Odešla jsi, jako vítr, co tiše vane,

zůstal tu jen stín, co srdce rve a a smutek pohání,

slova nedořečená a cesty nejisté,

jak stopa v písku, co moře smyje časem.

Tvé kroky utichly, jen ozvěna zbyla,

v prázdném pokoji, kde jsi kdysi žila,

vůně tvé přítomnosti už jen slabě dýchá,

a čas se zde zastavil, ač slza dál stéká.

Vzpomínky hladí, jako tvé ruce kdysi,

v nich jsi stále blízko, jsi stále tu s námi,

a přesto vím, že nejsi, že jsi kdesi dál,

na místě klidu, kam tě život zval.

Odešla jsi, a s tebou kus mého bytí,

kdy s každým krokem víc cítím prázdno, které zaplňuje pití.

Snad tam, kam jsi došla, čeká na tebe mír a světlo, 

zde zůstalo jen prázdné peklo.