Ráno se všichni sešli u snídaně i s Remusem.

„Dobré ráno," pozdravil Remus, jen co tam s Nymfadorou došli. Nymf jen něco zamumlala. Dvojčata se připlížili po chvíli a jako poslední.

Jen co je Tom zpozoroval, odložil šálek, který měl v rukou.

„Rychle se nasnídejte a potom půjdete se mnou zabezpečit sklepení pod částí sídla, které jste narušili, potom sami postupně zabezpečíte a hlavně uklidíte vše, co jste rozmlátili a poškodili. Pokud to dnes nestihnete, tak každý večer budete sem chodit, dokud to nebude hotové." Snažil se mluvit klidně, ale jeho rudě zářící oči ho zradili. Minerva se snažila nasadit přísný výraz, ale po noci se jí to prostě nedařilo.

Remus chtěl něco říct, ale zarazila ho Hermiona.

„Raději mlč, Remusi, nebo ještě budeš uklízet s námi." Kopla Harryho pod stolem, ale zasáhla i matku.

„Mio, co jsem vám říkala o tom kopání pod stolem?" ozvala se přísně.

„Promiň mami, ale divej se na Harryho, on se zase někde zdekuje a bude chrnět." Vrčela Hermiona.

„Jako ty včera na rande s Dracem?" ozval se škodolibě Severus.

„Co kdybys raději zavřel klapačku." Zavrčela mu nazpátek Hermiona. „To hýkání a vzdychání co se ozývalo od tebe z pokoje, bylo něco příšerného. Nedalo se spát." Na Severusovi bylo vidět, jak zuří.

„Jo to má pravdu, celou dobu jsem vás musel poslouchat, ještě že to přes pokoj Mii, ale za to Nymf taky nebyla zrovna zticha." Otevřel jedno oko Harry. „A já jsem ostrouhal." Prskal unaveně a naštvaně Harry.

Bellatrix se nenechala zahanbit a jen tak do placu prohlásil.

„Tedy vy se nezdáte takový zkušený kouzelník a čarodějka a neznají tišící kouzlo. No teda, že se hambou nepropadnete." To už Minerva ani Tom nevydrželi a začali se smát.

„Matko, otče!" zavrčel nebezpečně Severus. Remus oproti tomu zrudl.

„Jenže Bella má pravdu." Prohlásila v poklidu Minerva.

„No tak, už jste vy dva dojedli, jdeme na to zabezpečení. Ne ty Minervo si okorát půjdeš lehnout." Zamítl i to co se už dohadovali včera večer.

„Neumírám, Tome, jenom jsem těhotná." Vrčela na muže přes stůl Minerva.

„Právě proto, Minervo, může tam na tebe něco spadnout nebo i jinak ublížit." Praštil pěstí do stolu Tom. Minerva i ostatní poplašeně sebou škubli, až na Remuse. Ten se jen nebezpečně podíval na Toma, jako by ho chtěl proklít.

„A dvojčata. Těm se nic stát nemůže?" odporovala mu.

„Minervo, nechci tě vidět nikde jinde než v ložnici ve vodorovné poloze. Večer se vracíte opět k tomu hajzlovi a budeš potřebovat hodně síly." Stál Tom a opíral se naštvaně o stůl.

„Fajn." Praštila příborem o talíř a odešla. Tom si složil hlavu do dlaní a zhluboka se povzdechl.

„To bude dobré." Poplácala Temného pána po paži Bellatrix, potom se hned zvedla a vydala se za matkou.

„Mami." Zaklepala na pootevřené dveře.

„Ano, pojď dál Bello." Povzdechla si Minerva. Právě od skřítky přebírala jakýsi lektvar.

„Co to bereš?" zajímala se a přisedla si k ní na pohovku.

„Lektvar na zesílení dělohy a zmírnění těhotenských příznaků. Míchá mi ho speciálně jen pro mě, Severus. Nechtěla jsem na Toma tak vyjet." Povzdechla si Minerva.

„Myslím, že to otec chápe, jen má o tebe starost. Ale dobře si dvojčata stěžují, na to, že Draco byl u Mii celou noc a Harry zase kdesi pryč celou noc." Usmívala se Bella.

„Jak to víš?" zadívala se na dceru matka.

„Jak, jednoduše. Jsem sama mami. To že můj muž je mrtvý je jen dobře, ale někoho bych brala." Povzdechla si Bella. Minerva ji vzala za ruku.

„Já vím Bells, a co ten, co ti ho dohodila Mia?" podívala se na dceru.

„Myslíš Josefa Hlaváka. Je fajn, ale byly jsme jen na jedné večeři a nevím, co by řekl otec. Přece jenom víš jak je háklivý na to, když je někdo tzv. mudlovský šmejt" povzdechla si.

„Já vím moc dobře jaký je. Hlavně to, když ti zabili sotva pět měsíců starého syna. Myslím, že kdyby konečně Tom zjistil, kdo nám zabil vnouče, tak mu ani bránit nebudu, aby si s ním pohrál." Pohladila Bellu po vlasech.

„Mami, já vím, kdo to byl." Zašeptala. Minerva ji moc dobře slyšela a málem jí vypadl pohár s lektvarem z ruky.

„Kdo!" byl to přísný příkaz. Bella se podívala zmateně na matku.

„Je to jedno, je to už mnoho let. Mami prosím, teď to prostě neřeš. Musíš se šetřit." Minerva vzala svou dceru do náručí.

„Opravdu to manželství s Lestramgem bylo takové peklo?" odtáhla ji kousek od sebe.

„Uhodil tě někdy táta?" podívala se Bella smutně.

„Ne nikdy, ani na mě nikdy nepoužil zakázané kletby. Bello, neříkej, že..." Minerva si zakryla vyděšeně pusu rukou.

„Nezůstalo jen u bytí, začal používat později i kletby, proto ho taťka zabil." Bella sklopila hlavu, bylo jí stydno, že se nechala mlátit od svého muže a nebyla schopna zakročit.

„Jak dlouho?" zašeptala zničeně Minerva.

„Byly jsme spolu rok a půl, poslední půl rok. Co byl malý Sebastian na světě, vadilo mu vše, od jeho pláče, až po to, že jsem na něho neměla čas. Otec to zjistil a bez váhání ho zabil, den před tím, co náš dům napadli ministerští. Tehdy Popletal a Ubridgeová při souboji zabili společně Sebastiana." To už ležela v náručí Minervy a plakala jak malá holka, kterou zbil její starší bratr. Minerva nic neříkala, jen ji držela u sebe.

Z ničeho nic Minerva k Dolores Umbridgeové pocítila ještě větší nenávist než k Brumbálovi.

Tak je našel Tom, který se i s dvojčaty šli převléct do starších věcí.

„Mionet." Zhrozil se, když viděl v jejích očích nenávist tak velkou, že se i lekl. K tomu jí ještě v náručí ležela Bellatrix, která se snažila vymanit z mateného náručí a při tom si utírala mokré tváře.

„Bello?" Tom se v šoku zastavil a díval se překvapeně na obě ženy.

„Tome, víš, jak jsme už před časem uvažovali, kdo zabil Sebastiana?" promluvila jako by nic Minerva a Bella se posadila se sklopenou hlavou vedle matky.

„Typoval jsem Popletala, tak co mýlil jsem se?" ozval se klidně.

„Ani i ne, drahý." Podívala se na Bellu. „Ještě naše drahocenná Dolores, která mi pije stejně krev jako Brumbál." Bella sebou nepatrně škubla. Tomovi už dnes podruhé zčervenaly oči a z rukou mu začali šlehat malé modrozelené plamínky. Mionet ho tak neviděla od smrti vnuka.

Bella chtěla stát, ale její matka jí v tom zabránila.

„Nech ho Bells." Zašeptala a dívala se na muže, který se právě uklidňoval.

Netrvalo to dlouho a Temný pán se zhluboka nadechl a vydechl.

„Omluvte mě prosím, musím se jít převléct a pracovat." Vzal si oblečení a přešel do koupelny. Za chvíli už převlečený vyšel, ale u dveří z ložnice se ještě zarazil. „Neboj se Bello, jen co to vyřídím z Brumbálem, ti dva jsou hned za ním. Budou se modlit, aby se nenarodili." Pronesl nebezpečně, až sebou Mionet trhla stejně tak jako její dcera. Ta chtěla něco říct, ale raději zavřela pusu.

„Nemusíš mít strach Bello. Jak znám Toma, tak je prvně zesměšní. Tohle není jako obvykle, když někoho mučí." Mírně se Minerva otřásla. „Tato věc je příliš osobní." Pohladila svou nejstarší dceru po hlavě.

„Mami, co kdybych přinesla šachy, můžeme si zahrát. Nebudeš se nudit a já taky ne." Usmála se a Minerva její návrh přijala.

Tom potkal už převlečené dvojčata na chodbě, jak se něčemu smějí.

„Můžeme?" optal se jako by nic.

„Ano, děje se něco tati?" Všimla si jeho napjatého výrazu Hermiona.

„Ne, jen to musíme zabezpečit, kdyby se cokoli stalo, rychle se přeneste na pozemky. Myslím, že by nebylo dobré, kdybychom Mionet jakkoli rozrušovali." Povzdechl si, pořád měl před očima dceřiny rudé opuchlé oči a svou lásku, která seděla vyděšeně vedle dcery z toho, co se dozvěděla.

V klidu došli do sklepení, kde Mia vyjekla, Harry se otřásl odporem, když stanuli u první kopky.

„Musíme to projít celé, až na konec, tam začneme." Ozval se jako by nic Tom, ale raději se vydal první, kdyby se něco začalo hroutit, aby to zasáhlo raději jeho než je.

Mia se vyděšeně tiskla k bratrovi a ani Harrymu u kopek nebylo do zpěvu. Došli až na konec chodby a mezi tím Tom kontroloval poškození chodby a základy.

„Dobře začněte to zpevňovat a stavět vzdušné opěrné sloupy. Já půjdu na druhou stranu a setkáme se u schodiště, nebo pokud to bude trvat déle, tak v čas obědu. Nechci, aby se komukoli z vás něco stalo ano." Podíval se na ně přísně. V pozadí byl poznat i strach o své děti.

Harry počkal, až jeho otec zmizí a opřel se o zeď.

„To nemyslíš vážně, Harry!" Pak ale náhle zmlkla, mírně pootevřela pusu. „Harry, cos udělal?" vyděsila se Hermiona. Za Harrym se objevil oblouk tvořený dvojí řadou run. Harry, jen si toho všiml, odskočil od zdi.

„Co to je? Já nic neudělal, jen se opřel." Vyjekl až moc hlasitě.

„Mlč, ty blbe." Zavrčela na něj Hermiona a dál vytvářela podpěrný sloup.

„Mio, to není jen tak něco." Mával rozštíleně rukou. „Jednou jsem nic neudělal, jen jsem se opřel. Ani magii jsem nepoužil." Vrčel na ni polohlasně.

„To vím, Harry, ty asi moc runy neovládáš?" ozval se přibližující jejich otec.

„Tati." Chytili se oba za srdce.

„Dveře, jež vedou do říše-neříše." To je ten venkovní oblouk. „Tedy jednoduše řečeno." Pokýval hlavou Tom.

„Udělejte ještě dva sloupy a počkejte mě u schodiště a ty Harry nenech vše na Hermioně!" přikázal přísně a se zvláštním mumláním odešel.

„Mio, rozumíš tomu?" Ne jenom, že Harryho nachytal, jak se fláká, ale ještě k tomu nic neřekl.

„Víš, Harry, ten oblouk, je něco jako průchod." Začala vysvětlovat Hermiona. „Podle toho co se tu píše, je to říše všech bytostí, což značí, že tam nejsou jenom smrtelníci ale i nesmrtelní." Harry se trochu zarazil a potom hned se mírně usmál.

„Tak to zkusme." Pokrčil jen tak rameny a začal zkoumat runy, základ měl od Belly. Byla výborná na všechny druhy jazyků a zaříkání.

„Počkej Harry, může nás to poslat kamkoli. Raději dodělejme ty sloupy a promluvíme si s našima." Snažila se ho zbrzdit a to se jí i povedlo.

„Tak jo, mamku by kleplo." Začal se smát a o kus dál vyčaroval perfektní sloup. Mia naštvaně zavrčela, protože jí tyto kouzla zrovna moc nešly. Zato Harrymu výborně. Vytvořil pro jistotu ještě dva a sedl si na první schod. Jen co k němu si přisedla Mia, přišel i Voldemort.

„Teď pojďme, vidím Harry, že ses činil. No aspoň něco." Přísně si ho změřil a Mia měla co dělat, aby zadržela smích.

Všichni tři přišli nahoru, kde na ně čekala Suzán.

„Suzán, děje se něco?" podíval se na ni Voldemort.

„Omlouvám se, nechci vás zdržovat, ale můžu s vámi mluvit?" podívala se trochu ještě bojácně na Voldemorta.

„Dobře, pojďme ke mně do pracovny. Tam si můžeme v klidu promluvit." Pokynul vyděšené ženě a ta ho následovala do pracovny.

„Takže máme volno." Usmál se Harry.

„Neopustíte sídlo do odchodu do Bradavic!" Zavrčel nahlas jejich otec.

„Kdybys raději držel zobák, pitomče. Nepůjdeme se podívat za mamkou, třeba o tom oblouku něco ví?" navrhla Hermiona a už mířila k ložnici rodičů.

Když tam dorazili, tak viděli, jak Bella poráží matčiny figurky na šachovnici. Každý si sedl z jedné strany a začali radit. Nakonec to skončilo remízou.

„Posaď se Suzán, vím, že v mé přítomnosti jsi pořád nejistá, ale věř mi, že bych ti nikdy neublížil. Jsi přece snoubenka mého nejstaršího syna." Posadil se naproti ní do křesla a převzal si podnos s čajem od skřítka. Ani se na to malé stvořeníčko nepodíval.

„Víte pane Raddle, promiňte McGonagalle. Jedná se o svatbu se Severusem." Odmlčela se, neodvažovala se podívat na Temného pána.

„Ano, pokud vím, tak ještě nemáte stanovené datum? Nebo už snad ano? Severus se nezmínil." Mírně se pousmál, bavil se tím jak je Suzán strašně nervózní. Severus se totiž už vrátil do Bradavic.

„Hlavně se jedná o to, že bychom chtěli mít jen malou svatbu, obřad jen se svědky a potom malou slavnost, kde budete vaše a moje rodina. Žádní známí a nic velkého." Vychrlila ze sebe jedním dechem a potom se zhluboka nadechla.

Tom se usmál. „Klidně a kde byste chtěli mít tu svatbu?" tohle ho moc nezajímalo, spíše Minervu, potřebovala by se něčím takovým odreagovat.

„Já nevím." Podívala se Suzán na Temného pána, pořád držela v rukou šálek čaje a snažila se o něj jako by zahřát.

„Myslím, že já nejsem na toto moc ten pravý, měla bys spíše promluvit s Minervou. Možná by bylo vhodné i jejich rodinné sídlo, na takové svatby je to tam ideální. Ale prosím opatrně na ni, aby se nerozrušila." S menším klepnutím položil šálek na stolek. „Nemusím být pořád přede mnou tak nervózní." Snažil se uklidnit dívku, Severus se s ním kvůli ní pohádal.

„Pane, vadilo by, kdybychom po svatbě nebo i teď bydleli u mě v Londýně na bytě." Mírně se začervenala.

„Pod podmínkou, že nás nevypíšete úplně ze svého života a občas i uvidíme vnoučata, až přijdou." Suzán na něho zvedla překvapený pohled. „No snad si nemyslíš, že jsem takový nelida, abych nechtěl vídat vnoučata, i když ještě nebudou, nebudu se zlobit, kdyby se stalo. Nenamítám." Pronesl klidně. Tento rozhovor byl Tomovi vhod. Jeho mozek může na chvíli se zabývat něčím jiným. Něčím lehčím a normálním. Aniž by se každou vteřinu bál o svou ženu a děti.

„Pojď se mnou Suzán za Minervou. Ta takové zprávy jistě přivítá a můžete spolu plánovat. Aspoň na chvíli přestane myslet na problémy." Pokynul vyděšené dívce a nechal ji jako gentleman vyjít první na chodbu. Oba v tichosti došli až k nim do ložnice, kde bylo veselí. Harryho právě na celé čáře porazila Bella v šachách.

„Neříkal jsi bratříčku, že šachy hráváš?" pohodlně se opřela v křesle.

„Takže tady jste, Máme ještě dvě hodiny do oběda, takže vyklidíme několik pokojů, u síně. Síň necháme až na konec." Sledoval svou ženu, jak se usmívá.

„Dole jste něco našli?" podívala se na muže.

„Jeden průchod, sice je o něm zmínka ve starých svitcích, ale moc si o to neslibuji. Říše-neříše, no jako z pohádek co jsi čítávala dětem." Mírně pokrčil rameny a zmizel i s dvojčaty.

„Suzán, jak se máš, myslela jsem, že máš jít se Severusem?" usmála se Minerva, nečekala, že ji tu ještě uvidí, po tom co ráno odešel Severus.

„Potřebuji s vámi mluvit paní." Povzdechla si.

„Minervo." Opravila ji.

„Paní Minervo." Měla před ní respekt možná ještě větší než před Tomem.

„Ne, prosím Suzán jen Minervo. Připadám si potom moc stará. Myslela jsem, že odjedeš se Severusem, dost mě překvapilo, že jsi tu tentokrát zůstala bez něj." Mrkla na ni.

„Víte, rozhodly jsme se, pro malou svatbu, jen obřad se svědky a potom malá oslava s rodinou. Nic víc, chtěla jsem se pana McGonagalla i vás zeptat, jestli nebudete proti. On řekl, že tohle mám probrat s vámi a ne s ním." Minerva se začala smát.

„Ano, Tom opravdu na nic takového není, jaká má být strategie při boji nebo jak někoho využít to ano. Ale přípravu na svatbu. To se ti fakt povedlo. A víte už, kde by to mělo být?" zeptala se jen tak.

„Právě, že ne. Severusovi je to jedno. Mám něco najít." Povzdechla si nešťastně.

„Co takhle mami na tvém panství je to tam nádherné. Může to být klidně u moře, nebo na loukách za domem. Jen mě mrzí, že já jsem se tam nesměla vdávat." Povzdechla si Bella.

„To je dobrý nápad, ale Suzán to tam musí vidět, potom by se mohla rozhodnout, určitě ne tady, za první to tu hrozí zřícením a za druhé je to tu hrůza. Ale když Tom nechce nikde jinde bydlet." Povzdechla si Minerva.

„Velmi ráda, ale až vám bude líp, Minervo." Minerva se usmála a normálně se všechny tři začali bavit o tom co si Suzán vezme na sebe, kdo všechno přijde apod.

Mezi tím Tonksonovi a Nymfadora s Remusem odešli. Nymf měla službu a Remus něco pro řád, přislíbil, že nic neprozradí ani Brumbálovi ani nikomu jinému.