„Vrátil se, vrátil se pro mě!"

Další z těch vět, které mi utkvěly v paměti. Další z okamžiků, na něž jsem nebyl připraven, ne v souvislosti s tebou.

Poprvé mi ukradl srdce, jež jsem mu naservíroval na stříbrném podnose. A nyní si přišel pro tebe, což bolelo mnohonásobně víc. Byl jsi totiž tím, kdo zacelil krvácející rány, kdo do mého života vnesl trochu víc světla, radosti a naděje. A já se tě nechtěl vzdát. Co na tom ale záleželo, když tebe to táhlo k němu?

Jak nemožně pravděpodobné se mi to zdálo, zoufalství se mě pomalu zmocňovalo, smutek a nejistota ze ztráty blízkého, to vše mi působilo neskutečná muka, ale tys neviděl. Byl jsi slepý jako čerstvě narozené kotě, neohrabaný, bázlivý a tak moc důvěřivý.

Měl jsem očekávat, že se vrátí. Vždy se vrátil, aby pošlapal to, co člověk tak pracně seskládal dohromady. Přišel a zničil i poslední zbytky vůle a naděje, aby si dokázal, že vše závisí jen na něm.

Moc dobře mi bylo známo, jak podlý, úlisný a chladný dovede být, přestože to vše skrýval za maskou starostlivého, něžného chlapce, který miloval celým srdcem. Ale sám jsem se mnohokrát přesvědčil o tom, že jeho srdce je jako červivé jablko, nikdo jej nechce, pokud vidí dovnitř, avšak jestliže je mu ukázána pouze krásně červená slupka, neodolá.

A tys byl jako Sněhurka, poslechl jsi mámivé vábení a brzy tu po tobě nezůstalo víc, než poslední zbytky vůně.

Můj svět začal ztrácet barvy, plíce přijímaly kyslík jen proto, aby přežil, ovšem o životě už se mluvit nedalo. Celé mé bytí plakalo za tím, co tělo nestihlo mít a už mu to bylo odebráno. Chyběl jsi mi. Moc jsi mi chyběl, ale copak jsem ti mohl říct, ať zůstaneš? Měl jsem tě snad držet proti tvé vůli?

Ne, já nebyl rodičem, který pro své dítě chce to nejlepší. Nebylo v mých silách tě přesvědčit, že on  je špatný, že tě s ním nečeká budoucnost, že tě jen opět rozbije jako starou hračku. Nevěřil bys mi.

Byl jako droga, které se nikdy nenabažíš. Jako voda, když kráčíš Saharskou pouští s vyprahlým hrdlem. Nezáleželo na tom, že otrávená, stejně by ses napil, i kdybys to věděl. A já moc dobře rozuměl tvým pocitům, protože mi vzal dlouhé roky života, naději a schopnost milovat, aniž by to s ním co i jen otřáslo, když poté odcházel.

Seznámil jsem se s ním, když byl ve tvém věku, mladý, sladký a vábivý. Ukazoval mi jen to dobré a já neměl důvod mu nevěřit. Dnes už ale vím, že takový nikdy nebyl. Ale ty?

Tys mi učaroval v prvním okamžiku, byl jsi čistý jako lilie, tvá mysl byla nezkažené a tvé reakce upřímné, byl jsi darem z nebes, ale pak jako by do mě uhodil blesk, protože jsi zmínil jeho.

A nyní mi nezbývalo než čekat, dokud tě opět nepoláme, dokud se s bolestí vepsanou ve tváři nevrátíš, dokud mi znovu nespočineš v náručí, hledající zde útěchu, kterou ti nikdo jiný poskytnou nemohl.