Eva se Severusem přišli do pokoje Hermiony. Dívka právě pojídala pozdní oběd a při tom se bavila se skřítkou jako by jí byla rovna. Eva při tom zvedla jedno obočí, ale nijak to nekomentovala.

„Hermiono?" upoutal na sebe pozornost Severus. Dívka zvedla pohled a podívala se na oba. Skřítka chtěla odejít, ale Hermionina ruka jí zarazila. Ta dostala podivný pohled.

„Když jsi moje, tak tu zůstaneš." Podívala se v poklidu na skřítku.

„Ano slečno." Pokývalo hlavou malé stvořeníčko.

„Hermiono." Opravila skřítku dívka.

„Jak je sestro? Teta Eva se chtěla na tebe podívat, vidím, že už chytáš i barvu." Dívka se podívala nasupeně na bratra.

„To ti ještě oplatím. Tobě i Belle." Založila si naštvaně ruce pod prsama.

„A copak, sestřičko?" podíval se na ni a postavil na stolek pět lektvarů. „Je dobře, že jsi pojedla, ale nějak málo ne?" zvedl jedno obočí naštvaně.

„A ty jsi neměl taťkovi říkat o Dracovi." Vrčela stejně tak jako Severus. „Co si mám jako vzít na sebe, na to jsi nemyslel? Jak na mě budou reagovat jeho rodiče..." rozhodila bezmocně rukama. Eva se při tom jenom usmívala. Bylo poznat, že lektvary i za tak krátkou dobu dodali dívce aspoň trochu energie, kterou ztratila díky její dceři Caroline, která byla až moc rozmazlována jejím mužem. Pro sebe si povzdechla.

„Klidně pitel od brambor, je mi to jedno, a tyto lektvary teď vypiješ, hned." Podal jí postupně všechny lektvary a dívka házela obdivné grimasy. Přece jenom nebyla zvyklá jako Harry, který byl věčně na ošetřovně. Severus po posledním lektvaru sbalil prázdné lahvičky a odešel. Nechal je tam o samotě.

Hermiona si prohlédla pořádně ženu před sebou. Stála uvolněně a pozorovala dívku.

„Neublížím ti, chtěla jsem se omluvit za svou dceru Caroline. Je až moc rozmazlována svým otcem. Je to jeho miláček." Ženina tvář nabyla smutku. „Chápu Minervu, proč vás dala pryč. Proč vás nevychovávala. Už jen tvůj bratr, tvé dvojče. Je tak nezávazný, bylo úchvatné pozorovat svého muže i jeho bratra, při tom jak Harry vzal obyčejnou vidličku a prostě jedl, ani nůž si k ní nevzal. Prostě jedl jak barbar podle našich společenských konvencí. I já jsem z velmi starého rodu." Přistoupila blíž k posteli.

„Co po mě chcete?" zeptala se nedůvěřivě Hermiona.

„Popovídat si. Jsi podle své matky i otce velmi nadaná dívka. A máte s Harrym kontabilitu magie. Jste všichni tak neuvěřitelně neposkvrnění naší magií." Usmála se na dívku. „Smím se posadit." Ukázala na židli u postele.

„Ano, vy zase jste jako z historického filmu. Snažila jsem se i s Harrym naučit jíst dýkami, ale ani jednomu to moc nejde." Usmála se dívka a nevyřčené prosby skřítky odkývala hlavou, aby odnesla tác s jídlem.

„Severus měl pravdu, měla bys jíst." Dívka se na ni podívala.

„Já vím, ale poslední dobou to nešlo, bylo moc stresu, i školu jsem nezvládala." povzdechla si Hermiona.

„Hermiono, i když jsme kouzelníci, jsme také jenom lidé. Každý má právo na city na lásku a podobné neduhy lidí. Co kdybych ti pomohla s výběrem šatů na večeři." Usmála se Eva. To ale někdo klepal na dveře a pak se pomalu otevřely.

Ve dveřích stanula bledá Minerva McGonagallová.

„Mami." Vypískla Hermiona a zakryla si rukou pusu. Minerva, i když se usmívala, byla bílá jak stěna. Eva se tam taky podívala a hned vstala a podepřela Minervu, kterou dovedla k židli u lůžka.

„Mione, co je ti, nesnědla jsi něco špatného?" položila jí na čelo ruku Eva.

„Ne, Evo, to je v pořádku, došla jsem se podívat na dceru. S bratry to jde jako obvykle." Odfrkla si Minerva a podívala se Hermionu.

„Mami, ale jsi strašně bledá." Minerva jen mávla rukou.

„To je jen ze vzteku, momentálně na sebe štěkají mí bratři s Tomem, zakouzlila jsem salonek, aby nic neproniklo ven ani si neublížili." Povzdechla si flustrovaně.

„Minervo, tohle není jen ze zátěže. Neproklel tě někdo?" starala se Eva a pozorovala svou švagrovou. Minerva jenom mávla rukou.

„Jsem v pořádku, co jste tu probírali, než jsem přišla." Usmála se unaveně.

„Jen Hermiona si dělá starosti kvůli té večeři, přislíbila jsem jí, že jí pomůžu se obléct." Usmála se Eva a elegantně se posadila na kraj postele, aby na sebe viděli.

„Já jsem na to málem zapomněla, Mio, mám pro tebe něco." Minerva rychle vstala, ale musela se chytit opěradla židle, protože se jí zatmělo před očima.

„Minervo, tohle už není normální." Držela ji za paži Eva.

„Je, když ti něco řeknu, slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?" podívala se úzkostně na Evu.

„Minervo, neděs mě." Pomohla jí zase se posadit.

„Neboj se, jen jsem zase těhotná, jenže ještě nevím, jestli si to necháme nebo ne. Prosím neříkej to nikomu, vím, že se chováš, jak se chováš jenom díky mému bratrovi Talmudovi. Jinak jsi úplně jiná. Prosím ani jemu ani nikomu jiné..." jenže ji Eva přerušila.

„Ale Tom by ..."

„Evo, má rodina to ví. Proto Tom nechtěl, abychom jednali." Usmála se na ni.

„Dobře. Jinak blahopřeji, tedy překvapila jsi mě." Usmála se a mírně ji objala.

„Tak a já jdu pro ty věci. Zůstaneš tu s Miou?" Eva jen kývla a Minerva odešla.

Nečekali dlouho a Minerva se vrátila s velkou krabicí, kterou levitovala před sebou.

„Co to je?" zeptala se dívka v posteli.

„Něco co jsi měla dostat až na Vánoce." Usmála se.

Hermiona chvíli nedůvěřivě sledovala velkou krabici, pak se podívala na obě ženy, které se na ni dívali.

„Já nevím co tam je?" zvedla v obraném gestu ruce Eva.

Hermiona opatrně odložila víko. Byl tam papír, viděla nějakou látku. Pomalu to vyndala z krabice a viděla šaty, jenže pod šaty, bylo i prádlo a punčochy s botami. Vše bylo v modré barvě jako blankytné nebe. Šaty byly nahoře světlejší a přecházeli do tmava a kamínky, které byly šaty ozdobené v malých kvítkách znázorňovali hada, jenže na světlé části byly tmavé kamínky a naopak.

„Vau, děkuju mami." Vrhla se Minervě do náručí. „Jsou nádherné, prostě úžasné, ale takové šaty se spíš hodí na ples ne na večeři." Pohladila jemnou látku.

„Mio, oni jsou na ples, na vánoční ples, co tvůj otec každý rok pořádá, k tomu ještě bude i škraboška, ale myslím, že když trochu upravíme ty tvé šaty z minulého plesu, tak si k nim budeš moct vzít tyto boty a aspoň si je trochu rozchodíš." Pohladila ji. „Pomůžeš mi, Evo, prosím." Ukázala ke skříni. Eva na nic nečekala a otevřela skříň.

Vyndávala jednotlivé asi troje šaty, o kterých ani nevěděla Hermiona, že je tu má. Hábity rovnou odsunula, na formální večeři se nehodili. Vytáhla ještě i nějaké sukně, trička a nějaké doplňky.

„Mami, kde se vzaly tady moje věci?" nechápala Hermiona.

„Byla jsem u Grangerových a vše jim vysvětlila. Donesla jsem ti i věci. A Mio Šarlota je těhotná." Pohladila svou dceru. Potom se postavila a přešla k Evě. Obě chvíli prohrabovali věcmi, až Minerva vytáhla plesové šaty světle fialové.

„Nechci nic říkat, ale tohle se nehodí, co tak vzít tuto sukni a třeba tento top s tímto sakem. Pochybuji, že Toma i mého muže by nekleplo, kdyby došla jen v topu." Eva se začala smát.

„Co ty na to? Mio. Vezmeš si k tomu ty boty to nové prádlo." Usmála se Minerva. Eva držela v rukou modrou sukni do A a bílý top s vázáním za krkem. K tomu měla ještě krátké bílé sáčko.

„Chtělo by to ještě i nějaké doplňky, bižutérie by byla nejlepší?" usmála se Eva a pomocí jednoduchého kouzla vše vrátila do skříně. „Tak Hermiono, měla bys ses ještě vyspat, ještě máme čas. Minervo, ty by sis měla taky odpočinout. Mám jeden lektvar, po kterém dostaneš trochu barvu." Minerva ještě políbila Miu na čelo a odešla. Ta si trochu klidná ještě jednou pohladila šaty v krabici a zahrabala se víc do pokrývek.

Na chodbě na ně čekal Tom.

„O svou ženu se už postarám!" zavrčel trochu víc naštvaně Tom. Jeho obličej byl mírně od sazí jako by mu něco vybuchlo do obličeje. Eva skryla smích mírným zakašláním, ale Minerva se ani nesnažila a usmívala se.

„Co se ti stalo, Tome?" podívala se na něj a měla co dělat, aby se nesmála naplno.

„Ty nevíš, ty jsi jako nezačarovala ten salonek, když někdo z nás použije nějaké smrtelné kouzlo, že se nepostaví na hlavu?" vrčel nebezpečně. Eva to nevydržela. Felipina nebyla taková ta byla celkově podřízena svému muži a nikdy mu v ničem neodporovala.

„Tome, Mia teď spí a já si jdu taky odpočinout, potom se pokusím zpacifikovat Harryho a Severuse, tebe doufám nemusím." Políbila ho a zmizela u nich v ložnici.

„Jak to myslela?" nechápal Tom.

„Tak jak to řekla, já jdu zpacifikovat mou rodinu a ještě i švagra. Omluv mě prosím." Tom se nezmohl na nic a raději šel za svou ženou.

„Minervo." Promluvil na hlas Tom v jejich ložnici, když tam ženu nenašel. To ale už vycházela z koupelny bledší, než byla.

„Obávám se, že mi začali těhotenské nevolnosti." Těžkopádně se opírala o futra do koupelny.

„Mionet, proboha, pojď si sednout." Vzal ji do náručí a posadil na postel. „Ty tví bratři by si zasloužili pořádnou Avadu do zad." Vrčel naštvaně. „Je ti špatně z únavy, moc se přetěžuješ. Teď si lehneš a prospíš se dokud..." jenže Minerva mu dala ruku před pusu, aby mlčel.

„Zvládnu to, neboj se a víš, že toto je formální večeře, tak žádný hábit." Přitáhla si ho a políbila.

„Proč ne, v tom se cítím nejlíp." Ukládal svou ženu.

„Protože je to služnost Tome, uvědomuješ si, že naše tři děti byly vychovány jako mudlové a i v kouzelnickém společenství se sluší občas jít bez hábitu. Hlavně na formální večeře, kdy nám naše nejmladší dcera bude představovat možná našeho budoucího zetě." Stáhla ho k sobě do postele. „Už se na mě nezlobíš, a vezmeš si ty černé kalhoty a košili se sakem?" políbila ho.

„To je vydírání." Usmíval se Tom.

„Ne není, jen tak malinké." Znova ho políbila.

V tomto duchu vydrželi nějakou chvíli, dokud se Tom nezvedl, že se půjde vysprchovat před večeří. Mezi tím si Minerva povzdechla. I když jí nebylo ani trochu dobře, vydala se k Severusovi do pokoje.

„Severusi, můžu dovnitř?" ptala se přes dveře, ale trochu ji překvapilo, když jí otevřela usměvavá Suzán.

„Dobrý den, pojďte prosím dál, Severus je v koupelně." Pozvala ji dál, i když Minerva tu měla větší právo být než ona.

„Suzán, nevíš, kde mám..." náhle se zarazil a zíral na svou matku.

„Severusi, co potřebuješ?" usmála se Suzan jako by nic.

„Bílou košili." Dokončil a díval se na matku dosti nerudným pohledem.

„Nečerti se, Severusi, zatím nemáš proč, a jinak na večeři si neber hábit, dojdi, jak normálně chodíš po panství, když jsem tu sami, jen se obleč trochu slušněji. Myslím tím kalhoty a košili. Suzán pro vás to platí též." Už se otáčela k odchodu, když ji zadržela drobná ručka.

„Paní chtěla jsem vám poděkovat, s tím jak jste mi pomohla, ale já tu nic jiného nemám." Ukázala na své oblečení.

„To nebude problém, máš podobnou postavu jako má dcera Nymfadora, pojď, měla by být v pokoji, určitě ti něco půjčí. Severusi a ty se obleč a nepobíhej tu s holým zadkem." Mírně se natočila na syna, který tam stál jen s osuškou kolem boků a ručníkem kterým si sušil své vlasy.

„To je pořád keců." Zaslechly, než se za nimi zavřely dveře.

Přešly o kousek dál, kde předpokládala, že bude Nymfadora, ale ta ve svém pokoji nebyla.

„Tilko?" zavolala Minerva nahlas.

„Ano paní, přejete si." Uklonila se skřítka.

„Nevíš kde je Nymfadora?" skřítka se na ni rychle podívala, jako by kontrolovala v jaké je náladě.

„Slečna Nymfadora je v knihovně i s mladým pánem Harrym. Jste v pořádku paní?" starala se skřítka.

„Už mi bylo líp. Děkuji, můžeš jít." Povzdechla si. Opravdu se jí nepříjemně točila hlava a ten žaludek byl hodně podráždění.

Před knihovnou, která byla až na konci patra, se na chvíli zastavila a chytila se stěny, Suzán se chtěla na něco zeptat, ale Minerva ji zastavila.

„Pojďme." Vstoupila do knihovny a viděla Nymfadoru a Harryho jak na sebe míří hůlkami.

„Co se tu děje!" zvedla trochu hlas, až se oba lekli a Harryho kouzlo narazilo vedle do vázy, kde seděla Bella.

„Nic mami, jen jsem zkoušel jedno kouzlo." Usmál se jako svatoušek Harry, jenže Minervu to neoklamalo.

„Opravdu, tak proč je z pokročilé černé magie?" založila si ruce v bok, teď opravdu neměla náladu něco takového tu řešit.

„Mami prosím, opravdu jsem jenom něco zkoušel, to se učí i na kurzu na bystrozora." Pokrčil rameny jako by nic Harry. Minerva si změřila všechny své tři děti v knihovně.

„Teď to nehodlám řešit, není mi ani tak moc dobře, ale hlavně místo blbnutí byste se měli chystat na večer. Nymfadoro, Bello, vy si vezmete neformální nekouzelnické věci, ty víš přibližně, co myslím Nymfadoro, Harry, tobě oblečení vyberu. Ale teď Nym, mohla bys tady Suzán něco půjčit na sebe, máte přibližně stejnou velikost." Pokynula všem, aby ji následovaly, holky se rozešly a Mionet šla s Harrym do jeho pokoje.

Večeře

Tom Rojvoj Raddle stál v síni na schůze smrtijedů a čekal, až přijdou Malfoyovi přenášečem, které jim poslal. Byly domluvení s Minervou, že on je zavede do jídelny, kde budou už její bratři s rodinami a Bella se Severusem. Minerva měla přijít až po Malfoyových. Už se těšil na výraz Luciuse, až uvidí Minervu.

Nemusel ani čekat dlouho a před ním se objevili tři postavy. Draco měl co dělat, aby to ustál, kdyby se nedržel Luciuse, tak se tu rozplácne jak dlouhý tak široký.

„Drahá Narciso, rád tě opět vidím." Usmál se na ni Tom a políbil jí ruku. On sám byl oblečený v kalhotech a saku. Jak si všiml, i Malfoyovi dodrželi dekorum a opustili své hábity a došli, jak se sluší v lehkém i když velmi kvalitním mudlovském oblečení.

Draco byl z toho všeho hodně nervózní jen před Luciem se snažil chovat jak má.

„Pane?" poklonil se mírně Lucius a Draco ho napodobil.

„Luciusi, Draco, i vás rád vidím, doufám, že dnes večer si všichni užijeme. Má žena dojde až o chvíli později, ještě něco zařizuje. Prosím, pojďte do jídelny." Po podání ruky odešel ze sálu následován Malfoyovými.

Lucius na jedné odbočce chtěl odbočit na druhou stranu, než šel Pán zla.

„Luciusi, jdeme do naší jídelny, kde normálně smrtijedi nemají přístup." Zvedl jedno obočí a při tom bylo vidět, že se velmi dobře baví Luciosovým stresem.

Nešli ani tak dlouho. Došli před dveře, které byly až moc podobné sálu, kde oslavovali vždy se smrtijedy a měli různé plesy. Tom je usadil, ale jak si všiml, nechyběla jen jeho žena a děti ale i Eva.

„Dovolte Malfoyovi, abych vám představil mou rodinu. Severuse a Bellu představovat nemusím, vedle Severuse je Suzán, která prozatím tedy nepatří do mé rodiny." Lucius políbil Suzán ruku, Narcisa s Dracem jenom přikývly.

„Pak tu máme nemladšího bratra mé ženy Augustýna a jeho nádhernou ženu Filipínu a jejich dva syny Osiris a Blastus." Opět se to opakovalo přivítání, kdy Augustýn políbil Narcise ruku. Jeho synové ho napodobili, i když byly o několik let mladší než Draco, ten jen měl co dělat aby udržel svou masku.

„Tady máme Talmuda, staršího bratra mé ženy a jeho ženu, která se někde zdržela, a jejich dvě nádherné dcery. Carolin a Melia." Představil poslední Tom a usadil se na své místo v čele stolu a pokynul Malfoyovým mezi Severuse a Bellatrix. Draco si trochu oddechl, když seděl vedle tzv. své tety. Lucius jenom kývl na Severuse a nijak to moc nekomentoval. Draco se trochu divil, proč mezi ním a otcem je jedno místo volné. Stejně tak vedle tety Belly, který se zdála být už míň šílená. Jen to mudlovské oblečení k ní vážně nepasovalo.

Náhle se z chodby ozval jaký si hluk a potom tam vstoupila vysoká tmavovlasá štíhlá žena.

„A tady máme Evu, ženu Talmuda." Muži se jako jeden postavili. „Děje se něco Evo?" optal se jí Tom.

„Ne jen Severus má jít za svou matkou a pomoc jí." Usmála se a posadila se vedle svého muže.

„Omluvte mě prosím." Pokynul Severus všem a odešel, jen co otevřel dveře, uslyšeli z chodby hádku.

„Evo, proč mám pocit, že se právě teď, se pustily do sebe dvojčata." Promnul si Voldermort unaveně spánky.

„Protože máš jako obvykle pravdu." Usmála se jako by nic a napila se trochu vody.

„Jak moc je to zlé, teto?" zeptala se jako by nic Bella. Malfoyovi jenom zírali.

„Říkal jsem sestře, že neměla děti dávat na výchovu jiným, taková neslušnost. Ani dojít včas neumí." Vrčel temně Talmud, až se jeho děti i synovci s Dracem před jeho hlasem přikrčili.

„A já ti opět opakuji, že se nemáš o tyhle věci starat, Talmude." Zavrčela ode dveří, nikdo jiný než Minerva McGonagallová, teď už i Lucius s Narcisou neskrývali překvapení.

„Tak si ty své spratky vychovej." Oplatil jí stejnou mincí Talmud.

„Co kdyby sis raději vychoval své děti, kdybychom neměli tu návštěvu, tak si to rovnou s tebou vyřídím. Omlouvám se Malfoyovi za zpoždění." Posadila se naproti Toma jako by nic.

„Minervo?" zeptal se zvednutým obočím Tom.

„Co chceš slyšet, že naše nejmladší se pustila do bratra, protože jí omylem natrhl sukni a začali si to vyřizovat ručně." Pohodlně se opřela v židli.

„A..."

„A co, Tome, no že teď Nymfadora a Severus se je snaží uklidnit, hned tu budou." Stáhla obočí k sobě. „Jak se ti tu líbí Narciso, opravdu s tou druhou půlkou hradu by se mělo něco udělat. Slyšela jsem, že jsi se dříve s tímto zabývala." Otočila se jako by nic na Narcisu Minerva.

„Opravdu, to je velmi zajímavá práce, též bych potřebovala něco udělat s naším domem." Nechala se slyšet Eva. Talmud se na ni nebezpečně podíval.

„Ano paní profesorko." Odpověděla ještě překvapená paní Malfoyová.

„Minervo, Narciso, i když jsem tě učila, nejsi už má studentka. Myslím tu část hradu, co mají smrtijedi, je to příšerné." Nakrčila znechuceně nos.

„Mně se to prám líbí." Ozval se Tom.

„Se ani nedivím, a prej po kom je Severus, jen černá, jinou barvu neznáte, nejraději bych vám tu skříň celou vyměnila." Zavrčela stejně temně jako její muž.

„Minerva má pravdu Tome, a když už nějaká barva tak zelená. Ale taková temná." Otřásla se Eva.

„Ještě ty..." to ho náhle přerušilo otevírání dveří. „Takže už konečně jdete?" ozval se syčivě Temný pán.

„Tome, mluv jako člověk." Okřikla ho Minerva.

„Už jdou." Posadil se Severus s Tonksonovou ke stolu.

„Já ti říkám, že to bylo omylem." Bránil se chlapecký hlas, který dívce držel otevřené dveře.

„Udělal jsi to schválně, pak si to s tebou ještě vyřídím, kdybych měla hůlku tak okamžitě." Ozvala se už v jídelně, nikdo jiný než Hermiona Grangerová. Draco jako jediný se postavil, ale rychle si sedl, když pochytil otcův a Voldemortův pohled.

„Luciusi, Narciso i ty Draco, dovolte, abych vám představila své všechny děti. Nejmladší Hermionu a Harryho znáte, pak Nymfadoru, tu jistě znáte taky velmi dobře a Severus, Bellatrix, naši prvorozenou ani představovat nemusím, hlavně tobě Luciusi." Mezi tím se dvojčata posadila a Harry si podložil rukama bradu.

„Harry." Napomenula ho Minerva. Chlapec složil ruce do klína.

„Tak Narciso, co říkáš tomu, že by jsi to tu trochu zvelebila." Usmála se Minerva.

„Mě se pokoj líbí." Ozval se jako by nic Harry.

„Kdybys tu byl, Harry, tak by si věděl, že tvá matka chce zvelebňovat tu část, kde probíhají porady, ne obytnou." Napomenul ho otec, který byl nasupený.

„Promiň." Usmál se a rozhodil rukama.

Draco i Lucius jenom zírali.

„Taková nevychovanost." Ozval se Augustin.

„Jen projevil svůj názor, Augustine." Zavrčela na bratra Minerva. Tom zapleskal a objevil se předkrm.

Předkrm probíhal v poklidu, jen Bella si tiše povídala s Dracem.

„Au, Harry, přestaň do mě kopat a ty Hermiono přestaň kouzlit, nebo ani jeden nebudete kouzlit celý měsíc!" vrčela Minerva naštvaně.

„Mionet?" optal se zájmem Tom.

„Co chceš slyšet muži, že Harry mě tu dobrou čtvrt hodinu kope a Mia kouzlí jako o život?" podívala se přísně na oba, ti se před matčiným pohledem přikrčily.

Eva se mírně usmívala, Severus z ničeho nic měl moc práce se svým předkrmem.

Dál probíhalo jídlo v poklidu, Harry i Hermiona se ani nesnažili používat dýky, což vyvedlo oba Minervniny bratry totálně k šílenství.

„Děje se něco? Strýci Talmude?" optala se Hermiona, když pochytila jeho pohled.

„To vaše chování, jíte jak barbaři." Vrčel znechuceně.

„Promiň strýci, ale rukama nejím a dýky, můžu je hodit po Harrym?" podívala se na svého otce. Ten i pár dalších u stolu se dusili smíchy.

„Hej, jsi mé dvojče Mio, to abych se odstěhoval do Zmijozelu, abys na mě nemohla." Šklebil se Harry.

„Ani omylem!" vyděsil se Severus. Jenže to dostal Harry i Hermiona šílený záchvat smíchu. Pak si pleskly rukama.

„Jo, dostali jsme obávaného profesora lektvarů." Minerva jen zakroutila hlavou.

„Pořád zapomínám, že jste jak jeden." Usmál se Tom nad pošťuchováním svých dětí.

„Myslím, že dezert si dáme už v salonku, co ty na to Tome?" usmála se Minerva. Tom vstal a přešel ke své ženě, kde jí nabídl rámě.

Jak šlechetné, od taťuldy. Ozvalo se Hermioně v hlavě. Je galantnější než ty barbare. Oplatila Harrymu sestra. Draco se natočil k Hermioně, ale byl nesvůj.

„Smím." Podíval se na Severuse, který dělal, že si ničeho nevšiml. Hermiona se na Draca usmála. Schválně se zdržela, aby si mohla s Dracem prohodit pár slov.

Segra, ne že tě najdu s ním v pokoji.

Jdi do prdele Harry Pottere. Poslala mu v myšlenkách a počkala, až v jídelně budou sami.

„Mio?" ozval se nervózně Draco.

„Nevím to moc dlouho. Omlouvám se, ale nesměla jsem nic říct, Brumbál ví, kdo je naše mamka, ale jen u mě a Harryho, jinak nic neví a prosím chraň si myšlenky." Podívala se na něj úzkostně.

„Smím." Přistoupil k ní Draco místo odpovědi.

„Co?" nechápala Hermiona. Jenže Draco ji políbil. Jemně jako motýl, který se jí otře o rty.

„Draco?" podívala se na něj a chytila ho za klopy saka a políbila ho vášnivě. Draco se nenechal pobízet a přitáhl si Hermionu do náručí. Ani jeden netušili, jak dlouho se líbali v jídelně, až je vyrušil hlas.

„Co kdybyste se k nám připojili a v tomto pokračovali někdy jindy ve vší slušnosti?" ozval se klidný hlas Minervy ode dveří. Draco od Hermiony odskočil a divoce dýchal. Mia se otočila na matku.

„Nepozvali jste Draca kvůli tomuto?" s úsměvem na rtech šla k mamince.

„Ne, ale to je jedno, nechci být babičkou a pojďte do salonku, všichni na vás čekají." Podívala se na Draca, který stál jak solný sloup.

Všichni tři se vydali do salonku.

„Takže jsi je našla, Mionet?" usmál se Tom. Což Malfoyovi na pánovi zla hodně děsilo.

„Ano, trochu se zdrželi." Přešla ke svému muži a vzala si o dost větší kus dortu, než měli ostatní. Mia se jenom usmála. Rodina věděla, proč jejich otec se tolik stará o maminku.

Draco se přidal ke svým rodičům a k Severusovi, který se bavil s Luciusem. Nějak ani neměl chuť na dezerty, ale talířek si od matky vzal. I ona věděla, co k té dívce cítí. Sama pak odešla za Minervou a Evou, které už plánovaly, jak by mělo sídlo vypadat. Narcisa se u tohoto rozhovoru velmi bavili, i když se pořád neznatelně dívala po svém muži a Temném pánovi.

Ségra, vy jste jak kdyby vám někdo dal do košile magnet. Ozval se Harry v Hermioniné hlavě.

Že ty jsi takový svatoušek, co ty zmijozelačky, myslíš, že to nevím? Usmála se Hermiona přes celou místnost a ukázala svému dvojčeti fakáče. Pár lidí to pochytilo a bohužel i Temný pán.

„Hermiono!" zaburácel na celý salonek, nálada se náhle změnila.

„Ano, tati." Ozvala se Mia jako by nic.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi tak vulgární?" optal se nebezpečně a přešel přes místnost k dívce.

„Zeptej se Harryho." Vystrčila bradu bojovně. To ti nedaruju, brácha. Zavrčela v duchu.

„A přestaň se domlouvat se svým dvojčetem." Oba se propalovali pohledy.

„Fajn." Založila si ruce jako Minerva a zhlížela na otce.

„Neprovokuj." Tohle bylo na Hermionu moc, ne jen že Harry si z ní dělá legraci, ale ještě i její táta tak to ne.

Chvíli se pozorovali, když se k nim připletla Bella.

„Tati." Snažila se ho zklidnit.

„Žádné tati, ať si to vyřídí s Harrym Bello. Draco, nechceš vidět knihovnu?" Harry i Severus se začali smát, ale pohled rodičů je umlčel. Hermiona čapla Draca a odtáhla ho z místnosti. Nepozastavovala se nad tím, jestli se to někomu líbí nebo ne.

„Nech je, Tome." Zastavila svého muže Minerva. Ten si jen povzdechl a vrátil se k rozhovoru s Talmutem, se kterým se právě bavil o investicích. Nejen v kouzelnickém společenství ale i v mudlovském.

Nikdo si ani nevšiml, že Augustýn se někam ztratil. I když se omluvil Severusovi, že si potřebuje odskočit, to zase nebyl až tak pravda. Chtěl prostě, vědět co dělá ta malá drzá holka, která je až moc nasáknutá mudlama.

I když on byl většinou ten, kdo mlčel, dokázal svého bratra Talmuda tam kam potřeboval nebo se mu to zrovna hodilo. Jenže potíž bylo s Minervou. Ta viděla do celkové politiky hlavně v Anglii a Evropě daleko víc než oni dva. Taky aby ne když byla hlavní správkyní celého jejich majetku. I když byla prostřední, byla to pořád žena a u nich v rodě se drželo, že každá žena, ať už je nejstarší nebo nejmladší oproti jejím bratrům je hlavní správce rodu. Protože je i ta která podrží rod a bude mít dědice.

Augustína tohle dost často vytáčelo. Hlavně to koho si vzala. Nějakého špinavce, i když jeho předek byl samotný Salazar Zmijozel, jako by náš předek nebyl samotný Merlin. Nechápal, co na něm jeho sestra vidí. Filipína sice byla submisivní, což mu zcela vyhovovalo, taky proto si ji vzal. Porodila mu dva zdravé chlapce a tím její hlavní úloha zkončila.

Tedy nepopíral, že by přivítal i nějaké to děvče, protože stejně to je už jedno. Minerva měla jako prvorozenou dívku a ta momentálně se prej pojede vzdělávat do Austrálie, kde by měla celá Minervnina rodina.

Trochu to nechápal, a když zavedli rozhovor po odchodu Minervy na to, proč vlastně až do Austrálie a na co se tolik bojí Brumbála. Tak Tomovi (takové laciné nic neříkající mudlovské jméno) ruply nervy. Až velmi pozdě si všichni tři uvědomili, že i když Minerva vypadá jako by ji dlouho někdo trávil, tak dokázala začarovat místnost tak, že si nemohli ublížit.

Musel taky připustit, že Tom se vyzná velmi dobře ve všech kouzlech, hlavně v obraných a útočných. Dokonce použil jakési kouzlo, při kterém syčel jako had. Oba to tehdy hodně zaskočilo. Věděli od Minervy, že má hadí jazyk, ale když pak slyšeli i toho malého jak si povídá s hady, byly dost překvapení. A teprve Severus – Lektvarový mistr a Mistr magii terra.

Schválně se prošel a šel až k té knihovně. Chvíli za ní poslouchal, ale nic neslyšel. Vešel do ní a ani se nedivil, že tam byl takový klid. Ten malý Malfoy seděl na křesle a Mia na něm. Líbali se. Ale takovým způsobem, div že se navzájem tam nevysvlékli.

Nakrčil svůj horní ret a potichu k nim došel. Když byl u nich oba chytil za límce a vytáhl je na nohy. Oba byly tak překvapení, že Mia dokonce chvíli i lapala po dechu.

„Stýci?" zeptala jako by Augustýna nepoznávala. Za to mladý Malfoy si vytáhl kapesník a utřel si rty, kde měl od Hermiony rtěnku.

„Ne svatý Dyndy. Jistě že já. Jak se opovažujete. První ta scéna u večeře, potom ten salonek. Vy se nechováte jako barbaři, i ti měli trochu soudnosti, vy se chováte jako bezdomovci mezi popelnicemi." Vrčel naštvaně Augustýn. Hermiona od Severuse věděla, že strýc Augustýn je klidný a že se nikdy nijak nevyjadřuje. Sice umí též zvednout hlas, ale není to zas tak hrozné.

Draco se mu chtěl vymanil, ale jak poznal dospělý muž byl i když na svou šlachovitou postavu hodně silný, možná si i pomáhal magií, to nedokázal říct. Chtěl to nějak urovnat, ale jak vidno ten chlap si mlel pořád svoje. Nejraději by ho poslal do horoucích pekel. Jenže ten mužík s nimi z ničeho nic škubl a táhl je z knihovny.

Po celou cestu až dosalonku si něco mumla pod nosem. Přišlo mu, že je zase malé dítě, které seomylem zatoulalo za zahradníkem, otec ho tam načapal. Pro Malfoye to bylo velminepříjemná pozice, jenže teď si spíše dělal problémy s tím, že Mia až mocmění barvy. Jako by jí zase bylo špatně.