Jako dítě jsem tě chtěla mít blízko, 
ale místo toho jsi byl jen mlhavý stín. 
Čekala jsem u dveří, bála se tvého kroku,  tvého dechu těžkého, nasáklého pivem a cigaretami. 

Každá láhev tě vzdálila o kousek dál, 
rozbité sliby ležely mezi námi jako střepy, 
a já se učila chodit opatrně, 
abych neztratila i to málo, co z tebe zbylo. 

Jenže teď když už nejsi, si uvědomuji že z tebe nic nezbylo.

Dneska chápu i to, že jsi nebojoval, 
uzamčený v láhvi, kam ses ukryl, 
a mě nechal stát venku, samotnou, v tichu.