Na opačné straně barikády

Natalie Hallová, zahraniční redakce WP

Čas letí neuvěřitelně rychle. Zdá se mi to jako včera, kdy se ve škole rozezněly sirény a všechny třídy byly evakuovány na školní hřiště. „Dvojčata padla! Dvojčata padla!" panikařila učitelka. Hleděla jsem na ni a říkala si: „Která dvojčata? Mary a Luisa Greenwoodovy? Vždyť jsou tady."
Bylo mi sedm.

K letošnímu 7. říjnu to bude 19 let od začátku války v Afghánistánu. Za tu dobu jsem dokončila základní i střední školu a vystudovala novinařinu. Za tu dobu jsme pohřbili mrtvé a uklidil suť. Rozpoutali jsme válku proti terorismu, obsadili Irák, zabili Bin Ládina. Vystřídali jsme tři prezidenty a do vesmíru vyslali hordu satelitů. Začali jsme se míň bát a víc řvát. Tloustli jsme a zase hubli. Neobjevili jsme lék na rakovinu, ale už víme, kolik cigaret denně ji zaručeně způsobí. Bojujeme proti cukrovce a astmatu, proti zdražování nafty a legalizaci střelných zbraní. Ke snídaní zobeme barevné pilulky a děsíme se dne, kdy přestanou působit. Bojíme se inflace a zvyšování daní. Bojíme se pravdy i lží, bezradně se v nich plácáme před televizí a nevíme si rady, co kam patří. A televize chrlí dál. Říkáme, že dřív to bylo jednodušší. Dřív bylo jasné, kdo stojí na čí straně. Před devatenácti lety jsme věděli.... ale za tu dobu se mnoho změnilo.

Stojím v hale Dullesova mezinárodního letiště ve Washingtonu. Přesně odtud 11. září 2001 v 8:20 ráno odstartoval Boeing 767. Namířeno měl do Los Angeles a na palubě převážel 58 cestujících, 2 piloty a 4 členy posádky. O hodinu a sedmnáct minut později dopadl na budovu Pentagonu. Kromě pasažérů letadla, zabil dalších 125 lidí.
„Tady to celé začalo," říkám svému společníkovi.

„A co jako?" ptá se mě Adrian Diaz.

„Jedenácté září," opáčím, „válka, prostě všechno. Proto jsme teď tady."

Pohlédne na mě. Adrian není sentimentální jako já. Je to voják, nositel Bronzové hvězdy a můj průvodce. V tak mladém věku má za sebou již tři zahraniční mise a v rukou můj život. Čekají nás dva přestupy na civilních letištích v Mnichově a Libanonu. Odtud zamíříme z vojenské základny Gharta přímým letem do Kábulu, hlavního města Afghánistánu.

V Americe se za devatenáct let mnoho věcí změnilo. Co se ale změnilo tady, na opačné straně barikády? Možná nic a možná všechno.

Jedeme tam, abychom vám o tom povyprávěli.