Po návratu do Bradavic se nic moc nedělo. Dvojčata ještě několik hodin byly u jejich matky v kabinetě a vyzvídali, co by ten oblouk mohl být. Minerva jim odpověděla na vše, co si jen vzpomněla a potom jim dala knihu s pohádkami.

„Tyto pohádky no spíše pověsti se dědí u nás v rodině, vždy je dostane nejstarší dcera, když má první dítě. Vy jste je nikdy neslyšely, ani si je nečetly, protože jste se mnou nevyrůstali. Přečtěte si je." Vrazila jim knihu do ruky a vyhnala z kabinetu.

Ještě ani nedošli na kolej, když uslyšeli za rohem Deana a Seamuse.

„Ne, fakt, Ron i jeden kluk z Havraspáru mě to potvrdili. Náš Harry a Hermiona nás zradil, proč myslíš, že věčně tady nejsou. A kde byly celý víkend. Dokonce prej je viděli i na té akci, kde zemřela ta rodina." Když se před nimi objevili, oba zmlkli. Harry se tvářil jako bůh pomsty a Mia měla co dělat, aby se nerozesmála.

Jak oba věděli, tak jejich otec na žádnou akci nešel, ani nic neplánoval. Díky jejich mamince byl velmi zdrženlivý. I když kdo ví, co se přesně stalo. Brumbál se choval jako obvykle, když je potkal ve Vstupní síni.

Konečně měli trest od rodičů u konce, byla středa večer. A to znamenalo, že Harry jde na rande a Hermiona se jako obvykle odebere do knihovny a potom možná na chvíli za Dracem. I když Harry si nikdy nestěžoval, byla na něm vidět únava. I ona byla unavená. Došli ze školy a už mířili na hrad, aby to dali dohromady. Jenže nejhorší bylo, že nesměli kouzlit. Museli všechno mimo těch sloupů a různých podpěr udělat ručně. O to se jejich rodiče postaraly.

Hermiona u večeře přemýšlela, jak to, že vždy jejich otec došel na to, kdy a na co použili hůlku.

Byl to jak začarovaný kruh. Ron se s nimi nebavil a nejvíc to vadilo Harrymu, vlastně i celá jejich kolej se k nim obracela zády. Hermiona když mířila z večeře do knihovny, uviděla Giny. Neváhala a zavolala na ni:

„Giny." Zavolala Hermiona, na chodbě byly jen oni dvě. Giny se prvně ujistila, že jsou sami.

„Giny, co se to děje? Jak to, že si všichni myslí, že jsme se přidali k Voldemortovi?" po této otázce na ni Gini vyvalila oči a zatáhla do první prázdné učebny.

„Jak? Hermiono, jsi tak pitomá nebo máš na očích klapky. Jenže ty jsi pořád s Harrym se svým miláčkem." Zdůraznila tak ledově až Hermiona před ní ustoupila o krok.

„Giny, on není můj milenec. Když mi tu slíbíš na svou smrt, že to nikomu neřekneš a přísaháš na hůlku." Chvíli se na svou kamarádku dívala, dokud nepřikývne. Pak pokračovala:

„Harry není můj milenec, je můj bratr, zjistili jsme to krátce po tom co mě a Draca unesli. Nevytrácíme se nikam jinam než za našimi pravými rodiči, což jak jistě chápeš, musíme držet v tajnosti v této době.

Můžu tě ujistit, že kdybychom se někdy přidali k Voldemortovi, tak nás mamka seřeže do krve." Giny málem po ní skočila za to jméno. „Naše maminka se nás musela vzdát, hned po narození." Usmála se Mia na svou kamarádku a nechal jí čas, aby jí vše došlo.

„Takže ty nejsi dcera můdlů ale kouzelníků?" žasla Giny.

„Ano, oba rodiče mají dlouholetou tradici kouzelníků a jsme oba čistokrevní. Mí adoptivní rodiče, tedy jejich rodina dělala po staletí pro mou maminku a ona jim natolik věřila, že jim svěřila nejmladší." Usmála se Mia.

„Ty mi jako chceš říct, že víš jaké to je být nejmladší a ne jedináček?" Giny všechno začalo docházet, ty pohledy, ty řeči co vedli s Harrym. Je pravda, že je nikdy neviděla, aby se drželi za ruku či podobně.

„Ano, mimo Harryho mám další 3 sourozence a jsou suproví, i když je mám občas po krk, hlavně nejstarší sestra, trochu jí jde na mozek to, že je sama. Všechno práskne." Kdyby jen Giny věděla, o kom to mluví, tak ji na místě zabije.

„Jo to znám, stejně to mám s Billem. Ty asi mi neřekneš, kdo jsou, ale ty máš víc sester?" záviděla Giny

„Ano, dvě a ještě jednoho bratra mimo Harryho, ale ten je o hodně staší, vlastně o 20 let starší než já a ségra ta je prvorozená. Pořád se ještě nějak tak poznáváme. Všichni mi za tu krátkou dobu přirostli k srdci, jen rodiče jsou hodně přísní." Pokrčila Hermiona rameny.

„Tedy, závidím ti, že máš sestry, já mám jen mamku, s bratry se nedá bavit o holčičích věcech." Povzdechla si Giny.

„Já vím, taky nezapomínej, že jsem vyrůstala jako jedináček. Taky jsem měla jen mamku." Povzdechla si. „I když i mí adoptivní rodiče byly skvělí, nevím no prostě pořád mi od malička něco chybělo a teď vím, že to byl Harry. Znáš to ta sourozenecká láska." Usmála se Hermiona, ale byla smutná.

„No tak holky. Co tu vyvádíte?" vletěl do třídy Harry, rychle oddechoval.

„Harry co je?" vyděsila se Mia, když viděla obtisk ruky na bratrově tváři.

„Jde po mě Snape." Podíval se na svou sestru významně.

„Snape, Snape tě uhodil?" podívala se na něj Giny. Harry se naštvaně podíval na Miu.

„Jen jsem jí řekla, že jsme sourozenci nic víc." Hájila se Hermiona. Z ničeho nic Harry odletěl ode dveří a dovnitř napochodoval naštvaný Snape. Přejel celé osazenstvo.

„Pottre! Jak jste mohl jen tak se vloupat do mých komnat a to ještě se dvěma studentkami!" řval Snapa. Ani si neuvědomil, že násilím prošel zabezpečujícími kouzly. Dveře za ním prásky, ale s profesorem to nic nedělalo. Holky ovšem sebou trhli, div že nevyskočili metr vysoko.

Harry se rychle rozhlídl po místnosti a zjistil, že i s holkami jsou v pasti.

„Já nevím?" pokrčil rameny a tvářil se jako nevinnost sama. Severus Snape nabral mírný odstín červené do tváře.

„Vy nevíte, Pottere, jak jste se dostala do mých komnat a opovážil se souložit se dvěma studentkami v mé posteli?" to už ho Severus držel pod krkem za košili.

„Pane profesore, vždyť ho uškrtíte." Vyjekla Hermiona.

„Ty se do toho nepleť!" zařval i na ni. Ta se zatvářila, jako by každou chvíli chtěla po něm skočit.

„Neřvěte na ni, nevěděl jsem, že to jsou vaše pokoje. Myslel ..."

„Myslel, ty nemyslíš, toto je už příliš." Praštil s ním o zem. Už ho chtěl proklít, když z ničeho nic na něj mířily dvě hůlky.

„Už se ho ani nedotkneš!" zavrčela mu do obličeje Hermiona přes napřaženou hůlku.

„Slečno Grangerová, jest-li chcete být společně s panem Potterem vyloučena, tak v tom pokračujte!" chtěl je obejít, jenže Mia se svého bratra nelekla.

„Klidně!" zařvala na něj. Severus se už napřahoval, když Giny na něj použila netopýří kletbu.

Rychle začal frkat, jak mu bylo nepříjemné, když mu malý netopýrek vyčistil nosní dutinu.

„Mio ne!" zařval Harry, protože pochopil, o co se jeho sestra snaží.

„Slečno Weasleyová, máte měsíc trestu za napadení učitele." Vztyčil se znova nad dívkami. „A vy dva jdete se mnou." Pomocí neverbální magie sebral oběma hůlky a táhl je pryč z učebny. Jak oba po chvíli zjistili, tak mířili do kabinetu jejich matky.

Giny, jen konsternovaně za nimi chvíli dívala a nevěřila svým uším, ne jen že Snape ji nevyhodil ze školy, ale nedošla ani o body jen trest má a to je ještě dobré. Rychle se raději vydala na kolej, kdyby si to přece jenom rozmyslel a chtěl po ní ještě něco nebo nedej bože ji nechal rovnou vyhodit.

Severus táhl dvojčata do matčina kabinetu. Zuřil, nejen že je oba málem před tou malou Weasleyovou prozradil, ale ještě jeho bratříček si poslední dobou myslí, že může vše.

Neobtěžoval se ani klepáním a vhodil dvojčata do kabinetu a vešel za nimi.

Pořádně práskl za sebou dveřmi, aby upozornil svou matku, na to, že právě oba překročili jistou hranici.

„Severusi?" podívala se na něj překvapeně Minerva McGonagallová. Právě psala dopis Suzán, že v pátek odpoledne má čas a jestli by se chtěla podívat na její rodný dům a pozemky.

„Tihle dva překročili všechny meze, které se dali překročit, hlavně Harry!" vrčel naštvaně.

„Co zase jste provedli svému bratrovi?" podívala se na oba a viděla ještě menší obtisk prstů na Harryho tváři.

„Byl to jen omyl, mami. Já si spletl dveře." Hájil se Harry.

„Dveře, souložil jsi se dvěma zmijozelskými dívkami v mé posteli. A ještě ty dívky jsou ze sedmého ročníku!" řval na svého bratra a při tom na něj ukazoval, jeho plášť povlával kolem něho.

„Co-cože?" vykoktala v šoku Minerva.

„Tak to nebylo." Hájil se Harry.

„A jak to tedy bylo!!" div že ho zase nechytl pod krkem.

Mia na něho shlížela ublíženě.

„Mio?" otočila se na dívku jejich matka.

„Mě do toho netahej, mami, Severus byl jak šílenec, dobře ti tak, že tě Giny proklela, jinak bych to udělala já a daleko hůř." Odfrkla si a otočila se k oběma zády.

„Cože, tebe proklela Giny? Giny Weasleyová?" upozorňovala se Minerva.

„Ano, ta malá zrka si už dovoluje jako její bratři. Jako by jim to tu patřilo." Vztekla se Severus.

„A jsi v pořádku, nemá to nějaké následky." Informovala se hned Minerva a už stávala, že svého nejstaršího syna zkontroluje.

„Jsem v pořádku, jen použila netopýří kletbu. Je to pěkně nechutné." Vrčel a začal pochodovat po jejím kabinetě.

Minerva si úlevně opřela o stůl, opravdu žila pořád v tom, že má o ně strach.

Mia ji chtěla podepřít, ale její matka jí to nedovolila.

„Jsem v pořádku. Jen mám o vás strach. Harry, už jsme o tom mluvili, mluvil s tebou i otec, proč to pořád děláš? Proč se tak chováš. Slíbil jsi nám, že omezíš styky s těmi děvčaty." Minerva si viditelně oddychla a trochu se zklidnila.

„Ne mami, já jen slíbil, že ty holky nebudu střídat. A jinak, já si opravdu spletl dveře. Jednou jsem našel ve sklepení místnost, která slouží podobně jako Komnata nejvyšší potřeby, jen že neposkytuje vše, ale jen něco jako hnízdečko lásky. Myslím tím postele, pro tolik lidí, kolik tam zrovna je. Jenže ona ta místnost je hned vedle Severusových osobních komnat." Už si kryl hlavu, že ho zase někdo praští.

„Harry. Ty jsi ale debil." Počastovala slušně Hermiona.

„Hermiono!" zvýšila malinko hlas Minerva, „jak to mluvíš?" pokárala ji matka.

„Promiň mami, ale ta místnost neexistuje, jen to je Severusova druhá ložnice. Suzán mi o ní vyprávěla." Pokrčila rameny Hermiona.

„Ups." Zatvářil se kajícně Harry. „Promiň, to jsem fakt nevěděl, ale jak to že se tam to vždy změní?" snažil se omluvit Harry Severusovi.

„Máš do konce roku školní trest se mnou." Zavrčel a práskl za sebou dveřmi.

„Mio jak to víš?" zajímala se její matka.

„Jak už jsem říkala, Suzán mi o tom řekla, se Severusem to začarovali tak, protože je už několikrát někdo vyrušil a tak prostě jen si myslel, že si spletl dveře. Vlastně mě teď tak napadá. Mami, do každých soukromých pokojů se dá dostat z chodby?" podívala se na ni.

„Ano, jen každý to má jinak zabezpečené. Severus to má zabezpečené na svou krev, což nějak nepočítal s tím, že tam se dostane i jeho rodina, díky tomu." Smála se Minerva. Pak ale zvážněla.

„Harry, ty vážně nemáš rozum, nechci ani pomyslet co s tebou ještě Severus udělá a to nemluvím o Tomovi." Povzdechla si. „Nebudeme to dál řešit. To si vyřiďte mezi sebou, ale tak, aby se nikomu nic nestalo ani navzájem. Jasné!!" podívala se přísně na ně. „A teď plavte na kolej." Vyhnala je z kabinetu.

Ráno se Harry sešel s Miou ve společenské místnosti. Jak zjistil, tak ani jeho sestra nespala moc dobře. Její černé kruhy pod očima tomu nasvědčovaly.

„Taky to cítíš, jako by se mělo něco stát?" prvně se ho zeptala.

„Ano, mám strach, že Brumla něco chystá." Jeho sestra jenom přikývla. Na Rona nemělo cenu čekat, stejně se s nimi nebavil.

„Jdeme na snídani, když tak se pak domluvíme. Snad zase nebude nikdo nic roztrušovat o včerejšku." Povzdechl si.

Jak se spletl, všichni věděli, že Harry opět něco vyvedl a profesor Snape byl hodně naštvaný.

Oba došli v klidu na snídani a přisedli si k Giny.

„Dobré ráno." Popřála jim a nevšímala se ostatních, kteří po nich házeli nepěkné pohledy.

„Dobré Giny." Usmála se na ni Mia a Harry jen přikývl a sedl si vedle Giny.

„Tak jak jste včera dopadly?" zajímala se Giny. Bylo jí jasné, že ani oni nevyšli bez trestu a jak dnes ráno kontrolovala hodiny, tak zjistila, že jejich hodiny jsou skoro pořád nastejno.

„No nic dobrého, do konce roku školní trest u Snape." Odfrkl si Harry.

„Měly bychom si pohnout Harry, za chvíli nám začínají lektvary." Povzdechla si Mia, vůbec se jí nechtělo do toho sklepení.

„No jo." Ani její bratr nebyl zrovna nadšený.

Byl skoro konec druhé hodiny v lektvarech, když se celý hrad otřásl, jako by někde něco vybuchlo. Všichni se zděšeně na sebe podívali a jediný, kdo zachoval klidnou hlavu, byl profesor. Ihned všechny kotlíky odstavte z ohně a odevzdejte své vzorky takové, jaké jsou." Při tom pořád kontroloval zvláštní zrcadlo, které bylo v každé třídě a v případě nouze se tam objevilo co se děje s hradem, při tom mohli to vidět jen profesoři.

Studenti rychle nechali zmizet zbylé lektvary. Jen co na profesorův stůl se položila poslední lahvička. Profesor je kouzlem zajistil a rychle vyběhl ze třídy.

Harry a Hermiona byly jediní dva studenti, kteří nechali věci věcmi, a běžely za svým bratrem.

Dorazili až do Vstupní síně, kde se už Severus snažil dostat přes silové pole. Jediné co viděli, tak hlavu své matky nad schodištěm a zvedajícího se Brumbála ze země. Na Minervě McGonagallové i na Brumbálovi byla vidět únava.

Metali po sobě jedno kouzlo za druhým a Minerva postupně scházela schody, při tom pořád se držela zábradlí. Jak Severus pochopil. Ona drží ten štít.

Chtěl to říct dvojčatům, ale to už se oběma podařilo prolomit ten štít, ale ten je stejně nepustil dál. Jako by jim právě někdo něco říkal.

Viděli jen paprsky, které si oba vyměňovali, bylo to tak rychlé. Že všichni přihlížející ani nestíhali. Oba přes obranu útočili. Nikdo se do toho raději ani nepletl, ale za to v dostatečné vzdálenosti se čím dál tím víc hromadili obyvatelé hradu. Dokonce i skřítci se dívali.

Byl to úchvatný souboj dvou velmi silných kouzelníků. Severus pochopil, že jeho matka kouzlí nejen hůlkou ale i bez hůlky a dokonce i Brumbál pár kouzel též kouzlil jen pomocí své magie bez hůlky. Většinou tím držel štít před sebou. Jako správný pozorovatel zjistil, že jeho matka je schopnější, ale přesto měl o ni strach. Cítil v povzdálí i magii svého otce a jeho strýců. Nechápal, co tu oni dělají. A proč je tu jeho otec, ale jen sám.

Náhle Brumbál nevykryl jednu kletbu a v zápětí další do něho narazila. Odletěl na zeď vedle vstupních vrat. Chvíli ještě byl přišpendlený kouzlem na zdi, ale v zápětí spadl na zem a zůstal tam ležet, mrtev. Všechny zábrany též opadly a Severus jen viděl, jak jeho matce se podlamují nohy a sama vyčerpáním padá o dva schody níže na odpočívadlo.

Stál jak přimražený, to co právě viděl, si nedokázal ani představit. Tolik magie a tolik nemožných kouzel, které všude tu okolo ještě byly jako zbytková magie, jen o nich četl. Ve všech knihách bylo napsané, že jsou neproveditelné.

Probral ho až výkřik dvojčat.

„Mami ne!" zařvali oba na celé Bradavice a už se hnali po schodech ke své matce. Severus se rychle vydal za nimi.

„Ne, nehýbejte s ní." Zařval na ně, když viděl, jak Hermiona s ní chce zatřást.

Rychle přiklekl k bezvládnému tělu, zjistil, že je jenom v bezvědomí. Vedle něho se už skláněl i jeho otec.

„Musíme ji dostat na ošetřovnu, omdlela silným vyčerpáním. Postarej se o ty dva pitomce." Pohodil hlavou za sebe na jejich strýce.

To už se všichni jako by probrali a začal v Bradavicích pořádný zmatek. Stačil jeden zesílený hlas.

„Klid, nikdo nikam nepůjde, všichni zůstanou tam, kde jsou!" zařval Severus Snape zesíleným hlasem. Jak viděl, tak nad Brumbálem se už skláněla Pomona.

„Je mrtvý." Vydechla konsternovaně, když k ní přistoupil Severus společně s jeho strýci.

„Dobře tak, jinak bych ho zabil sám. To co provedl naší sestře je neodpustitelné." Pomona se na vysokého muže přibližně ve stáří Minervy podívala zděšeně i s úctou. Bylo jí velmi moc dobře jasné, že tento muž není nějaký jen takový elegán, který neumí používat hůlku.

Přece jenom viděla Minervu, jak kouzlí. Ona by tohle nikdy nedokázala.

„Ale to přece..." chtěla něco namítnout.

„Pomono, nezabila ho schválně, jen se bránila a k tomu ještě držela ty ochrany, aby se nikomu nic nestalo, ne Brumbál." Zatřásl jemně se ženou Severus. Byla jen o něco starší než on.

„Severusi, ale co... co ... se vlastně stalo?" vykoktal zděšeně i malý profesor Kratiknot, který přikryl Brumbála velkým vyčarovaným ubrusem.

„Měl to moc lehké." Ozval se opět Talmut a elegantně i se svým bratrem odkráčel.

Jo a co teď mám jako dělat já? Pomyslel si zmoženě Severus.

Přísahat na hůlku – znamená, že ten slib sice ji nebude stát život, jako u neporušitelného slibu, ale nějaká kletbička ji dožene.