Naše kočka má pelíšek (což je vlastně polštář) umístěný ve středu dění, prakticky uprostřed síně tak, že je ze dvou stran obklopen stěnou skříně a stěnou lednice a z těch zbylých dvou momentálně malou lískou s ořechy a košíkem s dárky od Mikuláše. Takže kočka má přehled, ale zároveň je trochu chráněná před zlými věcmi zvenku (jako třeba máminým pohledem, když něco provedla).

Přesně na tom samém místě měla pelíšek i minulé léto a podzim, ale na začátku minulé zimy se uspořádání změnilo. Dost živě si to pamatuju.

Byla jsem tehdy doma sama, seděla jsem u kuchyňského stolu a dělala něco na tátově notebooku (protože jsem ještě neměla svůj). Obal od toho notebooku - taková černá brašna - ležel na zemi vedle mojí židle, kousek od topení. Soustředila jsem se na monitor a ani jsem si nevšimla, že kočka přišla do místnosti. Pak jsem vzhlédla - možná jsem si chtěla dojít pro pití - a uviděla jsem, že na té brašně od počítače leží stočená do klubíčka jedna velmi konkrétní tříbarevná šelma a vůbec si mě nevšímá.

Máma vede už celá léta nekončící válku s prachem a kočičími chlupy a nemá ráda, když kočka leze, kam nemá (tj. do postele, na stůl, do skříně, do koše se špinavým prádlem...). Tak jsem tedy vstala, zvedla kočku a odnesla ji na polštář do síně se slovy, že svůj pelíšek má tady. Celkem nespokojeně se tam uvelebila a já jsem se vrátila k notebooku a rozdělané práci.

Po nějaké době jsem se zase rozhlédla kolem - a co nevidím? Kočku na brašně od počítače. Znovu.

„... co tady zase děláš?" Přišlo mi divné, že by udělala dvakrát za sebou něco, o čem ví, že dělat nemá, jen tak pro nic za nic. Pak mě napadlo, že tady je asi půl metru od topení a v té síni je jí možná prostě jen zima, protože tam třeba táhne kočičími dvířky ze sklepa. Takže jsem došla pro polštářek, položila ho vedle topení a přendala kočku tam. Spokojeně tam pak chrněla celou zimu, takže to byla asi správná dedukce.

V tomhle spatřuju velkou výhodu koček oproti gekončíkům - když kočce něco chybí, prostě si o to řekne. Zamňouká, že chce vodu, nebo že by jí už někdo měl laskavě dát tu konzervu. Gekončíci mlčí v terárku a je daleko jednodušší zapomenout je nakrmit :D (což mi připomíná, že bych to měla dneska udělat...). O kytkách už nemluvě...