Na Robinovu párty dorazím se značným zpožděním a hned ve dveřích se srazím s Irenou a Ester. Normálně je pozdravím, ale Irena mi skočí okamžitě kolem krku a políbí mě na krk.

Jemně ji odstrčím a Ester na mě zakoulí očima, že to její kamarádka nevidí. Rychle se ztratím v davu, než na mě začne Irena zase něco zkoušet a vnímám tu husí kůži po těle.

Celým domem se ozývá Kennyho hlas, jak v obýváku on a jeho kapela hrají. Není to tak, že by mi z toho brněly útroby, ale Robin na hlasitosti rozhodně nešetří.

Opřu se o zeď u vchodu do obýváků a jen co mě Kenny v tom davu postřehne mrknu na něj jedním okem. Celou dobu se opájím jeho hlasem, a přitom všem se skrývám v pozadí před ostatními. Hlavně před Irenou.

Ona je hlavní důvod, proč nerad chodím na Robinovy párty. Jak nadržená nymfomanka nebo co. Kenny zase, je hlavní důvod, proč na párty chodím. Jen ho pozorovat mi vždycky stačilo a teď jsme k tomu přihodili i sex v jednom z pokojů v domě.

Jedná se jen o rychlovky, ale stejně je fajn, nemuset se krotit. Jak je v celém domě hluk z hlasité hudby, Kennyho ani nenapadne nedat mi hlasitě najevo, jak moc se mu líbí, když s ním šukám.

Nebo když on šuká mě.

Irena mě má zase na očích, tak se rychle skloním a někde se vytratím. Kenny s kapelou už skončili a domem se ozývá namixovaná hudba z Robinova počítače.

Všimnu si Kennyho v kuchyni spolu s Danielou a Stáňou, ale znovu... Irena!

Ta holka je snad všude. A ještě k tomu dneska, je jako utržená ze řetězu. Co to s ní sakra je? Většinou se na mě jen usmívá a nenápadně kroutí zadkem – jo všiml jsem si, Kenny ho má stejně hezčí – a myslí si, že mě znovu dostane, nebo co!

Ne díky. Ten sex a ní nebyl tak úžasný, jak si zřejmě ona myslí.

Rychle zapadnu do koupelny v přízemí a opřu se čelem o dveře.

„Čau," vyděsí mě Ester, která... tady byla dřív než já.

„Sakra, sorry," zahučím a otočím se k ní zády. Nic moc jsem neviděl, jen že sedí na záchodě a dle zvuků i čůrá. „Proč ses nezamkla? A vůbec, nemáš sem zákaz?" Robin přece říkal, že Ester a Sabina na jeho párty nesmějí.

„Myslela jsem že jo," odsekne. „Robin se slitoval. Irena mu hrála na city. Neodejdeš?"

„Já..." Jo měl bych. Jenže za dveřmi stojí Irena a nejspíš na mě čeká, takže... nechce se mi. „Pokud ti to moc nevadí, tak raději ne."

Zaslechnu Ester si povzdechnout. „Protože jsi jediný chlap ze školy, co se mě nesnaží dostat do postele, tak to přejdu, že před tebou čůrám. Jen... buď zády, ano?"

Přikývnu a nechám ji dokončit, co začala. Zaslechnu spláchnutí a vím, že se už otočit můžu, ale jen se čelem stále opírám o dveře.

„Je ti něco?" zajímá se Ester.

„Ale ne, jen..." máchnu rukou do prostoru.

„Irena," konstatuje. „Jo, dneska tě chce sbalit, tak by ses jí měl vyhýbat."

„O to se snažím," povzdechnu si. „A ty mi to říkáš proč?"

„Vlastně ani nevím," uchechtne se. „Nejspíš se jen bavím těmi jejími trapnými pokusy. A Sabina ji v tom ještě podporuje."

Otočím se čelem k ní a se zoufalým výrazem se opřu o dveře, jen tentokrát zády.

„Co jsem komu udělal?" nechápu.

„Nemáš být tak skvělý v posteli," znovu konstatuje a když se na ni podívám, jen trhne rameny.

„Mě to tak skvělý nepřišlo," odseknu, ale Ester vyprskne smíchy, až se láme v pase.

„Tohle bys ji měl říct," kroutí hlavou, ale nepřestává se smát. „Zaručeně ti pak dá pokoj."

A já třísknu hlavou o dveře. Ani nevím, proč jsem to řekl. Já takový nejsem. Jsem upřímný, ale ne hnusný.

„Když tě tak vidím," pronese Ester. „Nechceš ji spíš dát šanci? Třeba bys tentokrát mohl být příšerný, alespoň o tobě přestane pořád básnit," zakoulí očima.

„Super," vyhrknu a potřesu hlavou. „Mám... mám rád někoho jiného, takže... ne."

A ona se zase rozesměje. „To se ještě říká? Mít někoho rád?" prohlásí udiveně. Jen pokrčím rameny. Tak nějak nevím, co ji na to mám odpovědět. Nebudu ji přece říkat, že jsem zamilovaný do někoho jiného. „Tak pojď," pobídne mě a ukáže na dveře za mnou. „Nemůžeš se tady schovávat věčně, ostatní si taky potřebují odskočit. Pomůžu ti."

Nezbude mi nic jiného, než ji věřit a společně tak vyjdeme z koupelny.

Úlevně si vydechnu, když Irenu nikde nezahlédnu, ale nejspíš to říkám příliš brzo. Jen co se otočím, ihned do ní narazím.

„Ahoj, Miky," zakření se a pohodí svými černými vlasy, ale v mžiku se zarazí, když vedle mě uvidí stát Ester. „Co jste tam spolu dělali?"

„Čůrali," uchechtne se Ester. Irena to chvíli nepobírá, ale hned na to jen potřese hlavou a pak nasadí úsměv. Nejspíš má být okouzlující, ale pro mě je okouzlující úsměv ten od Kennyho, když se směje tak, že se jeho oči promění v půl měsíce.

„Potřebuješ něco?" zeptám se opatrně. „Já jen, že na mě čekají..."

„A víš, že jo?" přeruší mě a normálně se na mě vrhne. Zaplete mi prsty do mých vlasů a dá mi pusu. Toho jsem se bál.

Chytím Irenu za zápěstí a odtáhnu ji od sebe. Ona mou pobídku zřejmě nepochopí, protože se pořád vesele usmívá, takže ji musím trochu odstrčit, aby se na mě tolik nelepila.

Vím, že s Kennym nechodím a nejspíš nikdy chodit nebudu, ale dokud ho mám jen pro sebe, nikoho k sobě nepustím. A Irenu už vůbec ne.

„Hele," spustím opatrně. „Kdysi jsme spolu něco měli, ale... opakovat se to nebude," pronesu a otočím se na patě pryč z téhle proklaté chodby. Měl jsem se raději vypařit do koupelny v patře. Na to místo mám alespoň příjemné vzpomínky.

Dojdu rovnou do kuchyně, protože se mi konečně povede přiblížit ke Kennymu, který popíjí whiskey. Do něj bych to neřekl, vždycky měl raději rum.

„Ahoj, hledal jsem tě. Hráli jste vážně skvěle," usměju se na půl pusy a doufám, že mě bude chtít odvléct do jednoho z pokojů v patře. Nutně ho teď potřebuju mít u sebe a nejlépe, cítit jeho rty na mých.

„Jo," vydechne, ale vypadá značně opile. Ani se neusměje. Nebo se na mě nepodívá. „Viděl jsem tě na chodbě s Irenou, tak jsem nechtěl rušit," odsekne a já se uchechtnu, protože to řekne tak nenávistně. Takového ho neznám. Nechápu, co se to děje.

„No jo," řeknu trochu trhaně. „Chtěla si připomenout staré dobré časy, tak se na mě vrhla," zakoulím očima.

Kenny se jen ještě víc zamračí a znovu se napije z láhve. Pořád se na mě ani nepodívá a jen sleduje dění v místnosti, jak všichni tancují v obýváku na hudbu, kterou on nemá rád.

Na malý moment – asi tak na jednu vteřinu – mi hlavou probleskne, že se Kennymu nelíbilo, když mě viděl s Irenou. Jenže to přece není možné. Kenny se citům vyhýbá. Kdyby žárlil, znamenalo by to, že mu na mě záleží víc, než jsme se domluvili.

„Stalo se něco?" zeptám se opatrně. Jen doufám, že je to něco jiného, než co si myslím. V takovém případě by totiž byl konec a na to já nejsem připravený.

I když... byl by to konec, kdyby se mi Kenny vyznal?

„Já nevím," odpoví a upije z láhve. „Potřebuju si odskočit," oznámí a rychlým krokem vyjde schody do horního patra.

Byl by to konec, kdyby se mi skutečně vyznal. Nemohli bychom spolu být, protože já nemůžu být s mužem.

„Čau," objeví se vedle mě Stáňa s Danielou.

„Neviděl jsi Kennyho?" zeptá se mě ustaraně a rozhlídne se kolem. „Celý večer tě hledal. Myslela jsem, že jste spolu."

„Šel si odskočit," ukážu na schodiště.

„On šel sám?" vyhrkne najednou a vytřeští oči.

„No... jo," zamračím se. „Proč? Umí se snad sám vyčůrat ne?"

Daniela zakoulí očima a Stáňa si povzdechne.

„To nejspíš jo, ale ještě před hodinou se krčil strachy v kuchyni, aby ho neviděl Aleš," řekne na rovinu Stáňa a schytá herdu do ramene od své holky.

„Počkej... snad si nemyslíš, že..." zarazím se, protože nedokážu uvěřit tomu, že by Aleš mohl Kennymu ublížit. Jenže pořád jsou tady ty dárky. „Zkontroluju ho," vyhrknu a rozběhnu se do horního patra ke koupelně.

Na chodbě už se stačila vytvořit menší fronta, proto okamžitě přejdu ke dveřím a zaklepu.

„Kenny?" zavolám na něj a doufám, že mi odpoví, ať vteřinku vydržím, jenže se nic neozývá. Pokusím se zalomcovat klikou, ale je zamčeno.

„Je všechno v pohodě?" ozve se vedle mě David a postaví se za mnou spolu s Robinem a Stáňou.

„Já nevím," zamračím se, protože se Kenny neozývá.

Najednou zaslechneme dunivý zvuk, jak něco upadne na podlahu a potom hned... Alešův hlas.

„Kenny teď nemůže, kámo," pronese a mám dojem, že z jeho hlasu slyším výsměšný tón. „Má na práci důležitější věci, jestli mi rozumíš."

Ten hajzl!

„Okamžitě mě pusť ty debile," uslyším i Kennyho a David nad nimi jen zakoulí očima.

„Aleši otevři dveře," zaklepe na ně víc agresivněji než já před chvílí. „Pár lidí potřebuje použít koupelnu. Jděte raději někam do pokoje."

Nechápu, jak můžou být v klidu, když je tam očividně Kenny zavřený s tím psychopatem a k tomu všemu nedobrovolně.

Což oni neví.

Vždyť jim nedávno Aleš řekl, že spolu chodí sakra! Proto jsou tak rozmrzelí. Myslí si, že tam spolu šukají.

Jenže pak Kenny bolestně vykřikne.

Vyděšeně se podívám na dveře a zatnu ruce v pěst. Stáňa mě odstrčí stranou, protože si mého pohledu všimne a sám praští do dveří.

„Do hajzlu Aleši, tady končí legrace. Odemkni ty dveře," zařve na celou chodbu Stáňa a Robin s Davidem se po sobě nechápavě podívají.

Už chci ty dveře vyrazit, když se konečně ozve otočení zámku a já se Stáňou a Davidem vpadneme do koupelny.

Na zemi leží vyvrácený stojan na ručníky a Kenny se zrovna sbírá z podlahy. Nevidím mu do obličeje, protože má skloněnou hlavu.

Jen kolem nás proběhne.

„Kenny," vykřikne Daniela.

„Vy jste vážně děsní kazišuci," pronese Aleš a Stáňa mi musí silně stisknout paži, abych se držel.

„Máte tady snad málo pokojů?" vyčte mu Robin a potřese hlavou.

„Kenny utekl," houkne na nás Daniela a my se Stáňou se ihned dáme do pohybu.

Seběhneme schody a vystřelíme ven do chladné noci. Před domem se na chodníku rozhlídnu do všech stran a všimnu si, jak Kenny běží opačným směrem, než je autobusová zastávka. Dokonce si ani nevzal bundu a je jen v černém nátělníku.

Všichni se rozběhneme za ním.

„Kenny," křikne Daniela, jen co ho doběhneme do nedalekého parku. Vypadá neskutečně vyděšeně. V obličeji je bledý a celý se třese, ale to taky může být tou zimou.

Daniela k němu přistoupí a chce ho obejmout, ale Kenny ji křikem odežene.

„Nesahej na mě!" Daniela sebou škubne a udělá několik kroků zpět. „J-jen na mě n-nesahej," dodá trochu klidněji, ale nepřestává se třást.

„Kenny, co ti ten zmrd udělal?" zeptá se Danča naštvaně. Všimnu si, jak se mu na krku vyjímá velká modřina od kousnutí. „Já ho zabiju!" zaječí a Stáňa ji chytne pevně okolo pasu, aby ji zabránil běžet zpátky do domu.

„Nic se nestalo," pronese Kenny, ale vůbec ho nepoznávám. Jako by to nebyl on, kdo to říká. „Nic se nestalo," opakuje ta slova pořád dokola a ve mně se jen mísí vztek na Aleše s bolestí, protože Kenny není v pořádku.

Stojí k nám zády a rukou se opírá o strom. Zhluboka oddechuje až to nevydrží a začne zvracet.

Přiběhnu k němu a přidržím ho za paže, aby nespadl na zem. Je celý ledový.

„Skočíte nám pro věci?" ohlídnu se na Stáňu s Danielou. Přikývnou a nechají mě a Kennyho samotné. Nedivím se, že je mu špatně. Pokud do sebe ládoval whiskey, už musel být dost opilý.

Konečně přestane zvracet, ale nepřestane se třást. Podlomí se mu kolena, tak ho obejmu okolo hrudi a zabráním, aby sebou sekl.

Kenny se trhaně nadechne a... vzlykne.

Ještě víc ho sevřu. Kenny, nejsilnější člověk, jakého jsem kdy poznal a on se složil. Samotnému se mi svírají útroby, když to vidím. Když slyším, jak brečí.

„Dobrý, jsem tady," řeknu mu do ucha.

„Sahal na mě," zašeptá mezi vzlyky a škubne sebou, abych ho pustil, ale jen ještě víc zpevním své objetí.

„Jsi v bezpečí. Držím tě, slibuju," odvětím a snažím se znít klidně i když bych se nejraději vrátil do domu Robina a Aleše přede všemi zabil.

Namísto toho jen zabořím obličej do Kennyho vlasů a objímám ho. Moc dlouho netrvá a on se uklidní i když se pořád třese.

Všimnu si, že se Stáňa s Danielou vrátili a on mě poklepe po ruce, abych ho pustil. Jen co to udělám otře si slzy z tváří a trochu se i upraví, protože se mu pochopitelně rozmazal make-up.

Převezmu si od Daniely Kennyho koženou bundu a přehodím mu ji přes ramena. Natočí hlavu směrem ke mně a já se snažím tvářit tak nezaujatě, jak jen to jde. Lítost je v tuto chvíli něco, co nepotřebuje. Navíc by mě mohl poslat znovu do prdele a o to teď nestojím.

„Danča se Stáňou nám skočili pro věci," pronesu klidně. Kenny ke mně přistoupí a nechá se obejmou. Zaboří mi obličej do krku a nechá mě, abych ho utěšil. Vždycky se chová statečně a jak nikoho nepotřebuje. Láme mi srdce ho takhle vidět.

„Omlouvám se, že tak vyvádím," řekne mi tiše, ale jen ho hladím po zádech.

„Myslím, že tvá reakce byla na místě," odvětím a tentokrát svůj naštvaný tón neskryju. Odmítám mu dovolit, aby vzal vinu na sebe. „Kdybych za tebou neběžel, ten kretén by teď měl rozbitou hubu. Takže jsi vlastně udělal dobře, že jsi odešel."

„Dany mu málem vyškrábala oči, když jsme se vraceli pro věci," ozve se Stáňa.

„Kdybys mě nezastavil, udělala bych to," zamručí Danča a Kenny mě obejme okolo pasu.

„Chceš o tom mluvit?" zeptám se opatrně, ale on se odtáhne a zatváří se lehce nervózně. Z kapsy vytáhne žvýkačku a nikomu z nás se nepodívá do očí.

„Nic se nestalo," řekne znovu. Tentokrát mám chuť mu zakroutit krkem. Takové věci nemůže házet za hlavu. Ne když se to na něm podepsalo! Chci něco namítnout, ale přeruší mě. „Jen jsem zpanikařil. Příště si musím dávat větší pozor," pokrčí rameny. Zatnu ruce v pěst, ale přece jen to nechám být. Nelíbí se mi to ani trochu, jenže na něj nechci tlačit.

„Proč si myslí, že spolu chodíte?" zeptá se Stáňa.

Kenny se zamračí a zakroutí hlavou. „Na tohle vážně netuším, co říct," odpoví a podívá se na mě. Hádám, že v tuto chvíli jsem jediný, kdo skutečně ví, jak moc velký je Aleš psychopat. Chytím ho za ruku a propletu si s ním prsty.

„Objednám nám taxi," pronesu a je mi jedno, jestli se k nám Daniela se Stáňou přidají. Teď chci jen dostat Kennyho domů.

Celou cestu taxíkem nikdo z nás nepromluví. Nejprve vyhodíme Stáňu s Dančou u jejího domu a pak zamíříme ke Kennymu. Jen se držíme za ruce a já doufám, že ho nenapadne se vyvlíknout.

„Potřebuju si dát sprchu," zašeptá tiše, když vejdeme do jejich bytu a mě dojde, že Denny je nejspíš doma.

Nechám ho odejít do koupelny a odložím si u něj v pokoji. Nelíbí se mi to. Jak si mohl Aleš dovolit vztáhnout ruku na někoho, kdo o to nestojí?! Proč to do háje Kenny ignoruje?! Tohle už zachází daleko.

Vytáhnu z kapsy další várku kondomů, co jsem nám koupil a hodím je Kennymu do šuplíku. Vždycky se v nakupování střídáme, ale co mě zaujme tak malý červený inhalátor.

On... on ho koupil? Proč ho koupil?

Raději šuplík zase zavřu a jen v tričku a trenýrkách se rozejdu do koupelny. Kennymu to trvá nějak dlouho a já se potřebuju ujistit, jestli je v pořádku.

Celá koupelna je zamlžená v páře. Kenny stojí ve sprše se sklopenou hlavou a nechává na sebe padat horkou vodu. Svlíknu ze sebe zbytek oblečení a připojím se k němu.

Otočí se čelem ke mně a já si pořádně prohlídnu tu modřinu na jeho krku. Jen když ji vidím, doufám, že už Aleše nikdy nepotkám, protože by to pro něj nemuselo dopadnou dobře.

Vymačkám si do ruky sprchový gel a nejistě se na něj podívám. Sice mě nechal, abych ho objal a držel za ruku, jenže Daniele zakázal, aby se ho dotkla.

V obličeji vypadá jako mrtvola. Žádný úsměv ani jeho typický úšklebek. Veškerá radost ze života je pryč. Znovu mě píchne v hrudi, když ho takhle vidím. Nechci, aby se tak cítil.

Trhaně přikývne a já s gelem v ruce přejedu po jeho pažích, hrudi, břiše a zádech. Opatrně se dotknu i jeho krku. Hlavně po té modřině, kterou mu způsobil Aleš. Skloním se k němu a rty se o modřinu otřu. Není v tom nic erotického, jen chci, aby mu bylo lépe. Aby, mě obdařil dalším z jeho úsměvů.

Rty se postupně přesunu k těm jeho a nechám ho, aby mě políbil. Zlehka. Láskyplně. Obvykle se líbáním dostaneme hned do bodu, kdy si to chceme rozdat, ale zrovna teď na to ani jeden z nás nemá náladu a k ničemu takovému to ani nesměřuje. Právě teď mu dávám najevo, jak moc ho miluju a on mě nechává. I kdyby se mnou už nikdy nechtěl spát, tenhle druh doteků mi bude navždy stačit.

Za celou dobu nepromluvíme ani slovo, ale já s tím nemám problém. Jsem i rád, že ani on nemluví. Akorát by to zničilo to kouzlo a bojím se, že bych se zase naštval. Slyšet ten nakřáplý hlas... pak bych chtěl zabít Aleše.

V tichosti vylezeme ze sprchy a jen s ručníky kolem pasu vejdeme do Kennyho pokoje. Ze skříně nám vytáhne dvoje trenýrky, které si natáhneme a na posteli se mi stulí do náruče.

Natáhne se ke mně a dovolí mi, abych ho dál líbal. Dotýkám se jeho těla, které mi najednou připadá křehčí než kdy dřív. Ani trochu mi nevadí, že to nesměřuje k sexu. Poprvé za celou dobu cítím Kennyho náklonnost, a i když jsem pořád naštvaný, cítím se neskutečně šťastný, že jsem to já, komu dovolí ho utěšit.