Nemohl jsem se dočkat,až Annie probudí,ale zároveň jsem měl hrozný strach.
S profesorem jsem se domluvil,že mohu být u toho.

Spěchal jsem na ošetřovnu.Byl jsem tam dřív.Úmyslně jsem spěchal,abych s ní mohl být chvilku sám.
Sedl jsem si na židli vedle její postele.Koukal jsem se na její klidný obličej.Natáhl jsem se a smetl jí z obličeje neposedný pramen vlasů.
,,Všechno bude v pořádku,"řekl jsem tiše a snažil se přesvědčit I sám sebe.

Přišla madam Pomfreyová a po chvilce I profesor Snape.Oba jsem byli hodně nervózní.

,,Můžu?"zeptala se madam Pomfreyová a vytáhla hůlku.Postavil jsem se a o chvilcr jsme já I Snape přikývli,protože ani jeden jsme nebyli schopni říct jediné slovo.
,,Enervate,"pronesla madam.
Stáli jsme a čekali.V místnosti bylo hrobové ticho.
Najednou se jí zachvěla víčka a mi přestali dýchat.
Pomalu utevřela oči a začala se rozhlížet kolem sebe.Vypadala zmateně.
,,Kde-
Kde to jsem?
A kdo jste vy?"řekla a mě se potvrdily mé největší obavy.
Trochu se mi začaly třást ruce.Nebyl jsem schopen jediného slova.

,,Já jsem Poppy Pomfreyová.
Jste na ošetřovně v Bradavicích.Měla jste nehodu,"řekla opatrně madam.
,,Nehodu?Jakou nehodu?A co jsou to ty Bradavice?"zatvářil jsem se vyděšeně.
,,Bradavice jsou škola čar a kouzel,na které už 5 let studujete.A o té vaší nehodě nic nevíme.Doufali jsme,že nám o ní něco řeknete vy?"
,,Já-"začala.
,,Já vážně o ničem nevím.Poslední,co si pamtuji je,že jsem nastoupila na základní školu a pak už nic,"řekla.Všichni jsme se na sebe vyděšeně podívali.
,,Ale,to bylo před 11 lety,"řekl profesor Snape.

/Pohled Annie/

Podívala jsem se na něj a snažila si vzpomenout,kdo to je.Cítila jsem,že ho znám,ale nemohla jsem si vzpomenout.Všechno jsem měla v podivné šedé mlze.

,,Kdo jste?"zeptala jsem se a sledovala,jak se po mých slovech zlomeně posadil do křesla.
Podíval se na tu paní.Jak to jen říkala?Madam Pomfreyovou?
Ta na něj kývla.
,,Jsem tvůj otec.Už se nějakou dobu známe,"řekl a čekal jak zareaguji.
,,Ale-
Ale přece máma mi jeho,teda vaše jméno nechce říct,"složila hlavu do dlaní.
,,až zjistím,kdo tohle udělal,"zavrčel tak chladně a vztekla,až jsem se lekla.
,,Tak ho vlastnoručně uškrtím a kašlu na kouzla,"řekl.V tuto chvíli z něj šel strach.
Očivině jsem nebyla jediná,koho tato náhlá změna v chování zmátla.Postava,které jsem doteď nevěnovala pozornost,nepatrně přešlápla na místě.Byl to vysoký,plavovlasý kluk.Měl nádherné šedomodré oči.Vypadal hrozně hezky,ikdyž zrovna teď se tvářil hrozně smutně.Něco uvnitř mě k němu strašně táhlo,ale nevím,co to bylo.
,,A kdo jsi ty?"zeptala jsem se ho.
,,Taky mě nepoznáváš,"řekl zlomeně.Madam Pomfreyová I ten,který tvrdil,že je můj táta se někam vytratili.
,,To jsem já-"řekl.,,Scorpius,"dodal po chvilce a mnohem naléhavěji.
Smutně si sedl do křesla a složil hlavu do dlaní.
Natáhla jsem se a položila mu ruku na rameno.
Zvedl ke mě hlavu a podíval se mi do očí.
Já se koukla do těch jeho a viděla jsem v nich neuvěřitelnou boles.Musel být skutečně nešťastný.To vše kvůli mě?
,,Od kdy se známe?"zeptala jsem se.
Od naší první cesty do školy.Byli jsme nejlepší přátelé a-"hlas se mu zlomil.
,,A posledních pár týdnů jsme spolu chodili."
,,Vážně?"zeptala jsem se.
Jen kývl.
,,Víš,"začala jsem.
,,Cítím,že mě k tobě táhne něco nepopsatelného,"řekla jsem nejistě.
Po tváři se mu skutálela jedna osamělá slza.
,,Udělám naprosto cokoliv,abych ti pomohl vrátit paměť,"řekl už jistým hlasem.
,,I kdyby to měla být to poslední,co v životě udělám."
Těmito slovy mě ujistil.Mohu mu věřit.

---

Uběhlo pár dní a Scorpius mě odvedl z ošetřovny spolus s prý našim kamarádem Albusem.
Byla s nimi zábava,ale já se nedokázala radovat tolik.
Podle toho,co říkala Madam Pomfreyová jsem ztratila paměť.Nepamatuji si posledních 11 let svého života.
Paměť mi prý může vrátit silný citový zážitek nebo prožití znovu něčeho z minulosti.Taky je tu možnost,že se mi bude vracet postupně sama,ale to může trvat roky.Kouzla mi prý nepomohou.Použití kouzla ovlivňujícího paměť by se mohla má paměť ,,bloknout" a nikdy by se zpět nevrátila.

Došli jsme k obrazu a tím jsme prošli do místnosti,která byla celá vybavena v zelené.Bylo tam pár lidí.
,,Annie,"vykřikla nějaká holka a běžela ke mě.
,,Annie,už jsi v pořádku?"zeptala se mě.
Shlukli se kolem nás lidi a poslouchali.
Začala jsem se cíti trapně.
,,Promiň,ale-
Ale já tě nepoznávám,"řekla jsem a cítila,jak rudnu.
,,Ale to jsme přece Elena.Už skoro 5 let máme společnou ložnici,"řekla zaraženě.
Posadila jsem se do nejbližšího křesla a složila hlavu do dlaní.
Scorpius za mnou přišel a přiklekl si k mému křeslu.
,,Neboj,všechno bude dobré,o to se postarám,"řekl.
Koukla jsem se na něj a děkovně se usmála.
Albus mezitím něco říkal té holce,co se jmenuje Elena.
Vytřeštia oči a dala si ruku před ústa v údivu,stejně tak jako lidé okolo.všichni se na mě podívali.Nekteří šokovaně,jiní zase soucitně.
Cítila jsem se špatně.
,,Kde jsi říkal Scorpius,že mám ložnici?"zeptala jsem.
,,Po schodech a doprava,"řekla a já odešla.Všichni se přitom na mě pořád dívali.

...

Co říkáte na novou kapiolu?
Napadlo mě,že bych udělala CharakterAsk,tak mi pište nějaké otázky do komentářů.

Mějte se hezky

Marrta