Víkend uběhl jak voda a Minerva se Severusem se i s dvojčaty museli vrátit do Bradavic. Tom je sice nechtěl pustit, ale co ten den doletěla už snad 3 sova tak je jen s ujištěním, že jestli jim Brumbál něco udělá, tak ho zabije, mohli v klidu odejít.

Minerva je všechny přemístila do Vstupní haly, čímž vyvolala ve Velké síni velký povyk. Brumbál už vytahoval hůlku. Minerva i Severus, který v skrytu držel hůlku, kdyby přece jenom se náhodou rozhodl Brumbál zaútočit.

„Minervo?" podíval se na ni naštvaně a překvapeně Brumbál.

„Albusi?" oplatila mu v klidu Minerva.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde jsi ty, Severus a Harry s Hermionou byly?" pořád si nesedl, celá Velká síň je sledovala.

„To opravdu chceš řešit před celou školou. Jestli jo, tak odcházím." Chtěla se otočit, ale to by za ní nesměl stát Snape, kterému málem stoupal dým z uší.

„Severusi?!" stáhla své rty do jedné přísné linky.

„Má hůlku?" zašeptal, aby to slyšela jenom ona.

„A co jako s tím. Když na mě zaútočí tak uvidí, co umím já!" Odfrkla si už nahlas a obešla profesora lektvarů.

Profesor lektvarů se raději posadil za stůl a dělal, jako by nic, měl opět na sobě svou ledovou masku. Hermiona i Harry tohle se zatajeným dechem pozorovaly.

Minerva když byla v polovině stolu se otočila na své studenty.

„Dnes přijďte včas, všichni. Kdo se zpozdí, rovnou může dojít večer na trest." Po tom odešla ladným krokem a nikoho si nevšímala. Učitelé se divili co se tu děje. Minerva vypadala klidně, jen co odešla o kousek dál, aby ji nikdo neviděl, přemístila se zpět do sídla, byla hladová, neměli snídani a doufala, že v klidu posnídá v Bradavicích.

Tom se málem polil kafím, když ji uviděl. S ním tam byla ještě i Bellatrix a Nymfadora. Měla jít do služby až odpoledne a chtěla svého otce největšího černokněžníka trochu poznat, i svou sestru.

„Mami?" ozvala se Bella překvapeně.

„Snad ještě smím dojít domů se nasnídat, aniž by na mě někdo mířil hůlkou." Odfrkla si znechuceně Minerva. Tom hned stal a podržel jí židli. Dal jí jemný polibek, než se posadil zpět na své místo.

„Doufám, že ti ani nikomu jinému neublížil?" Podíval se na ni vážně Tom.

„Neboj, Tome, Albus trochu vyšiloval, sice hůlku vytáhl, ale nějak se mu nechtělo útočit, sice Severus měl trochu obavy, ale myslím, že kdyby se cokoli stalo tak to víme jako první. Hlavně Hermiona za ten víkend už zpracovala Harryho, takže dej mu prosím čas..." políbila svého muže na ústa a on ten polibek prohloubil.

„Mami, mluvíme o tom samém Brumbálovi?" ozvala se Nymfadora. Domluvili se, že jim bude říkat mami a tati, ale též i Tonksonovým, protože oni ji vychovali.

„Ale jistě, on jen nosí takovou tu krásnou masku děda mráz, krypl." Ulevila si. Vzpomněla si, jak jí nadbíhal, když došla do Bradavic. Fuj, při tom se mírně otřásla. Nymf i Bella na ni hleděli velmi zvláštním pohledem, až se Tom začal smát.

Minerva v klidu pojedla a vydala se zpět od Bradavic, protože měla zrovna čtvrtý ročník Nebelvír Zmijozel. Seděla za stolem a čekala, až její studenti dorazí, Zmijozel došel jen o chvíli později než její žáci z koleje. Přejela je přísným pohledem a začala s výukou jako by se nic nedělo.

V tu samou dobu u Severuse Snapa

Severus Snape mířil do své třídy a jeho špatná nálada byla jako jeden velký obal kolem něj. Brumbál ho nenechal ani v klidu najíst se, protože pořád do něho hučel, kde byl, proč se neozval, jestli byla nějaká schůze. Jistě že byla, jen kvůli tomu, aby Brumbál nepojal podezření.

Nakonec mu odvětil ledově, že ho Minerva odchytla v Londýně a že pomocí jí se dostal rovnou do Bradavic. Měli se svou matkou jistou historku připravenou a Harry s Hermionou měli být zase jenom u ní.

Jeho hodina proběhla jako obvykle xx desítek stržených bodů, ale vztek ho stejně nepřešel.

Už to tak probíhalo týden, kdy Brumbál naháněl buď Minervu nebo Severuse. Minervě v pátek při obědě praskly nervy.

„Co sakra chceš, stejně ti nic neřeknu!" zařvala na Brumbála na celou Velkou síň. Všichni poskočili u jídla a několik jich se i zakuckalo. Minerva McGonagallová jak držela dýky v ruce, hodila s nimi o stůl a odkráčela bočním vchodem. Kdyby mohla tak z hradu odejde hned, ale nechtěla někoho tak zlého jako je Brumbál nechat samotného s dětmi. Jen Merlin ví, co by si zase na ty nebožátka vymyslel.

V duchu se modlila, aby se konečně domluvili a odjeli do té Austrálie. Večer byla domluvená, že se sejdou s dvojčaty u ní v kabinetě. Dostali oba školní trest za vyrušování. Hermiona u Severuse a Harry u ní. I na nich bylo vidět, že jsou tím Brumbálovým stíháním unavení.

Oni ještě víc než ti dospělí, protože Minerva se Severusem mohli si dupnout.

„Tedy McGonagallová má zase dnes náladu?" ozval se po chvíli Ron Weasley. Hermiona si jenom povzdechla, nelíbilo se jí, jak jejich maminku Brumbál pořád nahání a otravuje. Dokonce jí ruply v hodině nervy a vyhodila je o deset minut dřív, i když měli ještě co probírat. Ted ji viděly, jak doslova bouchla. Její magie kolem ní vířila a i nezkušeným okem, to bylo vidět.

Hermionu si po jídle zavolal Brumbál do ředitelny. Nechtěla tam, Harry ji ubezpečil, že to jejich mamce řekne. Harry po té zprávě ani nedojedl a zvedl se k odchodu.

„Rone, můžeš se mnou, potřebuju s tebou o něčem mluvit." Ozval se Harry. Ron se na něho podíval a pak mírně Harry ukázal hlavou dokola, že je tu moc lidí. Ron si vzal ještě několik obložených sendvičů, které tu byly pro dnešek jako jídlo bez masa. Harry si ani neuvědomoval, kolik jeho spolužáků, nebo studentů z koleje neholduje masu, ale spíše vybírá jídlo bez masa.

Proto i skřítci se tomu už kolik let přizpůsobovaly.

Jen co Harry a Ron došli nad schody, Harry ho zavedl do nepoužívané učebny.

„Rone, mám problém, Hermiona má jít za chvíli k Brumbálovi, jenže tam jít nechce, vím, co mi na to řekneš, ale potřebuji, abys mě kryl před ostatními. Prostě jen řekneš, že poslední půl hodinu jsem byl s tebou a probírali jsme techniku našeho týmu. Po mém odchodu to tu zabezpečím a potom se pro tebe stavím ano. Uděláš to pro mě. Prosím." Harry doufal, že se tu moc dlouho nezdrží.

„Ale vysvětlíš mi proč?" Harry se na něho podíval.

„A musím teď nebo stačí až potom. Hermiona může být ve velkém průseru." Vysvětlil rychle Harry.

„Dobře a co za to?" usmál se jeho kamarád.

„Tři partie šachů a seznámím tě s mou pravou rodinou ano?" Ron na něho zůstal zírat s otevřenou pusou.

„Dobře. Padej." Poručil a začal se věnovat obloženým bagetám.

„Děkuju." Vyběhl z učebny a neverbálním bezhůlkovým kouzlem zabezpečil učebnu.

Chodby probíhal, co mu síly stačily, dokud nestanul před kabinetem profesorky McGonagallové. Málem jí vyrazil dveře z pantů, jak na ně bušil.

„Co si..., Harry pojď dál, co se stalo?" zeptala se, když viděla vyděšený pohled svého syna.

„Mami, Hermiona má jít za chvíli k Brumbálovi, ona to už nezvládne. Dokonce i zkazila test z formulí, nikdy se jí to nestalo. Mami, musíš něco udělat, ona mu to řekne." Vyšiloval u ní Harry.

„Klid, uklidni se, Harry, máš u sebe pobertův plánek?" zeptala se v klidu. Harry se na ni podíval jako na blázna.

„Na co?" jeho matka jen nastavila ruku.

„Jsme připravena ke každé špatnosti." Pronesla, Harry zvedl nechápavý pohled.

„Teď ne, pomoz mi najít Hermionu." Oba se sklonili a hledali ji.

„Tady je, skoro u ředitelny." Pronesl zděšeně Harry, bylo poznat, že Hermiona to co nejvíc zdržuje.

„Dobře, teď se vrať někam, kde tě uvidí, ať už někdo ze školy nebo prostě kdokoli." Rozhodila rukama Minerva. Harry rychle sbalil plánek a utíkal zpět za Ronem.

Minerva na nic nečekala a přemístila se svou mocí do pracovny Albuse Brumbála, přímo před Hermionu, která si právě chtěla sednout.