Těch pár týdnů do Vánoc utečou jako voda. S mámou máme ozdobený stromeček a Lucie tancuje v kuchyni, aby uvařila večeři.

Před pár dny u nás zvonila na dveře a po několika větách mezi ní a mámou se se mnou usadila v obýváku a upřímně se mi omluvila. Jenže mi to přišlo až přehnaně nucené.

Nevěřím, že to myslela vážně, jen nechce být na kordy s mámou, ale já to neřeším. Nechám to zkrátka tak jak to je. Taky mi není příjemné, že se máma postavila za mě a Lucii těch pár týdnů ignorovala. Tak trochu se přikloním na Kennyho náturu a možná, ale jen možná, ji předvedu, jak moc velký buzerant ve mně je.

Obléknu si Kennyho růžové triko a když je ta nejméně vhodná chvíle pronesu nějaký vtip o gayích. Karel se směje na celý barák a máma na mě nesouhlasně kroutí hlavou, ale i jí cukají koutky. Je jí naprosto jasné, proč to dělám, protože Lucie tiše pění v kuchyni.

Dáme si večeři a rozdáme si dárky. Máma mi koupila nový telefon včetně chytrých hodinek a já konečně všem napíšu, že jsem na příjmu.

Hned na to mi odepíše Daniela, že se doma kope do zadku a děsně jí nebaví Vánoční pohádky, tak jestli nechceme jít zachlastat ke Kennymu, když jsem říkal, že bude doma sám.

„Mami?" ohlídnu se na ni a všichni utichnout. „Půjčíš mi auto?"

„Jako teď?" podiví se a já jen trhnu rameny.

„Kenny je doma sám, tak mě napadlo, že bych se za ním zastavil," mile se usměju a potěší mě, jak Lucie odvrátí zrak. Úplně slyším, jak skřípe zuby.

„Proč není se svým bratrem?" zeptá se zaujatě a docela překvapeně. Na Vánoce by nikdo neměl být sám.

„Je u rodičů, a protože Kenny s nimi nemluví..." nedořeknu a mámě to dojde. Přikývne a já nadšeně vystartuju do svého pokoje, abych se převlékl. Kdyby Kenny viděl, že na sobě mám jeho tričko, mohlo by mu dojít, že mu jich ve skříni několik chybí.

Napíšu rychlou zprávu Stáňovi a Daniele, že je vyzvednu do půl hodiny, ze stolu popadnu malou krabičku s dárkem pro něj a seběhnu schody do přízemí.

Máma mi podá klíče od auta a dá mi pusu na obě tváře.

„Tobě to chování nevadí?" zasyčí tiše Lucie zrovna když se soukám do kabátu v předsíni.

„Lucie," promluví máma varovným hlasem. „Mikuláš se tak dneska choval jen kvůli tobě, aby tě naštval a očividně se mu to povedlo. Kdybys..."

Víc poslouchat nechci a rychle za sebou zabouchnu dveře od domu. Alespoň máma mě chápe. Vím, že i Karel je na mé straně.

Nejprve vyzvednu Stáňu a hned později Danču. Ta nám okamžitě poděkuje za vysvobození od rodinné hádky, jestli je lepší koukat na Tři oříšky pro popelku nebo na Madagaskar.

Dojedeme před Kennyho dům a Daniela stihne zachytit dveře, když postarší pár vychází z domu. Na Kennyho zazvoníme až u dveří jejich bytu.

Chvíli mu trvá, než se došourá ke dveřím, ale ve chvíli, kdy nám otevře a uvidí nás stát na prahu, má co dělat, aby mu oči nevypadly z důlků.

„C-co tady děláte?" zadrhne se.

„Co asi?" řekne Danča, s lahví vína se prodere kolem něj a vejde do bytu. „Mikuláš se zmínil, že jsi na Vánoce sám, tak jsem se vysrali na rodiny a jsme tady."

„Cože?" vyjekne. „Ale to snad..."

„Klid, prosím tě," odbude ho a souká se z kabátu v předsíni. „S našima jsme si Vánoce užili před dvěma hodinami a teď bych akorát seděla na prdeli v pokoji a pouštěla si filmy. Víš, jak nesnáším ty trapné pohádky, co vysílají každý rok pořád dokola. Už mě to nebaví. Ti dva na tom byli podobně, tak jsem je zlanařila a místo abychom koukali u sebe doma, řekli jsme si, že tě překvapíme."

„To jste ale... To jste nemuseli," nervózně se poškrábe na zátylku a pořád na nás zírá.

„Tak co je, Jungu?" osloví ho Stáňa. „Pozveš nás dál, nebo budeš pořád čumět?"

Kenny ustoupí ode dveří a my tak konečně můžeme vejít. Daniela už pochoduje v kuchyni, jako by tam byla doma a já se rozvalím na Kennyho roztaženou pohovku. Jediný Stáňa u něj ještě nebyl.

„Máte to tady hezký," zhodnotí svůj průzkum. „To je tvůj pokoj? Hele, najdu v tvé skříni dámské šaty?" vyjekne nadšeně a vejde do Kennyho pokoje. Vyprsknu smíchy, protože jsem měl doslova stejnou otázku, když jsem u něj byl poprvé.

Kenny postává mezi dveřmi z chodby do obýváku a pořád po nás nervózně pokukuje. Je vážně roztomilé, když ho něco překvapí a on neví, jak reagovat. Je jako ztracená laň. Jeho něčím překvapit je pokaždé umění.

„Vadí ti, že jsme přišli?" zeptám se ho a jednu paži si přehodím o opěradlo pohovky.

Kenny se chytne dlaní za srdce a zakroutí hlavou. „Ne, to ne," vyhrkne až skoro vyděšeně. „Jsem jen... překvapený? Nečekal jsem vás tady."

„U nás se objevila Lucie, tak jsem si řekl, proč ji nenasrat a říct, že jdu na noc k tobě?"

Kenny se trochu uvolní a rozesměje se. Přejde po pokoji a uvelebí se vedle mě na sedačku.

„Kenny, kde jsou brambůrky?" zeptá se Danča.

„Horní skříňka v rohu."

„Šaty jsem nenašel, ale..." vyběhne Stáňa z jeho pokoje a v ruce drží nějaké dva balíčky. „To je fakt tvoje?" zachechtá se a já se k němu přidám, když si všimnu, že to jsou pleťové masky. Pamatuju si, jak jsem Kennyho a Marii nachytal s ní na tváři. V tu chvíli vypadali děsivě, ale s Dennym jsme si z nich dělali legraci celý den.

„Vážně si myslíš, že je můj obličej tak dokonale hladký od přírody?" zakoulí Kenny očima. „Vrať to zpátky a zmiz odtamtud, nebo najdeš věci, které ti budou nahánět noční můry."

„Výzva přijata," vykřikne a vběhne zpátky do jeho pokoje.

Daniela si sedne k nám na gauč a chrlí ze sebe seznam dárků, které dostala od rodičů včetně nového notebooku. Dle jejích slov byl ten starý zasekaná šunka. Já mu udělám radost a informuji ho o novém telefonu. Konečně můžeme sextovat.

„To je vážně debil," zakroutí Kenny hlavou na Stáňovu adresu, protože dle zvuků tam dělá neskutečný bordel, jenže mu moc nevadí, že se mu hrabe v pokoji, když se usmívá od ucha k uchu.

„Je zvědavý," drcnu do něj, abych Stáňu trochu omluvil. „Tvůj pokoj je takové zajímavé místo. Napůl klučičí, napůl holčičí. Jako vážně máš čelenku ve vlasech?" zakřením se a on na mě vyplázne jazyk.

„Na co koukáme?" zeptá se Danča a přivlastní si misku s popkornem.

Kenny se na ni překvapeně podívá, ale ani já ten film nepoznávám.

„Ty jsi neviděla Saw?" pozvedne obočí vysoko do čela.

„Horory moc nemusím," vymluví se Danča a jsem rád, že alespoň v ní mám spojence. Ani já je nemám rád.

„Tak to máš blbý. U mě horory patří ke svátkům," pronese Kenny a je mi jasné, že máme dneska smůlu.

„Hele Jungu?" vyleze Stáňa z Kennyho pokoje s nějakým plastem v ruce. Nemůžu rozeznat, co drží. „Co je tohle? Vypadá to jako vývrtka, ale..."

„To je anální kolík ty blbečku," řekne Kenny s klidem a Stáňa ho vyděšeně upustí na podlahu, jako by se popálil o kyselinu. Přičichne si k ruce a já s Danielou vyprskneme smíchy. To má za to, jak je zvědavý.

„A proč byl u sponek do vlasů?" vyjekne.

„To jsou kolíčky na bradavky," podtrhne to Kenny, a to už se doslova válím na gauči a nemůžu popadnout dech. „Nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval," odsekne. „Vrať to zpátky prosím tě."

„Toho už se nedotknu. Kde máš dezinfekci? Nebo Savo?"

„Ty jsi vážně debil," Kenny přeskočí opěrku gauče a odnese své věci zpátky do pokoje.

„Takže vy dva to rádi tvrdě jo?" zeptá se mě Stáňa.

„Nemám tušení, o čem to mluvíš," zakroutím hlavou. Ani jsem neměl tušení, že Kenny takové věci má. Nikdy jsme je nepoužili.

Kenny si sedne na opěrku gauče u mé hlavy a přepadne na záda vedle mých stehen. Pobaví mě, jak vesele kope nohama ve vzduchu. Hádám, že nikdy nepřizná, jakou radost jsme mu naší návštěvou udělali, ale už jen z jeho postoje to vyzařuje.

„S Mikym nic takového nepotřebujeme," pokrčí rameny. „Mezi námi je to intenzivní až dost."

„Asi to nechápu," ozve se Stáňa a Danča si promne čelo.

„A vážně to chceš vědět?" zeptám se ho, když Stáňa pořád nechápavě zírá.

„Prostě je jejich sex tak skvělej, že ho nepotřebují zpestřit," vysvětlí mu Daniela.

„Ty sis nabarvil vlasy?" prohrábnu Kennymu vlasy. Černé barva u hlavy mu zmizela a zase je má všechny dokonale bílé i když i před tím to vypadalo dobře. Kenny to zkrátka umí nosit a upravit tak, že to vypadá jako by ten kontrast černé a bílé byl schválně.

„Hm... Včera. Už to vypadalo divně."

„Cos dostal na Vánoce?" zeptá se ho Danča.

„Marie mi dala luxusní vonné tyčinky. Ví, jak jsem na nich závislý," zakření se. „A Denny nové bezdrátová sluchátka. Ty staré vypověděly službu."

„Dal jsi mu zase trenýrky od Calvina Kleina?"

„Samozřejmě. Řekl si o ně."

„Jsi nemožný," zakroutí hlavou. „Kenny je hrozný na dávání dárků. Od něj prostě nemůžeš nic chtít, proto si nikdy nic nedáváme."

Kenny se natáhne přes má stehna a praští Danielu po noze. „Tak dík. Já radši dárky dostávám, než dávám."

„Ne i v tomhle jsi hrozný," uzemní ho. „Mám ti připomenout tvou reakci, když ti Denny dal elektrickou kytaru?"

„Prosím ne," přikryje si tvář dlaněmi. „Byl to ten nejlepší a taky nejdražší dárek, co jsme kdy dostal. Málem jsem ji hodil Dennymu na hlavu."

„Proč bys to dělal?" zeptá se Stáňa.

„Víš kolik taková věc stojí?" zakroutí hlavou. „Byl jsem nadšený a nasraný zároveň. A vůbec, to je můj popkorn," hrábne do misky, kterou si uzurpovala Daniela a nabere celou hrst.

Rozhodnu se využít toho, že má Kenny dobrou náladu a sáhnu do kapsy pro dárek pro něj. „Tak v tom případě doufám, že tě tímhle nenaštvu," nervózně se usměju a podám mu malou krabičku.

„Já myslel, že můj dárek je to, že jste přišli?" zeptá se mě a s mírnými rozpaky kouká na tu krabičku. Zvedne se na loktech a dárek si od mě převezme.

„Od nás dvou jo," pokrčí rameny Danča. „To, co si vymyslel tady tvůj milenec jde mimo nás."

Zakoulím očima, aby to tolik nezveličovali. „Vím, že jsi říkal žádný dárky, ale je to jen blbost. Když jsem to viděl, myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit."

Kenny se sesune na gauči a usadí se do tureckého sedu. „Alespoň sis mohl kleknout," zavtipkuje a mě se neskutečně uleví. Chvíli jsem se opravdu bál, že jsem překročil hranici.

„Jak tě znám, řekl bys ano dřív, než bys to otevřel," pozvednu jeden koutek úst.

„Třeba bych tě ještě dokázal překvapit. Ne jak ty. Žádost o ruku o Vánocích? Takové klišé. Typický chlap, co nevymyslí pořádný dárek a tímhle to chce zachránit," rozmluví se a nutí mě k čím dál většímu úsměvu. Líbí se mi, že ho dokážu vyvést z míry.

„Zase ti to moc mluví," plácnu ho do stehna. „Prostě to otevři a přestaň kolem toho trojčit."

Kenny mě nepřestává sledovat a sundá víčko z krabičky. Rozhodně se v jeho očích topím, ale znovu malinko znervózním, jestli se mu dárek bude líbit nebo ne.

Snad mi ho nehodí na hlavu.

„Ukaž," nakloní se k němu Danča a Kenny vytáhne stříbrný přívěšek v podobě trsátka na kterém je z jedné strany vyrytá elektrická kytara a z druhé klasická. Je u něj i dlouhý přívěšek.

A Kenny vyprskne smíchy.

Oukej. Sice jsem takovou reakci nečekal, ale je to určitě lepší, než kdyby mi ho hodil do obličeje.

„Ty fakt neumíš přijímat dárky," zaculím se a vytrhnu mu dárek z ruky. Pokud se mu nelíbí, nic mít nemusí.

„Počkej tady," řekne mi, vstane z gauče a odběhne do pokoje. Nechápavě se podívám na Danču, jestli nemá tušení, co Kenny chystá, ale jen pokrčí rameny a opře se zády o Stáňovu hruď.

Kenny se mezitím vrátí a posadí se vedle mě zády k Daniele.

„Teď pochopíš, proč jsem se smál." A podá mi stejně velkou krabičku, jakou dostal ode mě.

„Klečet nebudeš?" uchechtnu se, abych zakecal ten fakt, jakou mi tím udělal radost. Zase se dere na povrch ta malá dušička naděje, že by mu na mě mohlo záležet víc, než je ochotný přiznat.

„Možná později," několikrát zakmitá obočím.

„Nechte si to, máte tady svědky," houkne na nás Stáňa.

„Držel jsi v ruce můj anální kolík. My dva už před sebou nemůžeme mít tajemství, brouku," odvětí Kenny, ale čeká, až si otevřu dárek od něj.

Když odklopím víčko rozesměju se na celý byt.

Uvnitř je dlouhý stříbrný řetízek s placatým přívěškem vykrojeným do tvaru foťáku.

„Ty jsi mi koupil vánoční dárek, a ještě k tomu jsi měl stejný nápad jako já?" nedokážu se přestat smát. V hlavě se mi vybaví slova, která nedávno pronesla Marie.

Sice jste jako den a noc, ale uvažujete naprosto stejně. Je to strašidelné.

„Máš rád Vánoce," pokrčí Kenny rameny. „Tušil jsem, že neodoláš a dárek mi koupíš. Nechtěl jsem být pozadu."

A naděje je v hajzlu.

„Co kdybych ti nic nedal?" zeptám se, ale pořád si držím úsměv na tváři. I kdyby to koupil jen aby měl dárek něco za něco, pořád si dal tu práci, aby mi ho sehnal.

„Počkal bych si na narozeniny," odpoví prostě.

„Ty se mi snad zdáš," zakroutím hlavou, ale dárek od něj se mi líbí.

„Určitě ne," namítne. „Ve tvých snech jsem rozhodně nahý."

„To ještě můžu napravit," řeknu laškovně. Chytím ho za tričko a přitáhnu si ho k sobě, abych ho políbil.

„My dva jsme ještě tady," houkne Danča a plácne Kennyho po zádech. Ten zakoulí očima, ale odtáhne se. Schovám svůj dárek do kapsy a rozbuší se mi srdce enormním způsobem, když vidím, jak si Kenny připíná řetízek kolem krku. Nečekal bych, že by ho nosil. Spíš jsem myslel, že to vezme jen jako doplněk nějakého svého outfitu.

Kenny odběhne do kuchyně, aby nám připravil něco k pití a vrátí se i s několika balíčky brambůrků, které nám každému hodí do klína.

Usadí se zpátky na gauč a zvedne mou ruku, aby se mi uvelebil zády na hrudi. Jen se nad tím pousměju a obejmu ho okolo pasu. Pustí nám pokračování filmu, u kterého skončil a Daniela okamžitě vyjekne, protože to má neskutečně hlasitě.

„Sorry," houkne Kenny a ztiší televizi.

„To je nechutný," řekne obrazovce Daniela a zaboří Stáňovi hlavu do hrudi, aby se na to nemusela koukat. Ten ji obejme kolem ramen a vlepí pusu do vlasů.

Dál už se jen díváme a já bezmyšlenkovitě hladím Kennyho po hrudi. Nejraději bych se ho dotýkal neustále, ale beru i to, co mi dovolí. Zabořím nos do jeho vlasů a zhluboka se nadechnu.

„Vážně mi čicháš k vlasům?" obviní mě.

„Hezky voní," namítnu.

Jen zakroutí hlavou a nohy natáhne na ty od Daniely.

„Všichni víme že je to Jigsawova dcera," řekne Stáňa někdy uprostřed dvojky, když jí hodí do barelu s injekčními stříkačkami použitými feťáky. Danča ji totiž v tuhle chvíli velmi lituje.

„Kámo, takové spoilery sis mohl odpustit," zahučím a povzdechnu si. Horory sice nemusím, ale tenhle mě kupodivu zaujal. Líbí se mi ta zápletka a děj mě nutí být na straně záporáka.

„Tys to neviděl?" natočí ke mně Kenny tvář.

„Na horory sám zásadně nekoukám," zakřením se.

Na konci třetího dílu Daniela lehce zachrupká. Kenny se zvedne a přehodí přes ni a Stáňu jednu z dek. Druhou přikryje sebe i mě. Původně jsem ani neměl v plánu u něj přespat, ale rozhodně se tomu nebráním. Gauč je sice dostatečně velký, ale pořád ne dost pro čtyři lidi a já se tak budu moct ke Kennymu celou noc tulit.

„Děkuji," zašeptá, když se znovu uvelebí v mé náruči.

„Rád dělám kamarádům radost," vrátím mu zpět jeho slova. A nechám se pohltit jeho vůní.

○○○○

Probudí mě Stáňa, když se pokouší vstát z gauče. Zamžourám na něj, ale jen na mě mávne, abych spal dál. Kenny leží zády ke mně a já si ho tisknu k hrudi. Usnul s hlavou na mém rameni, ale matně si vybavuju, jak se v noci přetočil. Je strašně sladký, když spí. Nohy má přitažené k hrudi a na jedné ruce položenou tvář. Nejraději bych ho probral líbáním po obličeji, ale usnuli jsme celkem pozdě, tak ho nechám ještě chvíli spát.

Vstanu a přidám se ke Stáňovi do kuchyně, který zmateně kouká do lednice, zatímco já zapnu konvici a všem nám nachystám kávu. Pro Kennyho jeho oblíbený čaj.

„Chtěl jsem nám udělat snídani," povzdechne si. Není moc lidí, kteří by věděli, že ho baví vaření. „Ale nic tady nemají. Až na vajíčka."

„Můžeme udělat omeletu," řeknu šeptem, abychom nevzbudili Kennyho a Danču, ale Stáňa se zamračí směrem k lednici. „Co je? Nemáš na ně chuť?"

„O to nejde," odvětí a lednici zavře. Opře se zadkem o kuchyňskou linku a založí si paže na hrudi. „Co to děláš Mikuláši?"

„Co myslíš?" nakrčím obočí. Nerozumím mu.

„Ty a Kenny. Co to děláš?"

A je to tady zase. Přednáška o mých citech. „Nech toho."

„Lžeš mu, Miky. O svých citech. Akorát si ubližuješ."

„Nelžu mu," bráním se ostře, ale pořád mluvíme potichu. „Vším, co dělám mu ukazuju, jak mi na něm záleží. Není moje vina, že mu to nedochází."

„Jasně. Není to tvoje vina, ale jsi rád, že o tom neví," procedí skrz zuby. „Miluješ ho. Měl bys mu to říct Miky. Už to začíná být vážné."

„Není co říct. Přestaň se do toho míchat," odseknu.

„Ty si asi myslíš, že jsem úplný debil, co? Nejsem slepý, Mikuláši. Jenom tě využívá."

„Tak jako já jeho," syknu a zakroutím hlavou. „Mysli si, co chceš, ale je to můj kámoš. Záleží mi na něm. A tobě taky. Nebo mi chceš tvrdit, že jsi tady jenom kvůli Daniele?"

„Jasně, že je to kámoš," odpoví mi už trochu mírněji. „Ale záleží i jemu na tobě?"

Kousnu se zevnitř do tváří a uhnu pohledem. Občas mám pocit, že Kennymu na mě záleží stejně, jako mě na něm, ale pak mi to zase vyvrátí jeho slova.

„Myslím, že jo," šeptnu tiše.

„Myslíš?"

„Já nevím, jasný? Kenny je v tomhle komplikovaný. Nepustí si k tělu každého."

„Danielu si pustil," namítne Stáňa. „Řekl jí přece o tom, že ho zneužili."

„On to tak nevnímá," zakroutím hlavou. „Pořád tvrdí, že o nic nešlo."

„To by se tak nesložil po tom, co ho Aleš napadl," zabručí Stáňa. „Každopádně bys mu to měl říct. Zaslouží si znát pravdu. Co si myslíš, že se stane, až to mezi vámi skončí? Protože ono to skončí. A kdo pak bude zírat na tvůj ksicht se slovy ‚já ti to říkal?'"

„Radši budu jeho kámoš, než abych..."

„Ránko kluci," ozve se Daniela až sebou trhnu. „Co řešíte?"

„Ahoj zlato," promluví na ni zvesela Stáňa. „Bavíme se o snídani. Prošmejdil jsem Jungovi ledničku, ale krom pár jogurtů a vajíček tady nic moc není."

„Ty umíš vařit?" podiví se Danča.

„Je první svátek vánoční," zahučí i Kenny zpoza gauče a oficiálně jsme všichni vzhůru. Snad náš rozhovor neslyšel. „Nemohli byste se ztlumit?"

Přejdu k pohovce s čajem a kávou v ruce a Kenny má přehozenou deku přes hlavu. „Udělali jsme kafe," řeknu mu a nadzvednu deku. Nad zmínkou o kávě se netváří moc nadšeně.

„Fuj," zahučí otráveně.

„A čaj," podám mu jeho hrnek.

„Kdybys neměl tak skvělé kvality, tak bych tě za ten ranní budíček kopl do zadku." Posadí se a hrnek si ode mě převezme. „Pokud chcete něco jiného než vajíčka, jsou tam cereálie. Brácha přiveze pořádné jídlo až večer od budoucí tchyně."

Se Stáňou se pustíme do chystání snídaně, zatímco Danča houkne, že si dá rychlou sprchu. Jen Kenny sedí na gauči a vypadá, jako by nad něčím usilovně přemýšlel.

Nechám Stáňu, aby kuchtil sám a usadím se vedle něj. V poslední době je nějaký divný. Od mého coming-outu je divný.

„Jsi v pohodě?" zeptám se o on sebou lehce trhne s rukou přitisknutou k hrudi. „Zase je ti špatně?"

„Dobrý," zakroutí hlavou. „Jen se cítím divně. Jako by mě něco lechtalo a bolelo zároveň. Táhne se mi to až k lopatkám. V poslední době se mi to děje neustále."

„Možná by sis měl zajít k doktorovi," zamračím se. Pokud je to něco vážného a on to bude ignorovat, nakopu ho do zadku.

„Nic to nebude," odmávne mě.

Vjedu mu rukou do vlasů. Kenny zavře oči, a dokonce i lehce zavrní. „Dáš si se mnou sprchu?" zeptám se ho a nemyslím tím sex. Jen bych se ho chtěl dotýkat, aniž by na nás zírali Stáňa s Danielou.

„Moc rád bych, ale raději pomůžu Stáňovi se snídaní," plácne mě po stehně a pak dlaní několikrát přejede po mé noze.

„Půjčím si triko," houknu a vlepím mu letmou pusu na tvář, než vstanu z gauče.

„Budu ti muset prohrabat skříň," zakřičí ještě. „Víš kolik triček už jsi mi ukradl? Při poslední inventuře jsem byl značně v mínusu."

Zasměju se a vystřídám Danielu v koupelně.

Kdyby tak věděl, že jich mám doma už sedm, nejspíš by mě zabil. Mohl bych mu vrátit alespoň ty, které už nevoní jako on.

Stoupnu si pod horkou sprchu a v rychlosti se opláchnu.

Vím, že má Stáňa pravdu, ale kdybych to Kennymu řekl, přišel bych o něj. A na to nejsem ani trochu připravený. O to horší pro mě bude, až ta chvíle nastane.

Snad to bude co nejpozději. Třeba se mi ho časem i povede přesvědčit, aby se mnou odjel. Nic ho tady nedrží a s jeho znalostí jazyků by se ve světě neztratil. Dokonce by mi to i ulehčil.

„Stáňo?" vejdu do obýváku. „Sprcha je volná." Z linky seberu jeden ze čtyř talířů s jídlem a přesunu se na pohovku. Ostatní se ke mně ve chvilce přidají a pustíme se do jídla jen... něco mi na něm nesedí.

„Zapomněl jsem přidat sůl," vyhrkne Stáňa a s Danielou vyprskneme smíchy.