Nemůžu ho nikde najít. V domě je tolik lidí a já ho prostě nevidím. Robin pozval snad celou školu! To je přesně jeden z důvodů, proč jsem sem nechtěl jít. Příliš mnoho lidí, kteří si se mnou chtějí povídat a jen se zeptat, jak se mám. Občas mám chuť je všechny poslat do prdele, ale... prostě to neumím.

Nevím, proč všechny tak zajímají mé pocity a jak jde život, ale z nějakého pro mě neznámého důvodu je to zajímá. Nemám to srdce jim říct, že to není jejich věc – přestože není – když mi chtějí věnovat svůj čas.

„Nevěděla jsem, že umí Kenny zpívat," pronese zrovna Sabina na jeho adresu a já začnu konečně vnímat dění okolo. Téma, které mě zajímá.

„Třeba neumí a bude to totální trapas," odsekne Ester a založí si ruce na hrudi.

„Ale umí," uchechtne se Robin. „Myslíš, že bych je o to žádal, kdybych od nich nic neslyšel?" zakoulí očima, protože o něm Ester pochybuje. „Začal jsem ho sledovat na Insta a vtipné na tom je, že má všechny videa z jejich koncertů na svém účtu."

Tak to ani náhodou!

Všichni jako na povel vytáhnou telefony a najednou si na Kennyho účet na Instagramu. Koutkem oka si všimnu, jak mu několik lidí dá sledovat a pro zachování kolektivního nátlaku, ho začnu sledovat taky.

Nebudu se omlouvat za své chování!

A pak to na mě všechno vyskočí. Nejde se divit, že má přes osmdesát tisíc sledujících.

Proč jsem si těch videí nikdy nevšiml?

Pro uklidnění mé dušičky, nejsem zase takový stalker, jak jsem si o sobě myslel, když mi o něm unikl tento dost důležitý fakt.

„Už jsou nachystaní," houkne Robin a rozběhne se k pódiu. Konečně se mi tak naskytne pohled na Kennyho. Strašně mu to sekne.

„Ahoj lidi," ozve se z reproduktorů Robinův hlas a zvedne se vlna nadšení. „Naši spolužáci souhlasili, že nám předvedou svůj talent, tak snad se vám budou líbit, jako mě," kývne na ně. „Dobře se bavte," řekne ještě, než sejde z pódia a připojí se k nám.

A Kenny začne zpívat.

Jsem v hajzlu. Totálně mě mrazí po celém těle jen z toho důvodu, že on zpívá. Má tak dokonalý hlas, a to zpívá rockové písničky!

Několik lidí si ho natáčí na telefon, a dokonce zpívají i spolu s ním.

Ester se naprosto sekla. Někdo tak perfektní by si nemohl udělat trapas a vystoupit před celou školou s falešným zpěvem.

„Tak fajn lidi, poslední písnička od nás," řekne do mikrofonu a všichni okolo zabučí na protest. Ani jsem si nevšiml, že Robin odběhl za DJ, který dorazil.

Kenny se na všechny usměje. Musí mít radost, že se všem jeho zpěv a celkově jejich hraní líbí.

On i Marika si odloží kytaru a přejde k mikrofonu. Když spustí písničku Doom days a celkově pochoduje po malém pódiu, pořád se musím hlídat, abych očima nesjížděl k jeho odhalenému pasu. Jen on si může oblíknout něco, kde mu jde vidět tolik kůže. Žádný jiný kluk by na jeho outfity nenašel odvahu bez ohledu na orientaci.

Na sucho polknu, když zvedne ruce nad hlavu a odhalí tak všem holé břicho. Není svalnatý, ale je zatraceně hubený a... je kurevsky sexy!

Přiměju se odvrátit pohled, protože už mi stojí od chvíle, co zpívá a dívat se na něj ještě chvíli... nevydržím to a buď se na něho vrhnu, nebo si najdu jinou oběť, kterou zase využiju pro své potřeby.

Raději si odběhnu do koupelny, trochu se sebrat, protože to už nedávám. Stáňa si mého úprku všimne, ale nesměje se. Chápe mě.

Hodně často se vysmívá mým citům ke Kennymu, ale stejně často mě dokáže podržet, přestože jsem totální srab, abych ho oslovil.

Já vlastně ani nevím, co od něj chci. Kluka si domů přivést nemůžu, ale... stačila by mi jen trocha jeho pozornosti. Jen to vědomí, že ví, že existuju.

Vyjdu z koupelny už trochu vyrovnanější než před deseti minutami. Narazím na své spolužáky a nechám se odtáhnout do kuchyně na několik panáků vodky.

Koutkem oka si všimnu Kennyho, jak proplouvá davem. Se všemi si vesele povídá a usmívá se na všechny strany. Pokaždé, když se otočí směrem ke kuchyni mi srdce udělá několik kotrmelců, ale nikdy sem nedojde, protože zase narazí na dalšího spolužáka, který si s ním chce mermomocí povídat.

Namíchám si vodku s jahodovým džusem a jen mlhavě vnímám konverzaci kolem mě. Pozoruju Kennyho, jak se snaží vytratit z domu a musím se tomu zasmát.

Nevím, jestli je to tím alkoholem nebo mi už má posedlost zatemňuje mysl, ale do čistého kelímku namíchám další vodku s jahodovým džusem a vyjdu ven na verandu.

„Dáš si?" oslovím ho, když stojí zády ke mně a on se překvapeně otočí. Natáhnu k němu ruku s jedním kelímkem alkoholu, ale přimhouří na mě oči.

„Nejsou v tom náhodou nějaké drogy, díky kterým bys mohl zneužít situaci ve svůj prospěch?" pronese nedůvěřivě až mě to přiměje k úsměvu.

„To mě nenapadlo. Bohužel je to jen vodka s džusem," řeknu na rovinu.

Povzdechne si a kelímek si ode mě převezme. Budu ignorovat ten fakt, že se jeho prsty právě dotknou těch mých až mi na ruce naskočí husí kůže.

„Díky," řekne, jako by to byl konec konverzace a pomalu se otáčí ke mně zády, jenže to já nechci. Už jsem se odhodlal na něj promluvit bez našich spolužáků okolo, nechci jít pryč. Od něj.

„Byl jsi skvělý," ukážu k pódiu, na kterém už úřaduje DJ. No... mohlo mě napadnou i něco horšího.

„No pardon?" ohradí se. „Já jsem pořád tady. Neumřel jsem. Kdybys chtěl, zazpívám ti serenádu z fleku na místě."

Opřu se vedle něj o zábradlí a zasměju se. „No dobře. Promiň. Jsi skvělý."

„Díky."

„Jak dlouho spolu hrajete?" zajímám se a on povytáhne obočí. Že bych udělal něco špatně?

„Už je to něco přes rok," odpoví mi nakonec. „Občas hrajeme v jednom klubu, ale většinou hlavně pro zábavu."

„To zní skvěle," přikývnu a přemýšlím, co dalšího říct. Kdybychom měli něco společného, tak je to jednoduché, ale... „Na živém koncertě jsem nebyl snad věčnost, takže jsem si to dneska rozhodně užil."

Zašklebí se. Co jsem zase řekl špatně? „Je dost smutné, že člověk poslouchá živou hudbu méně často, jako tuhle příšernost," kývne na DJ, který zrovna hraje písničku od Eltona Johna.

„Nemáš rád elektro hudbu?"

„Vždyť, co z toho máš?" natočí se ke mně a já trochu zpozorním. Nezdá se mi to? Vážně si se mnou povídá? „Elektro hudbu nemůžeš prožít, cítit emoce ze zpěvu. Z hlasu interpreta. Je to jen slátanina zvuků nakombinována dohromady," odfrkne. „Kdybys dal deset telefonů k sobě a každý by v tu chvíli vyzváněl jinak, je to lepší zvuk."

Zaposlouchám se do hudby, protože tomu moc nerozumím. Je to prostě jen taneční hudba. Mě osobně je to vcelku jedno, protože tancovat neumím. A pak to uslyším. Stejný rytmus pořád a pořád dokola.

„Máš pravdu," zasměju se. „Je to divný. Ale co takový Avicii? Nebo Alan Walker?"

„Jsi tvrdý bojovník za práva DJ," uchechtne se. „Těmito umělci musím přiznat, že nepohrdám. Možná je i obdivuju, ale jestli mě někdy budeš citovat, najmu si právníka a zažaluju tě za pomluvu."

„To bych si nikdy nedovolil," zhrozím se na oko. „Vydírat frontmana tak slavné kapely? Stáhl bys mě z kůže."

Rozesměje se nahlas a já na něj vyjeveně zírám. Zase mě rozhodil. Proč musí mít tak hezký smích? Bylo by jednodušší, kdybych na něj měl něco, po čem v mých očích klesne.

„Kámo," ozve se za ním Ondrův hlas a Kenny se k němu ihned obrátí. „Sháněl se po tobě Aleš," řekne mu a kolébá se ze strany na stranu.

„Řekl jsi mu, že jsem umřel a moje mrtvola plave na dně Vltavy?" zajímá Kennyho a já se zamračím. Ondra musí mluvit o Alešovi z našeho týmu. O Alešovi, který je gay.

„Ne-e," odříhne si.

„Prase," usměje se Kenny.

„Pardon. Neřekl, ale poslal jsem ho do prdele. Zvolil jsem horší slova, než používáš ty."

„Fajn, díky," upije z kelímku, který jsem mu donesl. „Hele a kdy ses stihl takhle ztřískat? Jsme tu jen hodinu a já mám teprve první drink."

Raději se otočím a nenápadně se vytratím zpátky do domu.

Jasně, že se o Kennyho zajímají i jiní kluci. Hezcí, zajímaví a otevření gayové. Proč by stál Kenny o někoho takového, jako jsem já?

○○○○

Trochu jsem to přehnal s pitím, ale ne tolik, abych nemohl dojít po svých domů. Což ovšem nemůžu tvrdit o Ondrovi. Leží na jídelním stole a Marika s Benem se nad ním sklánějí a kreslí mu na obličej kočičí fousky.

Zasměju se, protože si představím jeho šokovaný obličej, až se ráno podívá do zrcadla.

Vyběhnu schody do patra a zamknu se v koupelně. Čím víc jsou ostatní opilí, tím méně chodí do koupelny sem nahoru a spíše využívají tu v dolním patře.

Opláchnu si obličej studenou vodou, když někdo zašátrá klikou od dveří. Většinou mívám pravdu a sem doopravdy nikdo nevyleze, ale můžu se občas mýlit.

Utřu si obličej do ručníku a otevřu dveře od koupelny, abych uvolnil místo dalšímu na řadě.

Jenže za dveřmi nikdo nečeká. Namísto toho se mi k nohám svalí zřejmě opilý Kenny.

„Co to do prdele..." zanadává, ale hned se zarazí a rozesměje se. Což donutí k úsměvu i mě.

„Jsi v pohodě?" skloním se k němu.

„Sem spad," řekne mi se smíchem a přijme mou pomocnou ruku, ale hned na to zasténá a chytne se za hlavu. „Á moc rychle. Proč se točí svět?"

„Základní fyzikální zákony," odvětím a musím ho trochu podepřít, protože mám strach, že by mohl znovu skončit na podlaze. „Kolik jsi toho vypil?"

„Ne dost, abych zapomněl, jaký je můj bratr idiot," odstrčí mě a přejde k umyvadlu. Tu poznámku o jeho bratrovi raději nechám bez povšimnutí a zavřu dveře do koupelny, ale trochu mi to vrtá hlavou. Kenny si z hlavy sundá šátek a celou ji strčí pod tekoucí vodu. Pár kapek mu steče i po zádech a já si všimnu, jak se mu triko lepí k tělu. Z věšáku popadne ručník a vlasy si do něj utře.

Nejspíš bych ho měl nechat o samotě, jenže zase se mi naskytla možnost s ním mluvit. Nechci si to nechat ujít.

„Zajímavý způsob střízlivění," zakřením se.

„Do hajzlu, já vypadám," zanadává, když se na sebe podívá do zrcadla. Teď přemýšlím, jestli vůbec ví, že jsem pořád v místnosti. Ručníkem si drhne obličej a pokusí se odstranit rozmazaný make-up. Už si ani nevzpomínám, jak vypadá bez něj.

„Vypadáš jako mýval," zasměju se a opřu se o mramorovou desku vedle něj.

„Mývalové jsou holky. Já spíš připomínám pandu," namítne a překvapí mě. Vážně jsem měl dojem, že jsem neviditelný a on netuší, že jsem v místnosti. „Tedy... velmi ošklivou a sjetou bambusem. Ale ty šikmé oči tomu odpovídají."

„Tvé oči jsou hezčí, jak od pandy," vypadne ze mě dřív, než se stihnu zarazit a překvapí to i jeho, protože mi věnuje pohled, který nevěstí nic dobrého.

„Prosím tě, a kolik jsi toho vypil ty?" ušklíbne se, zatímco ručníkem odstraňuje škody, způsobené rozmazanou řasenkou.

„Ne tolik, abych nemohl dojít po svých domů," znovu se usměju a pak mě polije horko, protože Kenny mi věnuje naprostou pozornost. Prohlídne si mě od hlavy k patě a zůstane zírat na můj obličej.

„A já musím ještě odtáhnout Ondřeje," vysvětlí mi důvod, proč si strčil hlavu pod tekoucí vodu. „Blbec usnul na stole a někdo mu už stihl pomalovat obličej."

„Viděl jsem," přikývnu a už se dál nedokážu dívat, jak nemotorně si dře ručníkem kůži na obličeji. „Ukaž," vezmu mu ručník z ruky, ponořím ho pod tekoucí kohoutek a chytím jeho obličej do dlaní. Sám nevím, co mě to napadlo, ale určitě za to vděčím alkoholu. Je to jed, ale pro tentokrát mu odpouštím, protože mě dokázal dostat do blízkosti Kennyho.

„Páni," promluví z ničeho nic a já se mu zadívám do očí. Jak se mu snažím pomoct s tím rozmazaným make-upem ani jsem si neuvědomil, že stojím vážně moc blízko něj. „Kdybych tě neznal, použil bych narážku ve stylu ‚moc gay' nebo něco podobného, ale nejspíš bych dostal přes držku. Což i tak dostat můžu."

„A ty mě jako znáš?" zasměju se. Kdyby tak věděl.

„Sportovec, spatřen se ženami. Jsi jasný, jako den a noc."

Trochu mě to zarazí. A taky zamrzí.

Pochopitelně jsem si vytvořil takovou image na škole, aby nikdo nepojal podezření, že se mi líbí i kluci, ale že bych až natolik předstíral, že má orientace nedojde ani otevřenému gayovi?

„Hotovo," pronesu a odstoupím od něj. Hodím ručník do koše na prádlo a zamračím se sám nad sebou a svým chování. Nechci, aby o mě měl takový názor. Každý na škole klidně, ale on ne.

„Díky," promluví a zkontroluje se v zrcadle. Seru na to! Jak jsem to říkal před týdnem? Co se tak může posrat? Nejhůř mě pošle do prdele a já se konečně posunu dál ve svém životě. Nemůžu být pořád zamilovaný do kluka, kterého vlastně ani neznám.

Přejdu po místnosti a stanu těsně před něj, když se odvrátí od zrcadla.

„Ne všechno je tak jasný, jak se na první pohled zdá," pronesu a přitisknu ústa na ty jeho.

Vážně jsem to provedl! A nikdy toho nebudu litovat, protože Kennyho rty chutnají jako jahody. Sladké jahody. Stejně jako on.

Čekám jen na okamžik, kdy mě odstrčí nebo mě praští. Rozhodně nepočítám s možností, že vezme můj obličej do dlaní a nechá mě, abych ho líbal.

Jenže přesně to se stane!

Zamotá se mi z toho hlava a chytnu ho za boky pod tím krátkým trikem. Po tomhle jsem toužil celý večer. Ne, po tomhle toužím od doby, co se vyautoval na začátku druháku.

Kenny zasténá a já toho okamžitě využiju a vsunu mu jazyk do úst.

Nemůžu tomu uvěřit. Skutečně se to děje? Doopravdy mi dovoluje se ho dotýkat? Jestli je to jen další můj pošahaný sen, nechci se probudit. Nikdy.

Silně mu stisknu boky a přitisknu ho zády na dveře, aniž bych ho přestal líbat. Bojím se, že když přestanu, to kouzlo mezi námi pomine, jako lusknutím prstu.

Ještě víc se k němu natisknu, až rozkrokem zavadím o ten jeho a zasténám mu do úst, protože je stejně vzrušený, jako já. Jestli je jen malá naděje, že bych se mu mohl líbit, nevzdám se jí. Chci ho. Klidně se spokojím i s podlahou v koupelně.

Kenny mi zahákne nohu kolem pasu a zatahá mě za vlasy. Neodolám té touze dotýkat se ho a rukou zajedu pod jeho triko. Konečky prstů ho polaskám na břiše a sunu ji výš až k bradavkám. Druhou rukou stisknu stehno na noze, kterou má kolem mého pasu a znovu se rozkrokem otřu o ten jeho.

Motá se mi hlava. Klidně bych to mohl svést na alkohol, ale moc dobře vím, že jím to není. Je to on, kdo mi tak motá myšlenky. On a jeho perfektní tělo.

Zaskuhrá mi do úst a já se potěšeně zakřením, než se znovu pustím do boje s jeho sladkými rty.

Skutečně se to děje. Není to jen sen a Kenny mě opravdu chce.

Najednou se za ním pohnou dveře až oba nadskočíme a veškeré kouzlo je fuč.

„Potřebuju čůrat," dobývá se někdo do koupelny, kterou jsme obsadili.

To je fakt skvělé! Pamatuju doby, kdy jsem tady usnul na podlaze nebo ve vaně a do rána mě nikdo nenašel a dneska najednou musejí všichni chtít použít zrovna koupelnu v horním patře.

Dívám se Kennymu do obličeje a vidím jak se ze zadýchaného a vzrušeného výrazu postupně mění na paniku.

„Promiň," zamumlá a já ho chci znovu políbit, protože není potřeba se omlouvat. Nechci, aby se omlouval. „Omlouvám se. Tohle... to byla chyba," vymotá se z mého sevření. „Promiň," zopakuje ještě a vyběhne z koupeny tak rychle, že ani nestačím mrknout a je pryč.

Vyčerpaně se opřu o dveře a zamknu je, protože i když někdo potřebuje do koupelny, není možné, aby mě viděli z ní odcházet hned po Kennym.

Konečky prstů si přejedu po rtech. Pořád cítím jeho chuť na jazyku. Sice se mísila s vodkou, ale ta sladkost rozhodně převládala.

Dojdu k umyvadlu a znovu si opláchnu obličej studenou vodou. Dneska jen po třetí. Tohle se mnou děláš Kenny. To a spoustu dalších věcí.

Ze skříňky vytáhnu čistý ručník a osuším si obličej. Pohled mi padne na červený šátek s černými ornamenty, který měl dneska Kenny ve vlasech.

Nejistě se po něm natáhnu, jako by to měl být zakázaný artefakt. Teď mám něco, díky čemu s ním můžu opět mluvit. Ať si myslí, co chce, tohle za žádnou cenu chyba nebyla.