Stojím tu sám , čas se vleče, 
stíny se prodlužují kolem mne, 
čekám na tebe, v tiché řece, 
ale vím, že přijdeš? Snad…

Nohy mi chladnou v ranním šeru, 
a ticho se kolem šíří dál, 
tvůj obraz se rozplývá v šedém prostoru, 
jak bych tě možná jen v srdci znal.

Nebo ses ztratila, změnila směr, 
nebo snad cestu k sobě nenajdem, 
někde se ztrácí náš prchavý sen, 
a já tu stojím, jak v prázdném dní jak sen.

Vím, že bych měl asi jít, 
že slova čekání jsou jako kouř, 
ale pořád doufám, že příjdeš, ty víš, 
a rozplyneš stín, ten chladný mráz v kout.