Hi Guys!

Ten týden zase extrémně rychle utekl, tedy alespoň mně. No nic, nebudu se tady vykecávat ze svých pocitů a raději se dám do psaní mé předrozhovorové poznámky. Rozhovor je tentokrát s Lili_Dyer autorkou The Smell of Cigarettes a mnoha jiných zajímavých povídek. Chtěla bych upozornit, že se jedná o autorku originální tvorby, asi se divíte ptroč na to tak okatě upozorňuji teď v mé poznámce, no důvod je celkem jednoduchý - poslední dobou mi chodí zprávy, že dělám málo rozhovorů s autory originálních povídek. A tak tadá, tady jednu autorku máte :)

- Dále bych chtěla poděkovat za úžasné číslo u reads, dělá mi to neskutečně velkou radost! :) Také čísla u votes a komentářů jsou pro mě pohlazením po duši! :) Opět díky! :)

- Budu ráda, když rozhovor nějak okomentujete (nebo mi můžete třeba napsat do zpráv - co bych měla zlepšit a tak :) ) a vote taktéž potěší!

Přeju Vám příjemné čtení a super zbytek prodlouženého víkendu! Hanča

1) Jak jsi se dozvěděla o Wattpadu?

To už je šíleně dávno. Před několika lety jsem byla hrozně zblázněná do 1D a jako správná fanynka jsem četla tunu příběhů. Měla jsem jeden z mnoha blogů a chtěla jsem psát. Vůbec mi to nešlo. Byla jsem hrozná. Jednou jsem si tak brouzdala po internetu, hledala nové povídky a narazila jsem na jednu autorku, která překládala z angličtiny do češtiny. Hned se mi v hlavě vyronil nápad, že tohle by bylo možná to, co by mi šlo, protože angličtina byla vždycky blízká mému srdci. Klikla jsem na odkaz, ze kterého ta nejmenovaná holka překládala a přesměrovalo mě to na Wattpad.

2) Založila sis ho již s tím, že sem budeš přidávat svojí tvorbu?

To určitě ne. Jak už jsem zmínila v předchozí odpovědi, psaní mi absolutně nešlo a chtěla jsem překládat, ale má přeložená díla jsem na Wattpad nikdy nezveřejňovala (dávala jsem je na blog). Wattpad jsem si z velké části založila jenom kvůli tomu, že se automaticky registruju na každé stránce, kterou objevím (a pak se divím, že mi denně chodí stovky e-mailů).

3) Jak vnímáš změny vzhledu Wattpadu?

Vždycky si na to zvykám hodně dlouhou a vadí mi to. Změnu profilu jsem úspěšně rozdýchala, zvykla jsem si a vlastně se mi po pár dnech začala i líbit, ale to, co teď udělali s tím režimem čtení je na mě trochu moc. Nevyhovuje mi to, nevyznám se v tom a strašně bych chtěla zpět ten předešlý vzhled.

4) Jak dlouho se věnuješ psaní?

Dalo by se říct, že se psaní věnuju už od dětství. Asi v sedmi letech jsem začala psát mou první povídku, kterou jsem díky bohu nedokončila. Před pár lety jsem ji omylem našla, přečetla si ji a od té doby jsem ji naštěstí neviděla. A co se týče toho aktivního psaní, tak odhadem asi čtyři roky.

5) Co bývá tvou inspirací?

Inspiraci hledám všude kolem mě. Inspiruje mě můj život, životy mých blízkých, hudba, citáty, seriály, filmy, obrázky/fotky, knížky.

6) Co tě přimělo k tomu napsat The Smell of Cigarettes (TSOC)?

Chtěla jsem zkusit něco jiného. Něco, co by se alespoň trochu odlišovalo od ostatních povídek tady na Wattpadu a myslím… doufám, že se mi to podařilo a není to ten typický, otravný bad boyovský příběh, protože on to vlastně nemá být příběh o zlém, nezkrotitelném bad boyi, kterého se všichni bojí. Je to příběh o klukovi, který nemusí společnost, kouří a skrývá v sobě tajemství, o kterých většina lidí nemá ani ponětí. A asi právě tohle mě přimělo tuhle povídku napsat, zveřejnit a po pár dnech ji nevymazat.

7) Napadlo tě, že tato povídka bude tak čtená?

Vůbec ne. Už jenom kvůli tomu, že jsem začátek neměla promyšlený. Každý den mě čísla u téhle povídky neskutečně udivují a překvapují. Ani ve snu jsem si nepředstavovala, že bude mít tolik přečtení, hodnocení a pozitivních komentářů.

8) Jak se dostat s originální tvorbou do podvědomí lidí?

Na tuhle otázku sama neznám odpověď. Nechci říkat, že je to těžší než psát fanfiction, protože není. U každé povídky, ať už je s Harrym Stylesem nebo s vymyšlenou postavou, trvá dost dlouho, než si jí lidé všimnou a začne se jim líbit. Já to několikrát vzdala a jednoduše povídku, kterou jsem psala, vymazala… po pár měsících jsem ji naštěstí vrátila zpátky a dosáhla neuvěřitelného úspěchu, který si podle mě ani nezaslouží. Myslím, že hlavní je trpělivost (kterou já nemám), nevzdat se po pár dnech, kdy si vaší povídky ještě nikdo nevšimnul. A pak originalita. Když je povídka originální, skrývá v sobě nějaká tajemství, postavy vás na první přečtení okouzlí, čtenáři si jí všimnou, a pak už je jenom na vás, abyste si je udrželi a neztratili je při pár nepovedených částech.

9) Co si myslíš, že by o tobě řekli hlavní postavy z TSOC?

Podle mě by mi ani nic neříkali a rovnou mě zabili. Ale ne... myslím, že by mi byla Elizabeth vděčná za to, že jsem do jejího života přivedla takového kamaráda jako je Will a Will by mi děkoval za to, že jsem mu dala Lizz, které se mohl svěřit (klišé).

10) Začala jsi TSOC psát hned co tě napadl námět, nebo jsi chvilku počkala a promyslela si dějovou linku?

Hned co mě napadl námět, který nebyl vůbec promyšlený a vlastně jsem ani nevěděla, jestli tu povídku třeba do dvou dní neodstraním z povrchu zemského a jednoduše na ni nezapomenu.

Jednoho dne jsem seděla u počítače a úplně z ničeho nic mi v hlavě proletěl název (the smell of cigarettes). Mám chvilky, kdy prostě přemýšlím v angličtině, tak asi hlavně kvůli tomu mě to napadlo. Pak jsem před očima viděla cover s cigaretou a řekla jsem si, že to musím napsat, i když jsem vlastně vůbec nevěděla, o čem by ta povídka měla být. Asi do deseti minut jsem vymyslela námět (který se objevil jenom v prvních částech, pak se naprosto změnil), a pak jsem to jednoduše zveřejnila.

11) Píšeš nárazově? Nebo si každý den napíšeš kousek?

Stoprocentně nárazově. Nedokázala bych napsat každý den kousek kapitoly. Jsem si jistá, že kdybych to tak dělala, milionkrát bych celou část přepisovala, protože by se mi to nelíbilo a nebyla bych s tím spokojená, a proto si raději najdu den, kdy nemám nic do školy, sednu a napíšu celou část, a pak třeba zase dva/tři/i víc dnů nepřidám nic.

12) Jak dlouho píšeš jednu kapitolu?

To záleží. Mé kapitoly mají v průměru dvě strany (což je docela dost krátké). Když mám dobrou náladu, mám přesně rozplánovaný každý úsek té části, nezabere to déle než hodinu a půl. A pak když vůbec nevím, co napsat, má nálada není zrovna skvělá, s částí se hodně trápím a píšu ji třeba i dvě hodiny. A ty delší části (kterých nemám moc) napíšu do tří hodin.

13) Jaký styl psaní ti vyhovuje nejvíce? (ICH forma atd.)

Poslední dobou se mi hodně zalíbila er forma a hodně ráda v ní čtu. Dokonce jsem i chvíli přemýšlela, jestli bych náhodou nenapsala něco v er formě…, ale tenhle nápad jsem vytěsnila z hlavy, protože ich forma u mě stále vede a ve psaní mi vyhovuje víc. A rozhodně se mi lépe píše v minulém čase, v přítomném bych asi nezvládla napsat ani dvě normální věty.

14) Posloucháš při psaní hudbu? Pokud ano tak jakou?

Nedokážu psát v tichosti, to je pro mě naprosto nemožné a nepředstavitelné, takže ano poslouchám hudbu.

Hodně záleží na tom, jakou mám zrovna náladu a jakým způsobem má být napsaná kapitola (smutně nebo vesele). Poslouchám rock, glam rock, post-hardcore (neodmítnu ani pop), takže po většinu času něco z těchhle stylů. Hrozně dobře se mi píše například u Linkin Park nebo poslední dobou strašně zbožňuju Black Veil Brides.

15) Kdo je tvým spisovatelským vzorem? (Wattpad/ realita)

V realitě je to pravděpodobně Suzanne Collins. Naprosto miluju Hunger games. Mám ráda Gillian Flynn, ale nevím, jestli ji můžu nazvat mým vzorem. A pak John Green, ale jenom kvůli Hledání Aljašky, protože ta knížka je jedna z mých nejoblíbenějších - Hvězdy nám nepřály mi nesedly a vůbec mě neokouzlily (ale musím říct, že film je skvělý).

Neřekla bych, že tady na Wattpadu mám nějaký vzor. Jsou tady jenom lidi, které mám ráda a jejichž díla jsou v mém top seznamu příběhů a jejichž styl psaní a nápady neskutečně zbožňuju a nedám na ně dopustit.

16) Čteš díla spíše CZ/SK autorů nebo díla z ciziny?

Před dvěma lety hned po té, co jsem si založila Wattpad jsem četla jenom díla v angličtině. Omrzely mě fanfiction a 1D. Bylo těžké najít tady originální příběh v češtině, který by nezačínal stylem → „Jmenuji se Esmeralda a je mi 13 let. Mám pět koček, osm psů a akvárium plné rybiček“. Neměla jsem trpělivost hledat lepší příběhy, které tady ale určitě byly, a proto jsem vyhledávala jenom díla v angličtině, které byly oproti těm českým o hodně úrovní výš. Pak mě to ale přestalo bavit a tak jsem začala pátrat po českých dílech. Od té doby čtu víc česká a slovenská díla, ale ty anglická rozhodně nezavrhuju a jednou za čas si povídku v angličtině přečtu.

17) Ví někdo v tvém okolí, že píšeš? Pokud ano, čte tvou tvorbu? Jaká byla jeho první reakce na ni?

Nikdo o tom neví. Jsem hodně velká tajnůstkářka. Hodně ráda bych to řekla rodičům, aby si pořád nemysleli, že u toho notebooku sedím jenom tak pro nic za nic a vymývám si tím mozek, ale mám z toho strach, protože by určitě byli zvědavý a chtěli by si něco přečíst a to rozhodně nepřipadá v úvahu. A spolužákům a kamarádům se to ani říct nechystám, protože by se mi od nich určitě nedostavilo žádné podpory a ani by to nepochopili.

18) Co je tvým snem?

Já mám hrozně moc snů a nedokážu říct jenom ten jeden největší, protože pro mě jsou všechny velké a pokud by se mi jeden nesplnil, nesplnilo by se mi nic.

Mým snem je zvládnout ještě dva roky na střední a úspěšně odmaturovat, přeju si, aby mě přijmuli na vysokou školu pedagogickou. Přála bych si odjet alespoň na chvíli do Anglie (a třeba se už nikdy nevrátit). Přála bych si mít toho nejlepšího manžela, děti a úžasné lidi kolem sebe. Chtěla bych učit angličtinu. A rozhodně bych si přála vydat alespoň jedno z mých děl, i když vím, že je to takřka nemožné. Rozhodně nejsem troškař, že?

19) Láká tě představa spolupráce s někým? Nebo jsi spíše sólista?

Jsem rozhodně sólista. Je pro mě nepředstavitelné, že bych měla s někým spolupracovat, podřizovat se a na všem se domlouvat. Raději si všechno udělám, vymyslím a napíšu sama (i když tohle rozhodně neplatí o škole a testech, protože tam je spolupráce a týmová práce na denním pořádku).

20) Vzkaz pro autory, čtenáře, fanoušky... :)

Na začátku Ti chci ještě jednou moc poděkovat za rozhovor.

Autoři – nevzdávejte se hned po týdnu, kdy vám k příběhu nepřibylo ani jedno ohodnocení nebo komentář. Mějte trpělivost a věřte, že jednou si váš příběh určitě někdo přečte. A také určitě pište pro sebe. Jde o to, aby vás to bavilo a abyste se do toho nenutili → když včera Božena přidala část, nemusíte přidat i vy, když na vás čtenáři tlačí, není povinností si sednout a psát. Pište v momentu, kdy chcete, ne kdy to chtějí ostatní. Berte kritiku a buďte za ni rádi.

Čtenáři – nebojte se napsat jakýkoliv komentář ať už plný kritiky nebo pozitiv. Autorovi to určitě vykouzlí úsměv na tváři a dá mu to víc energie na psaní nové části.

Fanoušci – vám můžu jenom za všechno poděkovat, protože kdybyste nebyli, nebyla bych ani já. Ani si nedovedete představit, jak neskutečně moc mi pomáháte a jak moc mě vaše komentáře těší a zpříjemňují mi špatné dny (kterých mám víc než hodně). Miluju vás za všechno, co pro mě děláte.