Na Malfoy Manor jsem se vrátila přibižně týden po tátově propuštění a léto pokračovalo,jako kdyby se nic nestalo.Což bylo velice zvláštní,protože já to nesla hůř než ostatní.Před svým okolím jsem se přetvařovala,ale uvnitř jsem se užírala soustou negativních myšlenek,co by se mohlo stát.

Tohle odpoledne tomu nebylo jinak.Vzala jsem se knihu a sedla si pod strom na vzdáleném konci zahrady.Textu jsem ale nevěnovala ppzornost a zasekla jsem se hned u první věty.
Co když tátovi vyměnili další přísady?
A co kdyby to tentokrát ublížilo všem?Tátovi,mámě a dokonce i Edwardovi?
A kdyby je to zabilo,co bych dělala?Nezvládla bych to bez nich,mám je hrozně ráda a záleží mi na nich.
A co Scorpius a Albus?Co když si ublíží při famfrpálu nebo při pokusu přeměnit se ve zvíře?Už mě o to před pár dny prosilo,ale já se to snažím oddálit co nejvíce to jde.Zdržovat to donekonečna také nezvládnu.Co když se něco pokazí?To bych si nikdy neodpustila.

,,Annie,"vyzrhl mě z přemýšlení Scorpiusův hlas.Lehce jsem sebou škubla.NErvozita ze mě přímo čišela.Lehce jsem se usmála.

,,Co Potřebujěš Scorpiusi?"

,,Chci si s tebou promluvit,"na chvilku se odmlčel a nakonec se nejistě posadil vedle mě.

,,A o čem?"

,,O tom,jak se cítíš.Připadáš mi poslední dobou hrozně nervozní a neklidná.Kdykoliv na tebe někdo promluví,trhněš sebou.Prosím,řekni mi,co se dějě.Chci ti jen pomoct."

Zmohla jsem se jen na to,že jsem záporně zavrtěla hlavou.

,,Prosím Annie,miluji tě a ničí mě,když vidím,jak se trápíš."

První slza se mi skutálela po tváři.Scorpius mě pevně objal a já se mu rozbrečela na rameni.

,,Když já jsem tak hloupá,"pronesla jsem,když jsem se trochu uklidnila.

,,Nejsi.Ty jsi ta nejchytřejší čarodějka,kterou znám.Povídej."

,,Já mám prostě jen strach.Co když nějací studenti vyměnili tátovi ještě nějaké jiné přísady?A co když se při vaší přeměně něco zvrtne?Nikdy bych si to neodpustila.

Mám hrozný strach,že se něco stane.Jsem zbabělec."Dořekla jsem tiše.

,,TOHLE UŽ NEŘÍKEJ!"trochu jsem sebou trhla,když tak najednou zvýšil hlas.

,,Nejsi zbabělec.Jen máš obavy skrz to,co se stalo tvému tátovi. To je pochopitelné.

Strach mít nemusíš.Nikomu se už nic nestane."

,,Myslíš?"

,,Já to vím a jestli se mýlím,tak sním cokoliv z obchodu Weasleyových,co mi vybereš."

Pak se ke mě sklonil,lehce mě políbil a zahnal tak všechny mé starosti a trápení.

...

Ahoj.Po delší době se mi konečně povedlo dopsat další kapitolu a už jsem i trochu promyslela,jak by mohl příběh pokračovat.

Pokud máte ale nějaký návrh,jak by to mohlo být dál,ozvěte se do komentářů.

Mějte se hezky:)

marrta20