Em je další z řad ne-náctiletých uživatelů, která se rozhodla vypovídat. Opět se jedná o trochu delší rozhovor a já věřím, že se (nejen) o ní dozvíte mnoho zajímavého.

Twitter: psyche_nautes

1. Začneme. Kolik ti je let a co bys o sobě řekla?

Jmenuju se Em, je mi třicet let. Pracuju v IT odvětví už řádku let, mám sestru, miluju zvířata, sport, hudbu. Mezi mé největší zájmy patří turistika a příroda, psychologie, poslední dobou si dost ujíždím na pochopení toho, jak funguje lidský mozek, a celkově mě baví sebevzdělávání v jakékoliv oblasti.

2. Abychom si mohli utvořit lepší obrázek o následujícím rozhovoru, zeptám se tě na toto: Jakou drogu jsi měla naposledy? Jak je to dlouho?

Naposledy (bohužel) pervitin, asi hodinu zpátky.

3. Nyní se podíváme trochu do minulosti. Jakou drogu jsi zkusila jako první a kolik ti tehdy bylo?

Hmm, zalovím v paměti... Ne, tak jako první drogu když nebudu počítat alkohol a cigarety někdy ve čtrnácti, jsem vyzkoušela marihuanu. Bylo mi asi patnáct, bylo to na rockovém koncertě s tehdejšími přáteli, byla jsem hrozně moc, nevěděla jsem absolutně která bije, mám na to takové zmatené vzpomínky. Ale asi se mi to líbilo, protože jsem pak začala trávu aktivně shánět.

4. Vzpomínáš si, jaké drogy jsi vyzkoušela následovně?

Pamatuji, celkem přesně. Asi půl roku po mé první zkušenosti s trávou jsem hned vyzkoušela perník. Ten se pro mě stal tzv. Drogou první volby. Potom to byla extáze, houbičky, LSD, MDMA, toluen (bože, ta puberta), kokain, poppers, oxykodon, speed. Zapomněla jsem zmínit, že před trávou to ještě byly nejrůznější prášky, které jsem kradla babičce a kamarádům z lékárničky (antidepresiva, sedativa, prášky na spaní).

5. Jak nebo přes koho ses k těmto drogám dostala?

Tu trávu na tom koncertě tehdá mi někdo jednoduše podal. Nicméně poté jsem ji začala sama shánět a zanedlouho se stalo, že jsem šla za jedním kamarádem a zeptala se ho, jestli by mi nemohl nějakou sehnat a on odpověděl, že o trávě neví, ale kdybych chtěla perník, tak že by to šlo. A já, jelikož jsem už nějakou dobu byla fascinována příběhy o drogách a hlavně perník mě strašně zajímal, jsem bez váhání odpověděla, že dobře.

6. A teď naopak. Přivedla jsi někoho k drogám ty?

Měla jsem tehdy dlouholetou kamarádku, se kterou jsme začínaly experimentovat spolu. Ta ale víceméně skončila u trávy, perník si se mnou dala třikrát, pak ji vyděsilo, jaké po něm měla stavy a tak se na to vykašlala. Díkybohu. Na druhou stranu jsem bohužel nevědomky přivedla k perníku svou nejlepší kamarádku a spřízněnou duši, která si mě fikaně vyhlídla na internetu když mi bylo sedmnáct a jí tehdy čerstvě šestnáct, nějakou dobu jsme si psaly (já už v té době "jela"), pak se sešly, ona mi řekla, že dřív taky párkrát měla, slovo dalo slovo a vyřešily jsme si její tehdy první perník.

Bohužel se potom dost ošklivě rozjela, mnohem víc než já a já za to cítila dlouhé roky vinu. Nicméně s věkem a zkušenostmi jsem pochopila, že kdybych to nebyla (navíc ještě nevědomky) já kdo si s ní dal, byl by to někdo jiný. A ve finále vzhledem k lidem, kteří se okolo perníku motají, by to mohl být někdo, s kým by to dopadlo bůhví jak... Ale nebudu lhát, dodnes ve mně něco bodne když přijde na téma Ona a perník. Jinak jsem vědomě nikdy nikoho k tvrdým drogám nepřivedla, přijde mi to prostě špatné, ale MDMA nebo LSD jsem pár lidem poprvé představila.

7. Byla jsi někdy nucena k tomu, aby sis dala nějakou drogu?

Nucena asi vyloženě ne, ale takové to přemlouvání tam určitě párkrát bylo. Hlavně když šlo o psychedelika, ale tam to ti lidi mysleli v dobrém. Jelikož mám smíšenou poruchu osobnosti (hraniční a paranoidní) tak to vnímali jako možnost mi pomoct, když jsem na tom byla nejhůř a tradiční léčba selhávala ve všech směrech. Nakonec jsem na jejich radu dala a dodnes jsem jim za to vděčná.

8. Jaký podraz týkající se drog považuješ ze strany svých známých či přátel za největší?

Těch podrazů tam asi bylo víc. Jak z mé strany (krádeže v pubertě - bohužel peníze rodičům, babičce, prodej knih, zlata, nerada na to vzpomínám a stydím se za to), tak ze strany „kamarádů", kteří mě potom v pozdějším věku, kdy jsem začala vydělávat poměrně slušné peníze, začali využívat vesměs na jízdy, jelikož jsem nikdy neměla problém se o drogy rozdělit a nic za to nechtít.

V subkultuře (můžeme-li to tak nazvat) perníku jsou k vidění různé nechutnosti, holky spí s frajerama za fet naprosto běžně, frajeři čórujou po obchodech na zakázky, "kámoši" se navzájem podělávaj o fet... ale tomuhle se snažím už fakt vyhnout, nemám žaludek na to koukat. A tak jsem raději sama.

9. Když už jsme u toho, jak dlouho už bereš? Myslíš, že ses za tu dobu nějak změnila?

Hmm, co se týče perníku tak je to aktivně zhruba čtyři roky. Brala jsem od šestnácti a nějak kolem devatenácti jsem přestala, pak jsem měla pět let pauzu, kdy jsem ani nehulila, ale za to jsem se dost rozpila. Potom jsem měla jeden relaps, následně jsem byla zase téměř pět let čistá, ale tam už jsem začala zase občas kouřit trávu (ale ne moc, protože jsem po ní hnusně paranoidní) a laškovat s extázema, MDMA, kokainem.

Pak přišlo LSD, houbičky, to jediné pokládám za skutečný přínos, jelikož mi tyto dvě látky velmi změnily pohled na svět, společnost, stala jsem se víc empatickou a dokážu nyní mnohem lépe pochopit motivy činů lidí, což mi předtím - jakožto paranoidnímu hraničáři - dělalo obrovské potíže. A bohužel, po téměř deseti letech jsem podcenila svou slabost pro perník - já si totiž myslela, že to byla „jen" puberta, když jsem dokázala tak jednoduše ze dne na den přestat a že jsem vlastně závislá nikdy nebyla.

A to se se mnou vleče doteď a ačkoliv to až na velmi omezený okruh těch nejbližších lidí nikdo neví, je to docela průšvih. Tady musím říct, že narozdíl od psychedelik, mi perník nic dobrého do života nepřináší. Naopak mi bere... přátele, své zájmy které jsem vyjmenovala na začátku, naspořené peníze a hlavně každým dnem naději, že to skončí jinak než obrovským průserem.

pokračování v následující části