Chillli

Co tě přivedlo k čtení nebo-li psaný knížek ?
Chilli- K psaní mě pohání touha tvořit něco nového a vládnout tomu nebo alespoň tahat za nitky ze zákulisí. Již od malička jsem si žila ve svém vlastním světě, který se postupně se mnou rozvíjel a zápletky v něm se stávaly reálnějšími. Psát jsem začala asi před rokem a půl. Bylo to v létě a já četla jednu (teď se na ni dívám jako dosti nepovedenou a dokonce i brakovou) sérii knih. Byly to asi dva tisíce stránek, možná víc... Já to přečetla za pár dní jedním dechem. První dojem? Byla to paráda - jednalo se o úplně jinou odnož fantasy než na jakou jsem byla zvyklá. ,,Zamysli se ještě nad tím!" radil mi hlásek v hlavě. Tak jsem se nad tím později pozastavila a přemýšlela. Po tom, co ze mě vyprchal ten úžas malého dítěte, jsem si však uvědomila, jak otřesně to bylo napsáno. Slovní zásoba - velice nedostačující. Děj? Přespříliš zdlouhavý a složitý, přesto prvoplánovitý. A co takhle popis událostí, nebyl právě ten jediným dobrým? Kdepak! Bylo to psané v přítomném čase tím nejjednodušším způsobem jakým se vůbec dalo. Spisovatel se do toho slušně zamotával a mně začalo docházet, že dnes může být spisovatelem kdekdo, žádní jazykovědci. A najednou mi svitlo hlavou: ,,a proč ne já?" Prožívala jsem to nejhorší pubertální období vůbec, kdy jsem marně zkoumala důvod svého bytí na zemi. V tu dobu jsem byla ještě dítě, co chtělo za každou cenu jít s davem, bylo příliš optimistické a rádo si pouštělo pusu na špacír a dělalo se zajímavým. A tak to vlastně všechno začalo a zrodila se fiktivní postava Chillli, která mě zastupuje v tomto meziprostoru, kterému říkáme internet a lidstvo od sebe odtrhává. Kdo chce psát, musí číst, číst a jenom číst a slova, věty, způsoby popisů prostředí do sebe nasávat jako houba. Jinak se podle mě nemůže nikdy nikam hnout. Samozřejmě se musí jednat o kvalitní literaturu, jinak se kazí vkus.

Jsi spokojena se svými knížkami ?
Chilli- Existuje v tomto neuceleném zřízení opravdové ztělesnění dokonalosti? Ovšemže ne a proto ani já nikdy nebudu spokojena se svými pracemi, ať si budu odírat prsty na klávesnici jak dlouho budu chtít. S některými jsem znepokojena méně a s těmi ostatními více. Právě teď dělám na jednom příběhu, který mě do sebe úplně vtáhl. Popravdě řečeno ale nevím, jestli ho budu publikovat tady a nebo jestli si ho jen nechám v šuplíku pro své vlastní potěšení. Většina příběhů na mém profilu je již starých a nedopsaných. Jediné, kde si nyní pravidelně aktualizuji jsou Chillliho moudra. Měla to být jen taková kratochvíle, která neměla být brána vážně. Vlastně jsem si myslela, že bude zázrak, když mi tam někdy přibude jedna hvězdička - to jsem si myslela však do té doby než se to ukázalo jako druhé v pořadí v kategorii populárně naučných. Asi by to mělo být v humoru a nebo jen tak založené někde v ostatních, ale už se to tam zabydlilo a do ukončení zbývá ještě hrozivé množství částí. Takže za takových dalších tisíc let to bude v dokončených. Je pořád něco zlepšovat a kdo tvrdí, že ne, ta se šeredně mýlí.

Skamarádila ses s nikým z Wattpadu ?
Chilli- Pár jistých lidí tu je. A mohu s klidem říci, že jsou daleko lepší a vyspělejší než ti, se kterými se setkávám v reálném světě. Jsou ale daleko a tak se asi nikdy nepoznáme a zůstanu jen při dopisování a debatování přes zprávy - stejně by mě viděli jen jako člověka, kterému při sebesložitější větě ochrne jazyk a jen se plete. Já opravdu nejsem veliký řečník a už vůbec ne bavič, kterému by se konverzace navazovala snadno. Radši jsem zahrabaná mezi svými poznámkami, mapami a dopisuji si s okolním světem coby pošuk jaksepatří. Jsou tu lidé, se kterými jsem si sedla od prvního odepsání, ale i takoví, kteří mi jsou proti srsti a ani neumí přijmout kritiku, třebaže si o ni napsali, natož slušně odepsat. Někdo z ,,přátel" tady, mi tu dokonce typoval věk na osmnáct let, ne-li víc. Já opravdu musím působit rozporuplně....

Jak sis našla Wattpad ?
Chilli- Já vlastně už ani nevím. Ale s největší pravděpodobností mi ho ukázala kamarádka, která přečte opravdu cokoliv. A slovem ,,cokoliv" myslím opravdu cokoliv. Bohužel... S nevelkou nadějí jsem se přihlásila a začetla do jednoho příběhu, potom dalšího a dalšího. A tak nějak to tady vlastně začalo a nepustilo mě to doteď.

Jaka je tvoje nejoblíbenější knížka?
Chilli-Normální knížka - tištěná, voňavá a také již velmi scestovalá (podívala se až hodně na jih od zahraničí) - je Pán prstenů, nečekaně... Abych pravdu řekla, tak je právě on má srdcovka, kterou jako jedinou knihu mohu číst několikrát za sebou a stejně mě nepřestane udivovat geniální volba slov. Tady na Wattpadu je hledání vždy složitější (všichni víme, o čem mluvím). Čtenáři se musí hrabat v nepřeberném množství stejných příběhů, aby narazili na jedno dobré dílo - dnes to tak chodí bohužel i v knihovně nebo knihkupectví. Mně se to ale konečně povedlo. Autorem je to člověk, který má zalíbení podobná těm mým a je to kluk - což je na této síti docela vzácnost. Je to noarri (označ jej, prosím). Mezi mé nejoblíbenější jeho příběhy jsou asi Písně v písku, ale také Příběhy. Nyní se jedná trochu o propagaci, ale což. Jedná se o autora velmi nadprůměrného, jehož knihy bych si i dokázala představit pod bestsellerem a dle mého názoru je velkou nadějí dnešní literatury.

Jaké knížky se ty nelíbí ?
Chilli- Jaké knihy nemám ráda? To tu budeme asi hodně dlouho, protože mám ráda jen málo knih a ty ostatní nemusím. Jsem velmi náročný čtenář, kterého však klasika skoro nikdy nezklame. Nemám ráda stokrát opakované scénáře, romance od Johna Greena a nereálné postavy i příběhy. A také knihy, kde je příliš historie... Abych to zkrátila, tak mě uspokojuje žánr fantasy (science fiction kupodivu ne) a takové ty dobrodružné z minulých staletí jako je třeba Malý princ, Bílý tesák, Don Quijote nebo i Havran a Černý kocour. Další z knížek, které nesnáším, jsou verneovky, za to mohou osobní důvody. No, pro knihy mám samozřejmě slabost, ale je rozdíl mezi ,,knihou" a knihou. Člověk samozřejmě musí hodně přebírat jako u ostatních věcí.

Jak dlouho tu jsi ?
Chilli- Jsem tak dlouho, jak tu jsem a nebyla jsem tu do té doby, než jsem nepřišla. Budu tu již druhým rokem - opravte mě, jestli špatně počítám - od dvacátého osmého srpna roku dva tisíce patnáct. V té době mi bylo třináct; puberta, co si budeme nalhávat.

Ví někdo že píšeš knížky ?
Chilli- V naší rodině se psaní docela táhne; táta psal (umístil se jako poměrně dobrý v Mlokovi), já píšu a bratr teď začíná taky. Asi asi to máme prostě v krvi... Je docela těžké tajit psaní, když celé dny sedíte u klávesnice a jednotlivá písmenka začínají být ošoupanější než jindy. Rodina ví, že píši. Přátelé o tom také vědí. Nikdo přesně, až na mou sestru, však neví, co vlastně celé dny sepisuji. Od toho je snadné si odvodit, že žádné nepovolané oko si mé dílo ještě nepřečetlo. Až však dopíši první část mého příběhu, tak budu nucena udělat premiéru - začínají být dosti dotěrní. Neumím si představit nic horšího než to, že by si četli můj příběh ještě zcela neupravený. Fuj! Tak co je tam radši dál?

Máš blok ?
Chilli- Ať je mu tam dole v hrobě dobře! Ano, měla - asi měsíc. Nevím čím to bylo, ale já a blog prostě přátelé nejsme a ani nikdy nebudeme. Je to moc práce a musí se u toho vytrvat, což má silná vlastnost opravdu není. Ale snaha byla...

Chtěla bys ses nějak pochlubit svými knížkami nebo knížkou ?
Chilli- Chlubit by se nemělo, ale... V poslední době jsem hrdá na Rozsudí Osferitu. Je to možná i z toho, že je to moje jediné dílo, u kterého jsem zatím nejdéle setrvala a přemýšlím nad pokračováním. S touto prací mě pojí cosi nevysvětlitelného. Přirovnala bych to asi prostě pravému vztahu mezi autorem a jeho knihou. Je to ale také dosti práce: celé večery, někdy až do noci, sedím nad papírem, píši, píši a píši. K příběhu jako takovému dodělávám i hrdinské eposy a pověsti z onoho světa, vymýšlím jeden jazyk a několik nových ras. A aby toho nebylo málo, tak ještě nějaké veršovánky a popěvky. Je to nesmírně pracné a v mysli nad tím přemýšlím celou dobu, když zrovna nemohu psát. Je to neuvěřitelně pracné, ale já věřím, že to bude stát za to. O tom bych ale dokázala mluvit, vlastně psát, ještě hodně dlouho. Radši to skončeme!

Spolupracovala si s někým se psaný knížek ?
Chilli- Mé ,,spolupráci" by se asi spolupráce říkat nedala. Někdy vymýšlím náměty na slohy mé kamarádce, jež chodí do jiné školy. To je však jen školní a s tím si moc hlavu nedělám. Potom tu ještě zbývá bratr. Tomu pomáhám se zápletkami a vymýšlením děje. Má ve mně velký vzor, co si budeme povídat... Chtěl by se stát jedním z nejmladších spisovatelů vůbec, ale nedostatek nápadů ho v tom brzdí. Někdy možná něco napíšeme a když to vydáme, to určitě nechám vydat pod jeho jménem, aby měl nějakou radost. V jiných směrech jsem stvoření nesmírně perfekcionistické a potřebuji mít věci podle sebe. Většinou je nosím jen ,,v hlavě" bez sebemenších poznámek či zmínek o nich. Okolí se tomu směje a leckdy mě přirovnává k takovému tomu šílenému umělci ukrytému ve vlastním světě. Co jiného bych také byla? Prosím, jen ať ne jaderný fyzik!

Co tě přivedlo k tomu napsat něco o 'Andělí pírko'?
Chilli- Nuda. Nuda - to bylo celé. Seděla jsem na posteli a přemýšlela, jak zabít čas. Bylo to před rokem a my měli večer odjíždět na hory, takže to byl den takový celý rozházený (k obědu jsme měli těstoviny s kuřetem a rajčaty, na to si překvapivě pamatuji). Se psaním jsem tenkrát moc zkušeností neměla a v té době u mě zrovna frčely krátké ,,shortstory". Vzala jsem si tedy počítač a do oběda to napsala. Do sluchátek mi hrála depresivní hudba a šlo to tak nějak samo ještě v kombinaci s problémy ve škole. Celkem to nemá snad ani tisíc slov, ale vydávalo se to každý den a to se mi líbilo. Taková jednoduchá práce postačující na mnoho dnů. Teď o tom tak přemýšlím a zvažuji, zda to mám vymazat nebo ne. Je tam spousta chyb, prvoplánovitý děj, ale lidem se to z, mně nepochopitelného důvodu, líbí. Jednou ale stejně skončí v konceptech nebo rovnou vymazaný - tím jsem si jistá.

Jaký to byl pocit když si zveřejnila svou první knížku ?
Chilli- To bylo ale už dávno! Stejně si to však, bohužel, pamatuji. Nerada se k tomu v myšlenkách na tu dobu vracím, ale bude sdílná. Tréma to byla hrozná. ,,Bude se to vůbec někomu líbit? Co když to všichni odsoudí?" takové myšlenky mi vířily hlavou. A jak to dopadlo? Udělalo se mi zle a musela si odskočit. Když jsem se potom vrátila k počítači, k mému údivu tam bylo prvních několik hvězdiček a hezkých komentářů. A tak se vlastně zrodila Chillli na Wattpadu, třebaže je tomu již dávno, takové věci se nezapomínají.

Jaký máš životní cíl ?
Chilli- Není to nic originálního. Chtěla bych po sobě něco zanechat. Takovou věc, na kterou by můj rod mohl být hrdý a neříkal si, že Ráchel byla jen služka u sporáku a matka dětí. Chci dokázat něco nevšedního, co jen tak někdo nedělá. Jo, hádáte správně. Samozřejmě zamýšlím vydat knihu. Možná již v blízké době, jestli se mi poštěstí. Dále bych chtěla procestovat celý svět a poznat krásu, jež se v každém kraji liší. V plánu mám odcestovat na Nový Zéland, kde by mě nikdo nerušil a já mohla být sama se svými myšlenkami a psem. Nejdříve bych si ale chtěla vystudovat nějakou prestižní školu filmové tvorby a usednou na režisérské křeslo - to potom koneckonců mohu cestovat také. Velmi mě také láká studium anglického jazyka a následně staroangličtiny.

Může mě ale zítra přejet auto a nic nedokážu. To potom budu Ta, kterou zabilo auto - jaké krásné přízvisko.

Připravuješ nové knížky ?
Chilli- Ano, jednu skutečně připravuji. Bude to taková oddechová próza. Jedna zvláštnost se tam přeci jen najde; hlavní hrdina bude hluchý. Tím pádem tam nebude ani jedna přímá řeč. Nápad je však ještě v zárodku a já mám za úkol dokončit Rozsudí Osferitu a sepsat další díl, možná díly, když se tak koukám na délku kapitol. Já ale vždy něco nového vymýšlím.

Jaký to byl pocit dostat první hvězdičku ?
Chilli- Já ji osobně beru jako znamení smilování. Nějaká hodná bytost dala Chilllimu hvězdičku, aby se svou neschopností příliš netrápil. Byl to však ten počáteční impuls, abych v tom pokračovala. I přes problémy, jimiž jsem si za dobu svého psaní prošla v osobním i tvůrčím životě spisovatele, jsem však setrvala. Když jsem pověsila na hřebík hraní na housle, stalo se to mou opravdovou první zálibou. Takovou, kteoru skutečně milujete a nemáte ji jen jako zabijáka volného času a výmluvu, proč nemůžete jít s přáteli ven. Zanechávalo to ve mně pocit zadostiučinění a zároveň to rozvíjelo i můj charakter. Myšlenky se stávaly hlubšími a dětinskost ze mě začala vyprchávat. Kdyby se tak nestalo, tak by vlastně Chillli nikdy neexistovala a ze mě by byla jen tuctová náctiletá, jež mluví sprostě, dělá hrubé chyby v češtině a zajímá se o módu a kluky. A nebo také ne, ale jedno je jisté; bez psaní si svůj život opravdu nedokáži představit a konečně jednou za život věřím, že to v tomto oboru mohu někam dotáhnout.