Minerva a Tom už dávno seděli na obědě, ale pořád nebylo ani jednoho z dětí v jídelně. Tom i Minerva vzpomínali na jejich šťastné chvíle. Minerva po hodině si zavolala skřítku a nakázala jí, aby klidně i násilím, přivedla všechny děti. Ty se tam objevili chvíli po tom, co skřítka zmizela.

Severus a Bella si raději rychle sedli. Hermiona je o chvíli později následoval.

„To čekáte, až vás někdo usadí." Zavrčela přísně na ty dva Minerva, jako by to byli její studenti. „Nebo chcete písemné pozvání." Podepřela si bradu a prohlížela si všechny děti ostřížím zrakem.

Oba se posadili na konec stolu a mlčely, nevěděly jak se chovat.

„Můžete mi vysvětlit, kde jste byly?" zeptal se jako by nic Voldemort, při tom podával své ženě salát.

„Ukazoval jsem jim obytné křídlo." Ozval se klidně Severus.

„Myslím, že na takové věci bylo času dost i po obědě, kde jste byly a nelži Severusi, víš, že to poznám." Ozvala se Minerva po tom, co se napila trochu vína.

„Na jistém místě. Netušil jsem mami, že ještě ten prašivý drak žije. Musel jsem jim ho ukázat, zjistil jsem to náhodou dnes ráno s Hermionou když jsme šli do sídla." Kroutil nevěřícně hlavou Severus.

„Prej prašivý, ale když si ho ráno viděl, byl to tvůj drobeček." Smála se Hermi. Harry se jejím smíchem trochu uklidnil. Jíst sice nejedl, ale i tak.

„A ty nejíš jako proč?" ozval se náhle Voldemort, až sebou všichni mimo Minervy škubly. Harry se na něho podíval nenávistně.

„Nemám hlad." Zavrčel stejně jako jeho otec.

„A já jsem si říkala, po kom má Harry tu povahu, po mě to jistě nebude. Ale jako by ti z oka vypadl, Tome. Stejně prudká a vznětlivá povaha, jako máš ty." Dolila všem dospělým víno a těm dvěma mošt.

Byla naprosto klidná, jen atmosféra trochu zhoustla. Tom a Harry na sebe vrhali nebezpečné pohledy přes stůl.

„Manifo?" zavolala Minerva skřítku.

„Můžeš prosím podávat hlavní chod a přines nám ještě víno, děkuji." Poděkovala skřítce, která se jí uklonila ale ne tolik jako ostatní. Bylo na ní poznat, že je hodně stará, za chvíli se v karafě doplnilo víno a na stole se objevila plněná krůta. Minerva vzala nůž a dýku a podívala se na muže co on na to. Ten jen pokynul rukou, aby pokračovala.

„Harry podej mi talíř, ať ti můžu nabrat." Promluvila na nejmladšího syna.

„Já hlad nemám!" zavrčel a bylo mu jedno, co se stane. Minerva mu bez řeči poslal několik ukrojených plátků masa na talíř.

Ostatní jí postupně podávali talíře. Nikdo neřešil, že by to měl dělat otec neboli hlava rodiny. Harry se díval zhnuseně na jídlo.

„Věř mi Harry, není to otrávené." Ozvala se Minerva a podala mu brambory, aby si mohl nabrat. Podíval se na ni tak strašně zlým pohledem.

„A co jako? Já hlad nemám a jíst nebudu!!" zařval na matku Harry.

Jenže to už Voldemort praštil nožem a dýkou o talíř až ho rozbil a postavil se, že se převrátila i židle na které seděl.

„Takto se ke své matce chovat nebudeš, je ti to jasné!" Ukázal na něj prstem. Harry se taky postavil a chtěl odejít, už byl u dveří, když ho nějaká síla zpět posadila na jeho židli.

„Teď mě tu budeš jako přivazovat k židli!" zařval na svého otce.

„Ne, to on nebyl, byla jsem to já, a pokud nesníš alespoň polovinu, tak dřív od stolu nepůjdeš a to platí i pro ostatní." Kteří doposud nejedli a jediný kdo u stolu jedl, byla Minerva. Všichni mimo Harryho a Toma se rychle pustili do jídla. „To platí i pro vás dva." Ozvala se klidně.

Oběd proběhl docela v klidu. Mia se po chvíli osmělila a začala se své matky vyptávat, jak se s Tomem poznali.

„Ve škole, byly jsme ve stejném ročníku, jen já v Nebelvíru a Tom ve Zmijozelu. Ani nevíš, jak jsme se první dva ročníky nesnášeli. Oba premianti. I když Tom je o rok starší, šel o ročník později. Nenáviděli jsme se, předháněli jsme se, kdo bude v ročníku a v čem lepší. Já jsem měla výhodu, že většinu věcí jsme znala ať už od rodičů nebo staršího bratra. Víš, my jsme tři. Mám staršího a mladšího bratra. Oba mají rodiny, ale oba jen po dvou dětech. To víte, váš otec je hodně výkonný, myslím i na svůj věk." Usmála se jako by nic na nejmladší Hermionu, která zrudla a Harry též.

Tom se na ni zkoumavě podíval.

„Minervo, myslím si, že bychom si měli po jídle promluvit. Neměla bys mi něco říct??" díval se na ni zkoumavým pohledem.

„Ne tuhle věc ne. Věř mi, Tome, žena to pozná." Podívala se na ně a Severus s Bellatrix si vyměnili pohledy.

„Ne nečekám dítě!" zvýšila hlas. Tom si viditelně oddechl.

„Tak proč tak náhle lpíš na té Austrálii. Myslel jsem, že ty dvě noci..." větu raději nedokončil, když viděl, jak se Severus dusí smíchy.

„Je tu něco k smíchu synu?" obrátili pozornost k Severusovi rodiče.

„Ne, mami neuraz se prosím, ale nejsi přece jenom na dítě trochu stará?" přestal se smát.

„No dovol, jsem v nejlepším věku. A dítě dobrých 10 let ještě v klidu můžu mít." Ohradila se dotčeně. Hermiona se na ni zkoumavě podívala.

„Mami, do kolika žena – čarodějka může mít děti?" jako vždy se o všechno prakticky zajímala.

„Myslím, že tyto otázky jsou nevhodně!" zavrčel Tom. Nelíbilo se mu, kam se rozhovor ubírá.

„To máš různé, Mio, někdy žena nemůže mít děti ani jako mladá a jindy i ve vysokém věku, hodně záleží na tom, kolik už má za sebou dětí, jak jsou magicky nadaní a jak samotná žena je silná v magii. I když mi je přes sedmdesát, tak pořád můžu mít v pohodě děti." Uvažoval nahlas.

„U tebe nevidím problém. Jen možná Bella bude mít trochu problémy, díky pobytu v Askabanu." Bella se na ni zděšeně podíval.

„To – To jako nebudu mít nikdy děti." Málem se tam rozbečela, sice neplakala, ale daleko k tomu neměla. Dýka jí vypadla z ruky.

„Ne, tak jsem to nemyslela Bello, jen říkám, že to nebude bez komplikací, asi tak jako když jsem já čekala dvojčata." Podívala se na oba.

„Tak na to si velmi dobře pamatuji." Otřásl se děsem Tom. Živě si pamatoval, jak jeho žena měla problém zvládnout svou magii. Kdekoli byla, buď věci lítali, nebo Minervě se kdykoli něco podařilo zapálit.

„Otče?" optal se Severus se zdviženým obočím.

„Jen si vzpomínám, jak málem sídlo padlo, když moje drahá Minerva čekala Harryho s Hermionou. Oba jsme z toho byly mimo. Protože se nám tohle nikdy nestalo. Ani s jedním." Minerva k němu zvedla pohled.

„Tome, neděs je. Je pravda, že jsem nedokázala ovládnout svou moc, víš, že i bratři za mnou chodili a snažili se mi v tom pomoct, ale moc to nešlo. Hold Harry i Hermiona byly oba velmi magicky silní, už když jsem je čekala." Usmála se na chlapce, který se na ni díval zvláštním pohledem. Ani steky, ani smutně.

„Děje se něco Harry?" ozvala se vedle něj jeho matka.

„Nikdy jsem netušil, že to je tak obtížné pro čarodějku, když čeká dítě." Ozval se nakřáplým hlasem. Na Mie bylo vidět, že má tu samou otázku.

„To není pokaždé tak strašné. Jen někdy prostě děti, které čeká žena, jsou magicky ve vývinu silnější než matka. Klidně se může stát, že i ženu to dítě zabije." Usmála se a mávla nad tím rukou.

„Minervo, nechci ti připomínat nic špatného, ale pamatuješ, když jsi čekala Severuse. To zase všechno hořelo a nejvíce tvé vlasy. Sice falešným ohněm ale i tak." Severus sebou škubl, znal tohle moc dobře, přece jenom jako lektvarový mistr se setkal i s horšími případy.

Na to jak jeho matka čekala dvojčata, si pamatoval, ale ne tolik. Moc času tu netrávil, byl v cizině za studiem, a tedy mu spíše bylo milejší studium než rodina. I když ho často Bella alarmovala, aby se vrátil, že s matkou to jde s kopce. Párkrát se tu zastavil v sídle, ale to bylo vždy tak na týden nikdy o moc déle a zase se rychle vracel do akademie.

Tímto skončil i oběd. Všichni se rozešli. Děti šli zkoumat hrad, kde budou žít. Jen Tonks se chtěla zdržet s rodiči, ale to ji už Severus a Hermiona odváděla.

Oba si uvědomovali a stejně i později Tonks, že rodiče potřebují být sami. Přece jenom pro lidi tolik vzdálené a tak dlouho navzájem muset předstírat nenávist v nich něco zachová a potřebují si vše vyříkat.