Ten víkend, kdy se koná ples musím Kennymu doslova přikázat, aby strávil noc u mě. Máma do mě nepřestává hučet, kdy se u nás konečně objeví na večeři. Málem tím vyvolám třetí světovou, protože jeho výmluvy typu nechce se mi, jdu do práce nebo u vás si to nebudeme moct rozdat, mi nepřijdou ani trochu důležité.

Všichni se pochopitelně drží pravidla plesu na téma LGBT, a tudíž je absolutní zákaz černé barvy. Nezbude mi nic jiného než oprášit tmavě modrý oblek, který jsem na sobě měl před několika lety. Snad mi ještě bude.

Zaslechnu zvonek a rychle seběhnu dolů, abych Kennymu otevřel dřív, než to udělá sestra. Máma ji pozvala, aby Kennyho poznala jako mého přítele a ne, jen kamaráda. Mám dojem, že se ji tím snaží vytrestat, takže pokud bude mít nemístné kecy, nebojím se ji uzemnit.

„Ahoj, Ludmilo," zaslechnu Kennyho veselý hlas a mám co dělat, abych nevyprskl smíchy.

„Jsem Lucie," opraví ho vztekle sestra.

„Pomiň, Luci-fere," opáčí Kenny, a to už nedá ani Karel a od srdce se rozesměje. Raději zakročím a Kennyho vysvobodím, než se do sebe pustí.

„Zdarec, Kenny," pozdraví ho s úsměvem Karel. „Pořád máš prořízlou pusu?"

„Nevzpomínám si na dobu, kdy to bylo jinak," pokrčí rameny.

„Ahoj, Kenny," usměje se na něj máma a obejme ho. „Co ta taška?"

„Přišel jsem si pro svých třicet triček, které mi Mikuláš ukradl," kývne na mě.

„Jsou jen tři," opáčím.

„Leda ve snu. Mikuláši, já už pomalu nemám, co na sebe. Takže ti prošmejdím skříň a najdu jich minimálně třicet."

„Možná jsou tam čtyři," zakřením se a společně vyjdeme do pokoje.

Bohužel pro mě, Kenny to vezme doslovně a už se mi vrtá ve skříni. Nemusí hledat moc dlouho. Jeho oblečení jsem vyčlenil speciální poličku, takže je mám u sebe všechny pohromadě. Dokonce najde i ten červený šátek na který jsem popravdě zapomněl a který jsem mu chtěl vrátit.

Celkově se znovu porozhlédne po mém pokoji. Když už neschovávám své city k němu, dovolil jsem si ho vylepšit. Například na nástěnce mezi fotkami, na kterých je pochopitelně i Kenny mám pověšený vzkaz, který mi dal, když jsem neměl telefon. Konečně jsem našel odvahu a přeložil si ho. Stojí na něm, že mě má rád.

Máma vaří večeři. Není to ani trochu dobrý nápad. Sice vsází na klasiku – kuře s brambory – jenže máma a kuchyně... to rozhodně není dobrý nápad.

Když kuře vytáhne, tak je horní strana černá jako uhlí a půlka ponořená ve vodě, ta spodní, je stále syrová. Není se čemu divit, když špatně nastavila troubu.

S Karlem si do ní několikrát rýpneme, protože je očividné, že se chtěla předvést před Kennym, tak jídlo raději vyhodí do koše a objedná nám pizzu.

Přijede celkem rychle a my se v klidu najíme překvapivě na gauči, a ne u stolu. Až na Kennyho.

„Proč sedíš na zemi?" zeptá se ho sestra a já se tomu musím smát.

„Jsem zvyklý," odvětí. „Naši jsou hodně konzervativní a zakládají si na pravidlech etikety, stolování, držení těla. Když jsem se od nich odstěhoval, dělal jsem všechno naopak."

„Včetně nabarvených vlasů, líčení a lakování nehtů," pokračuju za něj.

„Takže ses začal chovat, jako rozmazlený puberťák."

„Lucie," okřikne ji máma a Kenny k překvapení všech se rozesměje. Čím dál tím víc miluju, jak dokáže rozhodit své okolí.

„V šestnácti letech jsem byl prakticky bezdomovec, bez rodičů. Pokud v tu chvíli neměl přijít pubertální vzdor, tak už nevím kdy," pokrčí rameny a napije se čaje, který jsem mu nachystal. Šalvějový.

Máma, když vidí, že je Kenny v klidu, pustí se do útoku. Vyptává se ho na Aleše a jestli promyslel tu žádost o zákazu přiblížení. Přidám se k ní a nezapomenu mu připomenout jeho strach, dárky a taky ten fakt, že Aleše podceňuje.

„Mikuláš má pravdu, Kenny," ozve se máma. „Stalkery bys neměl brát na lehkou váhu. Jsou nepředvídatelní. Kdo ví, co by mohl udělat příště."

„Já si jen chci užít dnešní ples a na Aleše nemyslet," povzdechne si a já mu na uklidnění prohrábnu vlasy. Výmluvně se ohlídnu na máma s výrazem já ti to říkal. A to si myslela, kdo ví, jak bude přesvědčivá. Kenny nahodil smutný výraz s jediným přáním a nikomu tak nedovolí se o tom víckrát zmiňovat.

„Fajn," promluvím. „Ale zajímala by mě další věc."

„Hm?"

„Tvůj otec říkal, že jsi ve čtrnácti uměl hrát na klavír líp, jak většina lidí, co vystudovala AMU," pronesu a vidím na Lucii, jak zalapá po dechu. Tak uspokojivý pocit. Ani trochu se nestydím za to, že ji srazím hřebínek

„Přehání," namítne Kenny do hrnku s čajem. „Hrát jsi mě slyšel."

„Ale ne vážnou hudbu," opáčím. „Už nemáš sádru tak nám něco zahraj."

„Několik let jsem nehrál."

„Hrál jsi před pár týdny."

„Ale ne vážnou hudbu," zaprotestuje, jenže ho popadnu za ruku a vytáhnu na nohy. „Mikuláši."

„Ken-mine," napodobím ho a nedovolím mu dál protestovat. „Chci tě slyšet hrát. Podle tvého bráchy ani nemusíš dělat přijímačky, protože tě sledují už od dětství."

„Ten taky přehání," odsekne, ale jen ho posadím před klavír.

„Nebo se ty zase podceňuješ."

Máma s Lucií a Karlem taky vstanou, aby si ho mohli poslechnout a Kenny se na mě zamračí.

„Chceš nějaké noty, Kenny?" zeptá se ho máma a on si rezignovaně povzdechne. Nedal jsem mu moc prostoru na protesty.

„To je dobrý. Něco si ještě pamatuju."

Najednou změní celý svůj postoj. Narovná se v zádech, zatváří se vážně a pustí se do hraní. Nemám tušení, co hraje, jen vím, že je to známé. Známé na vážnou hudbu. Je to celkem rytmické a já nestačím zírat, jak rychle se Kennyho ruce pohybují po klaviatuře. Už jsem viděl cvičit i Lucii a nikdy nepochopím, jak to takhle rychle někdo dokáže.

Kenny dohraje poslední tón a já nemůžu než se jen usmívat a valit oči. I Lucie se zatváří uznale.

„Fakt jsi dobrej," řeknu mu jen co zaklapne víko.

„To ano," přidá se ke mně Lucie. „Takže se chystáš na AMU?"

„Ne, to určitě ne." A ona se zamračí. „Hraní mě baví a chci, aby mě bavilo dál. Nechci klavír zase nenávidět. Navíc, tím že nepůjdu na akademii naštvu tátu. Takový malý bonus."

„Jsi neskutečný," zakroutím hlavou. „Půjdeme?"

S radostí se zvedne a vyjdeme nahoru, abychom se nachystali na ples.

„Já jsem neskutečný a ty jsi nemožný," řekne mi, když si obléknu nachystaný oblek s bílou košilí.

„No co?" pokrčím rameny. „Černá to není."

Jenže potom se oblékne on. Navlékne si bílé kalhoty a pustí se do zapínání knoflíků na bílé košili. Ty kalhoty mu obtahují zadek s přesností na milimetry. To už by je nemusel mít na sobě a vyjde to nastejno.

„Sekne ti to," řeknu a obejmu ho zezadu. Rukama se mu připletu pod ty jeho, takže si košili ani nezapne.

„Takhle tam nedojedeme," usměje se. Otočí se čelem ke mně a dá mi pusu. Přisaju se mu ke rtům a vsunu mezi ně jazyk. „Takhle tam určitě nedojedeme," nepřestane protestovat, ale nechá se svalit do postele.

„Rozhodl jsem se, že tě nikdo v obleku neuvidí krom mě."

„Ani jsem si ho neoblíkl," namítne s úsměvem od ucha k uchu. Odhodím své sako na židli a pro jistotu ještě zamknu dveře do pokoje. Je dost možné, že na to hupneme, takže je nejlepší se pojistit.

S úsměvem na rtech si vyhrnu rukávy košile a pomalu se k němu blížím.

„Proč musíš ve všem vypadat tak dobře?" povzdechnu si. Kleknu si před něj na kolena a dlaněmi ho pohladím po stehnech.

„Ty máš co říkat." Zaboří mi ruku do vlasů, skloní se a ústy mě polaská na čelisti.

„Mě ses líbil od druháku. Stále nemůžu uvěřit, že jsi doopravdy se mnou. Jakou výmluvu máš ty?" řeknu upřímně.

„Po heterácích zásadně nekoukám. Méně mě pak irituje, že je nemůžu mít."

„Taky jsi byl dost nedostupný," zakřením se. „Nevím, jestli sis všiml, ale párkrát jsem byl u toho, když tě několik kluků ze školy pozvalo na rande. Všechny jsi je odpálkoval. Nechtěl jsem být jedním z nich."

„Byl bys jedním z nich, kdybys to udělal," pronese upřímně. „Máš štěstí, že jsi skvělý v posteli."

„Jsem skvělý jen v posteli?"

„Chceš polechtat na dušičce a vědět, proč tě miluju?" přejede mi prsty po tváři. „Protože na tobě miluju všechno," zašeptá a já se mu přisaju k ústům.

Se smíchem se svalíme na postel a já mu dlaní přejedu přes kalhoty, pod nimiž je naplno vzrušený.

„Ale vážně," odstrčí mě. „Měli bychom jít."

„Nechceš se na to vykašlat?" zasténám, když vstane z postele.

„Ani náhodou," ohradí se. „Mám úzké džíny, ve kterých tě budu celý večer provokovat, na můj popud se vymyslelo téma plesu a po tvém velkolepém pozvání? Rozhodně tam jdeme."

„Kazišuku," odfrknu, ale nechám ho se obléknout.

O půl hodiny později málem třískám hlavou o zeď, protože je Kenny celou dobu nalepený před zrcadlem a patlá na sebe make-up.

Později se mi vysmívá, protože jsem naštvaný. Naštvaný a nadržený. Čím dřív tam pojedeme tím dříve můžeme vypadnout a užít si sex.

„Opovaž se vzít si ty černé boty," plácne mě po ruce v předsíni. „Vezmi si ty bíle. K té košili to bude vypadat dobře."

„Vážně mi do toho chceš kecat?" povytáhnu obočí a zachechtám se.

„Zlato," povzdychne si a ukáže na sebe a své červené konversky. Mimo ně, je celý v bílém. I oční stíny má stříbrné. „Kdo jiný by ti měl kecat do stylu, než já? Prostě mi věř. Nehledě na to, že tě Linda vyhodí, jestli si všimne, že máš černé boty."

Převrátím oči, ale poslechnu ho. Linda je diktátorka. Věřím, že je víc než schopná mě vyhodit.

Dorazíme mezi posledními, a je to hlavně Kennyho vina. Doprava s tím nemá nic společného.

Ostatní najdeme sedět u velkého stolu i s Ester a její přítelkyní Denisou.

„Sluší vám to," zhodnotí nás dva.

„Vám taky," ukáže Kenny na jejich šaty. Ester se navlíkla do rudé barvy a Denisa je celá v modré, včetně jejích vlasů. Danča má zelené šaty a Stáňa tmavě červený oblek. Ti dva jsou jako pěst na oko, ale nikdo neporušil pravidlo černé barvy. Sabina zmíní, že Linda už pár lidí hnala s černou kravatou nebo páskem.

Kenny mi donese nealkoholické pivo a všichni si uvolněně povídáme. Dokonce i Ester naznačí něco, co silně připomíná úsměv.

„Ahoj, Ken-minie," zvolá Linda, když přijde k našemu stolu. „Celkem mě teď mrzí, že jste nesouhlasili s hraním," ukáže na kapelu na provizorním pódiu.

„Dneska se chci jen bavit," usměje se Kenny.

„Tak tady nebudeme sedět jako pecky ne?" pronese Robin, popadne Sabinu za ruku a odvede ji na parket. Stáňa s Dančou jsou jim hned v patách a já zase vytáhnu Kennyho. Vypadá celkem překvapeně. Jsem na něj zvědavý, jak se bude tvářit až začnu tancovat, protože to je skutečně věc, kterou ani trochu neovládám.

Kenny mě zastaví asi po pěti sekundách a se smíchem mě obejme zezadu kolem ramen. Pomalu se se mnou pohybuje ze strany na stranu.

„Zlato, miluju tě, ale tohle bylo to nejhorší, co jsem kdy viděl," zachechtá se mi do ucha a já spojím ruce za jeho zády.

„Chtěl jsem ti udělat radost," opřu si hlavu o jeho rameno.

„Gesto dokonalé, ale už tě nikdy nebudu nutit tancovat," položí si tvář a tu mou a protancujeme tak několik písniček, než se zase vrátíme ke stolu.

„Ken-minie," přiběhne k nám Marika. „Kapela si bude dávat pauzu."

Kenny přikývne a já na něj přimhouřím oči. Mám takový dojem, že mě nebude provokovat jen svými přiléhavými kalhoty, ale i svým zpěvem. „Co máš v plánu?" zeptám se a on se jen zakření.

„Uvidíš," vlepí mi rychlou pusu a s Marikou odkráčí na pódium místo kapely.

Kenny si přehodí kytaru přes rameno, Marika postává u kláves a Ondra sedí u bicí soupravy.

Fakt mu jednu vlepím.

„Ahoj lidi," usměje se Kenny do mikrofonu a všichni naši spolužáci zakřičí „ahoj" a zajásají. „Kapela si dala na chvilku pauzu, tak jsme si řekli, že toho využijeme." Ozve se další jásot. „Nedávno jsme začali pracovat na jedné mé písničce a myslím, že se povedla, ale posuďte sami."

Kývne na Mariku a ona to odstartuje.

Doslova mu vyšukám mozek z hlavy za to, že mi tohle provedl.

Hrají přesně tu písničku, kterou Kenny složil na chatě. Nevěděl jsem, že už ji mají dokončenou.

Sice zpívá v angličtině, ale některá souvislá slova si dokážu dát dohromady, takže vím, o čem vlastně zpívá.

O mě.

Líbí se mi, že nejsem jediný, kdo je tou písničkou očarován. Celý sál se pohybuje do rytmu a tancuje na Kennyho písničku. Na písničku, kterou složil on.

Bohužel není moc dlouhá a skončí dřív, než by se mi líbilo. Ani neexistuje žádný virál, abych ji mohl poslouchat pořád dokola.

Kenny jde z obětí do obětí snad každého na této škole, než se konečně dostane ke mně. Přitáhnu si ho do náruče a přede všemi políbím. Tohle mu dám sežrat i s úroky.

„Neříkal jsi, že to ještě nemáte hotové?" zakřením se.

„Taky nemáme. Není to perfektní a mám pár nápadů, jak to vylepšit..." umlčím ho polibkem.

„Je to skvělý," uzemním ho a Kennymu se na tváři rozlije široký úsměv.

Vrhnou se na něj holky z našeho ročníku, včetně Ester a Kenny jim všem musí věnovat pozornost. Povede se mu vymanit až po několika minutách, kdy mě vezme za ruku a tahá mě ven z tělocvičny k zadnímu východu školy.

Pár studentů postává u vchodu, aby si mohli zakouřit, tak mě táhne za roh budovy, kvůli troše soukromí. Nezaváhám ani na vteřinu a natlačím ho na zeď.

„Počkej," jemně mě odstrčí, ale tohle už začíná být divné.

„Fajn, tak teď je s tebou rozhodně něco špatně," zavrčím. „To už je dneska po třetí, co jsi řekl ne. Ty nikdy neříkáš ne na sex. Takže? Co se děje?"

„Nic se neděje," ujistí mě a usměje se. „Jen pro tebe něco mám." Sáhne do vnitřní kapsy saka a podá mi malou obálku.

„Prvně ta písnička a teď tohle?" vytrhnu mu ji z ruky. „Víš, že mám narozky až v září."

„Vím," uchechtne se. „A není to ani tak dárek, jako spíš gesto. Pro nás oba."

„Teď se bojím kouknout," zděsím se.

„Srabe," obviní mě se smíchem. „Co se ti zase honí hlavou za úchylný myšlenky?"

„Posledně, když jsi mi dal obálku, vyskočili na mě výsledky tvých krevních testů. Od tebe můžu očekávat naprosto cokoli."

Zakroutí očima. „Nezdržuj a otevři to, nebo nám tady umrzne zadek. Pokud to správně oceníš, dovolím ti sex na záchodech."

Povzdechnu si, ale obálku otevřu. Je v ní hodně ujetá jízdenka na vlak, na které jsou vypsané snad všechny hlavní města v Evropě.

„Na vysokou nejdu," vysvětlí. „A pokud chceš pořád vypadnout z Česka, rozhodně mě tady nenecháš. Mám našetřených dost peněz na to, abych mohl jet s tebou."

Trochu od něj poodstoupím a znovu se podívám na papír, který byl v obálce. Tohle... to je sen. Splněný sen.

„Myslel jsem, že ty peníze máš na byt," vydechnu nevěřícně, ale on akorát pokrčí rameny a založí si ruce na hrudi.

„Pokud v něm nebudu bydlet s tebou nestojím o něj." Znovu mě překvapí. On chce, abychom spolu po škole bydleli? „Chceš cestovat. Před Vánocemi jsi mi nabídl, abych jel s tebou a tímhle ti říkám, že s tebou pojedu kamkoli. A to i když si to rozmyslíš a nebudeš mě s sebou chtít."

Kenny si mě přitáhne za klopy saka, a i s obálkou mu zabořím ruce do vlasů. Vjedu mu jazykem do úst a on mě natiskne zády na zeď.

„Už se sexu nebráním," zašeptá s úsměvem na rtech. Stiskne mě na bocích a otře se o mě rozkrokem. Hlasitě vydechnu a přitisknu si ho blíž k sobě.

Pořád nedokážu uvěřit, že mám tak neskutečné štěstí a Kenny už je napořád jen můj. Chce se mnou bydlet, chce se mnou odjet. Chce být se mnou.

Kenny se prudce odtrhne a zafuní mi do obličeje. Silně praští pěstí do zdi vedle mé hlavy a když otevřu oči všimnu si Aleše, jak stojí těsně za ním. Nalepený na jeho těle s obličejem jen pár centimetrů ode mě.

„Kurva," vydechne Kenny s bolestí v hlase.

„Když tě nebudu mít já, tak nikdo," zasyčí Aleš Kennymu do ucha a konečně se od něj odtáhne. Jenže Kenny zařve neskutečnou bolestí a podlomí se mu kolena. Aleš se rozběhne pryč a nechá nás tady samotné.

Jako první, čeho si všimnu je krev.

„Ne," zamumlám. „Ne, ne, ne. Kenny," skloním se k němu, ale on na mě jen mhouří oči, jak se je snaží nechat otevřené.

Tak rychle jak to jen dokážu vytáhnu telefon a vytočím sanitku. Dám ho na hlasitý odposlech a vyhrknu, co se stalo a děje. Paní na druhé straně mi pomůže a naviguje mě, abych na ránu něco přiložil, aby tolik nekrvácela. Celou dobu mě uklidňuje, že je sanitka už na cestě, jenže Kenny je v bezvědomí a já nemám nejmenší tušení, co dělám.

Přiběhnou za mnou i ostatní a zděšeně sledují, jak tisknu sako ke Kennyho ráně na zádech a... brečím.

Sanitka skutečně dorazí a kluci mě musí odtáhnout, aby se o něj mohli postarat.

Pokouší se mě vyzpovídat, ale jen kroutím hlavou. Jsem v podělaným šoku a dokud Kenny neotevře oči, nic nebude, jak má být. Nic už nebude stejné.

Zaslechnu slova, jako bodná rána, poškozená ledvina a zástava srdce.

To už se doslova hroutím, když počítají při ruční masáži a dávají mu elektrické šoky do hrudi.

Kenny...