Chapter 5
Rozloučila jsem se klukama a se slibem,že se dostanu domů v pohodě odešli. Dneska jsem měla zase směnu u Lotty. Pátý den ve škole a já už se těším na konec roku. Posledního zatraceného roku.
,,Ahoj..." Cukla jsem se sebou,když jsem zahlédla osobu vedle mě. ,,Nazdar." Chvíli se na mě dívala a pak si rukou projel vlasy. ,,Copak?"
,,Ty si...Ty si.." ,,Jeptiška? Jak mě to nazýváte? Jo. Trefil si to." Uchechtnu se a dál mícham své pití brčkem.
Tiše vedle mě zanadával.
,,Je to děs co? Žít a vědomím,že si mě měl v posteli a pak si mi na chodbách nadával." Dělala jsem si z něj legraci. Pobavilo mě to.
,,Nech toho. Proč se sakra takhle nechováš i ve škole? Proč si ve škole za..." ,,Jeptišku?" Přikývl. ,,Když jsem taková můžu se lépe věnovat studiu. A to je moje priorita. Chci na vysokou a to bez stipendia nepůjde. Já totiž narozdíl od některých nemám peníze."
,,Proto děláš tady? Copak ti rodiče nedávají peníze?"
,,Moje nevlastní máma je mrtvá. A nevlastní otec je alkoholik závislej na automatech a fetka. S těží zaplatím potřebný věci aby mi něco zbylo."
Nikdy jsem neměla ráda,když se někdo hrabal v mém soukromí. Bylo mi to nepříjemné. ,,Si adoptovaná?" ,,Jo."
Povzdechl si.
,,Mám návrh." Zvedla jsem obočí. Kousal si ret a o něčem přemýšlel.
,,Poslouchám."
,,Uděláme takovou dohodu." Kopl do sebe panáka.
,,Budeš se mnou spát a já ti za to budu platit. Na konci roku budeš mít dost na pokrytí všeho. Na oplátku se začneš i ve škole chovat přesně takhle. Budeš to ty."
Dala jsem mu facku. Velkou až mě brněla ruka.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top