Na mámu narazíme v obýváku, jak v domácím oblečení sleduje svůj oblíbený detektivní seriál.

„Ahoj," houknu. „Ještě nespíš?"

„Zdravím," mávne na ni Kenny zpoza mých zad.

„No ahoj," máma odloží ovladač na stolek a jde nám naproti. „Co ty tady takhle pozdě?"

„Pražské ulice jsou v noci nebezpečně, a hlavně ta vaše. Co kdyby na Miky zaútočil nějaký vzteklý jezevčík? Musel jsem ho přece doprovodit," odvětí a mámu tím přiměje k úsměvu. Zase.

„Přespí tady," vysvětlím ji a trochu bojácně se na ni podívám. „Není to problém?"

„V pořádku," mávne rukou. Mé tušení bylo správné. Doopravdy si Kennyho oblíbila. „Pokoj pro hosty je zaházený krabicemi, tak se uložte u tebe."

„Budeš se ke mně v noci tulit?" dloubne do mě Kenny a raději zakoulím očima, že mě to otravuje, ale přesně tohle jsem měl v plánu.

„Odpověděl jsi mi, kdo spí na podlaze," vrátím mu to. Popravdě tento jeho přístup je natolik perfektní, až mě udivuje, že se nad jeho slovy ještě nikdo nepozastavil. Ani mí přátelé ne.

„Ale co když budu mít noční můry?"

„Neser, nebo spíš se Zoey," odseknu a jen co Zoey zaslechne své jméno, seskočí z gauče, na kterém se válela s mámou a přiběhne.

Kenny pro změnu nevyjekne zděšením, ale schová se víc za mě. „Beru tu podlahu," řekne a opět přiměje mámu k úsměvu. Raději si zavolá Zoey zpátky k sobě a obě se usadí na gauč.

„Dobrou kluci."

„Dobrou," zahučíme s Kennym.

„A díky," dodá ještě a následuje mě do schodů.

Půjčím mu náhradní oblečení a snažím se skrýt vlastním tělem tu poličku, ve které mám od něj vypůjčených těch šest triček, které se mi povedlo ukořistit. Kenny si skočí do koupelny.

Já na to dneska kašlu a jen se svléknu do spodního prádla. S mobilem v ruce ulehnu do postele a prohlídnu si všechny ty komentáře, které se objevily pod Kennyho příspěvkem. Chci radostí skákat do stropu, když mu tam lidi píšou, že má moc hezkého přítele. Líbí se mi, jak to zní.

Nevadilo by mi, mít vážný vztah s klukem. Popravdě sex s nimi je o hodně lepší než s holkami. I když si nejsem ani trochu jistý, jestli bych někomu jinému dovolil to, co Kennymu. On je přece jen ve všem speciální.

„Kde mám své provizorní lůžko?" zeptá se, jen co vejde do pokoje a pozdvihne jedno obočí.

„Snad sis vážně nemyslel, že tě nechám spát na podlaze?" zasměju se a plácnu vedle sebe na posteli.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?" odvětí, ale až moc rychle si lehne pod přikrývku vedle mě. Kdyby s tím měl velký problém, raději bych se na zemi vyspal já, než abych k tomu přinutil jeho. „Pořád nechápu, proč tvé mámě říkáte medúza. Mě se zdá v pohodě."

„Máma je drsná," povzdechnu si a přetočím se na bok, čelem k němu. Ani jsem se neobtěžoval rozsvítit lampičku vedle postele. „Ale tebe si z nějakého důvodu oblíbila."

„Je to divný," usměje se. „Tipoval bych, že za mou prořízlou hubu by mě měli rodiče nesnášet."

„Já tvou prořízlou hubu miluju," řeknu rozhodně. „Líbí se mi, že vždycky plácneš první věc, co tě napadne. Třeba když se přede všemi ve třídě zeptáš, jestli tě zvu na rande. Všem ta myšlenka přijde tak absurdní, že se tomu zasmějí. Dost účinně ze mě děláš heteráka, aniž by sis to uvědomoval."

„Miky, ty jsi přede všemi heterák. Nikdy jsi jim nezavdal příčinu k tomu, aby si mysleli, že si můžeš začít něco s klukem."

Jo. To je ten problém. Nikoho z mých přátel by ani ve snu nenapadlo, že bych mohl mít zájem i o muže. Ani Stáňu ne. Jeho výraz, když jsem mu o sobě řekl byl toho jasným důkazem. Navíc mám dojem, že kdyby nás s Kennym nenachytali s Ondrou u Robina, tak si tím není jistý do teď.

„Na to, jak nesnáším lhaní, jsem ten největší lhář pod sluncem," natáhnu ruku a konečky prstů Kennyho pohladím po tváři.

„Řekl jsi někdy někomu, že jsi heterák?" zeptá se mě najednou, ale nerozumím, kam tím míří. „Řekl jsi někdy někomu, že se ti kluci nelíbí?" položí mi další otázku a já jen zakroutím hlavou. „Řekl jsi někdy někomu, že nejsi bisexuál?"

„Ne."

„Tak vidíš. Mít tajemství neznamená lhát, brouku," usměje se. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se dokáže orientovat v životě jen díky, tak málo detailům, které by nikdo ani nepostřehl. Já tedy určitě ne.

Až se oklepu a trochu i vyděsím. Kenny přece jen vidí věci z jiných úhlů a třeba by si i mohl všimnout, že mi na něm záleží víc, než by dle dohody mělo.

Toho zmatku ve mně si nevšimne, protože zaboří ruce pod polštář a hlasitě zívne.

„Jsem vyřízený. Nějaký imbecil mě dneska vláčel turistickou vyhlídkou po Praze. Pomalu se to rovnalo túře."

Pohladím ho po zádech, a hlavně přejedu po každé jeho jizvě, kterou tam má. Je dobře, že tu připomínku z toho dne nemá na očích.

„To je vážně kretén. Proč bys na takové rande vůbec chodil?" pozvednu jeden koutek úst.

„Byl hezký. Doufal jsem, že skončím v jeho posteli."

„Páni," protáhnu. „Nejsi ty tak trochu lehká holka?"

„Kdyby jo, měl bych u něj šanci?"

„Pochybuju. Musel bys mu nejspíš říct, že ho miluješ, abys mohl dostat alespoň pusu," vyklouzne mi dřív, než se stihnu zastavit.

„Já věděl, že si nemám nic začínat s namakanými sportovci," povzdechne si, ale pořád se tváří pobaveně. „Jsou samý sval a přehnaně velké ego, ale uvnitř je romantická dušička, která chce lásku. Ještě, že jsem ve tvé posteli. Tady nic takového nehrozí."

Zarazím se. Takovou bombu jsem mohl čekat. Pokaždé, když se mé srdce rozbuší nadšením a zaplní se nadějí, že by to Kenny mohl cítit stejně, sundá mě jednou jedinou větou. A čí je to vina? Jen moje.

○○○○

Jen co se probudím, Kenny s tváří těsně u mé pravidelně oddechuje. Nemám to srdce ho budit. Přesněji se ještě víc zavrtám do polštáře a nějakou chvíli ho pozoruju. Občas se cítím jako úchyl, ale je příliš jednoduché ztratit se v jeho kráse.

Raději se zvednu a zavřu se v koupelně. Dám si rychlou sprchu a zajdu nám do kuchyně připravit něco ke snídani. Pro mě hlavně kávu a pro Kennyho čaj. Pořád jsem nekoupil ten šalvějový, co má tak rád, ale nikde v normálním obchodě jsem ho nemohl najít. Jen nějaké napodobeniny anebo mixy různých bylin.

Jenže mě zarazí pohled na Lucii s Karlem, jak jsou pohodlně usazení na pohovce. Karel je netečný, tak jako vždycky, zato Lucie se mračí na všechny strany.

„Ahoj, zlato," usměje se na mě máma z kuchyně. „Už jste vzhůru?"

„Ehm..." odkašlu si. „Jo. Jsme... tedy já jsem... co tady děláte?" vydoluju ze sebe směrem ke Karlovi. Lucii se ani nechci podívat do očí.

„Přijeli jsme na oběd," odsekne naštvaně, a i máma se na ni zamračí. „Prej tady máš návštěvu," ukáže k předsíni, kde jsou mé a Kennyho boty. Přimhouří oči a já raději se sklopenou hlavou vejdu za kuchyňský bar a zapnu konvici.

„Lucie," řekne varovně máma. „Rozumím tvým předsudkům vůči lidem, kteří mají rádi osoby stejného pohlaví, ale nemusíš být na svého bratra takto nepříjemná. Je to jeho kamarád a navíc, Kenny je moc milý."

Lucie nafoukne tváře, jako by se chystala znovu něco říct, ale Karel ji v tom zabrání. Přesněji jeho ruka na jejím rameni.

Nejhorší na tom je, že je Karel na obou stranách. Na mé, protože nikdy předsudky vůči homosexuálům neměl, a na Luciině, protože rozumí jejímu ublíženému postoji ze strany táty.

Rychle Kennymu připravím čaj a sobě kávu, než někoho zase napadne mluvit. Jak mi mohlo vyklouznout, že sem jezdí každou neděli na oběd?

„Dá si s námi Kenny i oběd?" zeptá se mě máma jen co zamířím rychlým krokem ke schodům i se dvěma kouřícími hrnky.

Loupnu očima po Lucii a raději rychle uhnu. „Zeptám se ho, ale nemyslím, že bude souhlasit."

Máma jen přikývne a usměje se.

Vyběhnu schody a najdu Kennyho ve své posteli, jak čichá k polštáři. Jen co si mě všimne vesele se usměje, jenže já nejsem schopný mu úsměv oplatit. Mám žaludek je jako na vodě. Vím, že hned co si Lucie najde příležitost, bude se do mě zase navážet.

„Všechno v pohodě?" zeptá se mě.

„Jo," vydechnu a odložím hrnky na noční stolek. Usadím se na židli u psacího stolu a založím si ruce na hrudi. „Lucie přijela na oběd."

„Mám já to ale kliku," zahučí a svalí se zpátky do polštářů.

„To mi povídej," odfrknu. „Neukáže se tady i několik týdnů, ale když jsi u mě ty, je tady jako na koni. Má nějaký radar, nebo co."

„Jaká je šance, že mě odsud vyvedeš nepozorovaně?" zeptá se s velkou nadějí v hlase.

„Nulová," vydechnu. Jediná cesta z domu vede přes kuchyň a obývák.

„V tom případě tady bydlím," povzdychne si. „Alespoň do chvíle, než odejde."

„Nejsem proti," zakřením se, při té představě, že bych měl Kennyho pro sebe celý den v posteli. Jen kdybychom byli sami doma. „Ale máma by se divila, proč s námi neobědváš a místo toho se schováváš v pokoji. A taky... Lucie už ví, že jsi tady. Máma jí to řekla, když si všimla tvých bot."

„Skvělý," zaúpí.

„To zvládneš," pokusím se ho uklidnit. Mrzí mě, že ho stavím do této pozice, kde ho má sestra nemá ráda jen proto, že je na kluky. „Neměj strach. Před mámou si nic nedovolí."

„Miky, já se nebojím tvé sestry," odvětí a já povytáhnu obočí. „Já mám strach, že na její debilní kecy budu reagovat až nakonec řeknu něco, co by ti mohlo ublížit. Chápeš?"

Trochu se stáhnu a vezmu do ruky svůj hrnek s kávou. Nejspíš budu vypadat jako ignorant, ale ani trochu mu nerozumím. „Jak bys to mohl udělat?"

„Tvá sestra mi silně připomíná naše," vydechne a natáhne se pro svůj hrnek s čajem. „Mám vyloženě nutkání, ji odpálkovat."

Vydechnu a zavřu oči. Musím napočítat do tří, abych se trochu sebral. Ne že by se mi ta představa nelíbila. Dokážu si jasně představit, jak ji Kenny uzemní jen jednou větou. Jenže ne před mámou. To mu prostě nemůžu dovolit.

„Tak to prosím nedělej," vydechnu tiše a Kenny zakoulí očima. Zvedne se z postele a nemůžu si pomoct, ale očima ihned zabloudím k jeho rozkroku, kde je jeho penis naprosto v pozoru.

„Sem, se mi dívej," luskne prsty před mým obličejem a ukáže na své oči. „Hele, udělám pro tebe cokoli a ty to víš. Ale od nikoho si srát na hlavu nenechám a už vůbec ne od tvé sestry."

Já to vím? Ne to tedy vážně netuším! Já jsem ten, kdo by pro něj udělal cokoli. Ještě včera mi říkal, jak je rád, že je v mé posteli, protože u mě nehrozí nějaké vyznání citů a teď mi bude tvrdit, že pro mě udělá cokoli? Jak si to mám do hajzlu přebrat?!

„Ale budu hodný," pokračuje dál. „Pokusím se držet hubu a jen na ni mávnu a rychle zmizím ze dveří. Tak jako to lehké holky dělají."

Usměju se nad jeho přirovnáním, ale stejně se necítím dobře. Kenny odběhne do mé koupelny, aby se trochu probral a já nervózně pochoduju po pokoji. Lucie si přece nedovolí cokoli říct, když je doma máma.

Kenny vyjde z koupelny v oblečení ze včerejška a oba zamíříme dolů. Ani mi nedošlo, že jsem mu nenabídl, že může zůstat na oběd, i když si myslím, že si oba oddychneme, když konečně vyjdeme ze dveří. Chci ho zase doprovodit na zastávku a zdržet se venku co nejdéle. Alespoň dokud Lucie s Karlem neodejdou.

„Máma tady není?" zeptám se Lucie.

„Ne," ucedí skrz zuby, vstane a se založenýma rukama se postaví přede mě. „To myslíš vážně? Když je doma máma?"

„O co ti zase jde?" povzdechnu si. Tohle jsem čekal, jen ne hned, a navíc před Kennym.

„Zajímá mě, od kdy si taháš své děvky domů, když je tady máma. To nemůžeš být trochu diskrétnější?"

Zarazím se a jen nevěřícně na ni čumím. Překvapuje mě, že tohle dokázala vypustit z úst. Jak si může dovolit mluvit o něm takhle?

Kenny mě šťouchne do žeber a ukáže ke dveřím. Při pohledu do jeho obličeje se ve mně něco zlomí.

Naštvu se.

Je mi jedno, že jsme jen kamarádi s výhodami. Nikdo tak nebude mluvit o někom koho miluju!

„Proč se chováš jako mrcha?" zeptám se Lucie a ona překvapeně vykulí oči. Nikdy jsem neměl potřebu se s ní o své sexuální orientaci hádat. Ne, když měla ve všem pravdu.

Jenže tentokrát to nedokážu ustát. Tentokrát se to dotýká Kennyho, a to jí rozhodně nedovolím.

„Jako fakt?" rozhodí rukama. „Proč si raději nepřivedeš holku a nejsi trochu normální?"

„Podle tebe nejsem normální?" vyštěknu naštvaně. „Ty se můžeš chovat jako kráva, ale já nemůžu mít kluka?"

„Jasně. Ty prostě musíš být tatínkův chlapeček," zatleská a postupně na mě zvyšuje hlas. „Jablko hold nepadlo daleko od stromu. Musíte mít prostě rádi stejné věci, jako třeba nechat si strkat péro do zadku."

Kenny vedle mě jen otupěle stojí a můj pohár trpělivosti přetekl.

„Jak jen bych se mohl srovnávat s tvou dokonalostí," ucedím skrz zuby. „Kdysi bych možná věřil, že jsi perfektní, ale pokaždé když tě vidím, stydím se, že jsem tvůj bratr. Neumíš se chovat."

„No jistě. Ty se za mě stydíš," odfrkne si. „Já nejsem ta nechutná v místnosti. Nebo mi znovu budeš tvrdit, že ty a ten tvůj hoch spolu nešukáte?" ukáže na Kennyho a má štěstí, že ruku ihned stáhne, jinak bych s ní zakroutil.

„Proč se do něj pořád navážíš?" zařvu pomalu na celý barák. „Kenny měl problém, tak jsem mu nabídl, že může přespat a ty z toho děláš, jako bychom si to celou noc rozdávali."

„A ne snad?"

„Jdi do prdele," zakroutím hlavou. „Nemůžeš se pak divit, že jsem každý víkend v trapu. Nechci tě ani vidět, když se tady objevíš."

„Takže je to moje vina? To tady ještě nebylo. Já můžu za to, že jsi na kluky? Kurva vzpamatuj se Mikuláši. Vtah mezi kluky nemá budoucnost. Může být v posteli úžasný, jak chce, ale stejně nakonec skončíš s holkou, protože bys nikdy nahlas nepřiznal, že jsi bisexuál."

„Proč se pořád staráš o to, s kým spím?" zaječím nazpět. „Tak s ním spím. No a co? Je to můj život. Můžu si dělat co chci. A jaký máme mezi sebou vztah je jen naše věc. Nikoho jiného a už vůbec ne tvoje. Nebaví mě se před tebou pořád obhajovat a má orientace ti může být u prdele."

Lucie znovu nafoukne tváře a chystá se mě znovu seřvat, jak jsem nechutný a nenormální, ale místností se roznese mámin hlas a já mám pocit, že se nejspíš zhroutím.

„Lucie už ani slovo," okřikne Lucii. Vyděšeně se na ni podívám a hned na to uhnu hlavou do prostoru obýváku, abych se na nikoho nemusel dívat. Tak tohle jsem ani trochu nezvládl. Moje nejhorší noční můra se naplnila.

V místnosti je takové ticho, že by se dalo krájet. Překvapuje mě, že na mě nepřišel astmatický záchvat z toho šoku, ale zatím se mi daří dýchat pravidelně. Vím, že se na mě – a taky na Kennyho – všichni dívají, ale já jim pohled opětovat nedokážu. Pozoruju dění za francouzským oknem a snažím se nesesypat.

A Kenny se zasměje.

Vytřeštím na něj oči, jestli si ze mě teď dělá legraci a on svůj úsměv skryje rukou.

„Pardon," zahuhlá. „Když je někde trapné ticho musím se smát. Smát a mluvit. Většinou říkám jen blbosti, proto by mě měl někdo zastavit, protože já to nedám..."

Dupnu mu na nohu a zakroutím hlavou. Konečně mi dojdou Danielina slova. Jak Kenny nedokáže být ani chvíli ticho a raději mluví i o totálních hloupostech, jen aby zachránil situaci.

Miluju ho a přijde mi to i roztomilé, ale zrovna teď to není ani trochu vhodné. Lucie stojí se založenýma rukama naproti nám dvěma a tváří se až moc spokojeně. Karel vypadá tak nezúčastněně, jak jen to jde a na mámu nemám odvahu se ani podívat.

„Nevím, jaké pravidla etikety se vztahují na tuhle situaci," promluví Kenny znovu a mám co dělat, abych neúpěl nahlas. „Mám zůstat nebo odejít?" otočí se na mě. „Protože z přátelské solidarity chci zůstat, abys v tom nebyl sám, ale na druhou stranu chci hodně rychle pryč. Znáš ty kreslené postavičky, jak se jim roztočí nohy v běhu, ale stejně jsou pořád na místě. Tak nějak se cítím. Jen nevím, jak se zachovat. Možná bych měl..."

„Kenny?" přeruším ho a hodně se držím, abych ho teď nezabil. „Raději jdi, nebo mě svým mluvením přivedeš do hrobu."

„Měl bych skvělý proslov na tvém pohřbu."

„Kenny, vypadni prosím tě."

„Dobrý nápad. Ehm... Paní Ledecká, díky za nocleh, ale raději se vašemu domu budu vyhýbat obloukem," osloví mou mámu a já se plácnu dlaní do čela. „Lindo, velice nerad jsem tě zase viděl."

Kenny si pobere své věci v chodbě a než odejde, naposledy se na mě podívá. Tváří se hodně omluvně a lítostivě. Vím, že by se mnou nejraději zůstal, abych nebyl na tento rozhovor sám, ale... nechodíme spolu. Nevím, čím by mi pomohl.

Jen na něj kývnu, že budu v pohodě i když si tím ani trochu nejsem jistý. Spíš to vidím tak, že jsem hodně moc v prdeli.