvapil mě tvůj dávicí reflex. A taky, že nemáš problém s polykáním."

Chytím ho za boky. „Vlastně jsem to nikdy před tím neudělal. Byl jsem zvědavý, a přece jsem nemohl připustit, abys postříkal Robinovi koberec."

„Tak zvědavý jo?" zatváří se zákeřně a najednou padám zády k zemi. Nedopadnu tvrdě jen díky tomu, že mě Kenny drží na zádech. Zamračím se na něj, ale on se mi jen směje.

„Ty jsi kretén, takhle mě vyděsit," obviním ho, ale on se skloní a jazykem se dotkne mého krku. Beru to zpět. Dělej si se mnou cokoli chceš. Hlavně s tím nepřestávej.

Jemně zuby stiskne můj ušní lalůček a já zasténám.

„Teď jsem zvědavý já," zašeptá a hladově mě políbí.  Dotýká se mé hrudi skrz tričko a když mě štípne do bradavky, propnu se v zádech. Na každém místě, kde se mě dotkne cítím brnění. Mám naprosto zamlžený mozek a nedokážu uvěřit, že se mě Kenny dotýká. Že mě chce.

Pokusí se mi rozepnout poklopec, ale nejde mu to. Raději ho rozepnu sám, nebo to už moc dlouho nevydržím a udělám se do kalhot. Stiskne mě skrz trenýrky a já mu zasténám do úst. Dlaněmi ho sevřu na stehnech a odolávám nutkání ho popohnat, protože už to dlouho nezvládnu, pokud se mě bude dotýkat takhle lehce.

Jenže víc mi není dopřáno.

Otevřou se dveře do Robinova pokoje a nás zalije světlo z chodby. Oba vyděšeně zvedneme hlavy a vidím tam stát Ondru se Stáňou.

„Zavři do hajzlu," zaječí na ně Kenny, a oba se v rychlosti nahrnou do místnosti a zavřou zevnitř. Kenny mi zaboří obličej do hrudi a zhluboka vydechne. „Ti dva se mi snad zdají," zamumlá a sundá ruku z mého rozkroku.

„Pokud si to chcete rozdat měli byste za sebou zamykat," upozorní nás Stáňa a Kenny se narovná a dosedne na paty. Rychle se zvednu spolu s ním a zapnu si kalhoty.

Dle toho, jak si mě Stáňa měří hádám, že později bude chtít vysvětlení. A podle toho, jak se tváří Ondra... nejspíš jsem ho překvapil.

„Má to tvé vyrušení důvod?" zavrčí Kenny a taky si zapne poklopec od kalhot. Vypadá stejně rozladěně, jako se já cítím.

„Buďte rádi, že jsme vás našli my, a ne někdo jiný. Právě teď tě několik lidí hledá," ukáže Stáňa na Kennyho.

„Jo jsem prostě neodolatelný," odfrkne a podívá se na mě. „A nemohli by, jste jim vyřídit, že mám důležitou práci?" řekne, aniž by ze mě spustil oči a přiměje mě k úsměvu.

„Danča se zavřela dole v koupelně a brečí," vysvětlí Ondra důvod, proč všichni hledají Kennyho. Jakožto její nejlepší kamarád je nejspíš jediný, kdo ji dokáže uklidnit.

Ondra nejistě skáče pohledem ze mě na Kennyho, ale zdržuje se veškerých komentářů.

„Cože?!" zaječí Kenny a zvedne se z podlahy. „Co se stalo?"

„Hele, hlavně se nenaštvi jo?" zvedne ruce a pokouší se ho uklidnit. „Zamkla se a odmítá vylézt, dokud tam nebudeš."

Kenny nakrčí čelo a ušklíbne se.

„Tak mi vysvětlete, co se stalo, že se zamkla v koupelně," zavrčí naštvaně a Ondra vypadá, jako by se to Kennymu bál říct. Proto se toho raději ujme Stáňa.

„Ester ji ostříhala vlasy," vydechne a Kenny zaskřípe zuby. Právě teď jde na něm vidět, jak moc je naštvaný.

„Kenny," osloví ho Ondra klidně, jako by mluvil s dítětem. „Hlavně nevyšiluj."

„Nevyšilovat?" zařve na celý pokoj. „Já tu mrchu zabiju." Vyběhne z místnosti tak rychle, že ani nestačím mrknout i s Ondrou v závěsu.

Vstanu z podlahy a Stáňa na mě pozvedne obočí.

„Co?" odseknu a on rozhodí rukama do prostoru. „Nechci o tom mluvit," zavrčím a projdu kolem něj ke dveřím.

Se Stáňou seběhneme dolů do chodby, kde postává hlouček lidí před koupelnou. Slyším Kennyho, jak křičí po Ester a nadává jí do zajebaných psychopatek. Ondra ho musí držet za paži, aby té holce náhodou neublížil, protože Kenny vypadá, že to každou chvíli udělá.

„Jdi se bodnout buzno," odsekne Ester, ale poznám na ni, že není ve své kůži. „Všichni víme, že tě vyrušili uprostřed sexu, tak se nechovej, jako bys byl kdoví jaký svatoušek. Zasraný kretén jsi tak akorát ty."

„A to mě má jako urazit?" zachechtá se ironicky Kenny. „Ty ničíš lidem životy a jediný co mi na to řekneš je, abych si šel vrznout?" zakroutí nevěřícně hlavou a otočí se k Ondrovi. „Odtáhni tu mrchu do jiné místnosti, nebo ji uštědřím pár výchovných ran."

Ester nikoho nenechá, aby na ni sáhnul a s nosem nahoru odkráčí sama. Nechápu, co ji to popadlo. Tohle se jí nepodobá.

Kenny se postaví před dveře koupelny a opatrně zaťuká na Danielu. „Broučku? To jsem já. Otevřeš mi?"

Všichni okolo ztichneme a jen sledujeme, jak se Kenny pokouší dostat Danielu z koupelny.

„Jsi sám?" ozve se zpoza dveří.

Bude lepší, když si to vyříkají mezi sebou, proto se raději začneme trousit pryč, ale Kenny na nás mávne, ať nikam nechodíme.

„Jasně že nejsem sám," řekne vesele, ale vidím, jak silně zatíná ruce v pěst. Musí být naštvaný. „Víš kolik lidí mi teď stojí za prdelí? Mají o tebe starost. Jestli ti nic není. Mám ti říct, kdo všechno tady se mnou je? Tomu bys nevěřila. Pochopitelně Ondra s Lindou, ti nikdy nesmějí chybět, když my dva něco vyvádíme. Ale taky Marika a Robin, Stáňa, Miky," jmenuje nás všechny, a tak se pohodlně opřu o zeď s rukama v kapsách.

„Nechci, aby mě viděli," ozve se z koupelny. „Vypadám strašně."

„Přeháníš. Ty jsi hezká vždycky," opáčí Kenny, což je vlastně pravda. Daniela je sakra velká kočka a kdyby nebyla tak stydlivá, mohla by mít každého chlapa, na kterého by ukázala, omotaného kolem prstu.

„Nebudeš tak mluvit, až uvidíš, co mi ta kráva provedla na hlavě," mluví naštvaně, ale přeskočí jí hlas a nemůže zamaskovat, že se znovu rozbrečí.

Kenny se naštvaně odrazí ode dveří a přejde po chodbě. Ondra ho musí popadnout za paži, aby se trochu uklidnil.

„Víš co, zlato? Uděláme dohodu," promluví znovu na Danielu skrz dveře a kdo ví proč se usměju na půl pusy. Hádám, že dohody má rád. „Ty otevřeš a já se podívám, co ti způsobila na hlavě. A když se rozesměju, nabarvím si vlasy na měsíc na oranžovo. Víš, jak tu barvu nesnáším, takže to bude odpovídající trest za můj smích. Co myslíš?"

Stáňa s Robinem se zachechtají a Marika ho praští do paže, protože je sama zrzavá. S oranžovými vlasy si Kennyho neumím představit, ale protože jemu sluší všechno, nevadilo by mi to. I když ta bílá je jasný vítěz.

Daniela odemkne dveře do koupelny a Kenny ihned vejde a zabouchne za sebou.

„Ty vole," povzdechne si Stáňa a opře se o zeď vedle mě. „Tohle je... celkem síla."

„Co myslíš?" pozvednu obočí.

„Ester Daniele ostříhala vlasy," zašklebí se a zakroutí hlavou. „Proč někdo jen tak někomu ostříhá vlasy?"

„To nevím," povzdechnu si. „Taky to nechápu."

Ondra na mě vrhne nervózní pohled, ale ignoruju ho. Teď opravdu nemám náladu mu něco vysvětlovat. Motá se mi hlava z chlastu, jsem enormně nadržený, protože Kenny nestihl dokončit to, co začal a jen se modlím ke všem svatým, aby se mě na tu situaci v Robinově pokoji nezeptal teď a tady přede všemi.

Kenny po chvilce vyjde ze dveří a Marika se k němu ihned přihrne. „Tak co? Jak jí je?"

„Vy jste ještě tady?" podiví se a rozhlédne se okolo sebe. To je to tak překvapivé? „Nevypadá tak hrozně. Musí si to nechat upravit u kadeřníka to bez debat, ale jinak dobrý. Dokonce se omlouvá, že udělala takovou scénu," zakroutí nevěřícně hlavou. „Ale je v pohodě. Hele," osloví Robina. „Nemáš mikinu s kapucí? Na půjčení, v pondělí ti ji vrátí."

„Vezmi si moji," ozve se Stáňa a sundá ji z ramen.

„Super díky," převezme si mikinu a otočí se na Ondru. „Hodil bys mi sem naše věci? Vezmu ji domů." Přikývne a odběhne.

Konečně se podívá na mě. Mám na jazyku tolik věcí, co bych mu chtěl říct, jenže v přítomnosti ostatních to nejde. Proto jen mlčím a dívám se mu do očí.

Pozvedne jeden koutek úst a vejde za Danielou zpátky do koupelny.