O týden později mě Kenny pozve na rande.

Když už to máme v rámci naší dohody, měli bychom to uskutečnit co nejdřív.

Tak nějak z něj mám dojem, že se mu do toho nechce, ale přece jen mě pozve.

Čeká na mě po vyučování před školou a odvede nás na metro. Neptám se, co má v plánu. Rád se nechám překvapit. Což on rozhodně udělá.

Vyjdeme na hlavním nádraží a proplétáme se davy lidí v parku. Dorazíme až k tramvajové zastávce, ale jen kolem ní projdeme přes cestu. Kenny mě vede až za roh budovy, kde si všimnu zapadlé Pizzerie Rustica.

„Mají tady ty nejlepší těstoviny v Praze," řekne Kenny s úsměvem a zatáhne mě dovnitř. Restaurace je dá se říct ve sklepě a rozhodně to tady vypadá jako bychom bylo v Itálii. Kamenné stěny, dřevěné stoly.

Jak moc by teď bylo vhodné říct Kennymu, že nesnáším italskou kuchyni? Moje máma ji taky zbožňuje a já už jsem těmi těstovinami tak přejedený, že se mi z nich zvedá žaludek, jen když se na ně podívám.

Už chci nakouknout do jídelního lístku, ale Kenny se rozhodne, že objedná za mě. Propálím ho vražedným pohledem a objednám nám nějaký alkoholický koktejl.

Tohle bez alkoholu nedám.

„Proč se tváříš, jako by tě něco kouslo do zadku?" vysměje se mi Kenny. Opře se lokty o stůl a složí si bradu do dlaní.

„Nemám rád italskou kuchyni," řeknu po pravdě a pokrčím rameny. Kenny se neskutečně rozesměje.

„Tušil jsem, že tohle ‚rande' dopadne katastrofálně," chechtá se dál. „Ale, že to tentokrát nebudu já, kdo ho zkazí?"

Ušklíbnu se a provrtám ho očima. „Popravdě na pořádném rande jsem nikdy nebyl," povzdechnu si. „Ty jo?"

Tentokrát se ušklíbne on. „Jo," odvětí. „Když mi Denny nastolil tu podmínku, v létě jsem zkusil Tinder. Vyšel jsem si asi se třemi kluky, než mi došlo, že to doopravdy není nic pro mě."

„Děs a hrůza?" zakřením se.

„Ten první byl dost povýšený," zakoulí očima. „Myslím, že se mu nelíbilo mé líčení a oblečení, protože mě vzal do luxusní restaurace. Pak jsem ho vyvedl míry, protože jsem mu řekl, že na předkrm používá špatné příbory," zachechtá se. „Už jen když jsem ho viděl jsem se chtěl otočit na patě a odejít, jak měl nos nahoru, ale vydržel jsem to, a ještě ho slušně setřel. Rozloučil jsem se s ním před restaurací se slovy, že díky za jídlo, ale další schůzku s ním nechci, protože se mi nelíbilo jeho jednání s číšníkem. Sám mám takovou práci a občas mám vážně chuť některým zákazníkům naplivat do jídla."

Rozesměju se a obsluha nám donese mojita, které jsem nám objednal. „A co ty další dvě rande?"

„Jedno bylo v kavárně a druhé v kině," povzdechne si. „Oba ti kluci byli ze mě značně nervózní a nedokázali nadhodit téma ke konverzaci, tak jsem se toho ujal já. Vyloženě nenávidím ticho, takže když se do takové situace dostanu, směju se a melu kraviny. Myslím, že jsem je vyděsil," trhne rameny. „Ani jeden se mi už neozval."

Potřesu hlavou nad těmi idioty. Jít na rande s Kennym je jedna z nejlepších věcí, co se komukoli v životě povede a oni to takhle zahodí.

Donesou nám jídlo a Kenny se vysmívá mému zkroucenému obličeji plný utrpení. On to jídlo do sebe snad naháže, jak mu chutná a já se na rozdíl od něj musím přemáhat vzít si další sousto těch blbých špaget.

Nevím proč, ale přijde mi, že se mým utrpením náramně baví.

Doprovodím ho domů s tím, že se uvidíme ve škole, a protože je zítra pátek, budeme zase u něj. Nazí a v posteli.

Po víkendu se rozhodnu, že mu to rande oplatím a tentokrát ho vezmu na jídlo do své oblíbené restaurace. Dokonce nás zatáhnu i na film do kina.

A je to naprostá katastrofa.

V kině mi Kenny sní celý popkorn, vypije víc jak litr koly, a to všechno hned na začátku filmu. Pak do mě pořád hučí, že ho to nebaví a potřebuje na záchod.

„Ještě tě vezmu na večeři," zatahám ho za rukáv od bundy a odvleču nás do sushi restaurace.

„Nechápu, co tě na tom jídle tak přitahuje," řekne mi, když před něj postavím talířek z jezdícího pultu s rolkou Futomaki s lososem a avokádem. „Vždyť je to syrové."

„Neodsuzuj, dokud neochutnáš," odvětím, ale musím se mu smát. To jídlo si prohlíží tak nedůvěřivě, jako by ho snad nikdy před tím nejedl.

„A tohle je co?" ukáže na řasu, která tu rolku drží pohromadě. „Nezačne se to hýbat a nevjede mi to do mozku? Viděl jsem Venoma a tohle mi ho teď hodně připomíná."

„To je řasa," uchechtnu se a snažím se potlačit smích. Doopravdy nikdy nejedl sushi?

Zarazí se a vytřeští na mě oči. „To byla asi ta nejvíc nechutná věta, kterou jsem kdy slyšel," ušklíbne se. „A to jsem už pár úchyláren vypustil z huby i já. Který normální člověk jí řasy? To jí snad jen... ryby. Připadám ti jako ryba? Do toho nejdu," odstrčí talířek od sebe a dává mi tak najevo, že tohle nevezme do pusy ani za zlaté prase.

„Pokud to nezkusíš, příští týden žádná itálie. Budeme sem chodit tak dlouho, dokud..."

„Fajn," zavrčí a nenechá mě domluvit. Přisunu k němu ještě sójovou omáčku. „Jestli se pozvracím, uklízíš to ty."

„Člověk by řekl, že s tvými geny a tvým původem, budeš sushi milovat," uchechtnu se.

„Zase ta vyjebaná stereotypizace," zakoulí očima. „Že se vy běloši nikdy nepoučíte. Ne každý je takový, jak na první pohled vypadá."

„Moc si nevyskakuj, šikmoočko," zakroutím hlavou.

„Fakt jsi mi řekl šikmoočko?"

„Fakt jsi mi řekl bělochu?"

Usmějeme se na sebe a Kenny se konečně odhodlá a ukousne z rolky, ale v momentě, kdy ji přežvykuje v ústech, jeho obličej zbledne a okamžitě popadne ubrousek. Sousto do něj vyplivne, div že se nepozvrací na místě.

„Do prdele, to je hnus," oklepe se a napije vody. „Ochutnal jsem a tohle po mě už nikdy nechtěj," varuje mě, ale hrozně mě to rozesměje. Minulý týden jsem se málem udusil těmi těstovinami a on nedokáže ani ustát pár syrových ryb. Odolám nutkání mu ukázat na vegetariánské rolky, které kolem nás jezdí na pultu a jen se bavím.

„Tebe vzít někam do restaurace," zakroutím hlavou, ale smát se nepřestanu.

Ukořistím pár rolek se syrovým lososem a odstraním z nich řasu, která Kennymu tak vadí. Rolka se sice rozpadne, ale alespoň do sebe dostane několik soust. Možná je přecpaný popkornem z kina, ale pořád mi přijde neskutečně hubený. Chci, aby víc jedl. Ne, že by se mi jeho postava nelíbila, ale občas, když se ho dotýkám a on se pode mnou prohýbá, vystoupnou mu žebra.

Zase ho doprovodím domů a nepřestávám se smát jeho znechucenému obličeji.

„Musím říct, že tohle bylo moje nejhorší rande," pronese a zhluboka si povzdechne.

„Souhlasím," přikývnu. V kině jsem ho chtěl doslova zabít a zacpat pusu. Rozhodně ho tam už nikdy nevezmu. „Jsem celkem zvědavý, čím mě otrávíš příště," zakřením se.

Možná to bylo to nejhorší rande na světě, ale pořád spolu nechodíme. Jen trávíme čas s tím druhým, aby to jeho bráchovi nepřišlo podezřelé.

Zastaví se v chůzi a překvapeně se na mě podívá. Jsme skoro u jejich domu.

„Ty si to chceš zopakovat?" zeptá se nevěřícně a já povytáhnu obočí. Samozřejmě, rande jsou od toho, aby se dva lidé navzájem poznali a zjistili, jestli se k sobě hodí.

Já a Kenny spolu jen spíme. Rande není potřeba, abychom do toho bodu došli.

Pořád mě ta situace, ve které jsem se ocitl bolí, ale zároveň mě to těší. S Kennym bych nikdy nemohl veřejně chodit a tento vztah je dá se říct přijatelný.

Až na mé zlomené srdce.

„Zapomněl jsi, proč to děláme?" zachechtám se. „Popravdě, musím uznat, že i když to bylo příšerné rande, náramně jsem se bavil. Ten tvůj výraz, když jsi měl v puse řasu nikdy nezapomenu."

„Příště se těš na velkou várku těstovin," odsekne, ale taky se zasměje.

Před jeho domem znervózním, jako posledně. Tak nějak teď netuším, jak se zachovat. Zase. Chci mu dát pusu na rozloučenou, ale nevím, jak moc bych překročil hranici.

„Děje se něco?" zeptá se zaujatě. Jasně, že si mé nejistoty všiml.

„Chci přidat další podmínku, do naší dohody," vyhrknu rychle, než si to stačím rozmyslet.

„Dobře?" pozvedne obočí a založí si paže na hrudi.

„Eee..." poškrábu se na zátylku a raději si strčím ruce do kapes. „Jsem z celé té situace nervózní, což ty víš. A... nechci překročit nějakou hranici přátelství, co mezi sebou máme, ale napadlo mě, pokud s tím budeš tedy souhlasit... mohli bychom dělat věci, které nám jsou příjemné?"

„A to neděláme? Když vynechám to rande," uchechtne se.

„Tak to nemyslím," povzdechnu si a zavřu oči. Špatně formulovaná slova. „Mám na mysli doteky na veřejnosti. Ne ve škole, ale prostě..."

„Chceš mě držet za ruku?" zasměje se a píchne mě při tom v hrudi, protože něco takového jsem měl na mysli.

„Něco takového," ušklíbnu se. „Ale spíš tě teď chci políbit, protože sami spolu budeme zase až o víkendu a ve škole to nejde, tak mě to tak napadlo."

Kenny se usměje a přitáhne si mě za klopy od bundy k sobě. „Brouku? Když mě chceš políbit, prostě to udělej," zavrní mi do obličeje. Chytnu ho okolo pasu a přitáhnu si ho k polibku.

Vžijeme se do toho nejspíš moc, protože ho popadnu za zadek a natlačím se na něj.

„Oukej," vydechnu zastřeně, protože nám oběma stojí a teď se musím odtáhnout a jít od něj pryč. „Nejspíš to není tak dobrý nápad."

„Asi máš pravdu," nervózně se usměje, ale obejme mě kolem krku a znovu si pohrává s mým jazykem.

Málem se neovládnu, když mi Kenny zamručí do úst a zatahá mě za vlasy. Rukama zabloudím do jeho zadních kapes na zadku a silně ho stisknu.

„Promiň," vydechnu a trochu se odtáhnu. Ani Kenny nevypadá úplně vyrovnaně a snaží se popadnout dech. „Naše líbačka zkrátka vede k sexu," zakřením se.

„To je fakt," povzdechne si. „Teď si budu muset dát velmi dlouhou sprchu jen se svými představami."

„Když to vydržíš bez až do pátku, zůstanu u tebe do neděle a dovolím ti naprosto všechno," řeknu mu s úsměvem. Moc dobře vím, co chce a jsem ochotný mu to dát.

„Všechno?" zakření se nadšeně.

„Úplně všechno," vydechnu a on mě pohladí po krku.

„Je ti jasné, že si vezmu tvůj nedotčený zadek a budu provádět spoustu nemravností?"

Zasměju se a přikývnu. Přemýšlím nad tím už dlouho a Kenny je přesně ta správná osoba, se kterou to chci poprvé zažít. Nechat ho, aby mě ošukal.

„A jak se dozvíš, že jsem na sebe do konce týdne nesáhl?" zavrtí se mi laškovně v náruči.

„Protože ti věřím."