Slunce pomalu mizelo za obzorem a já se unaveně opřel o židli a křečovitě se protáhl. Dneska jsem byl ve škole nějak moc dlouho. To mi ty úkoly zabraly tolik času? Ale nevadí, aspoň se doma budu moct věnovat tréninku a snění o něm...

Jsem otaku a ještě ke všemu gay. Nemyslím si, že je to poměrně překvapivá kombinace, ale ve svém okolí to nesmím moc dávat najevo, protože to pak se mnou nejlíp nedopadne. No, i když šikanu bych dokázal snést, dokonce bych se dokázal postavit těm ničemům, kteří by mi chtěli nakopat prdel, ale stejně by se to značně odrazilo na mé pověsti.

Všichni mě znali jako Erena Jaegera, kapitána fotbalového družstva, který byl ochotný přijít prakticky komukoli na pomoc. Ve škole jsem měl hodně přátel, ale nejvíc jsem se přátelil s Arminem a Mikasou, kteří byli zároveň jediní, kdo věděl o mé orientaci a lásce k mangám a anime. Byl jsem ke všemu rád, že to brali naprosto v pohodě a já mezi nimi mohl být sám sebou. Nemusel jsem se přetvařovat, na někoho si hrát. Vždycky tu pro mě byli.

Procházel jsem se jednou rušnou ulicí Tokya, kde nehledě na to, že se stmívalo, bylo stále hodně lidí, ale v tu chvíli jsem si jich moc nevšímal. Byl jsem nějak zabraný do přemýšlení, kdy asi vyjde pokračování mé oblíbené mangy, kde byl hrdina lidstva a zároveň ideál mých mokrých snů – Levi heichou. Na internetových stránkách stále nic nehlásili. Byl jsem netrpělivý, ale musel jsem to skrývat a ze zvyku se mi to dařilo.

„Hej, slyšela jsi?! Dneska o Levim vydali novou doujinshi!"

Prudce jsem se zastavil u vitríny, abych mohl dvě studentky v uniformě severní školy pár kroků ode mě odposlouchat.

„Cože? Fakt?! Tu musím nutně mít!" pronesla rozzářeně a radostně druhá dívka a poskočila na místě.

„Klidně ti jí půjčím, už jsem si ji stihla ve vlaku přečíst."

Koutkem oka jsem si prohlédl malou knihu, kterou dívka podávala své kamarádce. Nepostřehl jsem jméno mangaky, ale obal jsem si zapamatoval.

„Ten obal! Tuhle mangaku miluju! Tos sehnala v tom velkém obchodním domu na konci ulice, že?" zeptala se druhá dívka té první a ona přikývla. Teď jsem měl jasno, že se ještě zastavím v knihkupectví.

Měl jsem neuvěřitelné štěstí. Na poličce už zbyly jen tři poslední mangy, takže jsem rychle jednu popadl a málem jsem zakňučel radostí. Nejen že to byla yaoi dj, ale ještě k tomu byla od mé nejoblíbenější mangaky! Bože, dneska je jeden z těch nejlepších dnů v mém životě!

Nemeškal jsem a zamířil ke kase, kde jsem si bez rozpaků knihu koupil a s potěšeným výrazem ve tváři vyšel z knihkupectví.

V tu chvíli se mi na chvíli zdálo, že jsem postřehl jednu známou postavu mizející v davu. Postavu, která mi tak připomínala jeho.

Nejspíš jsem ale byl nějak moc unavený a už jsem si myslel, že Levi existuje (i když by to bylo naprosto Boží), ovšem on byl bohužel jen 2D nakreslená a vymyšlená postava. Ještě chvíli jsem tam stál a díval se na místo, kde ta známá postava zmizela. Pak jsem ale zamířil ulicí dolů, abych se co nejrychleji dostal domů a mohl si mangu přečíst.

Bydlel jsem sám, jelikož moje máma umřela před několika lety a můj otec pracoval za hranicí a posílal mi pravidelně peníze. Nevěděl o mé zálibě a už vůbec ne o orientaci. Bál jsem se, co by řekl, kdyby se to dozvěděl. Dneska to ale byl jeden z mála dnů, kdy jsem byl doma sám. Obyčejně tu se mnou byli Armin a Mikasa a klidně u mě mohli být měsíc v kuse a já byl jedině rád, protože jsem se necítil sám, zatím co takhle mi ticho tlačilo na ušní bubínky a já si myslel, že mi každou minutu kvůli tomu prasknou.

Rychle jsem školní tašku hodil do rohu svého pokoje, převlékl se a šel se proběhnout podél řeky. Doma jsem si pak ještě zaboxoval a chvíli jsem posiloval. Musel jsem být vděčný heichou (tedy Levimu) za to, že jsem se se sebou rozhodl něco dělat. Doufal jsem, že pokud ho jednou potkám (pevně jsem v to věřil), chtěl jsem být pro něj dokonalým vyobrazením síly, aby jsme si byli rovni, jinak by se na mě ani nepodíval.

Po poctivém cvičení jsem se najedl z toho, co jsem našel v ledničce a pak si konečně lehl do postele, abych mohl natěšený otevřít první stránku mangy, kterou jsem si dneska koupil.

Netrvalo ani hodinu, když jsem měl mangu přečtenou a cítil jsem, jak mě v kalhotách tlačí naběhlý penis, který nutně potřeboval uvolnit. Tahle záležitost pro mě byla zcela normální a tak jsem bez jakýchkoli obtíží sáhl rukou do kalhot a začal si se zavřenýma očima představovat heichou, v uniformě, jak opatrně a jistě se svým chladným pohledem zpracovává moji chloubu horkým mokrým jazykem, který postupně přejížděl po celé délce mého penisu a hravě olizoval vlhký žalud.

Už jen představa, jak mi kouří, mě donutila vyvrcholit a já svou potřísněnou ruku vytáhl z kalhot, abych ji utřel do připravených kapesníků. Po chvíli vzpamatovávání se jsem vstal ze své postele a namířil si to unaveně a zároveň zasněně do koupelny, kde jsem se umyl (a kde jsem si ještě jednou vyhonil, protože představa heichou ve sprše mě vzrušila) a pak jsem se přesunul do postele a usnul blaženým snem.

Dny ubíhaly jako voda a málokdy se jeden lišil od toho druhého. Tenhle den byl ale jiný. O hodně a když říkám o hodně, tak tím myslím opravdu, opravdu o hodně moc.

Zase jsem ve škole zůstal skoro až do večera, kdy si už slunce sedalo za horizont.

Byl zrovna den po fotbalovém zápasu, kde jsme díky Jeanovi (i když se mi to opravdu nechtělo přiznávat) vyhráli. Akorát se tím teď neustále chlubil a tím mi pěkně lezl na nervy. Pořád jsem ale byl kvůli zápasu unavený a v myšlenkách jsem si už představil, jak doma spadnu na měkkou postel a usnu sladkým spánkem, kde se možná setkám s heichou, ovšem když jsem otevřel dveře k sobě domů a dorazil ke dveřím svého pokoje, věděl jsem, že tu něco není v pořádku. Dveře totiž byly zavřené a já je vždycky nechávám otevřené. Mikasa dneska má brigádu a Armin je určitě v knihovně, protože se připravuje na test, který píšeme až příští týden. Že by otec? Ne, ten by mi dal vědět.

Postavil jsem se do bojového postoje a prudce jsem dveře otevřel, ale to, co jsem uviděl, mě donutilo na pár sekund si pomyslet, že spím – přede mnou, na posteli, v uniformě, v typické sedící pozici heichou, seděl Levi Ackerman. Opravdový Levi Ackerman.

Černé havraní zastřižené vlasy, šedé chladné pronikavé oči, bledá pleť, růžové rty, drobná postava, něžné ruce, uniforma kaprála.

Měl jsem pocit, že sešel z jednoho z mých plakátů.

„Konečně jsi tu, spratku." Jeho hlas... Sakra mohl jsem roztát jako máslo na pánvičce. „Máš tu neuvěřitelný nepořádek." S povzdechem se podíval na můj pokoj, který opravdu potřebovat uklidit, ale teď to byla poslední věc na kterou jsem myslel. Pořád jsem se díval na heichou a nespouštěl jsem z něj oči. „Oi, štěně."

Stále jsem nevnímal a třeštil na něj oči s pusou otevřenou dokořán.

Postavil se na svoje štíhlé nohy a s rukama na hrudi přešel ke mně, s pohledem, který se mi stále upíral do očí. Jeho oči... Sakra, jeho oči... Bože můj...

Pak mi před obličejem nečekaně (teda, pro mě nečekaně, jinak se to vlastně dalo čekat) luskl prsty a já se konečně probral z příjemného tranzu.

„E.. eto... kdo jste?" Tvl, chtěl jsem se za tuhle otázku zabít.

Heichou pozvedl jedno obočí (úplně typicky!) a dal mi pěstím do vypracovaného břicha. A zabolelo to. Po dlouhé době to zabolelo, tak jsem bolestně sykl a stiskl si rukama břicho.

„Málo trénuješ, ale jinak máš svaly celkem pevné," řekl nezaujatě a když bolest konečně přešla, zase jsem se na něj podíval.

„H-heichou, jste to vážně vy?" zeptal jsem se ho, jako bych stále nemohl uvěřit, že přede mnou stojí opravdový, originální heichou. A on po sekundě přikývl.

„Nebo sis myslel, že jsem tvoje tetička? Tch." S očima v sloup se znovu rozhlédl po mém pokoji. „Chce to úklid. V tomhle pokoji nemůžu zůstat, dokud je tu takový nepořádek. Už mi stačilo to, že jsem na tebe ještě musel čekat. A v bytě bys měl taky uklidit," konstatoval a začal si sundavat svojí bundu se znakem vojenské jednotky.

„Ah, dobře." Bezmyšlenkovitě jsem zamířil do kuchyně, kde jsem ve skříni měl schované různé chemikálie a věci na uklízení. „Nechcete půjčit nějaké věci na převlečení? Myslím, že by se vám v uniformě uklízelo blbě." Chvíli mě přeměřoval svým chladným pohledem a pak přikývl. Zamyšleně jsem se zachmuřil, ale nakonec jsem to vypustil z hlavy a dal mu oblečení.

Volné triko s krátkým rukávem mu slušelo, ale kalhoty si nechal své. Řekl, že mu moje budou velké, což byla pravda – vždyť byl o deset centimetrů menší než já a byl tak roztomilý!

Ve dvou byl úklid rychlejší a zábavnější, i když jsme moc slov neprohodili, ale po tom, co jsem všechny potřeby pro úklid zavřel ve skříni, jsem nám udělal čaj a přistihl jsem, že mi s ním je tak... tak dobře. Pořád jsem sice byl v šoku z toho, že je to on, ten legendární heichou z mé oblíbené mangy a anime, ale rychle jsem si na jeho přítomnost zvykl, ale hlavně jsem se s ním cítil šťastný.

„Em, heichou?" pronesl jsem, když jsem se pohodlně usadil u stolu a upřel pohled na heichou.

„Hm?" Typické pro něj. I hrnek držel úplně stejně. Seděl úplně stejně.

Pořád jsem se nestačil divit.

„Jak jste se sem dostal?" Tohle jsem chtěl vědět úplně od začátku a doufal jsem, že mi to poví.

„Nemám tušení. Pouze jsem o tobě dlouhou dobu věděl a pak jsem se objevil tady." Ani na mě nepohlédl a upil ze šálku teplého čaje.

V malé kuchyni zavládlo ticho a já se pocítil hned nějak trapně. Vedle mě tu sedí můj hrdina a ideál a já ani nevím co mám říct! I když jedna věc mě napadala, ale byl jsem příliš stydlivý na to, abych se zeptal.

Po chvíli ale ticho přerušil tím, že vstal a odnesl šálek do dřezu. Pak se ke mně otočil čelem a chladně pronesl: „Chci se jít umýt."

„A-ano, pojďte za mnou." Odvedl jsem ho do koupelny, kde jsem mu dal ručník a ukázal mu co a jak. S těží jsem odolával přání zůstat, ale nakonec jsem koupelnu opustil. Zavřel jsem dveře koupelny, opřel jsem se o ně a sjel vyčerpaně na zem. Překvapení a radost z nejvíce neočekávané návštěvy v mém životě stále nikam nemizely.

Nevím jak dlouho jsem tam seděl a díval se vytřeštěně na zeď skoro jako na nějaké Božstvo, ale pořád jsem přemýšlel nad tím jak je vůbec možné, že se heichou objevil v mém bytě. Copak je možné, aby se vaše oblíbená postava objevila takhle z ničeho nic ve vašem pokoji? Bez tak mi někdo z kluků hodil něco do pití a já teď spím ve škole a tohle se mi jen zdá. Když mi ale dneska heichou vrazil pěstí do břicha, bolest byla reálná. Co se to sakra děje?

Dveře za mnou se otevřely a já dopadl hlavou na podlahu a bolestně zanadával a rukou se chytil za hlavu.

„Nemáš sedět jak idiot u dveří," pronesl chladný hlas a já otevřel oči, abych spatřil heichou, jak nade mnou stojí.

Můj obličej momentálně pokryl ruměnec, protože byl jen v boxerkách a k tomu se mi v hlavě začaly rodit různé úchylné představy. V rychlosti jsem se posadil a schoval mezi nohama svoji erekci.

„O-omlouvám se, včera jsem měl zápas a po dnešku jsem unavený." Chvíli stál za mnou a já trpělivě vyčkával, aby prošel, co nakonec udělal a zamířil do mého pokoje.

„To není důvod sedět jak nějaký věrný pes u dveří. Jdi se umýt," přikázal mi a když jsem viděl, že se dveře mého pokoje zavřely, povzdechl jsem s úlevou a těžce vstal. Zavřel jsem dveře koupelny na zámek, aby heichou případně nevešel dovnitř a neviděl jak si honím.

On tu měl oblečení! Oblečení, které vonělo jako on! O Bože můj!

Vzal jsem triko, které měl dneska na sobě a začal jsem vdechovat vůni, kterou mé triko pohltilo. Ach, Bože, tak krásně voněl. Pak mi došlo co vlastně dělám a triko jsem odložil, ale zase jsem se neudržel a šedé triko znovu vzal do rukou. Čichal jsem ho, jako nějakou drogu a moje ruka sklouzla do kalhot, abych si ulevil.

Pomyšlení na to, že bych se teď měl svlékat a zalézt si do sprchy, se mi zdálo příliš zdlouhavé a já už nemohl déle čekat. Nenasytně jsem vdechoval vůni heichou a pohodlně se usadil na záchodovém prkýnku, abych mohl líp vyvolat představu heichou, jezdícího na mém naběhlém penisu. A tradá! Už za malou chvíli jsem se udělal a uvolněně povzdechl. S zápachem heichou to šlo o hodně rychleji a co teprve, kdybychom se spolu opravdu vyspali... Bože, to bych se nejspíš udělal hned, jak bych do něj pronikl.

Vzpamatoval jsem se a s velkou námahou odložil triko, které dneska měl heichou na sobě, abych se mohl svléknout a konečně se umýt.

Utřel jsem se, vyšel z koupelny a otevřel jsem s mírnou nervozitou dveře do svého pokoje, kde jsem spatřil, jak heichou leží rozvalený na mé posteli na břiše a čte si mangu, kterou jsem tenkrát koupil díky rozhovoru dvou studentek. Sakra, vždyť byla o něm! A k tomu to byl yaoi!

„Ne! Nečtěte to!" vyhrkl jsem, ale viděl jsem, že už byl někde uprostřed. Zrovna tam, kde ho šukal jeden z hrdinů, místo kterého jsem si vždycky představoval sám sebe.

„Pozdě," pronesl a najednou mi tenhle obraz skoro nahého ležícího heichou na mé posteli přišel poněkud podezřelý, ale při tom vzrušující. Vzrušení nad podezíravostí nakonec zmizelo a já se nad ním sklonil.

„Dostal jste se do špatného bytu, heichou," řekl jsem jako vtip a jeho stříbrné oči se přesunuly z mangy na mě.

„Ne." Jeho teplá ruka spočinula na mé šíji a pak jsem pocítil, jak mě letmo políbil. „Říkal jsem, že dlouhou dobu o tobě vím." Jeho hlas zněl tak... svůdně a sladce. Slova jsme ale nechali slovy a v další chvíli jsem ho nenasytně líbal a nehodlal polibek přerušit.

Jednou rukou jsem z postele shodil mangu, aby si heichou mohl lehnout a otočit se na záda. Celou dobu jeho ruce spočívaly na mé šíji nebo mě něžně hladily po zádech. Já mu zase netrpělivě sundal boxerky a polibek konečně přerušil. Výraz heichou na chvíli vypadal lehce vystrašeně, ale rychle to skryl za maskou chtíče a vášně a jeho boxerky skončily na zemi, spolu s mými kalhotami jako pyžamo a zároveň boxerkami.

„Skvěle na sobě pracuješ," řekl touhou zastřeným hlasem heichou s přihmouřenýma očima, když mě jednou rukou pohladil od klíční kosti až po podbřišek, kde se na chvíli zastavil a nakonec nemilosrdně zmáčkl mojí erekci. Tiše jsem sykl a zkousl si ret v záchvěvu hrnoucího se vzrušení.

Heichou mě znovu letmo políbil na rty a začal můj penis zpracovávat, zatímco na mě upíral své šedé lesklé oči. Já se rozhodl oči ve sladké extázi nezavírat, ale dívat se na něj, oplácet mu pohled, abych si do detailů jeho nádherný obličej zapamatoval. Zároveň jsem ale natáhl svojí ruku k jeho chloubě a začal i jeho penis zpracovávat. Na rozdíl od něj jsem to ale dělal něžně a provokativně. I jeho výraz se hned změnil. Lehce si zkousl ret, aby nesténal moc hlasitě, ale moc mu to nepomohlo. Vzdychal hlasitěji než já a ani ne po pěti minutách jsme se oba udělali na břicho heichou.

„Uh, teď jsem špinavý." Zkřivil tvář od mírného znechucení, když si všiml bílé tekutiny na svém břiše a začal se natahovat po kapesnících. Já jsem byl ale rychlejší a chytil jsem ho za obě ruce a sevřel je mu nad hlavou.

„Co to sakra děláš?" vyhrkl na mě naštvaně, ale já ho neposlouchal a sklonil se k jeho břichu, abych z něj bílé semeno slízal a doslova ho vyčistil. Heichou nestihl ani zaprotestovat, když se mu to začalo líbit. Když jsem u své brady pocítil jeho vlhký žalud, pochopil jsem, že je na podbřišku v celku citlivý.

Chtěl jsem jeho tělo důkladněji prozkoumat, když jsem se radši rozhodl trošku zklidnit jeho ztopořený penis, který přímo toužil po pozornosti.

Pustil jsem jeho nad hlavou semknuté ruce, abych je mohl provokativně po jeho těle přesunout k hladkým stehnům a roztáhl je od sebe. Z jeho rtů se vydralo erotické zasténání, doprovázené zkousnutím rtů.

Něžně jsem ho políbil na jedné vnitřní straně stehna a pak na druhé. Ruka mi zatím sklouzla ke kořenu jeho penisu, který něžně stiskla a ze rtů heichou se vydral další sten. Rty jsem se pak přesunul k jeho varlatům a začal postupně každé zpracovávat. Moje ruka stále svírala kořen jeho penisu a takovýmto způsobem jsem ho vlastně lehce mučil. Tato teorie se pak potvrdila, když mě zatahal za vlasy se slovy:„Přestaň mě do prdele mučit!"

A tak, s rukou stále svírající jeho kořen, jsem se konečně začal věnovat jeho netrpělivě pulsujícímu penisu. S tím jsem si chtěl pohrát o něco déle. Konec konců, možná už takovou příležitost nikdy nebudu mít.

Obkroužil jsem jeho vlhký penis jazykem a pak palcem druhé ruky, abych zjistil, že na něj víc zapůsobil jazyk (nepříjemně mě zatahal za vlasy, když jsem to udělal palcem). Špičku jazyka jsem přitiskl k jeho malé dírečce, ze které to teklo přímo proudem a pomalu svým jazykem zahýbal. Tohle se mu hodně líbilo. Než jsem ale stihl pokračovat dál, vyvrcholil mi přímo na obličej bez nějakého upozornění. Cítil jsem, jak mi lepkavá teplá tekutina charakteristického zápachu stéká po obličeji a natáhl jsem se pro kapesník.

„Měl jste mě varovat," řekl jsem rozhořčeně a odhodil jsem špinavý kapesník stranou.

„To máš za to mučení," odsekl chladně a vypadal v celku naštvaně, i když jsem pozoroval, že se mu to vlastně líbilo.

Šťastně jsem se usmál a lehl si vedle něj, abych ho přitáhl k sobě a vášnivě ho políbil.

„Oi, tvůj penis mě tlačí do břicha," poznamenal, jakoby chtěl pokračovat.

„Dovoluju vám mi mučení oplatit," řekl jsem s nadějí, že tak učiní a on to opravdu udělal.

Sklouzl níž k mému pulsujícímu penisu a chvíli si ho jen prohlížel, z čehož jsem se vzrušoval jen víc. Že by taky součást jeho mučení? Pak vzal můj penis do pusy a postupně ho úplně celý pohltil.

Ach, Bože, bylo to tak neuvěřitelně příjemné! Prakticky nic nedělal, ale tím mě opravdu mučil, protože když jsem už už chtěl vyvrcholit, pocítil jsem jeho pevné sevření kořene mého penisu a bolestně jsem zakvílel, ale náramně jsem si to užíval... jen chvíli. Pak jsem ho už přímo prosil, aby mi dovolil vyvrcholit. Kvůli hlubokému ponoření do pocitů jsem si nevšiml, že si při tom honí a nejspíš si mé mučení hodně užíval a nakonec jsme vyvrcholili spolu.

Hned jsem křečovitě popadl kapesníky a podal mu je. Sám jsem se už jedním utíral. Nechtěl jsem tu práci nechávat na něm a on zatím utíral své semeno.

Kapesníky, stejně jako naše oblečení, skončily na zemi a my se nazí objali. Chvíli jsme se líbali a když už nás oba pusa už dost bolela, nemohl jsem se ho nezeptat: „Zmizíte z mého života?" pronesl jsem to tak, abych mu naznačil, že nechci, aby odcházel, že naopak chci, aby zůstal se mnou. Chvíli se mi díval do očí a pak je zavřel a uvelebil se na mé hrudi.

„I kdyby, jsem stále na blízku, jen se pořádně dívej."

To neznělo nadějně a já i po tak nádherné noci usnul s těžkým srdcem.

Ráno přišlo největší zklamání mého života. Místo vedle mě bylo prázdné a po heichou se jakoby slehla zem. Málem jsem se rozbrečel při pomyšlení, že to všechno byl opravdu jen sen, ale jedině složené šedé triko na mé židli naznačovalo, že to, co bylo včera, byla pravda – triko stále vonělo po něm. To mi ale stejně moc nepomáhalo a tak jsem v ten den zamířil do školy v totální a největší depresi svého života.

„Vypadáš velice frustrovaně. Stalo se něco?" zeptal se mě Armin, když mě pozdravil ve třídě. Hned na to se vedle mě objevila Mikasa, ve tváři které se zračila starost.

„Ano... stalo. Promluvíme si o tom po škole, dobře?"

Oba přikývli a celý den ve škole jen hádali, co se vlastně stalo a snažili se pořád mi být na blízku, za což jsem jim byl vděčný.

Po tom, co škola skončila, jsme zamířili do knihovny, kde jsem na moment postřehl za regálem mizející černé vlasy. Bez tak se mi to jen zdálo nebo to byl nějaký student.

Posadili jsme se ve třech u okna a já jim bez podrobností vylíčil co se stalo a díky tomu jsem se najednou cítil o něco lépe.

„A co když to byl nějaký reálný člověk?" zeptal se Armin stále překvapený tím, co jsem mu pověděl.

„Nevím, vážně nevím," odpověděl jsem sklesle a podíval se na Mikasu, která se dívala někam na stůl a nepronesla za celou dobu jediné slovo.

„Co si myslíš ty, Mikaso?" zeptal se jí Armin a ona sebou škubla, jakoby ji Armin probudil z nějakého tranzu.

„Co když to je někdo koho znáš?" zavrtěl jsem hlavou. Kdybych takového člověka znal, tak už by byl nejspíš dávno mým životním partnerem.

Chvíli jsme seděli v tichosti, když se Mikasa z ničeho nic zvedla a řekla, že jde zavolat domů, aby vyřídila něco od učitele. Stejně jsem ale moc nevnímal a zamyšleně se dál díval z okna.

Někdo koho znám... Nikoho takového jsem ale neznal. Opravdu mě nikdo nenapadal, kdo by byl tak podobný heichou, kdo by se choval tak jako on... I když něco na tom vlastně bylo. Věděl jsem, že heichou vždycky uklízel oblečený ve svých věcech a hlavně nenosil trika. Další věc byla to, že když ležel na mé posteli jen v boxerkách... Vždyť by si to nedovolil. Aspoň by se přikryl, ale on tam jen tak ležel, jakoby mi celým svým tělem naznačoval, ať si ho klidně a doslova sežeru.

Mikasa se vrátila a hnedka řekla: „Máma udělala hodně jídla, tak řekla abych vás dva přivedla."

„Dobře, půjdeš, Erene?" Armin na mě pohlédl.

Usoudil jsem, že je to dobrý nápad se nějak odreagovat. Přikývl jsem a my zamířili ven ze školy.

Venku bylo celkem vedro, tak jsme si koupili po cestě zmrzlinu a plahočili jsme se ještě pomaleji.

Dům Mikasy se nacházel o něco dál než ten můj. Zase to ale stálo za to, protože Ackermanovi měli velice krásný a prostorný dům mezi dalšími rodinnými domky. Cítil jsem se o něco lépe, když jsme už stáli u dveří jejího domu a nám otevřela její černovlasá maminka, paní Ackermanová.

„Vítejte, zlatíčka." Paní Ackermanová se k nám chovala skoro stejně jako k Mikase a tak nás všechny tři políbila na tváře a pustila dovnitř.

Když jsme vešli dovnitř, hnedka jsme pocítili vůni čerstvého kari. Nehledě na to, že jsem po cestě snědl zmrzlinu, mi zakručelo v žaludku. Tok mých myšlenek ale přerušil dupot, který se ozýval ze schodů a když jsem pozvedl hlavu, nevěřil jsem vlastním očím. Na schodech stál heichou! Akorát teď měl na sobě košili a kalhoty naší školní uniformy a na očích měl brýle s černou obroučkou.

Vypadal úplně stejně překvapeně jako já a chvíli jsme oba na sebe koukali jako dva největší idioti v celém vesmíru.

„Levi, pojď mi pomoct prostřít stůl," nakázala mu paní Ackermanová a já se nestačil divit.

Co. To. Má. Sakra. Být?!

Levi se podíval na podlahu a pak zmizel ve dveřích kuchyně. Celou dobu jsem na něj civěl a když už byl v kuchyni, koukl jsem na Mikasu, která se usmívala.

„Proč jsi mi nic neřekla?!" vyjel jsem na ní, když i paní Ackermanová zmizela v kuchyni a my tři stáli pořád u vchodu.

I Armin se díval překvapeně na Mikasu, ovšem ne tak překvapeně jako já.

„Je to můj mladší brácha. Už nějakou dobu je do tebe zabouchlý, ale je příliš stydlivý. Je to takový yandere naší rodiny a nic jsem ti neříkala, protože mě o to poprosil."

Z kuchyně na Mikasu křikla její máma ať jdou dál.

„Zbytek ti dopovím potom," dodala a zamířili jsme do kuchyně.

Já byl pořád v šoku. Totálním. Ještě větším než před tím. A není to třeba opravdu sen? Doufal jsem ale, že my se pak s Mikasou, Arminem a i s Levim uchýlíme do pokoje Mikasy, kde nám oba všechno vyklopí.

Celou večeři jsem heichou (teda, teď už jen Leviho) propaloval pohledem, který se provinile, ale při tom sebejistě díval do své porce kari a když dojedl, pečlivě po sobě uklidil a zmizel do svého pokoje. Mikasa mi ale naznačila, že ho pak vytáhneme a tak jsme i udělali nebo jsme si teda spíš zalezli hned do pokej Leviho a Mikasa ho pobídla, ať si sedne vedle ní na zem.

„Tch, ani náhodou. Mám tu sice čisto, ale na zem si vážně sedat nechci."

Vážně zněl stále jako heichou a já z něj prostě nemohl smustit oči.

Nohu měl přehozenou přes tu druhou, ruce překřížené na hrudi a v jeho obličeji se stále zračila sebejistota a provinění.

Na chvíli jsem se ale přeci jen rozhlédl po jeho dokonale čistém pokoji a spatřil jsem na ramínku čistou vyžehlenou uniformu, kterou měl včera na sobě. Takže to vážně byl on (už jsem si to potvrzoval snad už po sto padesáté).

„Bráško, bylo by fajn, kdybys tady Erenovi všechno vysvětlil," řekla Mikasa a kývla směrem na mě, ale Levi jen trošku zrudl a vypadalo to, že mluvit nechce v žádném případě. „Fajn, tak to povím za tebe. Takže, Levi je do tebe nějakou dobu zabouchlý – "

„Mlč, Mikaso! Řeknu mu to sám!" Teď byl úplně rudý a Mikasa na něj přes rameno koukla.

„Tak spusť."

Ze rtů Leviho se ozve těžké povzdechnutí a on se na mě vyrovnaně podíval, jakoby to zase byl ten heichou ze včerejška.

„Říkal jsem ti, že o tobě nějakou dobu vím. Možná si to nepamatuješ, ale v dětství jsem za váma třema pořád dolejzal."

Začaly se mi v hlavě vynořovat vzpomínky jako z videa na malého Leviho, který byl vždycky zamlklý a zřídka kdy mě poprosil o pomoc.

„Časem jsem toho ale nechal, když jsem už byl starší, protože jsem si uvědomil, že vám nejspíš překážím a od té doby jsem tě viděl jen ve škole. Pak jsem ale pochopil, že žárlím, pokaždé, když tě vidím obklopeného fanynkami. Začalo mě to srát a Mikasa byla ta, kdo si všiml, že jsem se do tebe zabouchl." Když to pronesl, nepatrně zrudl, ale nenechal se tím složit a pokračoval dál. „Byl jsem ale příliš stydlivý na to, abych ti to řekl a poprosil jsem Mikasu, ať ti to neříká. Jednou jsem tě ale viděl ve městě, jak stojíš u vitríny s elektronikou a pak jsi z ničeho nic zamířil do knihkupectví."

Vzpomněl jsem si na ten den. Tenkrát jsem si koupil tu mangu, kterou včera Levi na posteli četl.

„Nechtěně jsem šel za tebou a všiml jsem si co si kupuješ a tak jsem si tu mangu koupil taky. Po přečtení té mangy jsem pochopil, že se té postavě podobám a že mám dokonce i stejné jméno a tak jsem si řekl, že je to má možnost."

„Celý den ze mě pak vytahoval názvy tvých oblíbených anime," přerušila ho Mikasa a Levi ji probodl pohledem, ale pokračoval: „Podíval jsem se na celé anime, film, přečetl všechny díly mangy a i doujinshi, které jsem našel, přidal jsem k tomu fanfikce. Začal jsem trošku víc posilovat, abych byl o něco silnější."

Mikasa mi jednou říkala, že rod Ackermanů je od přírody fyzicky zdatnější, takže jsem se nedivil, že po tom, co Levi začal trénovat, byl silnější než já.

„Taky jsem si pořídil cosplay ä roleplayoval."

„Od té doby se Levi hodně změnil, Erene. Je sice pořád yandere v naší rodině, ale už není tak stydlivý, jak býval dřív," dodala Mikasa a Levi ji zase probodl pohledem se slovy přestaň to už sakra komentovat a povzdechl s chvilknovou odmlkou.

„Včera jsem sebral celou svou odvahu a přes okno zalezl do tvého bytu." Jeho přísný pohled spočinul na mně. „Nenechávej příště okno otevřené, ty pako!" dodal a zase povzdechl. „A v noci," Armin a Mikasa se napjali. Na takové rozhovory nebyli zrovna zvyklí a i Levi to postřehl. „Věděl jsem, že to není správné, ale nevěděl jsem co mám dělat." Přes své dlouhé černé řasy na mě upřel své šedé oči, do kterých jsem teď nahlížel úplně jinak.

Nevěděl jsem co mám říct. Rád bych mu řekl, že ho miluju, ale nevěděl jsem, jestli miluju jeho nebo heichou. To byl ten problém a nechtěl jsem s ním chodit jen kvůli tomu, že vypadal jako heichou. Takhle bych ho jen využil.

„Armine, vysvětlíš mi prosím matiku?" prolomila ticho Mikasa a Armin po chvíli přikývl. Byl jsem si jist, že nás schválně chtějí nechat o samotě.

„Jo a Levi," pronesla u dveří Mikasa ještě před tím, než je zavřela. „Máma šla za kamarádkou a já a Armin půjdeme k němu domů, protože jeho poznámky jsou přehlednější, takže si to tu spolu vyříkejte."

Jasně. Vyříkejte. Spíš si zašukejte. Při té myšlence jsem se zasmál a my s Levim zůstali v jeho pokoji sami.

Všiml jsem si, že tvář, která byla na první pohled absolutně klidná, byla rudá.

„Levi," pronesl jsem jeho jméno a on zavřel oči, jakoby si to vychutnával, jako bych se ho tím slovem doslova dotkl. „Mám k tobě jednu prosbu."

Teď se na mě podíval a trpělivě čekal, co řeknu.

„Chci, aby jsi byl sebou. Nechci, aby jsi roleplayoval nebo se choval jako heichou. Chci se zamilovat znovu, ještě jednou, ale tentokrát do opravdového tebe."

Po pár sekundách nesměle přikývl a já ho pobídl, aby se posadil ne zem, mezi mé nohy. Chvilku váhal a připomněl mi kočku, uvažující o tom, jestli se vůbec přiblíží ke svému paničkovi. Nakonec ale vstal ze židle a pomalými kroky ke mně přešel a posadil se mezi mé pokrčené nohy.

Nosem jsem zabloudil k jeho krku a přičichl si. Voněl stejně jako to triko, které jsem mu včera půjčil.

Levi se nepatrně zachvěl a já si všiml, že má červené uši, což mě donutilo se pousmát. Pak jsem ho do krku kousl a on zavřískal a otočil se.

„Nekousej mě, idiote!"

Zasmál jsem se a díval se mu přímo do očí. Přijal to jako výzvu a nespouštěl ze mě oči a dál se díval do mých očí.

Tolik pocitů se zračilo v jeho očích, ale převažovala láska. Leskla se v nich a vábila mě a já se jí nechával unášet.

Byl jsem zamilovaný do heichou, tentokrát jsem ale byl zamilovaný do Leviho. Věděl jsem to. Nevím jak, ale prostě jsem to věděl.

Kdyby mi teď řekl, abych spálil všechny plakáty heichou, klidně to udělám, protože jsem ho už nepotřeboval. Potřeboval jsem Leviho.

Nečekaně pro něj, jsem k němu přitiskl svoje rty a odtáhl se. Teď byl překvapený a dostal ze sebe jen: „Proč?"

„Protože miluju tebe."

Levi pozvedl jedno obočí a pousmál se.

„To říkáš, protože vypadám jako heichou," pronesl a trpělivě čekal, co řeknu.

„Pokud mi řekneš, abych zničil všechno, co je společné s heichou, klidně to udělám a myslím to vážně."

Vypadal hned klidněji. Nejspíš pochopil, že to myslím vážně a pak do mě strčil, že jsem spadl na podlahu.

„Pokud mě ale jednou necháš, uříznu ti hlavu," řekl, skloněný nade mnou a já se kvůli jeho slovům pousmál.

„Klidně, ale to se nestane, protože nemám v plánu tě opouštět." Tentokrát jsem ho povalil na záda já. „Chystám se s tebou být na věky," pošeptal jsem a zase ho políbil, ale tentokrát intenzivněji, jako bych chtěl zapečetit svojí přísahu. A myslím, že se to i povedlo, protože jsem se hned cítil jinak. Cítil jsem, že jsem volnější; že jsem našel to, co jsem hledal a hlavně jsem našel to, čemu se říká spřízněná duše.