Alkiera: „Vítám vás u druhého rozhovoru s postavami a dnes tu se mnou ve studiu sedí Alexa Reina Hunter a Taris de Arcum" Kývla jsem oběma na pozdrav a lépe se usadila ve svém křesílku i s bločkem s otázkami „Jmenuji se Alkiera a jsem ráda, že jste tak dalekou cestu přežili ve zdraví a mohly jste se tu dnes ukázat, těší mě."

Reina: Moc ráda jsem přišla, i když je to zajímavý ... no svět. Zavrtěla se na svém místě a mrskla svým delším ocasem ze strany na stranu, než se konečně usadila i s přehozenou nožkou přes nohu I mě velice těší a děkuji za pozvání.

Taris: Rozhlížela se zvědavě okolo, než svůj pohled zabodla do redaktorky Uhm, těší mě... A děkuju, opravdu cesta byla trochu divná a .. já bych i tak stejně zalezla někam do postele a spala. Přiznala a mnula se v zádu za krkem, než se narovnala.

1. Otázka - (Na Reinu)

Alkiera: Kývla jsem na pochopení „Rozumím vám, nuže nač otálet, raději se pusťme do první otázky a ta je na vás, slečno Reino." Zaměřila jsem se na černou vlčku na dvou nohách „Když jste utekla z domova po tom dni, co vaší vesnici napadli... Jak a kde jste žila? Popřípadě měla jste nějakou jinou společnost než svou klisnu?" Nechtěla jsem být vlezlá, jen mě to celkem zajímalo

Reina: Povzdychla si No, čekala jsem, že tuhle otázku vytáhnete a prosím, raději mi tykejte. Je to lepší.. Odmlčela se. Víte, po tom dni jsem ... jak to jen říci, byla dá se říci mimo své tělo. Bloudila jsem lesem, ničeho si nevšímala a mohu přiznat, že kdyby se proti mně postavil i malej hlemýžď, který by mě vyzval na zápas, tak by nejspíše vyhrál... Žila jsem poblíž řeky Tinlor, což byla u nás v místě, kde jsem žila, největší řeka, kde jsem zdokonalovala své schopnosti lovu a boje, nic jiného mi taky nezbývalo. Suše se uchechtla No, pravda... nežila jsem tam sama, ale s elfskou rodinou, která se mě, dalo by se říci, že ujala a tak jsem vyrůstala s jejich dětmi.

Alkiera: „Proč jsi tam tedy nezůstala? Nelíbilo se ti tam?"

Reina: Zavrtěla hlavou ze strany na stranu O to nešlo, víte, odešla jsem dobrovolně. Byla jsem malá a pořád jsem měla v hlavě tu svou pomstu, která mě neopustila, ale cožpak v tak širém světě mohu najít tlupu banditů, hm?! Rozhodila rukama, které zase položila na stehna

Alkiera: „Co bys vlastně udělala, kdybys ty bandity našla teď?"

Reina: Těžko říct, asi bych se je snažila zabít. Nevím. Co byste dělala vy na mém místě, kdyby jste potkala lidi, co zabili vaše kamarády, vaši rodinu ... Zníčili váš domov? Opravdu netuším, vážně bych se o něco pokusila, no.

Alkiera: Kývla jsem posmutněle hlavou

2. Otázka - (Na Taris)

Alkiera: Chápavě jsem přikývla „Rozumím, nuže raději přistoupím k další otázce... Taris? Mohu se zeptat jak jste se vy dostala do Silthrimu?" Podívala jsem se na bílou ovčačku, co tu seděla

Taris: Uchechtla se Hehe... To je... to je dost zajímavá otázka a sama bych to chtěla vědět. Pamatuju si jen to, že mě má matka vzala i se sourozenci do něčeho, kde jsme se všichni mačkali a pak se rozjela i s námi, bohužel se něco pokazilo a já z toho vypadla na zem. No, pak už to bylo jen cestování a marné hledání své rodiny, nakonec před prahem smrti jsem narazila na tohle místo a oni se mě tu nějak ujali, no. Povzdychla si

Alkiera: „Co se dělo u vás ve městě, že vás matka takhle rychle sbalila?" Usmála jsem se

Taris: Zamyslela se na nějakou dobu Umm, pokud si matně vzpomínám, tak vypukla válka, ale... omlouvám se, nechci o tom moc mluvit. Nepamatuji si to a je to prostě soukromé.

Alkiera: „Chápu a děkuji."

3. Otázka - (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Vlastně, jak jste se setkaly? Chápu, město asi není moc velké... Osvětleme mi tuhle příhodu." Pousmála jsem se na ně mile a přehodila si nožku přes nožku.

Taris: Zasmála se

Reina: Vrhla na ní nenávistný pohled, ale pak se obrátila zpět k moderátorce Totiž ono to... Po pár dnech, co jsem ve městě byla, jsem se vyplížila ven a šla na trhy. Prostě mě to lákalo, totiž připomínaly mi trhy u nás doma a v tom rázu se to stalo...

Taris: Skočila jí do řeči Reina tím chce říct, že i já jsem se vyplížila z toho samého špitálu, kde byla i ona a vážně jsme o sobě nevěděly a i já se nenápadně vyplížila ven, aby prošmejdila město. A když jsem došla na trhy, tak jsem ani já ani ona nedávaly moc pozor na cestu a v tu ránu... Opět řeč nedokončila

Reina: Prostě jsme do sebe narazily. A dost tvrdě... kebule mě bolela ještě pár dnů potom! Chmpf. Pravda v první dobu jsem na ní byla dost naštvaná, ale ona tou svou pozitivní náladou mě ani nenechala na ní štěknout a už se to lísalo... Odfrkla si s pohledem zaraženým do své kamarádky

Taris: No dovol?! Lísalo? Jen jsem společenská a ráda se seznamuji... To není trestné a ani nebezpečné. Pokrčila rameny

Alkiera: Dost vyděšeně jsem na ně hleděla.

4. Otázka - (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Líbí se vám role vojáků? A nebo by jste chtěly stále dělat raději lupičství?" Zamrkala jsem s milým úsměvem, který jsem jí poslala

Reina: Pokrčila rameny Já ani nevím. Nechybí mi ten předchozí život, ale ani tohle mě nikdy nelákalo. Jenže je pravda, že při tomhle se dost vyřádím ... Takže jsem asi spokojena.

Taris: Odkašle si No... Ani nevím kde začít, ale tak nějak mě to prostě chytlo po tom čase stráveným na tom místě. Pak vám ani nepřijde jako divná myšlenka, že někoho budete muset zabít. Prostě to berete jako samozřejmost. Jistěže, každý není takový a někdo si to třeba neoblíbí, ale mě se ta myšlenka, že budu vojákem i celkem líbí, takže jen čekám, až se to vyvrbí.

5. Otázka - (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Když tady padlo to slovo zabíjení, tak se u toho trochu zdržíme. Mohu se zeptat, jak vy hledíte na to, že vážně někoho budete muset zabít? Vím, Taris říkala, že si na to slovo postupně zvyknete, ale i tak? Zabít někoho je... No, říká se, že to člověka dost změní. Nebojíte se, že se to na vás nějak podepíše?"

Reina: Pohlédla na Taris, aby tentokrát začala ona

Taris: Povzdychla si Přesně. Jak jsem řekla, časem se na to dá zvyknout, když vám to o tu palici stále flákají, ale mám z toho obavy. Jistě! Nejsem přeci psychouš...

Reina: Ne až tak velkej psychouš jsi chtěla říci, ne? Nevinně zamrkala

Taris: No dovol?! Odfrkla si uraženě Nejsem psychopat... Jen vášnivá vědátorka! Ale zpět k tomu, co jsem chtěla říci... a Pšt! Opovaž se mě vyrušit! Ignorovala Reinino protočení panenek .. Zkrátka se bojím jak na to budu reagovat. Budu mít noční můry? Netuším, fakt ne a jak bych mohla... Jen se zkrátka nechci změnit do někoho, jako je nás děsivej generál... Oklepala se.

Reina: Uchechtla se. Já o tom nikdy moc nepřemýšlela, ale není to přeci jen jedno? Je to něco jako kradení, ale s tím rozdílem, že u toho zabíjíte. Jenomže v armádě se to bere jinak. Když nebudu zabíjet, budu zabita a to bych světu nemohla udělat. Suše se zasmála Nikdy jsem nezabila, ale viděla jsem už i horší věci...

6. Otázka - (Na Reinu)

Alkiera: Zadívala jsem se do bločku s otázkami „Rei...."

Reina: Skočila jí do řečí, dřív než mohla říci další otázku Proč děláte tyhle rozhovory?

Alkiera: Zarazila jsem se nad otázkou, protože tohle bylo naprosto neplánované „No ... já .... Totiž ...." Zakoktala jsem se, ale hned zase nabrala vítr do plachet. „Už od malička jsem milovala psaní pohádek a pak to no ... se přesunulo na normální příběhy a tak jsem si nějak okrajově začala hledat školu s oborem, kde můžu psát, ale zároveň se vykecat a tak jsem tady. Ovšem, má učitelka ze základní školy z toho všeho byla vždy vedle, když četla slohové práce ode mě. Totiž asi se jí nestávalo každý den, že by v příběhu mohlo umřít hned několik osob co nejbrutálnějším způsobem.." Plaše jsem se usmála

Reina: Povytáhla obočí Um.... Každý nějaký byl... Jaký je tedy další otázka?

Alkiera: „Co zamýšlíš do budoucna?"

Reina: Přehodila si nožku přes nožku Těžko předvídat. Ono být v armádě má jistá pravidla jako třeba, že musím vysloužit několik let a nebo padnout za svého krále. Uchechtla se Ale... I kdybych neumřela, tak co? Byla jsem do armády přivedena kvůli krádežím a tak vážně těžko určit, zda mě z ní někdy pustí... Pokrčila rameny Ale co jinak bych chtěla, kdybych vážně mohla vyjít? Asi bych se odstěhovala ze Silthrimu. Našla bych si nějakou polovičku a založila rodinu... Pokrčila rameny

Taris: Bys mě jako opustila, jo?! A co kdybych si zahrála na tvou polovičku já?! Byla bych úžasný manžel... A hlavně sexy... Mumlala

Reina: Vyplázla na ní jazyk, ale jinak se tomu nevyjadřovala

7. Otázka - (Na Taris)

Alkiera: „Taris? A co ty a tvá budoucnost?"

Taris: Um... Já netuším. Nikdy jsem o své budoucnosti nepřemýšlela, takže vážně nevím. Asi se možná dám na vědeckou kariéru. Budu si hrát na alchymistku. Zasmála se krátce, ale příjemně

8. Otázka - (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Můžete mi a čtenářům nějak trochu přiblížit vše ohledně vaší rasy a vašeho světa? Prosíím..." Zamrkala jsem na holky, které vypadaly trochu nesvě.

Taris: Já asi raději začnu o tom, co jsme. Jakožto anthro jsme zvířata s lidskými geny. Naše DNA je zkřížené s tím lidským, ale i tak zvířecí vyhrává. Díky tomu máme zvířecí podobu a vlastně všechny kladné zvířecí i lidské věci jsme zdědili. Je pravda, že jsme více mrštnější než lidé, no... Můžeme mít jakýkoliv tvar, jakoukoliv podobu a celkově. Pokrčila rameny Jak víc to popsat, no? Je divné sebe popisovat jako nějaký subjekt na pozorování Odbyla si to Vlastně jsme se vyvinuli z normálních zvířat až do téhle nynější podoby. Po velmi dlouhé době...

Reina: Eee... Vážně z té otázky nebyla nijak nadšená Krááso, něco popisovat? A to jsem myslela, že už nikdy neuvidím zeměpis... Zaskuhrala Ale dobře. Žijeme v zemi podobnému tomu vašemu Egyptu, tedy Afriky... Akorát tam máme více džunglí a vody, ovšem na naší poušti toho moc není, no. Překvapivě. A jinak Silthrim? Město je vážně velké, ale převážně v něm žijí obchodníci a chudší lidé. Vlastně je to rozdělené na dvě části, bohatou a tu chudou. Za hradem je pak naše milované náměstíčko, kde cvičíme my. Pousmála se Silthrim je takové ponuřejší město, dá se říci. Větší, kamenný město, no. Složila se více do křesílka A náš svět celkově? Nemůžu říct, sama nevím jak moc je velký, ale asi hodně.

Alkiera: „Ach, docela se mi váš svět líbí. Jen co je pravda.."

9. Otázka (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Většina lidí, nevím jak u vás, má nějaké své motto, či pořekadlo podle kterého se řídí, máte nějaké, či se tímhle vůbec neobtěžujete?" Uvelebila se více ve svém křesílku

Reina: Povytáhla obočí překvapena, nad tou otázkou. Já .. nevím? Možná. Neřídím se tím tak úplně, ale jedno motto mám. Život je hra, jen ho musíš umět hrát. Je to prostě pravda. Vše, co se ti stane, tak si za to můžeš sama, občas. Ale vždy si svůj život řídíš. Zazubila se

Taris: Já. To. No... Po pravdě nemám nic.Možná se řídím jenom tímhle - Přátele měj u sebe, ale nepřátele ještě blíž.

Reina: Tím chceš říct přesně co? Zajímala se

Taris: Mávla rukou směrem k Reině Neboj se. Nic. Urazit tě nechci, ti jsi má kamarádka... Nejlepší.

Reina: Spokojeně se zaculila

Taris: Možná.

Reina: Vyvalila na ní oči, ale nic neřekla. Raději.

10. Otázka - (Na Reinu a Taris)

Alkiera: „Poslední otázka při našem shledání. Máte nějaké speciální vlastnosti, které máte jenom vy? Něco sepciálního.."

Taris: Umím dokonale ovládat luk a šíp a taky jsem trochu magor, ale to je asi jen vlastnost k naštvání ostatních... To poslední jen tak zamumlala. Dotčeně, že to nikoho nezajímá.

Alkiera: „Luk a šíp? Můžeš nám to trochu popsat?"

Taris: No, prostě mě zatím nikdo ještě nepředčil v tréninku s lukem. Ani tady Reina... Uchechtla se

Reina: Mávla líně rukou Ona je dobrá v tomhle a já zase vynikám v boji na blízko. Hlavně při souboji s dvoumi meči. Jde mi to mnohem lépe, když držím v každé ruce ocel, než jen v jedné. Ale nemyslím tím, takové ty ohromné dvouručáky, ten musím mít jenom jeden. Myslím takový ty lehké, podobné prodlouženější mačetě, nebo té vaší kataně! Přesně takové meče myslím se kterými trénuji. Prostě jsem si je vyžebrala a tak s nimi teď jsem. S nimi nemám v boji konkurenci.... Ignorovala propalující pohled od Taris

Alkiera: ,,Uhm, rozumím vám. A něco, krom zbraní?"

Rei a Tar: Obě na mě hleděly jako bych je právě urazila

Taris: Dobře, přiznávám se. Už od malička jsem byla taková kutil, přesněji dokážu namíchat různé věci, které se můžou použít různě. Jsem prostě taková vědkyně.

Reina: Eto. Já sama nevím. Možná jen to, že se dokáže dost nepozorovaně dostat kamkoliv. Pokrčila rameny Možná bych o sobě něco vymyslela, ale to si nechám pro sebe.

Nuže, další Rozhovor za námi a já mám na vás prosbičku, pište mi kam chcete, ale jen se chci zeptat koho chcete vidět v dalším díle? Buď seženu někoho a nebo dodělám načnutý Rozhovor s mými dalšími postavami z jiného příběhu. Tak či onak tu nechcu spamovat mými příběhy tolik a tak mi klidně napište jakou postavu tu chcete. Klidně to může být i Vaše. Já si Váš příběh přečtu, vymyslím otázky, které sepíšu a vy na ně můžete odpověď. Tedy rozhodně vás do ničeho netlačím, takže když se vám otázka nebude líbit, tak jí pozměním a nebo na ní postava nemusí vůbec odpovídat. Pac a pusu, Alkí

Tímto chci ještě připomenout tenhle příběh. Příběh je můj a odehrává se na motiv hry, kterou jsem hrála s kamarádkou, ovšem není to úplně stejné a hodně je toho změněno. Jméno jak název napovídá je - Reina - a točí se to okolo stejně jmenované vlčky. U otázek a jejich odpovědí jsem se docela dost zamyslela a tak můj mozek asi brzo vypoví službu, stejně tak mé srdce, protože při každém vymýšlení otázky mě tu sledovalo mé hádě. Tedy hadice, ale to je jen detail. Opravdu má děsivé výrazy a to nechcete vidět! :P

Těším se na spolupráci i s jinými a zase u další části.

P.S. Miluji vás.... Tak snad vás radostí nespapám, mám totiž hlad ... Jde si pro jídlo

A ještě vám sem prcnu odkaz na písničku, která mi při psaní Rozhovoru dost pomáhala...

Nejoblíbenější část 

   If I told you what I was,Would you turn your back on me?And if I seem dangerous,Would you be scared?I get the feeling just because,Everything I touch isn't dark enoughIf this problem lies in me