Konečně skončí vánoční svátky a já vyzvednu Stáňu a Danielu, abychom mohli odjet na naši chatu. Nakonec vyzvedneme Kennyho a celkem mě mrzí, že sebou nebere svou kytaru. Rád bych ho slyšel zpívat, ale na druhou stranu nevím, kam bychom ji narvali. Auto je plné tašek jídla od Stáňovy mámy a taky vezeme spoustu alkoholu.

Stáňa uvolní místo spolujezdce a Kenny se usadí vedle mě. Je zvláštní ho mít vedle sebe, ale líbí se mi to. Naladím rádio na svou oblíbenou stanici a vyjedu z Prahy.

Jenže Kenny na mě neustále vrhá kradmé pohledy a jsou zcela jiné, než na jaké jsem od něj zvyklý.

„Zíráš na mě," obviním ho a pozvednu obočí, jestli mi vysvětlí, proč.

„Jsem si toho vědom," odpoví beze studu a nohou poklepává do rytmu s rádiem.

„A nechceš mi prozradit, proč na mě zíráš?"

„Ani nechci," uchechtne se. „Ale kvůli tvým krásným očím... Je to divný!" rozhodí rukama.

„Dobře," přikývnu trochu zaraženě, protože nerozumím, co se mu zase honí hlavou. „Zíráš na mě, protože je to divný?" Zamručí na souhlas. „A víš, že to tvé zírání je divné? Ani mě nesvlékáš očima. Jen zíráš a to je..."

„Divné?" dopoví a oba se rozesmějeme. Stáňa s Dančou zrovna rozebírají, co si dáme dneska na večeři, protože Stáňa je náš hlavní kuchař.

„Tak to konečně vyklop. Co je divné?" mrknu na něj koutkem oka, ale nepřestávám se soustředit na silnici.

Kenny znovu rozhodí rukama a praští mě tím do ramene, ale pořád mu nerozumím.

„Ty, my, tohle... Ty za volantem," blekotá. „Ještě si nejsem jistý, jestli je to vzrušující nebo děsivé. Ani jsem nevěděl, že máš řidičák."

„Jsme na cestě půl hodiny," promluví Danča. „A oni už se baví o sexu."

„Mě spíš udivuje," řekne Stáňa. „Že tebe to pořád překvapuje. Myslel jsem, že s tím spustí hned, když Kenny nasedl do auta."

„Nedělej se," pocuchám Kennyho ve vlasech a ty dva na zadních sedačkách ignoruju. „Přijde ti to sexy."

„Tak hlavně koukej na cestu," odstrčí mi ruku, ale jen mě to pobaví a potěší zároveň.

Než dorazíme na místo, Kenny nás všechny usvědčuje, proč je rizoto na večeři ta nejlepší volba. Neustále se na něj mračím, ale uzemní mě tím, že to nejsou těstoviny. To je sice pravda, ale pořád je to italská kuchyně.

Projedeme mezi chatami až ke konci silnice, která pokračuje už pěší zónou směrem do lesa, kde stojí naše chata. Pobaví mě Kennyho výraz, kdy mu brada spadne až na hruď.

„To není chata," odhlídne se na mě. „To je vaše další vila."

„Nepřeháněj," potřesu hlavou a vystoupím z auta. Se Stáňou vytáhneme věci z kufru a vyneseme je do chaty. Jen co vejdeme, Kenny s Danielou se nepřestávají udiveně rozhlížet. Je pravda, že je naše chata trochu větší než ostatní v okolí, ale pořád je to jen chata. Je menší než náš dům.

Stáňa se hned pustí do vybalování tašek na kuchyňské lince a nastrká jídlo do lednice společně i s alkoholem.

„Vy dva si můžete vzít můj pokoj," řeknu Stáňovi. „My si vezmeme mámin."

S Kennym si vezmeme své tašky a vystoupáme schody do prvního patra, kde jsou čtyři ložnice a jedna koupelna v chodbě. Dovedu ho až k posledním dveřím.

„Obvykle ten pokoj zůstává zamčený," promluvím jen co vejdeme dovnitř. „Normálně sem nikoho nepouštím, ale je to jediný pokoj s vlastní koupelnou," kývnu k bílým dveřím v rohu místnosti a shodím tašku z ramene na podlahu. „Říkal jsem si, že bys mohl být rád. Ostatní se budou dělit o koupelnu v chodbě a dole v patře."

Kenny pořád vypadá trochu omámeně, ale odhodí svou tašku vedle té mé a svalí se do postele s bílým povlečením. „Co dneska budeme dělat?"

„Nic," pokrčím rameny a pustím se do vybalování věcí.

„Nic?" pozdvihne jedno obočí.

„Nic," zakřením se. Je mi jasné, kam tím míří. Natáhne ruku, chytí mě za lem kalhot a stáhne do postele.

„A můžeme to nic dělat bez oblečení?" zavrní mi do ucha a spojí naše rty. Pokaždé když se políbíme, srdce mi splašeně buší a já mám co dělat, abych z něj neztrhal všechno, co má na sobě.

Propleteme se jazyky a já mu zabořím ruku do vlasů. Víc se ke mně natiskne a hladí mě po boku. Naprosto dokonale do sebe zapadáme, ale bohužel ta chvíle netrvá moc dlouho.

„Ehm..." odkašle si Stáňa ve dveřích a my se tak od sebe odtrhneme. „Kde jsou klíče od tvého pokoje?"

Kenny se svalí zády na postel a já vstanu a dojdu jim otevřít. Nejraději bych šel zpět za Kennym a pokračoval, kde jsme skončili, ale dole je ještě spoustu věcí, co musíme vybalit.

Po chvíli dorazí i Kenny a všimne si krabičky s jeho oblíbeným šalvějovým čajem.

„Je to on?" zeptám se ho, když ho vezme do ruky a celkem překvapeně na něj kouká. „Dost blbě se shání. Není v každém obchodě."

„Taky si ho objednávám z netu," zakření se potěšeně. „Díky, zapomněl jsem ho doma."

Napustím vodu do konvice a řeknu Kennymu, kde jsou hrnky. Stáňa s Danielou se k nám po chvíli přidají a pokoušíme se vymyslet program na večer. Kenny navrhne pokračovat v maratonu hororu, ale díky bohu mu to Daniela za včas zatrhne.

„Ses posral?" vykřikne. „Tady na samotě u lesa a ty se chceš dívat na horor? Ani smykem, kámo."

A Kenny se rozesměje, když si všimne, jak horlivě přikyvuju. „To jsi takový strašpytel?" zavrní mi do ucha a s hrnkem čaje se přesune na pohovku.

„Můžeme si zahrát karty," navrhnu a s kávou se posadím vedle Kennyho, jenže ani to se nesetká s úspěchem.

Stáňa to vezme do svých rukou a zapne PlayStation s hrou Sonic racing. Jeden ovladač podá Danči, s druhým se usadí vedle ní a odloží nohy na stolek.

„To nebyl dobrý nápad," pronese Kenny a zakření se.

„Nevím jak vy, ale já si takhle představuju prázdniny," podotkne, a ještě víc se zavrtá do sedačky.

Co tím Kenny myslí mi dojde hned, když Daniela vyhraje, a to se značným předstihem. Pak vyhraje znovu a zase, a to už se Kenny válí smíchy na sedačce, když Stáňa jen nevěřícně zírá na svou holku.

„Ty jsi bestie jedna krňavá," řekne jí Stáňa, ale usměje se a vlepí jí pusu do vlasů. „Radši uvařím večeři," prohlásí rezignovaně a zamíří do kuchyně.

Danča nabídne ovladač Kennymu, ale ten jen odmítavě kroutí hlavou. Ovladač jí vytrhnu z ruky a pustím se s ní do hry.

Vyhraju jen jednou, a to ještě Daniela pronese, že na mě čekala.

„Nedáme si víno?" zeptá se Danča.

„A víš, že bys pak neměla řídit," zasměje se Kenny.

„Alespoň budou mít nějakou šanci, mě porazit," opětuje mu úsměv a zvesela nadskočí, protože aniž by se hře věnovala na sto procent, stejně dojede jako první.

„Asi jsem toho udělal moc," ozve se Stáňa z kuchyně. „Nějak jsem to neodhadl."

Všichni se jako na povel zvedneme a jdeme si nabrat talíř rizota. Usadíme se zpátky na sedačku, jenže Kenny se usadí na podlahu. Vím, že je na to zvyklý, ale stejně...

„Jako fakt?" zakroutím očima, když se opře o gauč.

„Jsem zvyklý," pokrčí rameny.

Po večeři umyjeme s Kenny nádobí. Stáňa vařil a Kenny nechce, aby i uklízel, takže týmová práce.

Kenny z lednice vytáhne červené víno a já vezmu čtyři sklenice. Pak už si jen povídáme, protože už s Dančou odmítáme hrát.

„Hele, a můžu využít vanu, kterou máte s Kennym v koupelně?" zeptá se mě Stáňa.

„Ne," zasměju se a zakroutím hlavou. K nám do pokoje nikoho nepustím.

„My máme vanu?" vytřeští Kenny oči. Nejspíš ještě v koupelně nebyl.

„A jéje," povzdychne si Danča.

„Páni, to už je hodin," koukne se Kenny na holé zápěstí a hlasitě předstírá zívnutí.

„Není ani devět," zasměje se Daniela a hodí po Kennym polštářem.

„Mám po večerníčku," odvětí a vystřelí z gauče. Se sklenicí vína se rozběhne ke schodům do patra, jako by ho honili všichni čerti.

„Kam tak letíš?" křiknu za ním.

„Děti se musí před spaním vykoupat," houkne ještě a už jen slyšíme, jak se za ním zabouchnou dveře do pokoje.

„Mám to nějak komentovat?" zachechtám se a ukážu ke schodům.

„Občas je to taková slečinka," zakření se Danča a mávne nad ním rukou. „On je ten, kdo mě naučil se malovat, oblékat a taky je jediný, kdo mi kupuje neskutečné množství kosmetiky. Doma mám asi čtyřicet pleťových masek a nemám nejmenší tušení, co s nimi mám dělat."

Uchechtnu se. „Jo v tom máš pravdu. Je to taková ženuška, ale pořád není ani trochu zženštilý."

„Nejvíc mě sere, že na sobě nemá ani jeden jediný přebytečný chloupek," postěžuje si Daniela. „Vsadím se, že i jeho zadek vypadá jako dětská prdélka."

Stáňa se na mě pobaveně podívá a nejspíš i čeká odpověď, protože jsem jediný v místnosti, kdo to ví.

„A tady se s vámi rozloučím," zakřením se. Hodím do sebe zbytek vína a vydám se do schodů nahoru za Kennym.

Z pootevřených dveří do koupelny se ozývá hudba a já se opřu o futra. Pozoruju Kennyho, jak má zavřené oči a plnohodnotně relaxuje v napuštěné vaně.

„Takže ty máš rád vanu?" zeptám se ho s úsměvem na rtech, jen co si mě všimne. „Voní to tady jako v čajovně," namítnu. Ve vzduchu se vznáší enormní vůně levandule, a ještě nějakých bylinek.

„Ukradl jsem tvé mámě spoustu pěny do koupele," uchechtne se a zvedne do ruky bublinky.

Zabouchnu za sebou dveře a shodím ze sebe oblečení. Kenny mě celou dobu upřeně pozoruje, když si vlezu k němu do vany a pohodlně se uvelebím mezi jeho nohama. Opřu se zády o jeho hruď a natáhnu se po jeho skleničce vína na okraji vany.

Chvíli jen v tichosti sedíme a já mu palcem kroužím po stehně. Tohle bych mohl dělat pořád. Jen tak ležet, nemluvit a užívat si jeho blízkost. Kenny mě hladí po pažích i po hrudi a já musím potlačovat nutkání příst jako kočka. Tohle je jeho parketa.

Tak trochu si pohrávám s myšlenkou, že bych o nás zítra řekl klukům. Moje máma už to ví a už je mi naprosto ukradené k jakým uším se to donese. Celý pobyt na chatě se chci ke Kennymu chovat, jako by byl můj přítel. Jako by byl jediná osoba, pro kterou žiju a dýchám, což je sice pravda, ale chci to dokázat všem. A hlavně jemu. Jen čtyři dny být ve snu o vztahu. To by mohlo být fajn.

„Děje se něco?" zeptá se mě Kenny se rty přitisknutými na mém rameni.

„Ani ne," povzdychnu si. „Jen přemýšlím."

„A o čem?" přejede konečky prstů po mé hrudi a já se pokouším najít výmluvu, abych mu nemusel říct pravdu. Pravdu o tom, jak bych si přál s ním být. Jak bych si přál být jediný, komu věnuje pozornost. Jediný kluk v jeho životě.

„O Vánocích, o mámě, o Lucii," řeknu první co mě napadne. Stejně jsem mu o tom chtěl vyprávět. „Víš, že se mi omluvila?" natočím k němu obličej.

„Věřil bych tomu, když se u vás objevila po tom, co jí to máma zakázala, dokud to neudělá."

Odfrknu. „Kdyby to tak myslela upřímně, dál bych to neřešil. Měl jsi vidět, jak se tvářila, když jsem šel na Vánoce na noc k tobě. Držela hubu jen kvůli mámě."

„Testoval jsi ji?" rukou mi vjede do vlasů a přitiskne si mě tak víc ke své hrudi.

„Hm," zamručím a koušu se do jazyka, abych neřekl něco nevhodného. Třeba Miluju tě.

„Víš," promluví, ale v jeho hlase zaslechnu osten lítosti. „Pokud bys chtěl méně starostí. Méně mě. Můžeme to utnout."

„Cože?" vyhrknu a otočím se čelem k němu. Hruď se mi nepříjemně sevře a mám dojem, že se nedokážu normálně nadechnout. „Ty to chceš mezi námi ukončit?"

Pokrčí rameny. On... on jen pokrčí rameny. „Vždyť kolik problémů ti způsobuju? No uznej... kdyby nebylo mě, nic z toho bys nikdy nemusel řešit."

„Myslíš podporu mámy?" odseknu, ale třese se mi hlas. Tohle se nemůže dít. Nejsem připravený. „To je jen díky tobě. Nejsem si jistý, jak by to dopadlo, kdyby byl po mém boku jiný kluk. Tebe má ráda."

„Nejde jen o to. Já... myslím, že tě využívám až moc," řekne mi na rovinu a já se na něj zamračím. Tohle nechápu.

„Beru ti tvou volnost, všechen tvůj volný čas. Zaobíráš se mými problémy a tím myslím hlavně drama s mou rodinou a Alešem. Měli jsme se jen bavit. Mít sex, a přitom to hodně připomíná..."

„Chození?" zeptám se na rovinu. Pokud mám být upřímný, já to tak beru. Vím, že to není pravda, ale chovám se k němu, jako bychom spolu chodili i když se občas musím držet zpátky. Jako třeba ve škole. Ale když jsme někde sami, u něj v pokoji nebo když jsme byli na vánočních trzích... nebyl jsem jen s kamarádem.

„Zamotali jsme se do toho víc, než jsme měli," obejme mě kolem krku a silně mě stiskne. Na jednu stranu mi říká, že to chce mezi námi ukončit, ale na tu druhou mě nechce pustit. „Ani naši kamarádi našemu vztahu nerozumí, a to o něm ví přesně tolik, co my."

„To máš asi pravdu," chytím ho za paže, kterými mě objímá. Kenny mi zaboří tvář do vlasu a zhluboka se nadechne. „Ale já náš vztah zbožňuju. Je divný a ujetý. Přesně jako my dva. Je mi u prdele, co si o tom ostatní myslí. My pravdu známe. Jsem takhle... spokojený. Jestli to můžu říct."

„Můžeš," přikývne.

Za tohle se budu smažit v pekle.

„Ale pokud to chceš ukončit, protože ses třeba... zamiloval?" zeptám se ho, abych měl konečnou jistotu. Riskuju tím naprosto všechno a...

„Nestydíš se mluvit takhle sprostě?" plácne mě po hrudi a několik kapek vody tak dopadne na náš obličej. Pozvednu koutky úst, zatímco se propadám hodně hluboko do propasti. „Hele, není to tak že by mi na tobě nezáleželo. Mám tě rád. V tom největším přátelském smyslu. A protože tě mám rád, napadlo mě to ukončit, abych toho na tebe tolik nenakládal. Abych ti nekomplikoval život."

„Takže to ukončit nechceš?" zeptám se pro jistotu a sice se mi neskutečně uleví, ale vím, na čem jsme. Mám Kennyho. Je můj a nikoho jiného, jenže nikdy, a to vůbec nikdy, nebudu mít jeho lásku.

„Jasně, že ne," řekne rozhodně. „Spal jsi se sebou někdy? Těžko se mi za tebe bude shánět náhrada, až tě přestanu bavit."

„Možná až si oblíkneš ty dámské šaty a zakryješ tak svůj sexy zadek," pokusím se zavtipkovat, ale z té bolesti v sobě pomalu nedokážu vnímat okolí.

Kenny mě kousne do ucha, až sebou trhnu a vrátí mě tak zpátky na zem. „Proč ze mě všichni děláte transgendera?"

„U tebe by mě nic nepřekvapilo."

Oba se odmlčíme a já nedokážu přestat myslet. V hlavě mi jede jedna myšlenka za druhou. Stáňova slova, abych byl ke Kennymu upřímný. Kennyho slova o přátelství. Všechny ty okamžiky, kdy mi ukázal, že mu na mě záleží.

Kennyho odmítavý postoj k lásce.

Nedokážu uvěřit, že na to myslím, ale právě teď mě popadl šílený vztek na jeho rodiče. Je jejich vina, že si Kenny o sobě myslí jen to nejhorší. Že si nezaslouží někoho, kdo by ho miloval. Že nechce, aby ho někdo znovu zlomil, tak jako to udělali oni.

Ale na druhou stranu... zamiloval bych se do něj, kdyby se vše událo jinak? Třeba by do školy nikdy nepřišel s těmi růžovými vlasy a neupoutal by tak mou pozornost.

„Můžu říct něco co tě možná naštve?" promluvím.

„U tebe se mi to ještě nestalo, tak to zkus."

„Tví rodiče jsou kreténi," řeknu upřímně. „Možná, že v jejich očích nejsi hoden lásky, ale nikdo jiný si to rozhodně nemyslí. Nezaslouží si tě, protože i přes to všechno, co sis prožil jsi skvělý. Zasloužíš si být šťastný."

„To mi hodně připomíná bráchova slova," namítne ihned, ale zesílí stisk kolem mé hrudi. Alespoň jsem ho nenaštval.

Třeba jednou nastane ten den, kdy si to všechno připustí a přizná si, že je skvělý a není nikomu na obtíž.