„Fajn, tak spusť," udeří na mě Stáňa jen co si sedneme do kavárny. Dneska máme rande s Danielou a Kennym, ale on mermomocí trval na tom, že se tady sejdeme dřív a hezky pěkně mu vyklopím o jaké dohodě to Kenny mluvil.

Mluvit o tom ve škole je dost komplikované, když před námi sedí David s Robinem, jinak dvě velké drbny. Sice dokáží udržet tajemství, ale nemohli by si nechat ujít ty nemístné poznámky na mou a Kennyho adresu, až by to skončilo jasným prozrazením.

„Nevím, co chceš slyšet," odseknu.

„Mikuláši," řekne varovně a já se kousnu zevnitř do tváří. „O jaké dohodě to Kenny mluvil?"

„Je to dost složité," povzdechnu si.

„Tak to zjednoduš," vztekne se.

„Prostě..." nadechnu se a vydechnu. „Kennyho brácha mu zakázal nezávazný sex, jinak ho vykopne z bytu. Takže před ním předstíráme, že jsem jeho přítel, a přitom si ten nezávazný sex užíváme."

„Teď si ze mě děláš prdel, že?" přimhouří oči, a tak jen pokrčím rameny. „Ty jako šukáš s člověkem, kterého miluješ a bereš to jen nezávazně?"

„Mám na vybranou?" odseknu. „Kluka bych mít nikdy nemohl. Takhle s ním alespoň spím a až přijde čas, ukončíme to. Jsme prostě... kamarádi."

„Kamarádi?!" vykřikne Stáňa, ale naštěstí je v kavárně až příliš rušno a nikdo nám nevěnuje pozornost. „Ty... ty jsi naprostý blbec!"

Zakoulím očima a raději se napiju své kávy. Přesně proto, jsem mu to nechtěl říkat. Nepochopil by to.

„Co z toho máš?" pokládá mi další otázku.

„Co myslíš?" nakrčím čelo.

„Tak nejspíš Kennymu kryješ prdel před jeho bráchou a ty co? Pomáhá ti s angličtinou?"

„Ne," vydechnu a sklopím pohled ke stolku. „Mám jeho."

„Nechápu," nakrčí čelo.

„Předstírám, že jsem Kennyho přítel a za to ho můžu šukat," pronesu na rovinu a Stáňovi málem vypadne huba z pantů.

„Co se jeho týče, umíš myslet jen ptákem," odvětí nakonec a rezignovaně se opře o opěradlo křesla. „Tak povídej. Je to takové, jaké sis vysnil?"

Zakřením se. „Lepší," pokývu hlavou, když se zamračí.

Než stihne Daniela s Kennym přijít, řeknu mu ještě několik podrobností ohledně naší dohody, jako jsou třeba rande. O sexu s ním nemluvím. Ne, že by mu homosexuálové vadili, ale pokaždé se oklepe, když si představí, jak to probíhá. Svůj zadek bere jako posvátný.

Všimnu si Kennyho a Daniely jako první. Stojí u pultu a zrovna si objednávají kávu. Daniele to moc sluší. Je krásně nalíčená a děsně ji to sekne. Jenže v mých očích je jen Kenny.

Má na sobě světlé kalhoty s vysokým pasem, ve kterých má zastrčené světle růžové tričko. Když si odloží kabát a ukáže mi svůj zadek, který mu ty kalhoty obtahují, málem jdu do kolen. Musím polknout slinu a rychle se odvrátím nebo udělám něco neuváženého.

„Sekne ti to," houkne mi do ucha. Se Stáňou máme jen obyčejné džíny a tričko, ale vzali jsme si sako. Nechtěl jsem to moc přehánět, navíc, když jdeme jen do kina a na večeři.

„Když už máme to rande," zakřením se.

Rozhostí se mezi námi trapné ticho, které nikdo není schopný zaplnit. Daniela se Stáňou po sobě vrhají nervózní pohledy a já si musím promnout ret, abych zamaskoval smích.

Ticho mi nikdy nevadilo. Jsem spíš ten typ člověka, co toho moc nenamluví navíc jsem zvyklý na Kennyho. Ten mluví pořád, jenže i teď je ticho.

Kenny mě kopne do bílých tenisek, když si všimne že zadržuju smích. Nohu pak nechá na místě a opře se o mě kolenem.

„Neřekl jsi mi, jak dlouho to trvá?" ukáže Daniela na nás dva.

Kenny po mě vrhne tázavý pohled, jestli jí to může říct, tak jen pokrčím rameny.

„Začalo to na Hajdukově párty," prozradí jim nejvíc nezaujatě, jak jen to jde. „Vrhl se na mě v koupelně."

„Do té koupelny jsi doslova vpadl," ohradím se se smíchem.

„Otevřel jsi dveře a já se rozsekal na zemi. Jasně, že jsem tam vpadl. Ale vrhl ses na mě ty," zakření se.

„Kdybyste tam nehráli, neudělal bych to," odvětím.

„A pořád mi budeš vyčítat, že umím zpívat. Všechno je to vlastně moje vina, že jsem tak neodolatelný," drcne do mě kolenem.

„Je to tvoje vina," přikývnu tak nezaujatě, jak jen to jde, ale mám chuť se smát. Sám může za to, jak je přitažlivý. „Ty jsi prostě musel zpívat u toho táboráku, abych se zbláznil."

„Jsme zase u toho. Vrhl ses na mě ty," rozesměje se.

„Co tvá dohoda s bráchou?" zajímá se Danča, ale Kenny jen trhne rameny. I smích ho přešel.

„Dodržuji podmínky," pronese klidně.

„Ještě aby ne, když jsi to slíbil," řekne jízlivě.

„Proč mi to zní jako výtka?"

Daniela na něj pozvedne obočí. „Víš moc dobře, proč ti dal ultimátum."

„Takhle kazit rande. Nestydíš se?" povzdychne si Kenny.

„Každou minutou, každého dne," usměje se smutně. „Ber to vážně. Už ti dal Aleš pokoj?"

Kenny se zamračí a sevře pěsti k sobě. Natáhnu se a přiměju ho, aby si se mnou propletl prsty. Trochu se uvolní, ale pořád se mu zvolené téma nelíbí.

„Ne," ucedí skrz zuby a promne si zátylek. „Založil si další profil na Facebooku a zase mě bombarduje zprávami. Neměl jsem se na té párty u něj ukazovat. Můžu si za to sám."

„Podle toho, co vím, za to můžu já," pohladí ho Danča po noze. „Tak promiň. A přestaň se obviňovat. Není tvoje vina, že je to úchyl a nedokáže snést odmítnutí. Pokud Miky udělá svůj coming-out, třeba se uklidní."

Odfrkne si. „A třeba to schytá spolu se mnou," zakroutí hlavou.

„Mrzí mě to," stisknu mu ruku.

„O nic nejde," mávne nad tím rukou. „Vůbec, jsme na rande. Přestaňte řešit moje problémy a budeme se bavit."

Teď nevím, jestli mě to má štvát, nebo to brát pozitivně. Občas mám dojem, že spoustu věcí zbytečně zlehčuje a nebere je vážně.

„Já jen, aby řeč nestála," usměje se Daniela. „Kdy vás zase uvidím hrát? Fanoušci na Instagramu mě bombardují zprávami, že nemají žádné nové info, ohledně vašeho vystoupení. Pomáhám Kennymu s jeho profilem," dodá na vysvětlenou. „Zveřejňuju jeho fotky, videa a Kenny má dost fanoušků."

„Definuj dost," uchechtne se.

„Přes sto tisíc ti nepřijde dost?" pozdvihne obočí a Kenny jen zakroutí hlavou.

„Robin nás zase požádal, jestli bychom nezahráli u něj doma," trhne rameny. „Jen to tentokrát chce udělat ve stylu, že nám nahodí play list. Od ostatních ve škole sbírá písničky, které by chtěli, abychom zahráli. Celkem se toho děsím, ale budeme si z toho moct vybrat, takže snad to nebude taková katastrofa."

„Neznám písničku, kterou bys nedokázal zazpívat," uculí se Danča a musím ji dát za pravdu. Taky si nedokážu představit, že existuje písnička, kterou by Kenny nezazpíval.

„Jak to vypadá u vás v týmu akvabelek?" otočí se Kenny na Stáňu, který do teď nepromluvil ani slovo a on vypráví o závodech, které nás čekají.

Líbí se mi, jak ho Daniela zaujatě poslouchá. Jak se na něj dívá. Fakt se jí Stáňa líbí, ale víc se bavím Kennyho výrazem. Zprvu nechápe, potom se tváří znuděně a jako vsuvku si dost hlasitě zívne. To už nevydržím a rozesměju se, čímž přeruším Stáňův monolog.

Naštěstí už je čas vyrazit do kina, abychom stihli promítání. Jen co zjistím, že Stáňa vybral nějaký horor, málem dostane do zubů. Ne, že bych byl úplný strašpytel, ale horory nemám rád. Na můj vkus je tam občas příliš krve nebo to až moc útočí na lidskou psychiku.

A Kenny se mým strachem neskutečně baví, ani když ho praštím do nohy se nepřestane smát. Jenže přesto to nějakou výhodu má. Sice se mi pořád směje, ale za to mě celý film drží za ruku.

Tohle přátelé nedělají, ne?

Po filmu je se Stáňou vezmeme do jedné restaurace kousek od kina s posezením venku. Mají zde vyhřívané stojany a terasa je krytá, jen z boků sem fouká chladný vítr.

Kenny si objedná těstoviny se smetanovou omáčkou a já nad ním jen se smíchem kroutím hlavou. Jenže mě zase vytkne, když si objednám lososa s brambory, a ještě si rýpne, proč jsem si ho neobjednal v syrové verzi.

Čekal jsem, že dnešní rande bude tak trochu trapas a nebudeme vědět, o čem si máme povídat, když jsou Daniela s Kennym jiní oproti nám, ale po troše promile v krvi se skvěle rozmluvíme a nedokážeme přestat.

Nikdo z nás si na nic nehraje a Stáňa dokonce vyjde s pravdou ven, že toto rande je převážně jen kvůli němu, protože ho Daniela odmítla, ale jí to zdá se nevadí. Jen lehce zčervená a přikývne.

Pořád se pod stolem dotýkám Kennyho stehna a občas zajedu výš, než bych měl. Hlavně když jsme na veřejnosti. Vychutnávám si, jak se vrtí na místě, nebo jak mě svýma očima pobízí, abych se ho dotkl. Asi nejsem jediný, komu ten alkohol vlezl na mozek.

Nejspíš proto je Kenny první, kdo naše rande ukončí. Vidím na něm, že už myslí na něco úplně jiného.

Při placení se u našeho stolu objeví Irena, Sabina a taky Ester. Tak to je vážně skvělé. Jestli si dají jedna a jedna dohromady, dojde jim, že máme dvojité rande a já jsem na rande s Kennym.

„Ahojte, to je náhoda co?" řekne Sabina. „Co vy tady? Kdybych vás neznala, řekla bych dvojité rande," zasměje se a mě se trochu uleví. Jenže... skutečně je tak neuvěřitelné, že bych si vyšel na rande s klukem?

„Sorry, rádi bychom si pokecali," osloví je Kenny. „Což je lež, ale jsme na odchodu."

„Stejný kretén, jako vždycky co Ken-mine?" osočí se na něj Ester. Pořád nedokážu pochopit, co přesně proti sobě mají. „Chtěly jsme jen pozdravit kluky. Ty se k nim samozřejmě nepočítáš."

„Pozdravily jste, ale my vážně odcházíme. Pojď zlato," osloví Stáňa Danielu a pomůže jí do kabátu. „Vezmu tě domů. Čau ve škole," houkne na holky a vezme Danielu kolem ramen.

S Kennym kolem nich jen proplujeme a já jim ještě mávnu. Mám co dělat, abych si jejich výrazy nevyfotil.

„Tak to bylo naprosto boží," rozchechtá se Kenny, když se dostaneme do dostatečné vzdálenosti, a dokonce i povyskočí na místě. Stáňa, aniž by pustil Danielu, nás vede směrem k metru.

Danča celou cestu ve vlaku nepromluví, ale na zarudlé tváři jí hraje úsměv. Já obejmu Kennyho okolo pasu a přitáhnu si ho blíž k sobě.

„Doprovodíš ji domů?" zeptá se Kenny Stáni, ale už dávno věnuje pozornost jen mě. Zlehka mu rty přejedu po uchu a všimnu si, jak Kenny slastně přivře oči.

Vlak zastaví kousek od Kennyho domu a on mě z něj doslova vytáhne, aniž bychom se rozloučili se svými přáteli.

K jeho domu jdeme opravdu rychlou chůzí. Nevím jak jeho, ale mě už erekce tlačí do kalhot od večeře.

U nich jdu rovnou do Kennyho pokoje, zatímco on ještě zkontroluje, jestli jsme sami. Kdyby ne, bylo by to dost na prd, protože bychom se museli krotit. Nebo by na nás Denny zase křičel, ať jsme zticha. O to víc se mi Kennyho brácha líbí, protože mu ani trochu nevadí, že spím s jeho bratrem. Spíš ho sere, že se kvůli nám nevyspí.

Kenny vejde do pokoje a já se mu okamžitě přisaju ke krku. Z té jeho hebké kůže se můžu doslova zbláznit. Celý týden mě ve škole jen provokuje sexuálními narážkami a svým zadkem, že když se na to konečně o víkendu vrhneme, nemám ho dost.

Sundám Kennymu veškeré oblečení, co má na sobě a odhodím ho do postele. Zvedne se na loktech a s hladovým pohledem pozoruje, jak se až přehnaně pomalu svlékám. Koutkem oka si všimnu, jak tvrdne čím dál víc a zrychluje se mu dech.

Z jeho nočního stolku vytáhnu kondom a nasadím si ho. Přidám k němu i lubrikant a Kennyho otočím hrubě na břicho. Uvelebím se mezi jeho nohama a prstem zakroužím u vstupu do jeho zadku. Když do něj zajedu dvěma prsty naráz, Kenny pevně svírá polštář v dlani.

Tak dokonalý výhled, hlavně když se přede mnou snaží nesténat nahlas, ale stejně mu to moc nejde.

Nevydržím to. Vytáhnu prsty a prudce do něj zajedu svým pérem. Kenny zakřičí na celý pokoj a já si mu lehnu na záda.

Rozpohybuju boky a přirážím do něj hlava nehlava. Políbím ho na rameno i na jeho jizvy na zádech a on mi zadkem vychází vstříc.

Obmotám mu paže okolo pasu a zvednu ho z předklonu. Sednu si na paty a Kenny tvrdě dosedne na mé péro a hlasitě zasténá.

Zvedne ruce za hlavu a zaboří mi je do vlasů. Nepřestávám do něj přirážet a cítím naprostou euforii už jen proto, že ho držím v náruči. Dlaněmi se ho dotýkám, kde se dá a dopomáhám mu k tvrdším přírazům.

Sex s milovanou osobou je to nejdokonalejší na světě. Hrudí se mu tisknu k zádům a obličej mám zabořený v jeho vlasech.

Cítím, jak se pomalu dostávám k vrcholu, tak svou ruku přemístím na jeho penis a pohybuju s ní spolu s přírazy. Netrvá to dlouho a Kenny se mi udělá do dlaně. Jen co se stáhne okolo mého penisu zatmí se mi před očima a já se udělám do něj. Celý se napnu a nemůžu popadnout dech. Naštěstí to ustojím a někde v útrobách ho najdu.

S Kennym se vyčerpaně svalíme na postel a já se natáhnu po ubrouscích. Očistím si ruku od jeho spermatu a zabalím do něj kondom, který vyhodím do koše vedle postele.

Kenny se otočí na bok čelem ke mně a pohladí mě po hrudi. Podívám se na něj a... pořád se nemůžu dostatečně vynadívat na jeho krásnou tvář. Na jeho tělo.

Může mít na sobě naprosto cokoli jen chce, ale stejně bude ta nejkrásnější osoba v místnosti.

„Ani v teplácích mi to nepomůže," uchechtnu se.

„Cože?" podiví se, ale usmívá se taky.

„Jen jsem přemýšlel," mávnu rukou. Občas mi nedojde, že pronesu hlasitě své myšlenky.

„Ano?"

Pokrčím rameny. „Nechápu, jak jsem se od tebe někdy dokázal držet dál," řeknu upřímně a vážně mě to pobaví. Dva roky se na něj jen koukám z dálky a nechápu, jak jsem to mohl zvládat. „Když jsi v druháku vešel do třídy s růžovými vlasy, doslova jsi mi tím vyrazil dech. Do té doby jsi byl prostě normální zapadající článek ve společnosti. Nenápadný, nevýrazný. A pak najednou taková barevná bomba. Šokovalo mě to. Ale nejvíc mě asi dostalo, jako moc ti to sluší. A teď? O dva roky později se pode mnou svíjíš v orgasmu a já nemůžu uvěřit, že jsme tohle nedělali před tím."

Kenny si zapře hlavu do dlaně a prstem mi přejede po hrudi. „V posteli nám to klape skvěle," odvětí. „Navíc to zjištění, že nejsi jen hezká tvářička a sexy tělo? Páni... To šokovalo mě. Jsi fajn kámoš," zakření se a mě nezbude nic jiného než se usmát taky. Protože jsem kámoš. „Takže se mám přebarvit na růžovo, abys ze mě mohl ještě víc šílet?"

„Až ty bílé vlasy mě přiměly, abych po tobě vyjel," pokrčím rameny, když mu jedno obočí povyskočí do čela. „Ani tepláky mě neusvědčí o tom, jak moc jsi sexy. Možná by sis měl vážně koupit ty šaty. Z nich šílet nebudu."

„Koupím si je jen kvůli tomu, abych ti dokázal opak."

„Rozhodně bys mě dokázal šokovat, to jo," konečky prstů ho pohladím po tváři. „Ale ty mě šokuješ pořád."

„Jo, v tom je moje kouzlo." Nakloní se k mým ústům a zlehka se o ně otře. „Stáňa dneska překvapil," řekne a hlavu si položí na mou hruď.

„Jak myslíš?"

„Věděl jsem, že je fajn, ale málem jsem mu skočil kolem krku, když před holkami oslovil Danču zlato a vzal ji kolem ramen. Viděl jsi jejich výrazy?"

Zasměju se. „Huby jim málem vypadly z pantů. Škoda, že jsem to nevyfotil."

„Sakra, to jsme měli udělat. Vyvěsil bych to na školní nástěnku ve třídě."

Bezděky mu prsty kroužím na boku a dívám se do jeho očí, temnějších jako noční obloha. „Víš, že Robin zakázal Ester a Sabině přístup na své večírky?"

„To neudělal," vyhrkne v šoku. „Nechodí náhodou se Sabinou?"

„V létě se rozešli," odvětím a pokrčím rameny. Nevěděli jsme proč se rozešli, ale po tom, jak se na Sabinu Robin naštval u Aleše na párty mi to je jasné. Robin nesnáší opilé nebo dokonce sjeté holky a Sabina se skutečně pod vlivem neumí chovat. „Nikdo z nás nevěděl, jak moc Daniele ubližují. Věř tomu nebo ne, ale ony jsou doopravdy v pohodě. Vždycky to jsou milé holky. Čas od času nás srala Ester, ale ve finále i ona je fajn. Hodně mě překvapilo, když z tebe v chatce vypadlo, že vlastně Daniele ubližují. Měl jsem za to, že naší třídě se šikana vyhnula, ale..." zhluboka se nadechnu „Rozsekalo nás, co jí Ester na té party provedla. Proto jsme šli do těch oranžových vlasů."

„Taky jste mě přikvapili, když jsem vyšel z koupelny a viděl vás pořád stát na chodbě. Myslel jsem, že budete v trapu a pokračovat v zábavě, ale vy ne. Proto mě napadlo, že byste do toho mohli jít."

„Bylo to naprosto parádní," podívám se mu do očí a víc si ho k sobě přitisknu. „Když vešla do třídy a všechny nás viděla... Skvělý pocit. A jak se teprve musela cítit ona?"

„Rád dělám lidem radost," pokrčí rameny a odsune mi pramen vlasů z očí.

„Jsi skvělý kámoš," zašeptám a dám mu pusu na špičku nosu. Kenny zavře oči, ale už je neotevře. Po chvíli zaslechnu pravidelné oddechování, jak usnul.

Miluju tě, řeknu mu v duchu, jako vždy když se chystáme spát. Jako vždy, když se na mě usměje. Čas od času mi přijde, že mě bere jako něco víc než jen kamaráda. Třeba když mě v kině držel za ruku. Nebo když jdeme na rande.

Nepřestává se mnou flirtovat ani ve škole a z čeho jsem naprosto šílený, že neustále vyhledává mou společnost. Kdybych nevěděl své a kdybychom spolu nespali, myslel bych si, že mě balí.

Vykašlu se na spánek, pomalu jako vždycky, když s ním strávím noc a jen ho pozoruju. Chci si zapamatovat každý detail na jeho tváři i na jeho těle. Brzo se to promění ve vzpomínky a já už ho nikdy nebudu mít u sebe.

Nemám tušení, kolik může být hodin, zato se mi nepříjemně svírá hruď. Všechny ty emoce, které se mi před ním daří skrývat vyplouvají na povrch a mě se neskutečně rozbuší srdce a... nemůžu dýchat.

Opatrně se vymotám z jeho náruče a lapám po dechu. Cítím, jak se mi svírají průdušky a nepropustí do mých plic ani kousíček vzduchu.

„Brouku?" zaslechnu za sebou Kennyho, ale to už padnu na podlahu na všechny čtyři a pokouším se natáhnout po kabátu, ve kterém mám inhalátor. „Mikuláši!" vykřikne a rozsvítí lampičku na nočním stolku. Klekne si vedle mě a vypadá naprosto vyděšeně. „Co se děje? Co... Co mám dělat?"

Ignoruju ho a snažím se dostat ke kabátu. Leží na podlaze jen pár metrů ode mě, ale přijde mi to jako kilometry. Kenny si toho naštěstí všimne a mé věci mi podá přímo pod nos.

Pořád mám silně staženou hruď a dýchám jen silou vůle. Hrozně se mi třesou ruce a nemůžu ten inhalátor najít. Kenny mě odstrčí a obrátí kapsy kabátu vzhůru nohama, než konečně vypadne můj modrý inhalátor.

Vezmu mu ho z dlaně a pořádně se z něj nadechnu, alespoň dvakrát. Rozkašlu se, ale konečně se normálně nadechnu. Srdce mi pořád silně tluče, jenže aspoň už můžu dýchat.

Kenny si sedne vedle mě a opře se zády o postel. Mám dojem, že se mu třesou ruce, jenže je má sevřené v pěst. Tak nějak nevím, co mu mám říct. Astmatický záchvat jsem měl naposledy před rokem. Sice inhalátor používám pravidelně, hlavně před závody, ale pořád jsem byl bez záchvatů.

„Myslím, že jsem se znovu narodil," prolomí to ticho, ale nepodívá se na mě. „Astmatický záchvat?"

Nejistě přikývnu a sklopím pohled na své ruce, ve kterých pořád držím inhalátor.

„Co ho způsobuje?" zajímá se.

Trochu si odkašlu, abych před ním nechraptěl, jako nějaký ubožák. Nechtěl jsem, aby to věděl. „Pyl, roztoči..."

„Je začátek listopadu," odvětí, ale jen pokrčím rameny.

„Stres, fyzická aktivita, silné emoce..."

Kenny si vjede rukou do vlasů a lokty se opře o pokrčená kolena. Ani jeden z nás na sobě nemáme ani kousek oblečení. Pokaždé spíme nazí.

„Fyzická aktivita? Nejsi náhodou vrcholový sportovec naší školy?"

„Proč myslíš, že plavu?" zamračím se. „Je to jediný sport, co můžu bezpečně dělat. Zkoušel jsem i vytrvalostní běh, běh na krátkou vzdálenost, ale nešlo to. Jako dítě jsem chtěl hrát fotbal, ale skončil jsem u bazénu. Proto jsem si vybral náš gympl. Je to jediná škola s plaveckým oddílem. Žádný jiný sport nepřichází v úvahu."

„A co sex? Mikuláši, vždyť my dupeme jako králíci do vyčerpání. To jsi mi to nemohl říct dřív, abych si na to dával pozor a nenamáhal tě tolik?"

Zakřením se. Pravda, že v sexu se ani trochu nehlídáme, ale nikdy jsem s tím problém neměl. „Ty jsi ten, kdo nemá fyzičku. Mě to tolik nezmáhá. Díky plavání jsem se naučil správně dýchat, a i když mám někdy pocit, že potřebuji inhalátor, tak ne. Sex s tebou je v pohodě."

Kenny si zhluboka povzdechne a rukou mi vjede do vlasů. Hrozně se mi tím uleví. Znervózňuje mě, když se na mě nedokáže ani podívat, ale on si opře hlavu o mé rameno a prohrabuje se mi ve vlasech.

„Proč mám pocit, že tohle nikdo neví?" zahuhlá.

„Nikdo to neví," potvrdím. „Ani Stáňa," dodám tišeji. Stáňovi vždycky říkám všechno, jen tohle nechci, aby nikdo věděl.

„Proč se za to stydíš?" pohladí mě po paži. Cítím, jak mi tím dodává podporu a jsem za to rád i když ji nepotřebuju.

„Jako dítě si mě za to na základce dobírali. Nechtěl jsem, aby to bylo i na střední," povzdechnu a položím svou ruku na jeho. „Navíc mi doktor řekl, že bych se toho mohl časem zbavit. A ano, trochu to ustoupilo, ale pořád mívám záchvaty. Ne tak často, jako kdysi, ale občas."

Kenny mi vlepí pusu na rameno a pobídne mě do postele, kde se mu uvelebím na hrudi.

„Nikomu to neřeknu, pokud mi slíbíš, že už mě takhle nikdy nevyděsíš," pronese po chvíli ticha a já nevěřím svým uším.

„Ty ses o mě bál?" uchechtnu se. „Jsi citlivka."

„Vole," pohladí mě po zádech. „Jasně, že jsem se bál. Co kdybys tady umřel? Těžko bych vymýšlel, kam zahrabat tělo." Kousnu ho do bradavky, až sykne.

„Nebudu ti slibovat něco, co neovlivním," odvětím.

„Fajn, ale přede mnou už žádné záchvaty. Příště bych mohl i brečet, a to nikdo vidět nechce. Ani já ne."

„Seš cíťa," vysměju se mu a odměnou mi je štípanec na boku. Sice si z něj dělám legraci, ale moje srdce teď buší neuvěřitelným tempem až mám pocit, že se tou láskou k němu roztrhnu na kousky.