Všechny vedu pěší trasou skrz les na jedno vyvýšené místo, odkud je krásný výhled. Kenny, Sabina, Vanesa a Daniela se k nám nepřidali. Jejich slovy, odmítají venku mrznout.

Není taková zima, na to, že je prosinec. Skrz mraky dokonce občas vykoukne slunce.

Irena se se mnou po cestě pokouší zapříst rozhovor, ale jen co se mě dotkne letmo na rameni, trhnu sebou a ustoupím několik kroků bokem.

„Hele," promluvím na rovinu. „Jsi milá holka, ale chápu, o co ti jde a my dva... byla to chyba," vydechnu a ona na mě šokovaně hledí. „Prostě na to zapomeň ano? Jsem s Kennym a... s nikým jiným být nechci," potřesu hlavou a nechám Irenu stát za sebou. Tohle jsem měl udělat už dřív, abych jí zbavil jakékoli další naděje. Sice jsem pořád měl odmítavý postoj, ale zřejmě ne dostatečný.

Připojím se k Davidovi a Robinovi, kteří se na mě až přehnaně vesele culí.

„Co je?" zeptám se nechápavě, ale oni jen společně trhnou rameny. Občas mám pocit, že ti dva jsou jako dvojčata.

„Takže... ty a Kenny?" zeptá se po chvíli Robin, jenže se nepřestává usmívat.

„Bože," zahučím a zakroutím hlavou. „Jo já a Kenny. Je to problém?" pozvednu obočí.

„Ne!" vyhrknou oba ve stejnou chvíli až mě to přiměje se smát.

„My jen, že Kenny je tak trochu do větru," pronese David. „Tedy, alespoň se to o něm říká, takže nás pochopitelně překvapuje, že zrovna on s někým chodí."

Zamračím se a sklopím hlavu. Musím se kousnout zevnitř do tváří, abych je neopravil, že spolu skutečně nechodíme. Sice se mi neskutečně líbí, jak to zní, ale pořád to není pravda.

„Je to komplikované," odvětím nakonec a trochu se zamyslím. Vybavím si veškeré situace s Kennym. Přehraju si všechna rande, na kterých jsme spolu byli a taky ty momenty, v posteli.

My se spolu tulíme v posteli. Chodíme na rande a vím, jak mi pokaždé skáče srdce, když mě Kenny chytne za ruku. On mě a nikdo to nemůže vidět. Ani jeho bratr, kvůli kterému celá tahle šaškárna začala.

Neustále spolu flirtujeme a nejčastěji, když jsme sami. Převážně přes zprávy, které si nikdo jiný nepřečte. Objímáme se, líbáme, vrháme na sebe chtivé pohledy. Jen my dva.

Nikdy mě neodmítl. Nikdy nic nenamítal a po většinu času to byl on, kdo s tím začal. Já mám až příliš velký strach, abych něčím nezašel až příliš daleko, proto to vím.

Všechno mezi námi je tak přirozené.

My spolu skutečně chodíme. Opravdu máme vztah, který byl donedávna tajný, ale teď už to mí přátelé vědí a Kenny se nezdráhá projevit. Dokonce mě na odchodu stáhl k sobě na gauč a přede všemi mě políbil.

Tohle jen kamarád nedělá.

My spolu skutečně chodíme!

Jen si toho Kenny není vědom.

Docela by mě zajímalo, kdybych se vyautoval ve škole, jestli by byl zdrženlivý i tam. Původně jsem si myslel, že ano. Že by mi sice vyjádřil podporu, ale víc nic. Jenže teď si tím nejsem tak jistý. Dokonce mám dojem, že by mě beze studu líbal na školní chodbě a bylo by mu u zadku, pokud nás někdo vidí.

A dělal by to proto, že to chce, ne proto, aby do něj jeho bratr rýpal ohledně jeho sexuálního života.

„Jsi v pohodě?" rýpne do mě Robin. „Vypadáš nějak mimo."

„J-jo," zadrhnu se a potřesu hlavou. „Jen jsem nad něčím přemýšlel," zakřením se a ani trochu se nekontroluju, protože jsem šťastný. Opravdu existuje možnost, že by Kennymu na mě záleželo a pokud je to skutečně pravda, nikdy se ho nevzdám.

Poskočím na místě a rychlým krokem vyjdu do kopce. Dorazíme na místo a Robin s Davidem se mému veselému úšklebku smějí.

Postáváme na vrcholu kopce a všichni si nadšeně fotí ten výhled. Dělají si různé selfie a pózují do kamery telefonů. Jen já stojím s rukama v kapsách bundy a pozoruji scenerii. Vedle mě se postaví Ester a mírně se na mě usměje. Já oproti tomu se na ni culím jako na obrázek a nedokážu s tím přestat. Trochu se nad mým výrazem zarazí, ale nic mi neřekne. Jen postává vedle mě.

Jsem zamilovaný do Kennyho. A Kenny nejspíš miluje i mě. Jen o tom ještě neví.

○○○○

Vrátíme se zpět na chatu, ze které hraje hlasitá hudba. Zasměju se, protože si dokážu vybavit Kennyho, jak tancuje po obýváku a skutečně.

Kenny pobíhá před televizí a holky skáčou na gauči. Vanesa třese hlavou do rytmu písničky od Fall out boy a Daniela v ruce drží prázdnou láhev vína.

Kenny si nás všimne jako první a ustane v pohybu. Vesele se usměje, ale jeho skleněné oči jasně říkají, že má pěkně upito.

„Co se to tady děje?" zakřičí David, aby přehlušil hudbu.

Kenny se zatváří jako nakopnuté štěně, protože to od Davida znělo jako výtka a jen pokrčí rameny.

„Tancujeme," odpoví mu Vanesa a aby to dokázala, zase poskočí na gauči.

Jako první z gauče seskočí Sabina, ale taková Daniela ztratí rovnováhu, a i s lahví vína v ruce se svalí na podlahu vedle konferenčního stolku.

„Ty vole," zahučí Stáňa a rychle skopne boty z nohou, aby jí mohl pomoct.

„Mám jí," zvedne Daniela vítězně ruku s lahví vína, kterou nějakým zázrakem pořád drží a Kenny se složí smíchy na podlahu. Po čtyřech se k ní doplazí, zatímco ze stolku zvednu ovladač a ztlumím hlasitou hudbu.

„Broučku? Jsi v pořádku?" zeptá se jí, ale nedokáže se přestat smát.

„Zachránila jsem ji," odpoví mu Daniela. „Ani kapku jsem nevylila."

„To bude hlavně tím, že už je nějakou dobu prázdná," vyprskne Sabina a vyvolá další salvy smíchu.

„Kurva," vydechne Danča. „Jak jsme to stihly?"

„Pěkně jste se ztřískali," pronese Irena znechuceně a odkráčí do kuchyně. Já se postavím nad Kennyho, který se opírá o gauč a chytnu ho za bradu. Má na sobě make-up a oční stíny. Kdyby nevypadal tak opile, nejspíš se na něj vrhnu, protože mu to neskutečně sekne.

„Pěkný," usměju se a on mě laškovně kousne do ruky.

„Vanesa se vyřádila," kývne na dotyčnou, která taky hodně přebrala a padá jí hlava tou opilostí.

„Zlato?" zjeví se Stáňa nad Danielou. „Kolik jsi toho vypila?"

„Myslím, že to víno je třetí láhev," ukáže na láhev, kterou si tiskne k hrudi. „Kenny to ví."

„Když jsme dosáhli na dno vodky, přestal jsem to počítat," zasměje se a já potřesu hlavou.

„Víš, co je vtipný?" vyjekne Danča. „Už mi vůbec nevadí, že jsi gay," pocuchá ho ve vlasech. „Jsi ten nejvíc sexy gay se sexy zadkem a s Mikym vám to neskutečně sluší."

„Páni," vyprskne. „Teď abych si hledal nový kód pro to, kdy je správný čas odtáhnout tě domů."

„Tady tě uklidním, Jungu," ozve se Stáňa. „Já už na to přišel a je zrovna nejvyšší čas." Popadne Danču a vytáhne ji na nohy.

„Jůů, Stáňa mě bere do postele," pronese a na to se jí podlomí kolena v záchvatu smíchu. Nespadne na zem jen proto, že ji Stáňa drží okolo pasu. „Kdo by řekl, že tuhle větu jednou pronesu nahlas. Kenny? Už jsem ti říkala, že je v posteli děsně pozornej? Fakt zlatíčko."

Zasměju se společně s Kennym, zatímco ji Stáňa vláčí do schodů.

„Je mi nějak špatně," zaskuhrá Vanesa a vystřelí z gauče jako namydlený blesk. Snad to stihne včas na záchod, jinak je mi Davida líto.

Robin si odtáhne stranou Sabinu a vypadá vážně naštvaně. Přece jen se prvně rozešli, protože nemá rád, když Sabina pije. Ona totiž nezná svou hranici a pak se chová jako totální kráva.

Povzdechnu si a kleknu si před Kennyho. „Jak je tobě?" zeptám se ho a Kenny na mě opile zamžourá. Nedokážu se přestat smát.

„Jsem opilý, jak dělo," povzdechne si vyčerpaně. „Myslím, že dneska spím tady, protože nahoru rozhodně nedojdu," poklepe na podlahu a už vypadá, že si vážně lehne na zem.

„Pojď prosím tě," natáhnu k němu ruku. „Vezmu tě do postele."

Kenny se nechá zvednou, ale zavrávorá a přepadne dopředu. Dlaněmi přistane na konferenčním stolku. „Kurva."

Všimnu si, jak po nás Irena pokukuje a mhouří oči, jako by ji celá tato situace vysírala, ale nedbám na ni. Svoje jsem jí řekl a pokud se bude chtít dál ztrapňovat, není to můj problém.

„Proč jste se proboha tak zřídili?" přehodím si Kennyho ruku kolem ramen a pomůže mu najít rovnováhu.

„Danča byla nervózní. Všichni jsme vlastně byli," zahuhlá. „Bylo to divný. Chtěl jsem prolomit ledy a trošičku se to zvrhlo."

Bez problému ho dopravím do pokoje a odhodím ho na postel. „Chceš něco přinést? Vodu, něco k jídlu, další láhev vodky?"

„Pššš..." zahuhlá a během jedné vteřiny usne.

Přetáhnu přes něj přikrývku a pohladím ho ve vlasech. Skloním se, abych mu dal pusu na tvář a s úšklebkem se odtáhnu, protože z něj neskutečně táhne chlast.

Potřesu hlavou a odejdu si najít do kuchyně něco k jídlu.

„Co Vanesa?" zeptám se Davida, když do něj narazím na schodech.

„Pozvracela koupelnu," řekne rezignovaně a otevře dveře do komory, aby našel mop a hadr.

Zasměju se a z lednice si vytáhnu nějaké ovoce. Robin za sebou naštvaně práskne zadními dveřmi a Sabina brečí na okraji gauče. Irena se jí pokouší uklidnit, zato Ester sedí na druhé straně a kouká do mobilu.

Doufal jsem, že bychom mohli něco podniknout, nějakou stolní hru nebo si jen povídat, ale dle toho, v jakém jsou ostatní stavu se jen přesunu zpátky do pokoje a na mobilu si najdu nějakou knihu.

S Kennym je mi stejně nejlíp.

○○○○

Ráno se proberu a Kenny vedle mě neleží. V noci jsem ho slyšel, jak zvracel do záchodu, ale byl jsem moc líný mu jít pomoct. Beztak by mě vyhodil.

Proto je divné, když už vedle mě neleží. Čekal bych, že bude mít depresi a bude ji chtít strávit v posteli, jak je u něj zvykem.

Ve vaně se rychle osprchuju a vyjdu z pokoje. Zezdola hraje klavírní hudba a jen co mi dojde, že není z televize přidám do kroku.

Kenny sedí u klavíru a hraje. Všichni ostatní už jsou taky vzhůru. Tiše sedí na pohovce a poslouchají, jak Kenny hraje jednu a tu samou melodii pořád a pořád dokola.

A zpívá.

Všimnu si, že má před sebou nastavený telefon a sám sebe nahrává. Moc dobře jeho slovům nerozumím, protože zpívá anglicky, ale z té melodie mi skáče srdce. Navíc s jeho hlasem je to naprostá nádhera.

Jako vždy mi běhá mráz po zádech.

Daniela se k němu zezadu přiblíží a míří na něj telefonem. Nenechá se tím rozhodit a znovu přejde na začátek skladby a nepřestane hrát, dokud ji celou nedohraje, včetně zpěvu.

Všimnu si Daniely, jak se jí lesknou oči a Kenny se konečně ohlídne. Usměje se na nás a zhluboka si povzdychne.

„Ty vole," promne si zátylek. „Mě se to vážně povedlo," ještě víc rozšíří svůj úsměv a potřese hlavou.

„Ta je tvoje?" zeptá se zaujatě Danča, a schová telefon do kapsy. „Je moc krásná."

„Taky myslím," přikývne a já nevycházím z úžasu. Vím, že je Kenny skvělý, ale aby složil takovou hudbu... to už je doslova dokonalý. „Možná trochu depresivní, ale..." pořád se usmívá, ale posbírá své věci položené na klavíru. „Pošli mi to video prosím tě a nikam ho nezveřejňuj," ukáže na Danielu a projde kolem nás. Nezapomene mi dát pusu na tvář a se sluchátky na uších se usadí ke kuchyňskému baru. Otevře svůj notes a pustí se do psaní kdo ví čeho.

Ostatní ho začnou ignorovat a já ukecám Danču, jestli by mi to, co zpíval nepřeložila.

Chvíli ji to trvá, ale nakonec mi pošle přeložený text k písni.

Danča: Bál jsem se padnout, ale zastavil jsem. Bořím své zdi, tak je nechte padnout. Není to jednoduché a mám spoustu práce. Proto bys měl utéct. Uteč daleko a nech mě samotného. Uteč, než tě zraním. Uteč, než tě stáhnu sebou do hlubin a už nikdy nenajdeš cestu ven. S emocemi jsem na tom špatně. Možná kvůli svému srdci, které bylo stvořeno, aby bylo zlomeno.

Danča: Není to doslovný překlad, ale v tomhle podání se to pak opakuje :)

Mám dojem, že ten veselý úšklebek mi už nikdy z tváře nezmizí. Naprosto přesně chápu, co se tou písní Kenny snažil říct a mám nepatrný dojem, že je ta písnička o mě.

„Co se tak culíš?" šťouchne do mě Stáňa, ale jen zakroutím hlavou,

„Nic," trhnu rameny. „Jsem si na něco vzpomněl. Kdo hraje?" ukážu na PlayStation a ukradnu Davidovi ovladač.

Dnešní den se jen válíme a hrajeme videohry. Občas se koutkem oka podívám na Kennyho, ale je pořád na místě za barem a neustále něco píše do svého notesu se sluchátky na uších, takže nevnímá okolí.

Daniela mu dokonce přistrčí talíř s jídlem až před nos, protože celý den nic nejedl, ale ani se ho nedotkne. Sem tam do něj šťouchnou holky, jestli ještě vůbec žije, ale jen na ně něco neurčitého zavrčí, a tak ho nechají na pokoji.

Až k večeru se rozhodne opustit barovou stoličku a přes opěradlo gauče se svalí na záda vedle mě. Nohama vesele kope ve vzduchu a já se na něj usměju.

„Ty žiješ. Už jsem nedoufal," pronesu s očima na televizi, protože pěkně nakopávám Robinovi zadek.

„Sorry," zahučí a hlavou se uvelebí na mých stehnech. „Chytla mě múza."

„Ten text jsi napsal ty?" ujistím se.

„A ty jsi mu rozuměl?" zasměje se.

„Danča nám to přeložila," trhnu rameny.

„Říkala jsem si, že tu písničku neznám," ozve se Sabina vedle Kennyho. „Takže ty skládáš hudbu?"

„Snad jako každý zoufalec, co se snaží uchytit v hudebním průmyslu," odfrkne si. „Ten text jsem napsal celkem nedávno. Už několik týdnů mi v hlavě hrála jedna melodie, ale když jsem se ji pokusil zahrát, znělo to debilně. Dneska mi došlo, že jsem ji podvědomě složil pro klavír. Pak už to šlo samo," pokrčí rameny.

„Co tě k tomu vedlo?" usměju se na půl úst a ovladač podám Sabině, aby hrála místo mě. Ostatní se jen hašteří mezi sebou, kdo další bude hrát a nám dvěma nevěnují pozornost. „K tomu napsat takový text."

„Napsal jsem ho po tom s Alešem a dokončil, když jsme potkali mou mámu u nás," přizná mi a já se mu zadívám hluboko do očí. Dokonale se v nich topím a nedokážu se odtrhnout.

„Vymyslela jsem nám perfektní program na večer," vypískne Vanesa, ale s Kennym jí nevěnujeme žádnou pozornost. Právě teď máme svůj vlastní svět. Líbí se mi, jak přimhouří oči, když mu prsty prohrábnu vlasy.

„Hej vy dva." Přistane na Kennym polštář. „Vnímáte?"

„Ne," řekneme společně aniž bychom vzhlédli na ostatní.

„Dáme si kvízové otázky, jak dokonale znáte svůj protějšek. Nebo své kamarády," rozhodne Vanesa.