„Po dlouhé době vás znova vítám u dalších rozhovorů a tentokrát mi sem zavítala nevídaná dvojice až z předaleké galaxie. Těší mě, že vás tu mohu přivítat a vrhněme se rovnou na první otázku ať příliš nezdržuji," usmála jsem se na nově příchozí, které jsem nechala usadit do křesílek naproti mně.

1. Otázka – Na Syntharii

Lépe jsem se uvelebila a vzala deníček z předepsanými otázky na svůj klín. „Syntharie, začněme s vámi. Když se nyní zamyslíte nad svými minulými rozhodnutími, litujete nějakého? Rozhodla byste se stejně nebo byste něco změnila?"

Syntharie: „Tedy... rozhodně mě občas zajímá, jaký by můj život byl, kdybych bývala zůstala u Sithů. Asi ne moc veselý. Možná jsem mohla ukrást víc věcí, když jsem utíkala." Odkašlala si. „No, asi bych si odpustila nabourání do budovy Senátu, tehdy všichni tak strašně zuřili, že jsem byla připravená utéct na dalekou planetu a změnit si jméno..." Culí se.

2. Otázka – Na Syntharii

„Váš život není zrovna lehký, nepřála jste si být někdy zcela normální? Bez nadání pro Sílu, nestát na té světlé ani temné straně? Co byste udělala, když byste měla možnost žít zcela obyčejný život?" Tohle mě poněkud zaujalo, jakožto osoba bez žádných schopností jsem si nějakou přála mít, měli to ti šťastní naopak nebo ne?

Syntharie: „Nikdy! Kde by pak byla veškerá zábava?"

Berentain: „Být Jediem není zábava..." Syntharie: „No jo porád. Asi bych byla senátor nebo pašerák. Ale Sílu bych ti nepřála, občas z ní šílím. A kdybych si opravdu měla vybrat, žila bych daleko od všeho dění, protože by mě z toho asi brzo šiblo, nemít Sílu.

3. Otázka – Na Syntharii

Pokusila jsem se o jemný úsměv pro ulehčení atmosféry. „Jaký názor máte na rozepři mezi Impériem a Republikou? Kdyby jste se měla opravdu zamyslet a zvážit všechny pro a proti, k jaké straně se přikláníte?" Nuceně jsem si pošoupla brýle na nose, aby mi nesklouzly dolů.

Syntharie: „Všechno je to jenom o blbostech. Kdyby Impérium zůstalo tam, kde se celá ta léta schovávalo, bylo by to pro všechny lepší." mračí se. „K jaké straně bych se přiklonila?" zamýšleně hledí do stropu „K té, co má nejvíc jídla." směje se. „Snažila bych se chránit své přátele, ať už Impy, nebo Republikány. Asi bych byla na vlastní straně." důležitě si upravuje opasek s mečem.

4. Otázka – Na Syntharii

„Po vašem přeběhu na druhou stranu se zajisté změnil i váš pohled na Temnou a Světlou stranu," odmlčela jsem se na chvíli, abych se mohla podívat na osobu před sebou „jak moc se vaše představy o rytířích Jedi lišili od skutečnosti? Zajímalo by mě jestli s nimi souhlasíte více než s předchozí stranou nebo ne."

Syntharie: „Tedy, Jediové byli takoví, jací jsem čekala že budou," říká s úsměvem. „Jsou až moc upjatí na můj vkus, zasloužili by si trochu občas orazit u dobrého jídla s pár vtipnými Sithy." Uchechtla se nad onou představou.„Myslím, že ani jedna strana není ta správná," řekla, čímž si vysloužila zvedlé obočí od svého mistra.

5. Otázka – Na Syntharii

„Zdá se, že pozornost láká i tvá moc a rodina. Co nám tak o té můžeš povědět? Jaký je rodinný život čistokrevného Sitha, pokud mohu být tak zvědavá?" Snažila jsem se šťourání zamaskovat vlídným úsměvem ve snaze nikoho nedonutit použít své zbraně nebo sílu. Ačkoliv tohle byla jasně určená neutrální půda.

Syntharie: „O rodině, nebo o mojí moci?" směje se. „Abych začala svou rodinou... matka byla šílená psychopatka, ale asi pořád lepší, než nic. Díky tomu, že byla Darth, jsem mohla být drzá na většinu lordů a učitelů. Vždycky mi to prošlo." uchechtává se nad radostnými vzpomínkami. „Moje sestra je ještě víc psychopatičtější, než moje matka. Ale ona je prostě magor." mračí se nad špatnou vzpomínkou. „Bratr.. je složitý. Zoktis nikdy nedělal věci, které dělají obyčejní Sithi. Taky měl přítele. A občas byl na zabití a občas ne." ušklíbla se. „Co se rodinných vztahů týče... všechno byla jedna velká soutěž. Neastari musela být pořád ve všem nejlepší, Zoktise to nezajímalo a já byla nemehlo." nelehce se usmála, aby zamaskovala svůj pocit trapnosti. „Jinak jsme byli normální rodinka... s dvojnásobným počtem vražd." výhrůžně se zamračila a pak se začala smát .

6. Otázka – Na Syntharii

„Nakousla jsem tvou moc, která je i podle tvé matky silnější než u jiných učedníků, cítila ses kvůli tomu někdy výjimečně nebo naopak?" Zvědavě jsem natočila hlavu ke straně než jsem se znova narovnala. „Nedávali ti někdy ostatní najevo, že jsi, jak jen to říci, jiná oproti nim? Přeci jen je Sith mezi Jedii rarita a muselo být těžké si najít nějaké přátele a přimět je ti důvěřovat."

Syntharie: „Nikdy! Vždycky jsem byla hrozně tupá a stále jsem nemehlo. Silná nebo ne, většinu schopností jsem pokazila. Ale bylo mi to fuk, pořád jsem se dobře bavila, zvlášť u výcviku, kdy tady starý morous málem zešílel" uchechtla se směrem ke svému mistrovi, který ji na oplátku dal pohlavek.

„Jediové jsou v poho, jsou moc upjatí než aby se zajímali co jsem a proč jsem... tedy občas na mě blbě koukali, ale nic víc.. a kámoše už mám, víc jich nepotřebuji.. Astaile vydá za čtyři," kousla se do rtu, aby už víc neřekla, co kdyby si to přečetl?

7. Otázka – Na Berentaina

„Mistře Berentaine," konečně jsem nechala chudáka holku vydechnout a začala se věnovat jejímu opatrníkovi „měl jste kvůli jejímu přivedení do Chrámu nějaký problémy? Jak na to ostatní reagovali?"

Berentain: „Když jsem Syntharii přivedl, byla ještě dítě. Existují případy, kdy se Sith obrátil na světlou stranu Síly, jenže u dětí je to jinak." zamyšleně se podíval na Syntharii. „Čistokrevní Sithi se sice rodí s vyšší náklonností k temné straně, ale u Syntharie to bylo jinak. Šlo z ní cítit obrovskou rovnováhu, ačkoliv to maskuje její paličatost a sklon k emocionálním výlevům." Na jeho slova Syntharie hlasitě odfkrla a zamumlala pár sprostých slov. „Ostatní Jediové sice nebyli moc nadšení, ale přijali ji."

8. Otázka – Na Berentaina

„To mě přivádí k tomu, co vás přesně vedlo k tomu z ní udělat svou padawanku? Co jste s ní zamýšlel udělat poprvé, když jste jí našel?" Výzkum ohledně jejich nevraživosti kvůli stranám jsem si stihla prozkoumat a zcela mi nelezlo do hlavy, že se ujmul malé Sithské holčičky, která by měla být jeho nepřítel na život a na smrt. Ne, že bych si přála její smrt, to vůbec! Ach, zase blázním?

Berentain: „Když jsem ji poptal, tehdy na Taris, byla jen malé, bezbranné dítě. V tu chvíli jsem opravdu nevěděl, co s ní. Byla Sith, ale zároveň ji nemohlo být víc, než deset. Viděl jsem v ní potenciál stát se Jediem, pokud by měla dost silnou vůli, aby odolala temnotě."„Do nedávna jsem stále přemýšlel, jestli je jenom trochu magor, nebo propadá temné straně... Došel jsem názoru, že je mladá a nerozumná." Syntharie se na svého mistra dívá jak na večeři. „Vím tedy určitě jednu věc, pokud se ji někdy budou Sithi pokoušet získat zpět, nepůjde jim to.. tedy pokud jí neuspořádají hostinu o tisíci chodech, ale i pak by byla tvrdohlavá a nepřidala se k nim."

Syntharii kručí v břiše, „Nemáš něco k jídlu?" ptá se

„Přiznám rovnou, že občas jsem litoval toho, že jsem ji vzal s sebou, ale jsem si jist, že z ní vyroste příkladný Jedi."

9. Otázka – Na Syntharii a Berentaina

„Konečně tu máme poslední otázku, kterou budeme finišovat v tomhle krátkém rozhovoru." Nu, připadala jsem si spíše jako psycholog než-li reportérka těchto rozhovorů, ale zkusit se má vše, že? „Znáte se už nějakou dobu, prošli jste si mnohými zkušenostmi i věcmi, muselo vás to hodně ovlivnit a změnit, ne?" Zamrkala jsem zamyšleně. „Jak se po takové době berete? Stále jen jako Mistr a jeho padawanka nebo by se dalo použít i slovo ‚rodina'?"  

Berentain se nadechuje, aby začal, ale Syntharie mu skáče do řeči:Syntharie: „Tady stařík je jako můj otec. Občas je sice na zabití, ale kdo není? Upřímně.. Jsem ráda, že jsem ho potkala a že se stal mým mistrem. Dokonce i mistrně Satele je pro mě jako matka.. no.. trochu. Ne že bych... radši už budu mlčet."

Berentain: „Ehm," vytýkavě hází očkem po Syntharii „Ze začátku jsem o ní měl pochyby, ale když se mnou vyrůstala, chodila se mnou za svými problémy, jako třeba s budovou Senátu a nabouraným speederem, začínala mi přirůstat k srdci. Bylo to sice proti Jedisjkému kódu, ale tehdá to nikomu nevadilo. Takže ano, je pro mě jako rodina.."

Syntharie: „To je tak milý, staříku!"

Berentaian: „Syntharie.."

Syntharie: „Co je? Je to pravda!" koukne po novinářce a zeptá se: „Je to všechno? Ještě nějaká otázka, která pálí tvou mysl?.. jestli ne.. já jednu mám. Kde je nejbližší restaurace?"

Alkiera: „Ach, nemyslím si, tohle byla poslední. Mockrát vám děkuji, že jste dorazili až sem a doufám, že budete mít příjemnou cestu domů... Eh? Restaurace?" jemně jsem se zamračila, jak jsem se snažila vzpomenout si na nějakou blízkou. „Máme tu hospodu, která je dole u nádraží..."

Po sto padesáti letech přicházím s dalším rozhovorem a tentokrát i s mým dalším oblíbeným autorem, představuji vám @JedleOdVedle

Bohužel se mu moc a moc omlouvám, že mi to trvalo takovou dlouhou dobu, kterou mi snad promine. Tenhle příběh se řadí do té kvalitní tvorby z Wattpadu z prostředí Old republic. Takže pokud hledáte příběh se Star Wars tématikou, běžte si počíst, protože se rozhodně i zasmějete nad občasnými kecami mladé Sithské jedijky.

Ještě jednou tedy Jedličce děkuji, že vyplnil otázky (ano, na dočtení nových kapitol se vrhnu co nejdříve, slibuji!) a ... uvidíme se při příštím rozhovoru!

Praise the Alkiera... & Jedlička!