Holky nachystají občerstvení v podobě chlebíčků a brambůrek a my si s kluky otevřeme láhev whiskey. Kennymu je ještě špatně po včerejším dni a pořád si vybavuje, jak měl hlavu v záchodě, když půlku noci zvracel, takže nás s díky odmítne a zůstane jen o vodě.

Sedí v tureckém sedu a opírá se mě kolenem. Položím mu ruku na stehno a všimnu si, jak po nás Irena pokukuje. Vypadá velmi rozladěně. Fakt mě to mrzí, ale nebudu si kvůli ní kazit prázdniny.

Vanesa začne u Robina se Sabinou, kteří dostanou osm bodů z deseti. Pointou je, že musí oba odpovědět správně. Pokud jeden neuspěje, bod jde dolů. Robin nevěděl, k jakému zvířeti by Sabinu přirovnal a ona jeho oblíbenou barvu.

Všichni vybuchneme, když je na řadě Vanesa s Davidem a ona ho přirovná ke koale.

„Je roztomilý," brání se, ale tím to moc nezachrání, protože vysoký a svalnatý David je všechno, jen ne malý roztomilý koala.

Mám v sobě už asi čtvrtého panáka, a tak trochu se vznáším. Cítím se strašně dobře a nemůžu uvěřit, že jsem konečně sám sebou. Nemusím předstírat, že mi na Kennym nezáleží a rozhodně nemusím lhát o své sexuální orientaci.

Přehodím si Kennyho paži okolo ramen a opřu se o jeho hruď. Kenny to celé bere naprosto normálně a přirozeně se mě dotýká. Jako svého kluka. Ucítím jeho tvář ve svých vlasech a zaslechnu, jak se zhluboka nadechne.

„Zase to děláš," řeknu tiše a zasměju se. Vanesa vytáhne jiný druh otázek pro Irenu a Ester.

„Nemůžu za to, že hezky voníš," zašeptá mi do ucha a zlehka ho zkousne. Trochu se celý napnu, ale teď není ta vhodná chvíle, abych se tomu poddal. „Vlastně je to tvoje vina. Víš, jak mě to vzrušuje."

„Výmluvy. Tebe na mě vzrušuje všechno."

Chystá se něco namítnout, ale znovu se mu nedostává slov. Zaraženě na mě hledí a já se samou radostí rozesměju. Přimět Kennyho, aby nevěděl, co říct, je vážně umění a v poslední době se mi to daří čím dál častěji.

„Dobře, máš pravdu," uzná mi. „Jsem do tebe udělaný a teď mě nech fetovat." Přitiskne si mě víc k sobě a znovu se zhluboka nadechne.

„Jsi úchyl," zakroutím hlavou, každopádně si to užívám.

„A to je něco, co udělá tebe."

„Teď vy dva," houkne na nás Vanesa.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad," namítne Kenny, když se všechny hlavy v místnosti otočí směrem k nám.

„Nekažte zábavu," dloubne ho Sabina do žeber. „Vlastně jsme na vás všichni zvědaví."

„Tomu věřím," odfrkne. „Ale ne."

„Ty si myslíš, že neprojdeme," zasměju se. Popravdě mi ta hra přijde padlá na hlavu, ale je to zábava.

„Ty snad znáš odpovědi na ty otázky? Protože já ti na rovinu říkám, že to projedeme," uzemní mě Kenny.

„A já se s tebou vsadím, že dáme deset z deseti," řeknu rozhodně, ale ani trochu si nevěřím. Kdybych Vanesu alespoň poslouchal, co za otázky pokládala, ale byl jsem až příliš soustředěný na Kennyho. A taky mi alkohol zatemnil rozum.

„Prosím tě, kolik jsi toho vypil?" uchechtne se lehce nervózně, protože nás všichni pohledy vybízejí k tomu, abychom to zkusili. Popravdě si to chci vyzkoušet. Rád bych věděl, jestli tvoříme alespoň trochu dobrý pár. „O co se chceš vsadit?"

Zakřením se a nenapadne mě nic lepšího než nějaká aktivita v posteli. A taky něco, co mi Kenny včera ráno slíbil, protože to moc často neděláme.

Přitisknu se rty k jeho uchu. „O to, kdo z nás dvou to tomu druhému udělá pusou," řeknu tiše, aby to nikdo jiný neslyšel.

„To bych udělal i bez sázky," odvětí a podívá se na mě. „Tak ať to máme za sebou."

Holky zatleskají a Vanesa vysloví první otázku.

„Co váš partner nejraději pije?"

„Kávu," odpoví Kenny.

„Čaj. Šalvějový," zakřením se. Tahle je snadná.

„To to mám říct dopodrobna?" zakroutí Kenny očima.

„Oblíbené jídlo?" ptá se dál.

„Sushi."

„Italská kuchyně."

„Jídlo, ne kuchyně," namítne Robin.

„Já bych to uznal," pokrčí Kenny rameny.

„Dobrý, já se opravím," houknu. „Cokoli s těstovinami a omáčkou."

„Oblíbený sport?"

„Sex," řekneme s Kennym společně, a aniž bychom se na sebe podívali, ťukneme si pěstí, čímž vyvoláme u ostatních smích.

„Tomu se nedá říkat sport," pronese Irena.

„Taky s tím nepojedeme na olympiádu," odsekne Kenny naštvaně.

„A to bychom dostali zlatou medaili," pronesu, abych ho trochu uklidnil a on se rozesměje.

„Fajn," houkne Vanesa. „Trošku přitvrdíme. K jakému zvířeti byste přirovnali váš protějšek."

Kenny vyprskne smíchy a já se kousnu do tváří, abych tomu odolal. Matně si vybavuju, že jsme to nedávno řešili.

„Šelma," odpoví Kenny rozhodně. „Rozhodně je to šelma."

„Kdes k tomu přišel?" zajímá Sabinu.

„Byl bych radši, kdyby ses to nikdy nedozvěděla. Mikuláš se tak tváří jen když... jau." Praštím ho do stehna, aby nepokračoval. Nemůžu uvěřit, že jim to chtěl skutečně říct.

„Kolikrát jsme se bavili o sdílení intimních informací?" zakroutím hlavou. „Kenny je panda."

„Bál jsem se, že řekneš mýval," zakření se. „Je ti jasné, že po tomhle kvízu už nebudeš tak tajemný, jak se děláš?"

„Pokud odpovíš správně."

„Fajn," zavrčí. „Co tam máš dál?" otočí se na Vanesu.

„Oblíbená barva."

„Ha," ukáže prstem a podívá se na mě. „Nemám nejmenší tušení," odpoví.

„U Kennyho jsou to všechny krom oranžové a než něco namítneš," ohlídnu se na něj. „Myslím i růžovou. Měl jsi růžové vlasy a doma mám jedno tvé růžové triko."

„Jedno z těch třiceti? A je to lososová."

„Takže Kenny nezná tvou oblíbenou barvu?" zeptá se Vanesa.

„Myslím, že je to modrá," odpoví Irena a vesele se usměje na Kennyho, jako by měla pravdu a on nemá tušení.

„Není," odvětím a plácnu Kennyho do stehna. „A ty přemýšlej. Věřím, že ti to dojde."

„Zlato, já fakt netuším," zasténá a opřu se hlavou o opěrku. Z toho oslovení se mi sevřou všechny útroby v těle. Ohledně přezdívek je Kenny hodně zdrženlivý. „Růžová to není, oranžovou nemá nikdo rád," přemýšlí nahlas. „Modrá a zelená taky ne. Byl jsem v tvém pokoji a je vymalovaný na..." zarazí se a přimhouří na mě oči. Já těkám pohledem po jeho tváři až k vlasům, abych mu to alespoň částečně naznačil. Moc dobře si je vědom toho, že pomalu nenosím jiná trika než bílé. Pokud nejsou jeho. „Děláš si prdel?" šťouchne do mě. „Bože, ty jsi tak průhledný. Je to bílá," odpoví Vanese na otázku a já s úsměvem přikývnu.

„Pěkný," zakření se Vanesa. „Co ten druhý nenávidí?"

„Lhaní," odpoví dřív než já a ostatní na mě vykulí oči. Jako by jim lhaní nevadilo.

„Kenny nemá rád sám sebe, když má vztek," odpovím nejistě. Sice vím, že mám pravdu, ale nemám tušení, jak se bude tvářit na to, že to vím. Překvapeně se na mě podívá, a tak jen pozvednu obočí. Nakonec přikývne.

„Kdo toho druhého štve?"

„Jeho sestra," šťouchne mě do boku a já se uchechtnu.

„Jo, je otravná. Jeho brácha."

„Má tendenci mi neustále kecat do života," povzdychne si.

„Nevýhoda mladších sourozenců."

„Chci být jedináček."

„Bydlel bys na ulici."

„Po maturitě budu jedináček," rozhodne.

„Osm z osmi?" podiví se Sabina a já se vnitřně zatetelím blahem. „Vy jedete."

„Co toho druhého nejvíc uklidní?" pokračuje Vanesa. Kousnu se do rtu a trochu se zavrtím v Kennyho náruči. Možná budu znít samolibě, ale mám takové malé tušení, že i v tomto budu mít pravdu.

„Já," zahučím tiše a nasucho polknu. „Nejvíc ho uklidním já."

Kenny se zamračí, ale nakonec přikývne. Jenže se svou odpovědí si dává na čas. Vím, co chce říct, jenže to nechce říkat před ostatními. O mém astmatu. A nejvíc mě uklidní inhalátor. Nevím, jestli je to tím alkoholem, ale právě teď by mi nevadilo, kdyby jim to řekl.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptám se ho, když všichni čekají na odpověď.

„Snažím se zformulovat slova tak, abych neporušil, co jsem slíbil," povzdechne si.

„Vždyť před sebou nemáme tajemství," pronese až přehnaně mile Irena. „Co se stane na chatě, zůstane na chatě."

„Mluv za sebe," odsekne jí znovu Kenny a doslova z něj srší nenávist. „To že všichni víme, jak jsi z Mikuláše udělaná, nás neospravedlňuje k tomu se před tebou svěřovat."

„Klid," pohladím ho po ruce a odolávám potřebě se smát. A já myslel, že je výjimečně nenápadná, ale Robin s Davidem skryjí svůj úsměv do dlaně a Daniela se schová za polštář, aby se mohla bez ostychu smát. Irena se od nás znechuceně odvrátí s červenými tvářemi.

„Mikuláš je nekonfliktní," odpoví Kenny na Vanesinu otázku. „Ničím se uklidňovat nepotřebuje."

Kluci přikývnou na souhlas, ale zdá se, že Ester moc nepřesvědčil. „A nekecáš teď náhodou?"

„A jak mi to dokážeš?"

„Má pravdu," ozve se Stáňa. „Nikdy jsem neviděl Mikyho se vztekat. Nebo aby byl jen naštvaný." Kdyby tak věděli.

„Oukej, poslední otázka," ozve se zase Vanesa. „Tajemství, o kterém víte jen vy dva, a ne vaši přátelé."

„Teď bych mohl vytáhnou nějaké úchylárny, které tě ztrapní," zachechtá se Kenny.

„Kenny," varuju ho.

„Ale s většinou už jsem se svěřil kámošce, takže... Mikuláš rád fotí. Doma má několik uměleckých fotek a temnou komoru."

Super!

Skryju si tvář do dlaní a všichni po mě hned začnou křičet, jak je možné, že o tom nevědí. A že je to naprosto úžasný koníček.

„Kenny mluví třemi jazyky," řeknu hlasitě a oni se na něj ihned otočí. „A čeština není jeho mateřský jazyk," přisadím si ještě.

„Paráda," houkne Kenny, protože se veškerá pozornost obrátí na něj a pátrají po informacích, kterými jazyky mluví.

„Ty vole," vydechne Daniela a vytřeští oči. „Ty jsi celou dobu kecal!" vykřikne a hodí po něm polštářem. „Jak moc korejsky ti to mluví."

A Kenny odpoví korejsky. Není to nijak dlouhá věta, ale všichni na něj vykulíme oči. Ještě nikdy jsem ho tímto jazykem mluvit neslyšel.

„Moje rodina pochází z Jižní Koreje. Táta se drží rodinných zásad a doma na mě mluvili jen korejsky a anglicky. Česky jsem se naučil až ve školce," pokrčí rameny a nehodlá se k tomu dále vyjadřovat. Dokonce se snaží schovat za mě, aby do něj nerýpali.

Potěšeně se zasměju, když mi dojde, že jsme skutečně odpověděli na všechny otázky správně.

„Nemůžu se dočkat, až si vyzvednu svou výhru," otočím se čelem k němu.

„O co jste se vsadili?" zajímá se Sabina.

„To bude zase nějaká úchylárna," promluví Danča. Kenny se zarazí v půlce odpovědi a jen výmluvně trhne rameny.

Ještě chvíli do mě šijou kvůli mým uměleckým fotkám, které jim rozhodně nikdy neukážu a taky do Kennyho, jestli by nám nechtěl něco říct v korejském jazyce. Celou dobu má obličej zabořený v mých vlasech a odmítá jakkoli odpovídat.

Nakonec přijde na řadu Stáňa s Dančou, a i oni jsou na tom s výsledkem podobně jako já s Kennym. Na konci hry jsme s Kennym vybráni jako nejdokonalejší pár. Neusmívám se a ani neskáču tři metry do vzduchu, ale chce se mi.

Daniela se Stáňou se dostanou do pozice nejroztomilejšího páru, protože spolu neustále flirtují. Přijde mi to lehce přehnané. Nedokážu si představit, že bych takhle dětsky šišlal na Kennyho. Nejspíš by na mě zíral, jestli jsem nespadl z Marsu.

„Potřebuju si odskočit," houkne mi Kenny do ucha a já ho neochotně pustím. Po celou dobu mu zírám na zadek, dokud za ním nezapadnou dveře do koupelny.

„Odpusť si ten úchytný obličej," šťouchne do mě Stáňa a já se jen uchechtnu a zakroutím hlavou.

„Nikdy," pronesu na rovinu. „Jeho zadek je hezčí, jako obličej kohokoli na škole," zakmitám obočím směrem k Robinovi a ten hlasitě zasténá.

„To je moje hláška!" zařve a praští mě pěstí do ramene. Nedokážu se přestat usmívat.

„Teď jsem si představil Kennyho zadek z naprosto jiného úhlu a nejspíš budu zvracet," zahučí David a oklepe se. Zakroutím nad tím idiotem hlavou, ale usmívám se pořád.

„Takže..." spustí trochu nervózně Robin. „Fakt se v sexu střídáte? Nebo jste to řekli jen tak?"

Pozvednu na něj obočí, jestli tu otázku skutečně míní vážně.

„Hej, nedívej se tak," ukáže na mě prstem David. „Vážně nás to zajímá. Ne že by to bylo... nechutný, ale jsme zvědaví."

Kousnu se do rtu a výmluvně pokrčím rameny.

„Fakt se střídají!" vypískne Robin a povyskočí na místě. „Hej a bolí to?"

„Děláš si prdel?" zhrozím se a rozhodím rukama. „Tak si to vyzkoušej, ty blbečku. Na tohle vážně odpovídat nebudu."

Zvednu ze stolku svou nedopitou skleničku s whiskey a na jeden zátah ji do sebe obrátím.

„Nalijte mu další," zasměje se Stáňa. „Čím víc toho v sobě má, tím víc je otevřenější."

Ukážu mu můj oblíbený prostřední prst, ale stejně mi David nalije dalšího panáka.

„Nechápu, co na něm vidíš," pronese tiše Irena. Nejspíš jsme to neměli slyšet, ale v místnosti se rozhostilo ticho a nikomu z nás to neuteklo.

„Krásný úsměv, nádherné oči, sexy tělo," počítám na prstech. „A hlavně tu nejvřelejší osobnost. Mohl bych pokračovat, ale tohle snad mluví za vše," odvětím a pokrčím ležérně rameny.

„Mám taky krásný úsměv?" zeptá se mě Robin. „Jakožto poloviční gay, by to od tebe byla lichotka."

„Ty vole," zahučím a promnu si obličej. „S tímhle buzeranstvím mi dejte pokoj. Jste vážně idioti."

„Budeme hlasovat," ozve se David a ukáže na všechny přítomné. „Kdo má hezčí úsměv, já nebo Robin."

Hlasují jen holky a překvapivě to dopadne nerozhodně. Chybí tady jedině Ester, ale ta by se zachovala stejně, jako já a Stáňa. Tedy totální ignor těch dvou magorů. Opilých magorů, abych byl přesnější. I mě se trochu motá hlava, ale ti dva jsou slušně rozjetí.

„Jungu, tohle musíš rozhodnout," křikne Robin na Kennyho, když se vrátí z koupelny. Postaví se za opěrku gauče a znuděně ho pozoruje. „Kdo má hezčí úsměv? Já nebo David? U holek jsme nerozhodně a ti dva idioti nám neodpoví," ukáže na Stáňu a mě a Kenny udělá nejlepší možné rozhodnutí.

Zaboří mi prsty do vlasů a skloní se k mým rtům, které ve vteřině spojí.

„Jděte do prdele," hodí po nás David polštář.

„Tohle říkáš gayovi?" zasměje se Kenny a skloní se k mému uchu. „Nechceš si vybrat výhru? Včera mi někdo sliboval, jak moc mě roztrhá na kousíčky."

Vyskočím ze sedačky jako namydlený blesk a přeskočím opěrku gauče. Kenny vyprskne smíchy, zatímco ho postrkávám ke schodům. Všichni na nás pokřikují, kam máme na spěch, ale to už zapadneme do našeho pokoje a já otočím klíčkem v zámku. Nechci riskovat, že by nás opět někdo nachytal.

Kenny mě silně popadne za boky a odhodí na postel. Pomalu ze sebe svléká oblečení a já se nedokážu odvrátit, jak jsem jím uchvácený. Je skutečně nádherný.

Nahý si klekne na podlahu mezi mé nohy a svléká i mě. Všechno nechávám na něm. Jen ho sleduju, jak je mnou zaujatý. Za zády se zapřu dlaněmi o postel a trochu nadzvednu boky, aby mi mohl stáhnout kalhoty i se spodním prádlem. Skousnu si spodní ret a mírně roztáhnu nohy.

Kenny mi konečky prstů přejede po vnitřní straně stehen a pak se ke mně skloní i se rty, ale mému klínu se vyhne velkým obloukem. Rád mě provokuje.

Přisaje se mi k břichu a všimnu si, že tam po něm zůstala malá modřina. Nijak extra mi na tom nezáleží. Klidně ať mi jich udělá, kolik chce a po celém těle. Sice jsme se domluvili na něčem jiném, jenže mám tak trochu zastřené myšlení.

Pohladí mě na těle od klíční kosti, přes hruď, břicho až k mému penisu. Konečně ho uchopí a lehce stiskne špičku. Doslova si se mnou pohrává, než mě vezme do úst.

Každým pohybem jeho hlavy se postupně rozpadám na malé kousky. Zatínám ruce do prostěradla na posteli a celý se neskutečně třesu. Vidět Kennyho krásné rty okolo mého péra je ten nejúžasnější pohled, jaký by kdy mohl existovat a když se na mě podívá z pod svých dlouhých černých řas, nezvládám to.

Zasténám a udělám se mu do pusy.

Naposledy mi olízne špičku a vítězně se zakření. „Nemusíš mi říkat, jak jsem v tomhle skvělý," pronese a přesune se na postel mezi mé nohy. Vrhne se na mé rty a zatlačí mě do polštářů.

„Nic takového ti neřeknu," zamumlám mu do úst. „Právě sis tím zničil reputaci. Tak úžasné to nebylo, takže očekávám, že to honem rychle napravíš."

Ulehne na mou hruď. Dlaní se dotýká mých stehen směrem k zadku, který silně stiskne.

„Jak si přeješ," zašeptá a natáhne se pro lubrikant. Trochu si ho dá na prsty a nasměruje je mezi mé půlky. Ve chvíli, kdy narazí na mou prostatu to nezvládám a zakousnu se mu do ramene. Nepřestane si se mnou hrát a mám pocit, že snad brzo znovu vybouchnu.

Zvrátím hlavu dozadu a Kenny mi vsune jazyk do otevřených úst. Všechny mé hlasité projevy polyká a nedá mi ani chvilku oddech.

„Zdržuješ," vydechnu a silně ho zatahám za vlasy.

„Možná," nahodí drzý úšklebek a jazykem se vrhne na můj krk. „A možná si jen vychutnávám, jak se pode mnou svíjíš. Jak jsi nedočkavý. Jak mě chceš."

„Zmrde."

Vyndá ze mě prsty a nasměruje do mě své péro, jenže se ani nehne. Na čele se mu rýsují kapky potu, ale pořád se ovládá. „Požádej mě."

Dělá si prdel? Tak to ani náhodou!

Rychle své ruce přemístím na jeho zadek, abych ho přiměl k pohybu, ale on je ještě rychlejší. Chytí mě za zápěstí a ruce mi přišpendlí vedle hlavy. Trochu se nadzvednu, ale on se akorát odtáhne a pořád mi nedá, co chci.

„Řekni, jak moc to chceš," vydechne. „Řekni, jak moc chceš, abych tě ojel."

Zvednu hlavu a rty se mu přisaju ke krku. Udělám mu tam velký cucflek, jako menší pomstu, ale s ním to ani nehne.

Hádám, že nemám na vybranou.

„Chci to," vydechnu zastřeně a on mě celého naplní. Otevřu ústa v němém výkřiku. Pustí mé ruce a zaboří mi je do vlasů. Vsune mi jazyk do úst a nasadí tak zběsilé tempo, že nemám ani představu, jestli ještě existuju. Mám pocit, jako bych se rozpadl.

Prsty mu zaryju do zad a pánví vycházím vstříc jeho pohybům, aby se do mě dostal ještě hlouběji. Tohohle se nikdy nenabažím. Jeho se nikdy nenabažím.

Je mi ukradené, pokud nás slyší celý dům. Nikdo není v posteli tak dobrý, jako Kenny.

Trochu zpomalí a prsty mi obemkne penis. Už musí být blízko, jinak by mě nechal, abych se udělal bez jeho doteků. Zatmí se mi před očima, zatímco mě honí a pohybuje se ve mně. Je to naprosto omračující.

Roztřesou se mi kolena a já se udělám mezi naše těla. Kenny ze mě vystoupí a postříká mi hrudník. Absolutně teď nemám sílu na nic myslet. Maximálně, jestli si to později zopakujeme. Třeba za pět minut.

Natáhnu se pro ubrousky na nočním stolku, zatímco se Kenny uvelebí na záda vedle mě. Setřu ze sebe všechnu tu spoušť a ubrousky hodím do prostoru pokoje. Pokaždé to uklízíme až další den ráno. Beztak tam ještě nějaké přibudou.

Otočím se na bok čelem k němu a zkoumám jeho tvář. Jeho oči. Pomalu už není co zkoumat. Každý jeho rys znám zpaměti.

„Jednou bych s tebou chtěl odjet někam pryč," promluví a mě vynechá srdce několik úderů. „Jen my dva. Bez pohoršujících pohledů a debilních keců. Chtěl bys?"

Natáhnu ruku a pohladím ho po tváři. „Chtěl."