Poslední karmínový záblesk mihne se před očima, čímž navždy ukončí den. Nese s sebou nemilosrdné oznámení, které nepřipouští námitek. Pak už jen stmívá se rychleji, než obyčejný večer kdy pamatoval. Světlo se vytrácí spolu se svým zdrojem a ponechává chodce osamoceného uprostřed širého prostranství. Okolní svět nabývá odstínů stále šedších, neboť úroveň osvětlení už pro barevné vidění dávno nestačí. Když zmizí všechny barvy, výhled dál už jen tmavne a cesta jako by ztrácela jasné obrysy, rozplývala se v temnotě stejně jako před chvilkou zbytky slunečních paprsků.

A i když chtěl by jít dál, nemůže. Den se již definitivně přehoupl a nastala věčná noc, na obloze však nezáří žádné hvězdy. Ani jediná pouliční lampa neposvítí mu na cestu. Nastalá temnota s sebou přináší i chlad, jenž by se prve mohl zdát obyčejným, avšak když se vpíjí hlouběji pod kůži, dává jasně najevo svou odlišnost. Zimnice i navzdory nízké teplotě tak nepřirozená zmocní se jeho těla a dech jindy horký, jímž se snaží rozehřát promrzlé ruce, mění se na mrazivý vítr. Jako by se ze světa vše vytrácelo. Jako by se vytrácel sám svět.

A přeci se v dáli rozhoří malé světlo, lákající ho svou jemnou přátelskou září. Už nezůstává mu jiné volby, nežli se pomalu vydat za ním.

Jsem docela zvědavý, kdo správně odhadne význam, včetně toho záblesku na začátku. Pište své domněnky do komentů.