Alkiera: „Vítám vás znova ve studiu i s novým objevem" Usmála jsem se mileji „Tentokrát zde mám rozhovor s někým neobvyklým" Porozhlédla jsem se po dvou návštěvníků „Chci vám představit..." Nedokončila jsem větu, po tom, co mi do toho jeden z návštěvníku skočil

Loki: Jsem Loki z Asgardu Povýšeně se ušklíbl i s tím svým ledovým pohledem

Erínye: Zachichotá se

Loki: Zamračí se na svou společnost, ale mlčí

Alkiera: Vyvoraně jsem na ně zírala a chvíli mi nedocházelo o co tu jde „Ah, tedy dobře ... A Bohyni, známou jako Erínye,"

Erínye: Pokýve hlavou na pozdrav Děkuji

1. Otázka - (Na Erínyi)

Alkiera: „Začneme s první otázkou. Erínye, proč si tak necháváte říkat? Nelíbí se vám Vaše jméno?" Narovnala jsem se v zádech a své zelené oči zabodla do Bohyně

Erínye: Své jméno mám ráda, ale ... Víte, nejsem sama a mám dvě sestry a my všechny jsme Erínye. Lítice. U Tartaru, nazývají si nás, jak chtějí a mé opravdové jméno ani neznají, takže to nechávám být a nazývám se Erínyí. Lidé i bohové pak přemýšlí, kdo z nich jsem. Pokud mě neznají, no.Na tváři se jí objeví dost nebezpečný výraz, ale pousměje se Kdo jsem? Megaira? Bohyně závisti... Nebo Tísifone, mstitelka vražd a nebo nejstarší ze sester Alléktó? Pokrčila rameny Nepovím, ale mé sestry jsou vážně to nejotravnější stvoření na světě To zamumlá zmučeně, utahaně a děsně zle

Alkiera: „Ovšem, moc děkuji za spolupráci, budu přemýšlet nad tím, kdo jste. Mohu?"

Erínye: Pokrčí rameny „Jistě."

2. Otázka - (Na Erínyi a Lokiho)

Alkiera: „Raději přistoupíme k další otázce. Jak spolu můžete vycházet?" Mile jsem se na ně usmála, trochu rozpačitě z toho, že tu mám Bohy

Erínye: Umm, ale já s ním nevycházím Zavrtí nesouhlasně hlavou

Loki: Prosím tě. Já vím, že mě miluješ. Jako všichni Ušklíbne se

Erínye: Vážně? A máš důkaz? S ironickým úsměvem na něj začne hledět

Loki: Jsem Loki. Nepotřebuju důkaz, zlatíčko. S nezájmem se otočí na novinářku

Erínye: Propíchne ho pohledem a opravdu začne doufat, ať se z něj stane špíz

Alkiera: Pozorovala jsem je dost vyděšeně. Jako když sledujete umírat svou milovanou postavu ve filmu a nemůžete tomu uvěřit

3. Otázka - (Na Lokiho)

Alkiera: „Mohu Vás vyrušit? Děkuji ... další otázka tedy. Loki, už jste si zvykl na Pantheon a ten ruch okolo?" Zamrkala jsem na Boha, který tu seděl na pravé straně se svým děsivým pohledem

Loki: Zírá na novinářku trochu divně Mm, trochu. Jenom mě štvou všude ti podřadní bozi všude okolo

Erínye: Ehm, ehm ... Odkašle si s podobně zabodnutým pohledem jako minule na Lokiho

Loki: Nevšímá si jí a i nadále si ponechává ten svůj povýšený výraz

4. Otázka - (Na Erínyi a Lokiho)

Alkiera: „Trochu mimo naše otázky, ale musím se zeptat ... Proč spolu mluvíte, když víte, že se nenávidíte?" Nedocházelo mi to

Erínye: Kdo říkal, že s ním mluvím? Prostě s ním musím spolupracovat ... Je to těžké. Velmi těžké. Povzdychne si

Loki: Mluví ta, která mi na obličej nakreslila kočičí fousy s kočičím čumákem! S těmi lidskými výrobky... Zavrčel si

Alkiera: Ignorovala jsem narážku na svou lidskou stránku a porozhlédla se docela trapně okolo

Loki: Je to divné, se jen tak ze dne na den sbalit a teleportovat se na nějaké místo, které se mi nelíbí. Pokrčil lhostejně rameny A ještě tam žít s tímhle... Poukázal na Erínyi

Erínye: Pootevřela šokovně pusu dokořán, že chvíli připomínala ty lidské smajlíky na facebooku.. přesněji tohohle - :O - No, to fakt děkuju! Náhodou se mi ty fousky povedly!! Byly nádherné .... Než sis je smyl Znělo to tak frustrovaně

Loki: Nemyslím si.

Erínye: A umíš vůbec myslet? Otočí se na něj, až jí zajiskří očíčka zlobením

Loki: S jistým opovržením něco zavrčí ve svém starém jazyce a dál jí ignoruje

5. Otázka - (Na Lokiho)

Alkiera: „Prosila bych vás, aby jste se zase nehádali, ale mám otázku na Lokiho. Proč vy nemáte rád ostatní bohy? Máte k tomu nějaký důvod?"

Loki: Kdo říká, že je nemám rád? Prostě nejsou na tak vysoké úrovni jako já. Nevidím tedy důvod s nimi navazovat nějaký vztah... Promluví klidným, ale děsivě chladným tónem

Erínye: Jo, pravda .... Protože všichni jsou nad tvou úrovní a inteligentnější než ty. Jo, taky bych s nikým nemluvila po takové kruté pravdě.. S hraným soucitem se na něj pousměje

Loki: Mlč. Až se s tebou bude chtít bavit, tak mluv. Tahle otázka patřila mně, ne?

Erínye: Já vím, že můj hlas tě uklidňuje, tak tiško... Zaculí se jako malá

Loki: Běž si raději povídat s holuby a neotravuj..

6. Otázka - (Na Erínyi)

Alkiera: „Jaký je život v Podsvětí? Vážně je Hádes tak hrozný, jak si občas ztěžujete?" Zkusila jsem nadhodit profesionální úsměv, ale oba jsou tak trochu víc děsiví a mohou mě rozmáčknout jako červíčka. A já nerada hraji červíčka

Erínye: Zamyslí se Život je tam fajn, dělám si své věci s dušemi mrtvých, občas něco podniknu na Zemi a někdy zase jdu ztížit život Polobohům, aby nevyšli z nějakého cviku. Jistě a pak je tu Hádes. On ... no, každý na něj má své názory a mě nevadí tolik jak je možná vidět, už jsem si na něj zvykla. Ale umí být pěkně protivný a otravný... Povzdychne si

Hádes: Páni... Pěkně jsi to řekla

Erínye: Cukne úlekem stejně jako novinářka Háde? Co ty tu?

Hádes: Nic, nic... Jen tak koukám, poslouchám. Nemůžu? O.o

Erínye: Mlčí Nevím... Děsíte mě.

Hádes: Já vím a proto jsem se ozval, no nic. Mám moc práce.. Nazdárek v Podsvětí. Zmizí

Erínye: Vidíte?! O tomhle mluvím! Jen tak se prostě zjeví ... Je to jako bydlet s čivavou...

Alkiera: Naprázdno jsem začala otevírat pusu, jako nějaký kapřík Do-dobře.. Rozumím. Děkuji.. Tohle bylo velmi divné... Raději jsem se pošoupla k další otázce

7. Otázka - (Na Lokiho)

Alkiera: „Loki, co Vaše vztahy s rodinou? Pořád je to tak nějak stejné jako při tom útoku na New York?"

Loki: Vy, lidé si to stále pamatujete?

Alkiera: My, lidé nejsme zlaté rybičky, abychom to zapomněli...

Loki: Povytáhne obočí, které stejně tak rychle nechá zapadnout zase zpět Nevím. Já se své „rodiny" straním. Pořád jsem jim nic z toho neodpustil a vlastně to není tvá starost.. Zmlkne

Alkiera: Jistě, chápu... Navlhčela jsem si rty a popojela dál

8. Otázka - (Na Erínyii a Lokiho)

Alkiera: „Nuže, krásně nám to utíká a za chvíli tu bude konec Rozhovoru, ale ještě nás čekají dvě otázky, takže když vás tu takto mám. Můžete nám o sobě ještě něco prozradit? Něco neobvyklého?" Zamrkala jsem hustými řasy a prohlížela si je

Erínye: Omluvte ho, neumí se chovat... A co že to? Něco neobvyklého? No, jsem harpyje

Alkiera: Hyrpyje?

Erínye: Ano. Napůl pták a napůl žena. Ovšem, takto to vidí lidé. Doopravdy vypadám líp a hezčeji, tedy pravda, jen mi vadí ta barva vlasů. Teď je mám hnědé a při proměně zase bílé Pokrčila rameny Asi to je díky tomu stáří...

Loki: Já jsem Mrazivý obr, ale tak to každý určitě ví.

Alkiera: Jistě... jistě. Děkuji...

9. Otázka - (Na Lokiho)

Alkiera: „Loki? Jak je to s vašemi dětmi?"

Loki: Cukne sebou Tohle téma... No, měl jsem tři děti s obryní Angrbodou, obrovského vlka Fenrira. Mořského hada Jörmunganda a ženu Hel, která vládne v severském podsvětí. Pak je tu jeden omyl při jedné věci, kdy jsem měl jistou potyčku s hřebcem Svadifarilem. Musel jsem ho odlákat a tak jsem se přeměnil na klisnu, tak se narodil Ódinův osminohý kůň Sleipnir. A pak mám dvě děti se Sigyn. Dva syny, Narfiho a Váliho... Zamračí se Fenrir a Jörmungand už nežijí..

Erínye: Civí na něj a zadržuje smích .... Klisna... ty a hřebec..... Odvrátí se s prsty na puse a přemýšlí o všem různým, jenom ne o tomhle

Alkiera: Bože můj...

Loki a Erínye: Raději prosím jmény....

Erínye: Vždycky řeknete „Bože můj" a určitý Bohové pak neví koho myslíte.. je to matoucí..

Alkiera: Děkuji za informaci...

10. Otázka - (Na Lokiho a Erínyi)

Alkiera: „Ták, máme tu poslední otázku a tímhle chci takové moc poděkovat, že jste přijali mou žádost a dostavili se sem. Nebudu tedy dále zdržovat a přesuneme se dál..." Poposedne se ve svém křesílku „Můžete nám něco říci o tom nebezpečí o kterém je zmíněno v příběhu?"

Loki: Tohle by neměl slyšet smrtelník.

Erínye: Klídek Lokouši, tak či tak to bude jedno, když tu hrozbu neodvrátíme. Bude mrtvá a všichni co to budou číst taky... Klidně se zasměje

Loki: Hmm, pravda.

Erínye: Mohu začít? Prosím, prosím!!! Začne mluvit jako nějaká školačka v lavici, která ví příklad

Loki: Pro mě za mě Zavrčí

Erínye: Dobře, totiž ve vesmíru vznikl jakýsi nový tvor s ohromnou silou a chce zníčit a znovu zrodit nový život... Pravda, ten týpek se mi líbí, má stejné myšlenky jako já...

Loki: Takovéhle myšlenky má každý. Nikomu by Země nechyběla... Vlastně po pravdě by se Bohové do toho nijak nemotali, kdyby tím nechtěl zníčit ani nás. Chce nás vyhubit z povrchu božského. Takže jsme se museli spojit a tak trochu vymyslet plán jak ho ...

Erínye: Zpacifikovat.... Neumíš vyprávět a bereš mi to! Pche... Založí si ruce na hrudi

Loki: Protože ode mě to zní líp...

Alkiera: „Moc děkuji.." Skočila jsem jim do řeči „Chci se s vámi tedy rozloučit a mockrát děkuji. Snad příště se opět potkáme, někdy. Na shledanou" Šla jsem vyprovodit bohy, kteří se po cestě pryč různě dohadovali, než zmizeli „Pff... to byla fuška...."

Moc vám opět děkuji, tenhle projekt má už přes sto shlédnutí, což mě činí naprosto šťastnou a pomáhá mi to k zlepšení nálady při mém pocení z nemoci, kterou prodělávám... *Upije čajíčka* Tím tedy skládám hold před komkoliv, kdo tohle čte. Příběhy, které tu mám, nejsou jen kvůli mému potěšení, ale hlavně mi záleží na vás. Jakožto čtenářům, kterým se snažím být co nejotevřenější, i když se to tak nezdá. Proto se vážně tedy nebojte s čímkoliv přijít a já (pokud budu mít čas) se určitě pokusím poradit. Takže, jak říkám ... Pojďte ke mně kuřátka.... Eee... Ne, dobrý. Nebojte se zlatíčka. Já nekoušu, když si o to neřeknete.... Sakra! Tak teď už se serious facem. Mohla bych vám děkovat i nadále, ale to by asi nikoho nebavilo číst a tak jenom ... Lidi, jen tak dál. Miluju vás... pac a pusu... Alkouš..

Příběh je z mého hrnku a najdete ho tedy na mé stránce pod názvem - Pantheon - nebudu sem vypisovat o čem to je. Zkrátka, ono už tak nějak to z Rozhovoru určitě vyplulo a všechny jiné detaily se v příběhu taky tak nějak najdou. Snad.

Tím opět připomínám spolupráci s Vámi, ale jelikož mám teď vyhlédnutou osůbku, které čtu příběh, tak budu asi dočasně mimo, ale i tak se nebojte ozvat a můžeme se domluvit. Jsme přeci lidi... Tedy já jo, nevím jak vy. O.o

Takže se už konečně loučím a zase v jiném času, v jiném prostoru a s jinými lidmi, čauves.