Minerva McGonagallová dorazila do hradu a tam ji nečekal nikdo jiný než Albus Brumbá. Filius Kratiknot a Pomona Prýtová. Pozvedla své obočí a došla až k nim.

„Děje se něco?" zeptala se už zase v relativním klidu. V jejím hlase se odrážela jenom únava. Únava z toho všeho co se za tento den stalo.

„Můžeme si promluvit, u mě?" Ozval se Brumbál. Minerva jenom přikývla. Vydala se za Brumbálem a ostatní dva šli za ní a dělali jí něco jako stráž. Minervě to bylo jedno, jen kousek od nich zahlídla černý plášť svého syna. Usmála se pro sebe. Brumbál zvolnil a šel vedle ní. Připadala si jako by šli na pastvu, pěkně ve dvojicích. Chtělo se jí smát, ale udržela svou vážnou neutrální tvář.

Když došli do ředitelny, Minerva se postavila k oknu a pozorovala famfrpálové hřiště. Brumbál se posadil za stůl a ostatní do křesílek před stolem.

„Minervo, dřív než se rozzlobíš, chci s tebou promluvit jako s kolegyní." Minerva se neotočila, ale jen pokývala hlavou.

„Jak se ti to tak dlouho podařilo utajit?" zeptal se Brumbál. Mírně se natočila směrem k řediteli.

„Jednoduše Albusi, ty jsi oproti našemu rodu nic, jen lůza, učili mě to odmalinka, jak zakrýt kdo doopravdy jsem." Odfrkla si a znova se otočila k nim zády. Brumbál chtěl něco říct, ale Minerva zase promluvila.

„Albusi, ty to pořád nechápeš, v jakém průseru bys ses ocitl, kdyby to někdo zjistil, co by udělali moji dva bratři? Ne ty si myslíš, že velký Brumbál může všechno, chceš snad přeříkat historii tvé rodiny, nebo si ji vyhledáš." Mluvila ledově a po chvíli se k nim otočila čelem. Z očí jí přímo šlehali blesky.

„Minervo a jaký je to rod?" odvážil se zeptat Filius Kratiknot. Minervy si vždy velmi vážil.

„Zakladatele kouzelnických zákonů a společnosti." Podíval se mu zpříma do očí.

„To ale přece... ten rod, on... vymřel." Koktal zmateně maličký profesor kouzelných formulí.

„Filiusi, proč myslíš, že nikdo nic o mě neví, nezná moji rodinu. Neví, koho jsem si vzala, neví ani, že mám 5 dětí. Mávnutím ruky vám smažu vzpomínky a bude klid. Nebudu muset řešit tuhle stupidnost." Zavrčela naštvaně.

„Ano Albusi, mám daleko větší moc než ty a Filius s Pomonou dohromady, neprojevuji se, nechce se mi. Nechci být obdivovaná. Vím přesně, jak se Harry cítí, a lituji, že tohle všechno musí prožívat v tak nízkém věku." Po tomto se posadila a všem vyčarovala silný černý čaj s mlékem.

„Minervo, myslíš, že se tě bojím?" podíval se na ni přísně ředitel školy. Byla jeho žákyní, jak to že to nepoznal.

„Ne, proč bys ses mě měl, ale kdo je můj muž ti neřeknu." Odpověděla klidně. „Když mě teď omluvíte, musím ještě něco zařídit." Usmála se a odešla. Nečekala na povolení.

Odešla k sobě, kde se zmoženě posadila do křesla. Ani si nevšimla, že ve druhém někdo sedí.

„Minervo co ti je?" Žena při tom sebou poplašeně škubla.

„Tome, co tu proboha děláš?" zeptala se vylekaně. Rychle mávla rukou a pozamykala a rozmístila protiodposlechovou bariéru.

„Severus pro mě došel, že máš nějaké problémy." Zvedl se a posadil se na její opěradlo křesla. Tohle ho neviděla udělat snad od jejich školních let, co se natajno scházeli v Tajemné komnatě.

„Jo jsem, jen mě naštval Albus." Tom se zatvářil nenávistně.

„Tome, neřeš to, prosím. Už tak mě bolí příliš hlava." Posmutněla a opřela se mu o ruku.

„Měl bys přibrat, jsi kost a kůže, stejně jako Severus." Povzdechla si.

„Chceš přinést lektvar?" podíval se na ni její muž.

„Ne, jen uvažuji, že odejdu z Bradavic, a vezmu sebou i celou rodinu. Někam odjedeme. Jen my, někam, kde nás nikdo nezná." Podívala se muži do jeho oříškových očí.

„No ale já mám ještě nějaké plány." podíval se na ni. Ta si jenom povzdechla.

„Co jet do Austrálie? Mohl bys zase začít tam učit. Ta univerzita tam ještě je a pochybuji, že by tě někdo tam poznal, i já bych se tam možná rozhodla učit. Co ty na to?" podívala se na muže.

„Když já se chci ještě pomstit Brumlovi a Potterovi." Při jménu Potter Minerva sebou škubla.

„Proč nenecháš toho chlapce na pokoji, víš, čím si prochází, ty ho nevídáš každý den." Povzdechla si Minerva a děsila se dne, až to ti dva zjistí.

„Minervo, kdo jsou naše dvě poslední děti. Prosím řekni mi to?" pohladil ji po ruce.

„Nač to chceš vědět, stejně se k tobě nikdy nepřidají. Dcera je bystrozorka a chlapec, ten tě z celé hlouby duše nenávidí." Povzdechla si.

„Mluvíš, jako by náš syn byl Potter?" mírně ji nadzvedl a posadil se pod ni. Ji si stáhl do klína, jak nejdražší klenot.

„A co když je Tome, co bys dělal?" Její muž pod ní ztuhl.

„Ty si neděláš ze mě legraci, je to tak?" podíval se na ni. Natočil si ji tak, aby na ni dobře viděl.

„Ano je to náš syn a dcera je Nymfadora Tonksonová. Velmi dobrá bystrozorka." Už jí bylo jedno, co na to řekne, za dnešní den byla příliš unavená.

Její muž mlčel. Nechala ho, aby si všechno pořádně promyslel. Seděli tak hodně dlouho, dokud Tom potichu nepromluvil.

„Jak může být náš syn?" podíval se na ženu. Ta se tak trochu vyděsila. Skoro totiž v mužově náručí usnula.

„Odnesla jsem Harryho Lilli, která mi rok předem říkala, že zjistila, že nemůže mít děti. Což si z Jamesem moc přáli." Opřela se pohodlněji o muže. „Zůstaneš tu se mnou?" Zašeptala a víc se k němu přitulila. Tolik roků, už spolu nebyly.

„Ano, zůstanu tu s tebou." Podíval se na ni s láskou v očích.

„Nezlobíš se?" zašeptala skoro spící.

„Ne jen jsem mu mohl hodně ublížit." Povzdechl si. Když viděl svou ženu, jak je unavená, nechtěl jí nic vyčítat. Odnesl ji do její ložnice, kde ji kouzlem převlekl a sám odešel do koupelny. Dopřál si dlouho sprchu, při které hodně přemýšlel.

Když si k ní přilehl, stočil se u něho do klubíčka. Jen se pro sebe usmál a usnul taky. Ráno ho vytrhl nějaký hluk. Někdo se snažil dostat k ní do kabinetu. Minerva v poklidu spala a nevšímala si ničeho.

Chvíli poslouchal a pak vzbudil ženu.

„Kolik je?" podívala se na něho rozespale.

„Šest." Políbil ji.

„Tak proč mě budíš." Zeptala se rozespale a znova si položila hlavu na jeho hruď. Myslela si, že jí dopřeje ještě hodinu spánku.

„Někdo se sem snaží dostat, už nějakou dobu." Minerva si povzdechla a posadila se. Její havraní vlasy byly zacuchané. Trochu si je prohrábla a oblekla si župan.

Když otevřela, stál před ní Harry.

„Pani profesorko!" vydechl úlevně.

„Harry co se stalo?" podívala se na něj.

„Měl jsem vizi, že je tu Voldemort a chce vám ublížit." Odpověděl jí chlapec. Minerva se na něho usmála. Pustila ho dál a zavřela za ním.

Nalila mu bylinkového čaje a donutila ho posadit se do křesla.

„Harry, co přesně bylo v tom snu?" všimla si, že Tom je tam taky pod zastíracím kouzlem.

„Seděl v tomto křesle jako já a pak k vám došel. Strašně jsem se lekl, že jsem zbudil i kluky v ložnici." Chlapec se na ni chvíli díval. Zdála se mu jiná, její vlasy nebyly upravené a celkově vypadala, jako by právě vstala. Když se podíval na hodiny, tak by se ani nedivil.

„Já jsem vás vzbudil?" zeptal se kajícně chlapec. Tom se k němu přiblížil. Jeho jizva ho začala strašně bolet. Chytil se za ni a sklouzl z křesla. Tom se k němu přiblížil, ale tím zvyšoval chlapcovu bolest.

„Tome, sakra ustup od něj, vždyť mu ubližuješ." Vrhla se k chlapci Minerva.

„Vezmu ho na sídlo a ty přiveď ostatní. Mia je už v pořádku." Usmál se na ženu a zmizel i s chlapcem.

Minerva jenom si povzdechla a poslala vzkaz Severusovi, aby dovedl do sídla Hermionu. Sama se vydala k Tonks, aby ji přivedla, matně si vzpomínala, že by měla být u rodičů. Možná to bude pro ni i lehčí na vysvětlení.

Jen co se upravila, přemístila se před jejich dům. Bylo poznat, že obyvatelé právě vstávají. Zaklepala a čekala, až jí někdo dojde otevřít. Otevřela jí samotná Tonks a trochu ztuhla, když ji viděla ve dveřích.

„Můžu s tebou a tvými rodiči mluvit?" podívala se na ni s mírným úsměvem.

„Jistě paní profesorko, stalo se něco?" podívala se na ni překvapeně a její vlasy z křiklavé růžové se změnili na černé a dlouhé. Stejné jako ona sama měla.

„Mami, tati, je tu profesorka McGonagallová," zavolala do kuchyně a sama profesorku vedla do obýváku.

„Minervo." Přivítali se s ní její rodiče. „Čemu vděčíme za tak brzkou návštěvu?" optal se pan Tonks.

„Došla jsem si pro dceru." Usmála se na oba. „Můj muž, už ví kdo je a jen ona má právo se rozhodnout, jestli zůstane s vámi, nebo se vrátí ke své pravé rodině. Hlavně Brumbál prudí takovým způsobem, že asi odejdeme do zahraničí." Posadila se do křesla a přijala čaj. Tonks stála a nechápala, která bije.

„Jakou dceru?" zeptala se překvapeně.

„Tebe." Usmála se Minerva a upila čaje, jako by se nic nedělo.

„Mě, ale mí rodiče..."

„Tvé tzv. rodiče jsem poprosila, aby tě vychovali, protože se blížila válka a já jsem se bála, že by se ti něco stalo, stejně jako tvým mladším sourozencům, které jsem odložila v den porodu. Musela jsem. Brumbál by je zabil." Povzdechla si.

„Brumbál, snad ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?" zeptala se překvapeně Tonks.

„Ne Nymfadoro. Brumbál. Tom, je Tom." Raději to rychle zamluvila, všichni tři Tonks se na sebe podívali.

„Tom." Ozvala se paní Tonksonová.

„Teď to neřešme. Dala jsem se s mužem zase dohromady a chceme se i s dětmi odstěhovat, dva nejmladší nebudou mít na výběr, ale prvorození tři si můžou vybrat, přece jenom už jsou dospělí." Usmála se na Nymfadoru.

„To jako, že jsem vaše dcera a to děsné jméno jsem dostala od vás, kde jste na takový hnus došla!" zavřískala naštvaně Tonks.

„Ano já jsem tě tak nechala pokřtít, bylo to přání mé matky, po které máš i jméno." Usmála se v klidu Minerva.

„Po kom?" zeptala se nevěřícně Nymfadora.

„Po mé matce, po ženě, která byla váženější než nějaký Brumbál." Odfrkla si Minerva zhnuseně.

„A kdo to tedy byl, nikdy jsem o nikom takovým neslyšela?" založila si ruce na hrudi.

„No možná jo, když ti někdo řekl, hlavně na akademii - Smikra." Tonks otevřela pusu, ale nebyla schopna slova. Až moc dobře věděla, koho myslí.

„Tak co Nymf, půjdeš se mnou a poznáš zbytek své rodiny?" usmála se Minerva. „Potom se můžeš rozhodnout, jestli budeš chtít zůstat nebo odejít s námi." Vstala a pohladila ji po jejích dlouhých černých vlasech.

„Jako bys mé matce z oka vypadla, dokonce máte i stejné schopnosti." Usmála se Minerva a dívala se jí zpříma do očí.

„Dobře, tak já tedy půjdu. Mami, tati, večer snad jsem zpět." Podívala se na McGonagallovou. Měla štěstí, že dnes měla celý den volno, takže s tím nebyl problém. McGonagallová jí nastavila ruku.

„Chytni se, přemístím nás." Usmála se vlídně, Tonks se na její ruku podívala a pak o krok ustoupila.

„Já se umím přemístit." Minerva jenom protočila oči.

„To sice ano, ale s tvým přemístěním bys skončila na kilometry daleko od sídla." Usmála se znovu naprosto klidná Minerva McGonagallová. Nymfadora se jí tedy chytila a společně se rozplynuly a zůstal jen po nich jemný opar.

Objevili se v sále, kde normálně probíhaly porady. Nyní tam ovšem nikdo nebyl. Nymfadora byla tak rozechvělá z nezvyklého přemístění, že se Minervy křečovitě držela a odmítala se jí pustit.

„Už mě můžeš pustit." Usmála se na ni Minerva. Při tom si sundala kápi a prohlédla si svou rozechvělou dceru. „Je ti dobře?" pohladila ji po tváři.

„Ano, jen... já nevím... cítím se tu divně, je to tu depresivní." Otřásla se.

„Ano, no co bys čekala od smrtijedů." Odfrkla si Minerva a vydala se k menším dveřím na straně. Nymfaroda Tonksonová za ní zalapala po dechu.

„Co prosím!!" zavřískala na Minervu, ale to už tam vešel Severus s Hermionou, kteří se zrovna něčemu smála.

„Ahoj mami." Pozdravili Minervu. Ta se zrovna chtěla otočit na svou dceru, ale nějak to nestihla, když ji Mia vroucně objala.

„Měla jsi tu být mami. Harry s tátou se málem přizabili." Chichotala se Mia.

„COŽE!!" podívala se přísně na Severuse. „Pokud vím, tak jste mu to měli vy dva vysvětlit." Zavrčela a založila si ruce v bok.

„Jako bys ho neznala, jedná dřív, než přemýšlí. Uspal jsem ho, dokonce po nás vrhal i Avadou." Kroutil Severus hlavou a sledoval Nymfadoru. „Jak je sestro?" usmál se na ni. Tonks vypadala, že každou chvíli se zhroutí.

Minerva si toho všimla a rychle se k ní vrátila.

„Asi bude lepší, když vám to u oběda s Harrym vysvětlím zaráz. Severusi," otočila se na syna, „už ho nebolívá v přítomnosti Toma hlava?" zeptala se syna.

„Ne, dostal neutralizační lektvar. Mělo by to být v pořádku." Usmál se a zmizel někde.

„Jak to dělá, já to chci umět taky." Zavrčela naštvaně Mia.

„Pojďte. Mio váš otec je u Harryho?" vyptávala se po cestě Minerva.

„Ano, odmítá se od něho hnout. Hlídá ho jako oko v hlavě." Chichotala se Hermiona, pořád nemohla zapomenout na to, jak ji Harry nazval zrádkyní svého přesvědčení. Vždyť ona nikoho nezradila.

Nymfadora je omámeně sledovala, měla pocit, že každou chvíli omdlí. Oni jsou v sídle Voldemorta. A Severus jí řekl, sestro. Svět se zbláznil.

Minerva obě prováděla po paměti, vyznala se tu velmi dobře, vždyť tu s ním i několik let žila.

Jen co potichu všichni tři vešli do pokoje, Voldemort vstal a přišel k Minervě, které věnoval polibek. To je ale vyrušil Severus s Bellatrix, pro kterou šel.

Nymfadora vytáhla hůlku a zaútočila na Bellu.

„Nechte toho!" Ozval se ledový hlas, protože už i Bella se chystala zaútočit na svou sestru. „Obě si sedněte a drže zobáky a hůlky sem." Natáhl ruku a hůlky přistáli mu v ruce i jejich náhradní hůlky.

Bella překvapená nebyla, ale zato Nymf hodně.

„Nech je, Tome, chovají se podle pocitů." Minerva se posadila na postel a prohlédla si spícího chlapce. Mírně zavrčela, když si všimla šrámu na tváři. Prvně si sundala plášť a odhodila ho na křeslo. Ani jako by si nevšimla, že tam sedí její muž.

Probrala chlapce, který zmateně hleděl na ženu nad sebou.

„Jak je ti, Harry?" Usmála se na něj. Ten se na ni vyděšeně podíval.

„On vás taky unesl, pani profesorko?" neodpověděla mu. Minerva se na něj ještě vroucněji usmála.

„Ne, Harry, došla jsem dobrovolně. Víš, musím ti říct jedno velké tajemství." Pořád se usmívala. Pohladila ho po vlasech a vzala jeho ruku do svých dlaní. Když si chtěl sednout, tak ho zatlačila zpět.

„Ještě jsi mi neodpověděl, jak ti je?" pohladila ho znova po vlasech.

„Už je to lepší. Ale co vy tu děláte?" dotazoval se dál a podíval se na ostatní, jen co uviděl Snapea a Voldemorta, začal hledat hůlku.

„Tu nedostaneš, dokud se neuklidníš, stejně jako tvé sestry." Zavrčel temně Voldemort.

„Tome, nech toho!" Zpražila ho nebezpečným pohledem McGonagallová. Harry dál se chtěl vrhnout po Voldemortovi, klidně i pěstmi.

„Harry a ty se uklidni, musím ti konečně říct, že Potterovi nebyli tví praví rodiče. Dala jsem tě k nim, dva dny po tvém narození. Proto tě mohla Lilli vydávat za svého syna." Chtěla pokračovat, ale Harry se na ni rozkřičel.

„Cože, co jsou to za nesmysly. Už ten hadí ksicht se mi tu snažil říct, že je můj otec. Nikdy, to není pravda, vy jste stejná jako Brumbál!!" řval po profesorce.

Z ničeho nic vedle něj přistála Mia.

„Harry, nech naši matku domluvit a pak si říkej, co chce. Teď drž zobák." Praštila ho do ramene. Ten se na ni vyděšeně podíval a pak na Minervu.

„Jste dvojčata Harry, ty a Hermiona, dala jsem vás pryč i s Nymfadorou, když hrozilo, že by vám Brumbál ublížil. Tolik se děsil představy někoho silnějšího. Nedokázala bych vás všechny ochránit. Proto jsem Belle a Severusovi pozměnila vzpomínky, měl jsi vidět, jak on se na mě zlobil. Ach Harry, trhalo mi to srdce, když jsem tě viděla poprvé, jak jsi došel do Bradavic, jak jsi byl zubožený. Proklínala jsem Brumbála i tvé opatrovníky. Měla jsem je chuť zabít a ještě jsem musela hrát tu stupidní hru s Brumbálem." Minervě utekla jedna slza. Tom k ní přišel a objal ji ze zadu kolem ramen.

„Už jsme zase rodina. Nedovolím, aby někdo ublížil naší rodině." Pohladil ji. Jednu ruku nechal na jejím rameni.

„Kdybych to věděl, nikdy bych na tebe Harry nezaútočil, ani na tvé pěstouny. Když jsi se s Miou narodil, ani jsem nevěděl, jestli se narodili dvě dívky, dva chlapci nebo chlapec a dívka. Minerva dělala všechno, co mohla, aby vás ochránila, dokonce i Belle vyjmula tu vzpomínku, aby to nikdo nezjistil. Nevěděl jsem, kde jste, nevěděl jsem, kde je vaše sestra Nymf, které bylo sotva dva." Tom se díval na Harryho zvláštním pohledem. Jeho matka se rozplakala. Už to nedokázala snést.

Tom ji objal ještě silněji.

„Minervo, už jsme zase spolu. Všichni." Dal jí polibek do vlasů. Harrymu, stejně tak Nymfadoře z toho šla hlava kolem. Hlavně vidět tak své rodiče, vždy přísnou profesorku a zlého Voldemorta, prostě si mysleli, že je to sen. Oba měly stejnou myšlenku. Někdo nás unesl a teď nás drží pod vlivem lektvaru.

„Není to sen." Promluvila Minerva, jen co se vysmrkala.

„Co?" zeptal se vyjeveně Harry.

„Dokážu víc věcí a jsem mocnější, než celé Bradavice Harry. Jednou ti všechno povím, ale teď pojďme na oběd, můžeme si i tam povídat. Mám docela hlad." Pohladila chlapce a postavila se, trochu zavrávorala, tohle rozrušení jí moc dobře nedělalo. Tom ji objal kolem pasu.

„Víte,kde je jídelna, tak dojděte včas." Zavrčel směrem k Severusovis Bellou.