,,Vždyť už jduuu!" Nemám páru kolik je hodin. Táta už doma není,což znamená jen jedno. S největší pravděpodobností jsem zaspala zkoušku a teď mě kluci hledají. No tak jsem se mýlila... Za dveřmi stáli nějací dva urostlí chlápci. Mám pocit,že toho jednoho jsem dokonce viděla v tom baru. ,,Dobrý den?" Upřímně jsem doufala,že to nejsou oni,jenže byli. ,,Slečna DeSylva?" Jen přikývnu. ,,Je váš otec doma?" ,,Ne.Není. Toho s nejvěší pravděpodobností najdete v nějakým pajzlu,kde se opíjí do němoty." Pak vytáhli papír na exekuci. ,,Je nám líto,ale musíme odnést nějaké věci." Nemělo cenu jim zavírat před nosem nebo se s nimi začít hádat. ,,Pojďte dál." 

,,Většinou nám zavřou před nosem." Zasmál se ten jeden co si prohlížel nějaké papíry. ,,Vždyť by to nemělo význam." Vytáhla jsem ze skříňky vodku a jednoduše si nalila panáka. ,,Chcete taky?" Slušně odmítly a už si brali tátův gauč. ,,Ten ne! Prosím,vezměte si cokoliv,klidně i něco z mého pokoje,jen ne otcův gauč...Prosím." Podívali se na sebe. Odvedla jsem je do svého pokoje a nechala je aby si vzali mojí skříň a psací stůl. S prosbou jestli bych jim mohla udělat kávu jsem přikývla. 

,,Mám pocit,že jsem vás už někde viděl,slečno. Nebyla jste nedávno v Bloody-" ,,Jo byla. A věřte,že už tam nikdy nepáchnu." Ten jeden se představil jako Steve a ten druhý jako Peter. ,,Nepracuješ náhodou u Lotty?" Jen přikývnu. Steve se očividně vyzná. ,,Měla by jste odsud zmizet, Roxano." Peter se na mě zvláštně dívá. ,,Tvůj otec dluží Králi a pokud mu ty peníze nevrátí tenhle týden,stane se tu něco dost zlého." Jeho varování znělo vážně,ovšem já neměla kam jít. 

,,Uvidíme se zase příště." Steve mi zamával. ,,Už se těším." Věta plná ironie sarkasmu. 

Úžasné. Můj otec je zadlužený skoro každému tady. Jenže to by nestačilo. On se musí zadlužit ještě u nějakého Krále.... Což pro mě znamená jen jedno.