Z nějakého důvodu se mnou Kenny nemluví. A nejsem jediný. Nemluví ani se Stáňou.

Nejhorší je, že opravdu netuším, proč s námi nemluví. Dokonce mi ani neodepisuje na zprávy.

Ve čtvrtek si mě a Stáňu na chodbě odchytí Danča a poděkuje nám za doprovod domů z Alešovy párty a že jsme zavolali Kennymu. Taky se omluví, že dělala takové scény.

Stáňa ji požádá, aby si už raději nikdy nebrala pití od nikoho na párty, krom nás a ona si dost razantně otevře hubu na Aleše. Nikdy jsem Danielu neviděl, tak ukecanou, ale když se rozjede, je celkem k nezastavení. Navíc se dozvím zajímavé informace o Alešovi, protože ten zasraný kretén, jak ho tituluje Daniela, nedokáže Kennyho pustit z hlavy a vůbec se nediví, že byly na jeho párty drogy. Beztak doufal, že se tam Kenny objeví, aby ho mohl zneužít.

Kenny mi na zprávy neodpoví ani v pátek a já netuším, jestli se u něj můžu vůbec ukázat. Většinou k němu jdeme už po škole a s jeho bráchou koukáme na filmy. Nebo jen sami dva, když je u své holky, ale tentokrát se nic takového nestalo.

Nervozitou se můžu ukousat. Nevím, proč je na mě naštvaný, ale hodlám to zjistit. Proto v sobotu večer zazvoním na jejich byt. Jedna milá sousedka zrovna odcházela hlavním vchodem a já se kolem ní s úsměvem protáhl.

Rukama se opřu o futra ve dveřích a čekám, až mi Kenny otevře. Jen co mě uvidí, ušklíbne se. Díváme se vzájemně do očí až je převrátí a vrátí se zpět do bytu. Dveře mi nechá otevřené.

„Chceš kafe?" zeptá se, jen co za sebou zabouchnu. Skopnu boty z nohou a pověsím si bundu na věšák.

„Jako vážně?" zavrčím, když ho najdu v kuchyni. „Týden ignoru a ty se mě zeptáš, jestli si dám kávu?"

Pokrčí rameny. „Měl jsem své dny," zavtipkuje, ale jen mě to víc namíchne. Kávu mi nachystá, aniž bych odpověděl. Potěší mě, že mě tak dobře zná. Ví, že kávu piju ve všech možných situacích. „Hele," pronese s hlubokým výdechem. „Před chvílí jsem dorazil z práce. Jsme vyčerpaný a mám tak akorát chuť si pustit film a jít spát, tak mi řekni, co máš na srdci a vypadni."

„Dobře," opřu se dlaněmi o barovou linku. „Dle tvého postoje, mluvila Daniela pravdu. Znásilnili tě," přimhouřím oči. Přehnaná a zveličená verze? Ani náhodou. Je to jediná věc, kvůli které by se mnou nechtěl mluvit. Nechápou proč, ale nic jiného to být nemůže.

Třískne lžičkou do hrnku a zvedne ke mně své oči. „Řekl jsem, že je to přehnané. Nikdo mě..." zhluboka se nadechne a vydechne, než znovu promluví. „Nikdo mě neznásilnil, ano? Tak to pusť z hlavy a ty vaše ublížené grimasy si strčte do prdele," zavrčí nasraně. Tak teď už to dává smysl.

„Za to se omlouvám, ale..." zabořím si ruce do vlasů. Pořád to nedokážu pobrat. „Jsem vytočený. Jak to mohl někdo udělat? Tobě, vždyť..."

„Mikuláši přehráváš," odsekne. „Nic se sakra nestalo."

„Tak mi to vysvětli," zakřičím. „Protože já si pod tím neumím představit nic jiného. Je to jako noční můra, která se mi přehrává pořád dokola v hlavě, tak mě vyveď z omylu. Moc tě o to prosím."

Kenny si povzdechne a zalije hrnky s kávou a čajem. Ten můj mi podá a opře se lokty o kuchyňskou linku naproti mně.

„Byl jsem v klubu," spustí pomalu a já se celý napnu. „Ne poprvé samozřejmě, ale tou dobou jsem začal navštěvovat gay bary. Připletl se tam ke mně jeden kluk. Byl hezký a milý. Koupil mi pití, protože mě nenalili. Bavili jsme se, tancovali. Normálka. Pak už si jen pamatuju, jak jsem se vzbudil v jeho posteli, na telefonu přes dvacet nepřijatých hovorů od Dennyho a těch zpráv ani nemluvit. Jediný důkaz, že jsme spolu spali, byla bolest v pozadí. Nic víc," pronese rozhodně. „Když jsem to řekl Daniele, udělala ze mě oběť znásilnění, protože mi ten týpek dal něco do pití a já mu tak k sexu nemohl dát souhlas. Doopravdy mám chuť ji za to praštit," zakroutí hlavou. „Nikdo mě nenapadl, nezmlátil, nedržel nůž pod krkem. Neměl jsem ani modřiny, prostě nic. Byl to jen sex."

Celou dobu ho zaujatě poslouchám a silně tisknu čelisti k sobě. Není to taková katastrofa, jakou jsem si přestavoval, ale stejně je to příšerné a já mám co dělat, abych zase nenahodil tu lítostivou grimasu, kterou mi před chvílí vyčetl.

„Zneužili tě," vydechnu a trochu se uvolním, jenže on jen zakoulí očima a přejde do obýváku na sedačku. Zase odmítá mluvit o nepříjemných věcech a nejraději by je zametl pod koberec.

„Hele mysli si, co chceš," odbude mě a natáhne nohy na konferenční stolek. „Já se z toho hroutit nebudu. Nepřijde mi to rozdílně od noci, kdy jsem se opil jako prase a nemohl si vzpomenout, s kým jsem se vyspal. Ale ještě jednou se na mě takhle podívej a končím s tebou," pohrozí mi. „O ničí lítost se neprosím a ani si ji nezasloužím, když vezmu v potaz ostatní okolnosti. Teď můžeš vypadnout," pošle mě pryč, jenže nechci. A tuším, že ani on ne. Udělal mi kávu, takže si ten hrnek vezmu. Pomalu se přesunu vedle něj na sedačku a natáhnu nohy na konferenční stolek, stejně jako on.

Opatrně ho chytím za ruku a propletu si s ním prsty. „Znovu se omlouvám," vydechnu s očima zaklíněnýma do jeho a hlavu si opřu o opěrku. „Jen se mi nelíbí ta myšlenka, že by ti někdo ublížil," pokrčím rameny, protože se zamračí. Možná o něj nemůžu mít strach jako jeho přítel, ale můžu se o něj bát jako jeho kamarád. „Ale už o tom nepromluvím a svou lítostivou grimasu si strčím do prdele," zakřením se, a i jemu zacukají koutky, protože zopakuji přesně jeho slova. „A taky nikam nejdu. Udělal jsi mi kafe takže... Na co koukáme?"

Zakroutí hlavou, ale na televizi pustí seriál Přátelé, který jsme společně rozkoukali.

Kenny dopije svůj čaj a k mému překvapení se mi uvelebí v klíně. Myslel jsem, že tohle děláme, jen když je jeho bratr doma. Ještě jsem ho neviděl, takže hádám, že je u Marie. Nejistě natáhnu ruku a vpletu mu prsty do vlasů. Uvolním se až ve chvíli, kdy hlasitě zavrní.

Vím, že má vískání ve vlasech rád, ale hodně mě teď překvapuje, že mi to dovolí, i když nás nikdo nevidí. Před nikým náš vztah nemusíme předstírat.

„Zůstaneš na noc?" zeptá se, když ho konečky prstů jemně pohladím po tváři.

„Pokud chceš," zašeptám a znovu svou ruku přemístím do jeho vlasů. Jsou neskutečně jemné. Líbí se mi, jak mi proklouzávají mezi prsty. Kenny nepoužívá žádný gel ani lak na vlasy, a přesto vypadají nádherně.

„Chci."

○○○○

„Taky bys mi mohl poradit, co mám dělat," sykne mi tiše do ucha Stáňa.

„Já jo?" odseknu taky tiše, abychom nerušili výklad učitelky na matiku. „Vypadám snad, že umím randit?" zakroutím hlavou.

„Nechápu to," povzdychne si. „Vím, že se mnou na rande jít chce, ale stejně mě odmítla," zaskuhrá a složí si hlavu na lavici.

„Můžu požádat Kennyho," odvětím nezaujatě. „Je to jeho nejlepší kámoška. Třeba ti dokáže poradit, jak na ni."

„Tak teď se cítím, jak největší idiot pod sluncem," zavrčí.

„No tak nic," trhnu rameny.

„Ne," chytne mě za zápěstí a kousne se do rtu. Málem se hlasitě rozesměju nad jeho zoufalým výrazem. „Tak to zkus. Zeptej se ho."

Ušklíbnu se. „Nějak se mi do toho nechce," prohodím a skloním hlavu k sešitu na matiku. Stáňa mi zamáchá pěstmi před obličejem, ať ho raději neprovokuju, proto vezmu telefon a napíšu Kennymu.

Miky: Stáňa chce pozvat Danielu na rande...

„No do prdele," vyjekne Kenny hlasitě a vyruší tak výklad naší matikářky. Když v jeho ruce zahlídnu telefon, vyprsknu smíchy a Stáňa vedle mě lehce zrudne.

„Kenny?" osloví ho matikářka. „Ovládej svůj slovník. Pojď to dopočítat místo mě," ukáže na tabuli, kde má rozepsaný příklad. Kenny je na matiku naprosto levý. Mnohem víc je schopnější v jazycích nebo i historii, ale logické uvažování jde naprosto mimo něj.

„Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad," ohradí se nejistě. „Vám to jde rozhodně lépe."

„K tabuli," pronese pevně a jemu tak nezbude nic jiného než jít. Jen co kolem nás projde nakopne mě do židle až nadskočím a pohrozí mi pěstí. Hádám, že to mám za ten výsměch.

Několik spolužáků se po nás ohlídne a třeba taková Irena s povytaženým obočím a nechápajícím výrazem. Všem přijde hodně zvláštní, že se z Kennyho stal náš kamarád prakticky ze dne na den, a tedy hned po tom výletě v přírodě.

Nemyslím si, že by po tom někomu něco bylo, navíc ani kluci s Kennym nemají problém. Robin se dokonce tváří nadšeně, když se Kenny uvelebí na mé lavici a pustí se s námi do konverzace. Doslova vyprsknou smíchy po každé jeho poznámce.

Nenechám si ujít ten dokonalý výhled na Kennyho zadek obtažený úzkými džíny. Je tak dokonale pevný a hezky kulatý. Okamžitě mi v hlavě vyskočí, když mi boky vychází vstříc a svým zadkem přiráží na mé péro.

Vezmu do ruky telefon a napíšu mu zprávu, ale takovým stylem, že pošlu každé písmenko zvlášť.

Miky: KRÁSNÝ VÝHLED!

Telefon má v kapse a všimnu si, jak několikrát škubne rukou v instinktivním gestu, jak ho chce zkontrolovat.

„Radši si sedni, Kenny," zalomí rukama učitelka, když už asi po sté maže své úvahy z tabule, protože jsou špatně.

„Říkal jsem, že to není dobrý nápad," pokrčí rameny a vrátí se zpět do lavice.

Kenny: Doufám, že ti bude stát do večera, než si ho budeš moct vyhonit!

Miky: Pojď na záchod...

Kenny: Myslel jsem, že tohle už dělat nebudeme.

Popravdě to byl ten nejlepší sex, jaký jsme zatím měli. Sice bylo hodně na hovno, šukat ho zrovna ve chvílích, kdy někdo vešel a oba jsme museli být extrémně potichu, ale zároveň to bylo naprosto dokonalé.

Vzrušující, protože nás mohl kdokoli nachytat.

Miky: Přehodnocuju své rozhodnutí.

Miky: Proč máš v těch džínech tak sexy zadek?!!! Frustruje mě to.

Kenny: Koupím si ty šaty, abys ho chudáka nehltal očima. Brzo se bude stydět.

Miky: Stydlivost mu rozhodně nechybí, když dosedá na mé péro...

Ohlídnu se na Kennyho a on zrovna žmoulá tkaničku od své bílé mikiny mezi zuby. Mám dojem, že to dělá schválně, hlavně když se na mě podívá a potěšeně se zakření.

Pustí se do debaty s Ondrou a já se raději věnuji zbytku hodiny.

Kenny Jung je jen můj. Spíme spolu už přes měsíc, a ještě si ani jednou nestěžoval, že bych dělal v posteli něco špatně. Doufal jsem, že ta láska časem vymizí, ale ne. Miluju ho čím dál víc. Teď už hlavně proto, že ho znám a nejen proto, že je nádherný.

I když, dívat se na něj bych vydržel pořád.

Se zvoněním se se Stáňou zvedneme z lavice a ve dveřích ze třídy kývneme na Kennyho. Tohle je konverzace, které nikdo jiný nemusí být svědkem.

Jdeme trochu stranou na školní chodbě a já se s rukama v kapsách opřu o zeď, když dorazí Kenny.

„Co je?" zeptá se a postaví se vedle mě. Založí si ruce na hrudi, což je takové jeho typické gesto a znovu si vloží tkaničku mikiny do úst. Teď to stoprocentně udělal naschvál. Ví, že kvůli tomu přicházím o rozum, protože si představuju, jak v ústech žmoulá něco jiného než tkaničku.

„Stáňa chce Danču pozvat na rande," odvětím a Stáňa znovu trochu zrudne.

„To jsi mi psal. Díky tomu jsem stepoval u tabule, takže díky," zavrčí. „A?"

„Co a?" vyjede po něm Stáňa.

„Ptám se ne? A?" pozdvihne jedno obočí. „Tak ji někam pozvi. Vyřešeno."

Stáňa zakoulí očima. „To už se stalo," uchechtnu se. „Třikrát."

Kenny vyprskne smíchy až ho musí Stáňa praštit do ramene. Pro něj to moc vtipné není. „To není vtipné. Zranila mé ego."

„Pokud jsi ji pozval jen kvůli svému egu, stojím na její straně," pokrčí Kenny rameny a v tomhle mu musím dát za pravdu. Stáňa svá slova nevolí moc chytře. Má štěstí, že vím, jak je z Daniely hotový. „Ani se nedivím, že tě odmítla. Většinu času se pohybuješ mezi barbínami ve stylu Sabiny a Ireny."

„Nedělám to kvůli egu jasný? Já..." vjede si rukou do vlasů a značně znervózní.

„No ty vole," rozesměje se Kenny znovu. „Ty ses zabouchl?"

„Jdi do prdele," odsekne Stáňa, ale Kenny se pořád nepřestává smát. „Po párty u Aleše jsme si každý den psali a... líbí se mi. Jen mě třikrát poslala do háje i když vím, že na rande chce. Jen mi... nevěří."

„Divíš se jí?" pozvedne na Stáňu obočí, zatímco si do úst znovu vloží tu proklatou tkaničku.

„Nech toho," plácnu ho po ruce a vyškubnu jí z jeho zubů. Jen se mi vysměje a očima zabloudí k mým rtům. Dneska vypadá krásně. Má stříbrné oční stíny a jen minimum řasenky. Většinou ji moc nepotřebuje, protože jeho řasy jsou dlouhé a černé i bez ní.

„Mohli byste se přestat očumovat a věnovat se mému problému?" okřikne nás Stáňa.

„Fajn," zavrčí Kenny a odtrhne ode mě pohled. Teď jsem měl neodolatelnou chuť ho provokovat. „Chceš dostat Danču na rande a já jsem tady očividně proto, abych jí přemluvil. A pak co? Ojedeš ji a odkopneš?"

Stáňa vypadá, že Kennymu uštědří ránu z milosti, proto se raději postavím před Kennyho, aby to skutečně neschytal a natočím k němu hlavu.

„Fakt, se zabouchl," zakřením se.

„Tak pomůžeš mi?" zeptá se Stáňa skoro zoufale.

„Přijde na to," trhne rameny.

„Co chceš," zavrčí.

„Nic převratného. Pokud jí ublížíš, dostaneš ode mě pěstí."

„Dobře," souhlasí rychle a přimhouří na něj oči. „Ale to samé platí i pro tebe."

Zamračím se na Stáňu, jestli to myslí skutečně vážně.

„My spolu ale nechodíme," pronese udiveně Kenny. Sice spolu skutečně nechodíme a on jen říká pravdu, ale jako by mi do hrudi zabodl nůž.

„To vykládej mé botě," zavrčí Stáňa.

„Tak promluvíš s Dančou?" pokusím se toto téma odsunout. Bohužel jsem Stáňovi neřekl, že máme s Kennym dohodu. Moc dobře vím, co by mi na to řekl i jak by se tvářil. Nechci, aby to dělal.

Kenny si mě přeměří očima, ale nakonec si jen povzdechne. „Když na ni zatlačím, jen se stáhne. Musí to být její nápad, že s tebou chce na rande."

„No skvělý," zakroutí Stáňa očima a dá si ruce v bok. „To jsi mi vážně pomohl, Jungu."

„Nápad bych měl," mrkne na mě. „Ale nemusel by se ti líbit."

„Zkus to," vyhrkne Stáňa s nadějí v hlase.

„Znamenalo by to před ní vyautovat Mikuláše," vysvětlí a já se na moment zarazím. Možná už vím, kam tím Kenny míří. „Řekl bych Daniele, že se s Mikulášem vídáme a chtěli bychom na rande, jen to nemůžeme udělat moc veřejně, aby nás někdo omylem nezahlédl, a proto potřebujeme křeny," ukáže na Stáňu. Takže dvojité rande?

„Nechodíte vy dva každý týden na rande? Dojde jí, že kecáš," namítne.

„Daniela o nás dvou nic netuší. Víte to jen ty a Ondra, protože jste nás nachytali. A taky brácha, ale ten je součástí dohody," povzdechne si Kenny. Kdo ví proč mi přijde, že ho mrzí, že o tom s kámoškou nemůže mluvit. O mě.

„Dohody? O čem to mluvíš?" podiví se Stáňa a Kenny na mě přimhouří oči.

„To je fuk. To jí řeknu samozřejmě taky i s tím, že nás už někdo viděl a nedopadlo to dobře, proto potřebujeme křeny, abychom nebyli tak moc nápadný. Souhlasil bys s tím?" otočí se směrem ke mně.

Netuším. Na jednu stranu to nechci. Nechci, aby to o mě někdo další věděl, jenže taky chci pomoct kámošovi. A možná i Kennymu.

Proto přikývnu.

„Ty jsi ale manipulativní krysa, Jungu," uchechtne se Stáňa. „A prý že vy dva spolu nechodíte, když tady domlouváš dvojité rande."

Kenny se odlepí od zdi a postaví se přímo před Stáňu. Celkem riskuje, když ještě před chvílí ho chtěl Stáňa nakopat do zadku. „Po tom, jaký máme Mikuláš a já vztah je ti hovno, rozumíš?" zašeptá, ale na každé slovo dá zvláštní důraz, až mi přijde, že to myslí naprosto jinak, než jak to ve skutečnosti je. „Možná bys mu to měl vysvětlit, Miky," houkne ještě a vydá se zpátky do třídy.

„Co jsi mi neřekl?!"