Slzy po tváři mi padají, cestu barevnou kůží si hledají.

Moje tělo malířským platném totiž je, a dokud neřekne tak jim i zůstane.

Umělcem on je, a každý den jiným štětcem upraví mě.

Někdy to jsou bouřková mračna, jindy zas jako podzimní listí.

Dlouhý rukáv to vždy jistí.