V.
Moc dlouho na výsledek nečekal. Dívka byla v místnosti sotva minutu a už se dožadovala slov hlasitým argumentováním, které šlo slyšet i za izolovanými dveřmi.
Očekával tedy, že na ně svými schopnostmi zrovna nezapůsobila a rozhodla se je přesvědčit svou fintou se slovy.
Popravdě, ani jednomu slovu nerozuměl. Všechna splývala v jednu nesmyslnou větu, již dotyčná pisklavým hlasem předkládala jako recept amatérským kuchařům.
Až posuzovatele snad i litoval, že mají tu čest poznat nefalšovaného generála Rosničku a její zatraceně pevnou vůli.
On jí by jí nedokázal říct ne, kdyby na něj vytáhla tenhle trik. Ačkoli on by jí odkýval i to, že se Slunce točí kolem Země, a to by stačilo, aby jen zamrkala.
„Snad si nemyslí, že by ji vzali,“ zamumlala vedle něj Pandora s pobaveným úsměvem.
Shlédl na ni s nakrčeným nosem, ale nakonec obrátil oči v sloup a rozhodl se nic neříct. Nemohl si být jistý, zdali nevysloví nějakou blbost, jíž by mohl brzy litovat.
„... a pravidla a taky morálku!“ ozvalo se za dveřmi srozumitelněji.
Nemohl si pomoct, nějak mu to vykouzlilo úsměv na tváři. Rosnička byla ve svém živlu. A pokud je nezvládne přesvědčit ona, potom už nikdo.
„O čem to mele?“ zeptala se vichřice a natlačila se k němu, aby taky něco z generálova monologu pochytila.
Jeho přihlouplého úsměvu si očividně nevšimla.
„Nemám páru,“ odpověděl s pobaveným uchechtnutím.
V jeho hlase byla znát i jistá dávka hrdosti a víry. Byl si jistý, že to vyjde. Ona se tam dostane. Jen si až teď připustil, že on vlastně nechce, aby uspěla. Rozdupali by ji už v prvním kole.
„No do háje...“ vyslovil svou myšlenku nahlas a vyvalil oči tak, že vypadaly jako dva velké tenisové míčky.
„Copak? Už máš naděláno v gatích?“ uchechtla se Pandora.
Vůbec na sobě nedávala znát nervozitu před zkouškou, ačkoli byla skoro na řadě. To v něm popudilo myšlenku, jestli si sebou není až příliš jistá.
„Nemůže tam jít,“ vyhrkl rychle.
Kousl se do spodního rtu špičákem tak silně, až narůžovělá kůže kolem zbělala a nabrala trochu červeně, jakmile se blanka porušila a vytlačila se z jizvy kapka krve.
„Slovy nikoho na zem nepoloží.“
„Tebe jo,“ poznamenala spíše jako vtip.
Když si však všimla, že jej to ještě víc rozrušilo, rezignovaně si povzdechla a dloubla do něj loktem.
„Stejně nemá šanci. Ale pokud vím, tak tam fakt moc chce. A bude neskutečně zklamaná, až vyjde z těch dveří s nepořízenou. Víš, jak bývají ženský protivný, když se jim něco nevydaří? A bodejť holka takovýho rázu.“
„A to mě jako mělo uklidnit? Nechci, aby byla zklamaná. Mám pak blbou náladu,“ vysvětlil Io o něco klidněji.
Nechtěl ukázat, že nad jejími slovy přemýšlí. Že mu skutečně ponukly několik protichůdných argumentů, které proti sobě šly na nože.
„Nechám to na osudu. Kecat jí do toho nebudu,“ rozhodl nakonec.
„Konečně od tebe slyším i něco kloudnýho,“ pochválila jej Pandora s úšklebkem a vrátila se o krok zpátky.
Ovšem ihned poté se natáhla, popadla ho za loket a přitáhla si ho k sobě.
„A co když uspěješ ty a ona ne? Budeš muset do toho jít, Soptíku. Je to závazek.“
„Ganymede by to pro mě udělal,“ odpověděl poměrně klidně na to, jak vystrašený byl.
Znatelně se třásl – klepaly se mu kolena, která narážela o sebe a duněla, kdykoli se dotkla, jeho ruce sebou škubaly, ačkoli sevřel prsty v pěsti. Bál se. Neskutečně se bál. A ona tomu nepomáhala.
„Čuník Ganymede. Jo, ten tam bude chybět,“ pokračovala podobně provokativně.
Jako by se ho snažila vytočit, aby udělal nějakou spontánní blbost. Což ostatně i fungovalo, to musel uznat.
Už se chystal něco namítnout – bez obalu a s pár nehezkými označeními –, ale dveře se hlasitě otevřely. A dříve než se stačil Rosničky zeptat na výsledek, jej uchopila za zápěstí a škubla s ním, aby se dal do kroku.
Nechápal. Proč by ho chtěla odtáhnout pryč od kvalifikačky? Pokud by se tam alespoň jeden z nich dostal a uchytil, mohl by jim ten nepromyšlený plán i vyjít.
Jistě, on nechtěl být tím vybraným, kdo to všechno odedře a vystaví svou kůži na trhu, ale zároveň někde hluboko cítil, že by to podstoupil dobrovolně, kdyby tam byla i ona. Že by se kdykoli přihlásil místo ní, i kdyby se strachy nemohl hnout.
Zůstával stát jako opařený. Z jedné strany jej držela Pandora, ze druhé Rosnička. A on neměl ponětí, co by měl udělat.
A jestli vůbec něco, problesklo mu hlavou.
Všechny neutříděné myšlenky se před něj nahromadily, aby si vybral. Zůstat a stát se jejím hrdinou, nebo to vzdát a jít s ní?
„Io, tak dělej přece,“ zavrčela dívka s malachitovými vlasy.
Výraz její tváře byl jako obálka na knihu – tak snadno čitelný s výrazným nadpisem, ale přesto si nebyl jist obsahem.
Její oči byly osvíceny tisíci hvězdami, které z nich tvořily jednu šedomodrou jiskru. Jako by i vzteklý protipól Rosničky jen oplýval půvabem a krásou, sílou a přesvědčením.
Kdyby řekl, že po pohledu na ni váhal, lhal by. Ihned poté, co jej prakticky zhypnotizovala pohledem a těmi pár slovy, se vyškubl Pandoře a jako omámený nějakou drogou se za ní plížil neznámo kam. Alespoň tedy jemu, doufal, že ona nějakou představu o trase má.
Táhla jej chodbami, jejichž počet a pořadí brzy zapomněl. Zatáčeli různě, vpravo i vlevo, někdy se dokonce vraceli, když narazili na někoho, kdo je oslovil. Očividně nechtěla, aby je někdo pronásledoval. Jen si už po nějaké době začínal myslet, že to přehání, když se vraceli stejnou chodbou po čtvrté.
„Proč jdeme tak –“
Nestihl svou větu ani dokončit, protože jím dívka škubla a natlačila ho ke zdi před rohem. Loktem přidržovala jeho hrdník přišpendlený na stěně a zezdola jej propalovala nečitelným pohledem.
„Věříš mi?“ zeptala se tak jednoduše, že mu i docela dlouho trvalo, než k němu význam jejích slov došel.
Nemohl jí říct ne. Ačkoli netušil, o co přesně se snaží, bezpodmínečně jí důvěřoval.
Přikývl. Schválně tak, aby ho viděla. Střapaté vlasy karamelového odstínu tak sotva prameny třely o sebe, ale opět byly neposedné a nehodlaly klesnout k lebce. Vypadal tak jako vrabčák, jako by jej někdo zjiskřil, jak s radostí říkávala Rosnička.
Roztáhla koutky do půvabného úsměvu. Někomu by se mohl zdát křivý, někdo by jej označil za nehezký až přeširoký, ale Io si krásnější představit nedokázal. Napadlo jej, jestli náhodou o jeho slabosti neví a nezneužívá jí.
Poté odstoupila o krok dozadu a rozhlédla se kolem sebe. Naušnice na celém obvodu jejího ucha zacinkaly a na krátký moment i oslepily gravita, jehož pozornost si získaly. V ten moment se věnoval všem detailům podrobně, jako by se snažil vyčíst něco z nich.
Tak si to alespoň obhajoval, když si uvědomil, že jej znovu popadla za zápěstí a táhne ho za sebou jako bezvládnou hračku.
Na nic se neptal. Nemělo by to smysl, stejně by se odpovědi nedočkal. A nechtěl zdržovat. Potřeboval zjistit, co přesně má generál Rosnička v plánu.
Zastavila se až u mohutnějších dveří, které on sám nepoznával. Tušil, že se Rosnička ráda proplétá chodbami a pro zábavu se ztrácí, aby mohla hledat cestu zpátky.
A v tak velké budově, jako je jejich Akademie, bylo jednoduché zabloudit i cestou z učeben do ubikací.
Když už konečně cítil to nutkání položit nevyslovenou otázku, udělala ladný krok doleva jako při tanci. Poté se na něj otočila a pozvedla obočí až k modrozelené ofině. A dříve, než stačil něco říct, se její milý úsměv změnil na vyzívavý úšklebek a vykročila proti zdi.
„Rosničko!“ zvolal okamžitě a natáhl pro ni ruku, ale zmizela ve stěně, jako by před ním před chvílí ani nestála.
Vyjeveně na ten úkaz civěl. Jistě, byl zvyklý na to, že fyzikální zákony zde neplatí. Že on sám jich popírá hned několik. Ale tohle bylo jiné. Ona zdmi procházet neumí.
„Člověk by řekl, že kdybys byl geol, už bys byl hlavou ve zdi,“ ozvalo se jen krátce poté, co se ve stěně objevila separovaná hlava.
Svá slova doplnila o svůj typicky zvonivý smích, jímž jej vždy dostala do kolen.
„Jednou tě přišpendlím k zemi, aby byl klid,“ zabrblal Io, když rozdýchal ten šok.
Rosnička jej vzala za ruku – tentokrát neobtočila své dlouhé prsty kolem útlého zápěstí, ale skutečně spojila jejich dlaně – a přitáhla si ho k sobě ke zdi.
Poslední krok musel udělat gravit sám. A jakmile zmizela hlava dívky, která ho sem dotáhla, zavřel oči, napočítal do sedmi a tu krátkou vzdálenost, jež jeho a zeď dělila od polibku, překonal.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top