,,Vstáváme."

,,Kune?" pomalu jsem otevřel oči a podíval se po neznámém doufaje, že je to Kun.

,,Je mi líto, ale já nejsem Kun." smutně se pousmál.
,,Jmenuji se Renjun." představil se mi.

,,Já jsem YangYang, ale to asi víš." pověděl jsem mu a vydechl.

Klučina, jménem Renjun, přikývl.
,,Také jsem slyšel, že máš bolesti zad." poznamenal.

,,Mám, ale už to přestává." pokroutil jsem hlavou.
,,Myslím si, že zítra nebo pozítří už budu naprosto v pohodě." oznámil jsem mu.

,,To rád slyším." pousmál se.
,,Rád bych si dál vykládal, ale musím to tu převléct kvůli vizitě." řekl smutně.

,,Rozumím." kývl jsem a přesunul se na vozík, který Renjun přivezl k mé posteli.
,,Budu zatím v koupelně."

,,Dobře. Kdyby jsi něco potřeboval, zakřič." začal převlékat postel.

Nic jsem mu na to neřekl a zavřel se v koupelně, kde jsem udělal ranní hygienu, a také si odskočil na záchod. Poté jsem vyjel ven a přesunul se na převlečenou a čistou postel. Renjun poté vozík odvezl bokem, aby nikomu nezavazel.

,,Nevíš jestli se Kun vrátí?" otázal jsem se kluka menšího vzrůstu.

,,Bohužel to mi řečeno nebylo." odpověděl.
,,Ale co jsem tak pochytil, tak se asi nevrátí." pověděl mi.

,,Nevrátí?" byl jsem v šoku, ale co jsem také mohl čekat.

Už ho nikdy neuvidím?
Ale já mu toho tolik nestihl říct.

,,Ale můžeš ho navštívit." vytáhl mě z myšlenek s naprosto úžasnou zprávou.

,,Navštívit?" nadzvedl jsem obočí.
,,Jak? Kdy?" nechápal jsem. Měl jsem za to, že odešel pryč.

,,Pracuje o oddělení níž." řekl.
,,V tom oddělení jsou pouze staří lidé, takže je to takové lepší. Moc práce tam není." pověděl mi s menším úsměvem.

Takže on nechce být jenom se mnou. Že mě to nepřekvapuje, vždyť jsem naprostý idiot.

,,Aha, děkuji." sklopil jsem pohled.

,,Za málo." Renjun měl pořád na tváři menší úsměv.
,,Kdyby jsi za ním chtěl teda jít, tak řekni a zajedeme tam." řekl povzbudivě.

Kývl jsem, ale nic neříkal. To mu jako odpověď stačit musí.

,,Dobré ráno." do pokoje věšel doktor Park.

,,Jak pro koho." zamumlal jsem si pod nos; dnes na něj fakt náladu nemám.

,,Dneska jsme vstali levou nohou?" zasmál se a od Renjuna si vzal papíry o mém stavu. Nechápu proč, stejně je to pořád stejné, nic nového tam není.
,,Co záda?" zeptal se mě a papíry vrátil Renjunovi.

,,Už je to dobré. Během dvou dnů bych měl být úplně v pořádku." odpověděl jsem mu.

Doktor Park přikývl.
,,Vidím, že tady Kun není." poznamenal. Páni... To si všiml brzo, určitě mu říkají blesku.

,,Divím se, že odešel tak brzy, když se Xiaojun ještě neuzdravil. Vypadal, že je s tebou rád." poškrábal se za krkem.

,,Renjun říkal, že pracuje v jiném oddělení." prozradil jsem mu.
,,Asi je to mnohem lepší práce." falešně jsem se usmál.

,,To se asi nedozvíme." pokrčil rameny.
,,Dneska tě čeká rentgen." oznámil mi a zároveň s tím změnil téma.

,,Proč?" zamračil jsem se.
,,Vždyť jsem v pořádku."

,,Je to jenom prevence." řekl.
,,Je totiž možné, že se objeví něco, čeho jsme si předtím nevšimli, a taky se chci podívat, jak jsou na tom tvé nohy." vysvětlil.

Přikývl jsem.
,,Dobře." vydechl jsem naprosto bez zájmu.

S doktorem jsem se rozloučil a on odešel. Renjun poté přivezl k mé posteli vozík a podíval se na mě.

,,To jdeme teď?" otázal jsem se otráveně.

,,Ano." pousmál se. Chudákovi tuhle práci nedělám vůbec jednodušší.

Bez dalšího slova jsem se přesunul na vozík a Renjun mě roztlačil z pokoje. Zamkl můj pokoj a jeli jsme na rentgen.

,,Potřebuješ pomoct na ten stůl?" zeptal se mě můj nový zdravotní bratr, na kterého si budu ještě chvíli zvykat.

,,Teď asi ano. Je to dost vysoko." přiznal jsem. Renjun kývl a na postel mi pomohl.
,,Děkuji." lehl jsem si a nějaká sestra nastavila přístroj tak, aby mi to zachytilo nohy. Poté se oba zavřeli do místnosti.

,,Teď se nehýbej." oznámila mi sestra a já tak udělal. Jak kdybych těmi nohy dokázal vůbec pohnout.
,,A máme hotovo." oznámila sestra.

Renjun mi pomohl zpět na vozík.
,,Děkuji, zase." řekl jsem Renjunovi.

,,Nemáš vůbec zač." usmál se na mě.
,,Kdy budeme vědět jestli je vše v pořádku?" otočil se k sestře.

,,Nejspíš až zítra." odpověděla.
,,Kdyby to bylo něco hodně akutního, tak ještě dnes." dodala.

,,Děkujeme a mějte se." Renjun mě odvezl z místnosti.

,,Ehm... Renjune?" oslovil jsem ho.

,,Ano?" zastavil se u výtahu a zmáčkl tlačítko, aby ho k nám přivolal.

,,Můžeme se stavit za Kunem?" zeptal jsem se ho opatrně.

,,Jistě." nastoupili jsme a Renjun zmáčkl tlačítko od poschodí, ve kterém nyní pracuje Kun.

V určitém patře jsme vystoupili a Renjun mě zavezl na sesternu.
,,Zdravím." pozdravil všechny.
,,Tady YangYang by rád navštívil Kuna."

,,Kun je právě-

,,Slyším, že o mně mluvíte." na sesternu přišla zmíněná osoba.
,,Co potřebujete?" otázal se.

,,Ahoj." pozdravil jsem ho.

Kun se na mě otočil a lehce vykulil oči.
,,YangYangu? Co tady děláš?"

,,Chtěl jsem tě navštívit." pousmál jsem se. Hlavně, aby ostatní nepoznali, že se mezi námi něco stalo.

Kun jenom kývl.
,,Vezmu tě dozadu. Jestli můžu?" podíval se na Renjuna.

,,Určitě." Renjun ode mě odstoupil.
,,Budu tady."

,,Dobře." kývl jsem a Kun mě odvezl někam pryč.

,,Proč jsi odešel?" zeptal jsem se ho hned, když se posadil ke stolu.

Byli jsme úplně vzadu daleko od sesterny, takže jsem neměl strach, že nás někdo uslyší.

,,Našel jsem si něco lepšího." odpověděl.

,,Oba víme, že to tak není, Kune." překřížil jsem ruce na hrudi.

Kun si povzdechl.
,,Prostě jsem tě už nechtěl vidět." řekl upřímně.
,,Neměl jsem tě políbit."

,,Já se neměl zapojit, ale nemusel si odcházet." zamračil jsem se.

,,A co bych tam s tebou dělal, kdybych zůstal?" nadzvedl obočí.
,,Předstíral, že se nic nestalo?"

,,Ano." odpověděl jsem.

,,Jenže to bych nedokázal!" zvýšil lehce hlas.

,,Co?" nechápal jsem.
,,Proč ne?"

,,Něco k tobě cítím, YangYangu. Něco, co jsem naposledy cítil jenom k Tenovi." řekl upřímně a podíval se mi do očí.

,,Kune..." zasekl jsem se.
,,Bude blbé, když ti řeknu, že k tobě také něco cítím?" optal jsem se.

Kun se na mě šokovaně díval.
,,O-opravdu?"

Přikývl jsem. Chtěl jsem něco říct, ale bohužel jsem se šíleně rozkašlal.

,,Yangu? V pořádku?" dal mi ruku na záda.
,,Přinesu ti vodu." zvedl se a odešel.

Když jsem si ruku oddělal od úst, zarazil jsem se. Krev... Co se to sakra děje?!

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Za prvé... Tahle knížka jde celkem do háje.

Za druhé... Na 100% je to nereálné ( to i moje předchozí knížky jsou nereálné, ale u téhle cítím, že to prostě napsat musím )

A za třetí... Blížíme se ke konci

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere