Zdravím lidi, zde máte pokračování oslavy.  Pokusím se přidávat každou sobotu, ale nic nezaručuji. Za komentáře a hvězdičky budu ráda. Přeji pěkné čtené. Vinka

3 kapitola

„Strýci Ferdinande." Podal si s ním Lucius ruku, aby dal dětem chvíli na rozhlížení.

„Tak mi je ukažte." Rychle se přivítal s Narcisou a přiblížil se k dětem. „Jak se jmenuješ, chlapče." Sklonil se k Harrymu.

„Harry pane, toto je moje sestra Casandra." Držel dívku za ruku.

„Moc mě těší Harry i tebe rád Casandro poznávám. Kolikáté, že slavíte narozeniny?" podíval se na chlapce, který mu na chvíli dokázal oplácet pohled. Ferdinand se Harrymu líbil. Měl vlasy úplně bílé sepnuté modrou hedvábnou stužkou. Na sobě měl kalhoty se sakem stejné barvy jako stužku ve vlasech, za to jeho košile s rozhalenkou byla čistě bílá. Jenom manžetové knoflíčky na košili měl s tmavým kamenem. Jeho oči byly modré jako studánka, ale byl v nich podivný lesk. Harrymu se celkově líbil.

Harry se trochu nešťastně podíval na strýce a tetu, které prosil, aby mu pomohli, protože nevěděl, co mu má odpovědět.

„Čtvrté narozeniny, strýci Ferdinande." Usmála se trochu Narcisa.

„Tak to jste už velcí. Těšíte se, až se začnete učit?" usmál se na ně, ale když chtěl pohladit Casandru, tak se schovala za Narcisu.

„Musíš ji, strýci Ferdinande, omluvit, ještě nejsou zvyklí na cizí. A kde máš paní Filomenu?" snažila se zachovat klid a doufala, že to Ferdinanda obměkčí. Z Malfoyovi rodiny měl nejvyšší postavení, i když ne přímo v Anglii, ale pro změnu tu zase v Irsku vládl jeho syn.

„Přijde později, ještě se staví pro naši dceru s dětmi a syn by měl s nimi též přijít." Pak se podíval na Luciuse a vyžádal si u něho, že bude s ním potom chtít mluvit. Oba manželé to moc nepotěšilo. „Kde je vlastně Draco?" podíval se dokola a všiml si, že chlapec stál vedle své matky a snažil se tvářit jako jeho otec. To se podle výrazu Ferdinanda moc nezamlouvalo.

Draco k němu napřáhl ruku po vzoru otce.

„Vítám tě strýčku Feed-Fedrnande." Snažil se Draco správně vyslovit jeho jméno, ale moc mu to nešlo. Ferdinand se jenom pousmál nad jeho snahou.

To ale za ním se ozvalo prásknutí a objevil se další členové rodiny. Pro změnu to byla Narcisina sestřenice s rodinou z Francie. Při pohledu na Ferdinanda se zarazila i její muž.

„Strýci Ferdinande." Udělal pukrle a nechala si políbit ruku.

„Též tě rád vidím, Sarino. Jak vidím, tvá rodina se v brzku, opět rozroste." Poukázal na její už zvětšující břicho. Vedle ní se krčili její dva synové.

„Ano a tentokrát to má být holčička." Usmála se. Její muž se prozatím přivítal s Luciusem a Narcisou. Ve vstupní hale ještě stály dobrou půlhodinu, než tu byly všichni hosté, pak se všichni vydali do zahrad, kde celá oslava měla začít. Všichni byly zvědaví na ty dva, ale oni se drželi bokem. Hlavně dívenka, za to Draco si pozornosti a dětí velmi užíval.

Harry se taky několikrát připojil k různým hrám, ale Casandra se posadila k Filomeně a jen seděla. Nikdo nechápal, jak ta ustrašená dívenka si dovolila posadit k Filomeně. Všichni věděli, že jako léčitelka má jedno z nejvyšších postavení a její manžel zase nejvyšší lektvarovědec a hlavní představitel lektvarové komise světa. Byla tato dvojka významnější než samotný Brumbál. A přesto, i když Filomena držela chladný a nepřístupný výraz, tak po rozkrojení dortů si dívenka k ní přisedla.

„Paní Filoméno, omlouvám se, že Vás obtěžuji, jen se chci zeptat Casií, jestli jedla?" žena se podívala na Casandru a ta se přikrčila.

„Jenom dort." Zašeptala, dívenka si začala žmoulat sukýnku a celá se chvěla.

„Casií, musíš pojíst i něco jiného, mám ti něco donést?" zajímala se Narcisa. Bylo jí divně, že zrovna před Filoménou musí shodit svou masku, ale věděla, že jinak s Casandrou nic nezmůže.

„Ty nejíš, dítě? Proč?" přísně sledovala dívenku, která se před nimi krčila.

„Omlouvám se, paní Filoméno. To ti co u nich byly, Casií má trochu problémy." Filoména na ni hodila nebezpečný pohled.

„Ty." Ukázala na skřítka, který šel kolem a nesl šampaňské pro dospělé. „Přines misku kuřecí polévky a ať není moc slaná ani horká." Přikázala, až se skřítek vyděšeně přikrčil.

„Ano paní, jak si přejete." Narcisa se k nim posadila a vzala dívenku za ruku.

„Pšššt. Klid Casií, je to jen polévka." Pohladila ji a vůbec jí nevadilo, že Filoména viděla i její tvář matky. Měla o Casandru starost. Její pobledlý vyděšený obličej svědčil o velké nervozitě a stresu.

„Zase mi bude špatně, už jsem měla dort." Povzdechla si a rychle utřela uplakanou tvář. Po této vědě dívenka se ještě víc schoulila, kdyby ji Narcisa nedržela za ruku tak se stočí do klubíčka.

„Co přesně má za problém? Kdo ji vyšetřoval?" pozorovala Filoména vyděšenou holčičku vedle sebe.

„Náš rodinný lékař a Severus se stará o lektvary, velmi špatně je přijímá. Musí ji Severus vařit speciální, co užívají těhotné ženy a i ty nejsou vždy bez problémů. Mám obavy, že když u těch mudlů hladověli, ji poznamenalo víc než Harryho." Objala holčičku, ale to už jí předával skřítek misku s polévkou, místo Narcisy vzala misku Filoména a podívala se na dívenku.

„Zkusíš sníst pár lžiček a potom se na tebe podívám ano." Dívenka se víc skrčila v náručí Narcisy.

„Nechci další pychání už ne. Prosím." Plakala už naplno.

„Pšš nikdo tě už píchat nebude. Jen ti na bříško položí paní Filoména ruku. Slibuju." Mírně pohupovala s Casií. Díveka se na ni tlačila, jako by jí měla polévka způsobit bolesti.

„Tak zkus tu polévku a pak uvidíme ano." Casií si vzala několik lžiček a potom už nechtěla. Ten trénink, který u ní a Harryho proběhl pod dohledem Narcisi, se vyplatil. I když pořád byla moc malá, už držela lžičku téměř normálně.

„Už nechceš?" podívala se na ni Filomena mírně. Dívenka se ještě pokusila sníst několik lžiček, ale prostě jí to nešlo. Po tvářích ji tekly slzy a měla strach, že se ta přísná paní bude na ni zlobit.

Filoména si před ni dřepla, a aby to nikdo neviděl, jí položila ruku pod tričko. Vnořila se do ní, a když se odtáhla, byla bledší než zahradní židle, které nechali natřít na bílo.

„Děje se něco?" přišel k nim Ferdinand.

„Ano, to děje, u koho byly?" podívala se ostře na Narcisu, která z ničeho nic nevěděla kam se podívat. Casií začala naříkat, ještě víc, protože si myslela, že ji tam chtějí zpět poslat, i když jí teta se strýcem tvrdili, že zůstane u nich za každých okolností. Viděla zase ten temný studený sklep, dívenka se před nimi začala klepat.

„U mudlů, měli jsme problém je najít, když Lillien zemřela." Povzdechla si Narcisa. „Bude v pořádku?" zeptala se, když nabila znovu svou pevnou půdu pod nohama.

„Ne, tohle nespravím ani já, má velmi špatně vyvinuté orgány. Něco jsem spravila, ale víc nezmůžu, aniž bych to ještě víc nezkazila. Za týden se na ni dojdu podívat. Nedávejte ji žádné už lektvary, prozatím, než se její magie ustálí. Zkuste jí dávat lehčí jídla, vyhovovala by jí dieta na žaludek. Nechám u skřítků, co smí a nesmí. Cokoli by si řekla, že chce tak jí to dejte, hlavně když bude jíst.

Drahý jsem zcela při Luciusovi, že je vzal k sobě. Umřeli by tam, hlavně Casandra." Potom se zvedla a šla si s mužem zatančit. Toho využil Lucius a došel se i se Severusem zeptat, co tu chtěli. Narcisa jim vše vylíčila. Winky potom odnesla spící Casandru do postele, která usnula vyčerpáním a zůstala u ní.

** *

O týden později se Filoména dostavila. Po té oslavě se nikdo nedivil, že dívenka byla omluvena. Nyní, ale nejen, že znova prohlédla Casandru, ale nyní se podívala i na Harryho. Narcisa měla pravdu, chlapec opravdu se dokázal lépe srovnat s celou touto situací.

Snažila se Casandře pomoct, co nejvíce, ale víc prostě dělat nedokázala. Celý měsíc se snažila něco pro ni udělat, ale nakonec zasáhl její muž a spojil se Severusem, který byl velmi dobrý přítel jeho synovce Luciuse. Nedivil se, že tak mladý dostal titul ,Mistr lektvarů,.

Filoména si všimla, že dívence ty různé kontroly i když pravidelné, spíše uškodily, než pomohly. Dlouho se o tom bavila s Narcisou a Luciusem, než se shodli na tom, že se pokusí s ní mluvit. Trvalo jí další měsíc, než dívenka se přestala, krčil jen, co přišla do místnosti. Přece jenom, všechna ta léčba nebyla bez bolesti.

Po dvou měsících se Filoména od Casandry dozvěděla, že není dost dobrá a určitě ji pošlou zpět do temného a chladného sklepa.

„Cisso." Došla za ženou do zimní zahrady. „Jak Casandra přišla na to, že ji pošlete zpět?" nebrala si servítky, potřebovala vědět, proč si tohle myslí. Narcisa si hlasitě povzdechla a odložila konvičku.

„Snažíme se jí vysvětlit, že ji nikam nepošleme, jenže ona vidí Harryho, jak se dokázal přizpůsobit a ke všemu nás s Luciusem zaslechla, jak jsme se bavili, že nevíme co s ní. Tak přímo to nebylo řečeno, jen to bylo kvůli tomu, jak Lucius nachytal kluky, když se poprali s kluky od zahradníka. Snažila jsem se, jí to vysvětli, ale jako by mě ani neslyšela." Posadila se a nalila do dvou šálků čaj.

„Rozumím. Vidí v Harrym svůj vzor, ale ona sama se trápí tím, že nikdy nebude tak dobrá. Jsou ještě nějaké jiné náznaky, o kterých bych měla vědět. Nechci sem přivolávat dalšího léčitele, ale Cisso nebudu ti lhát, pokud se to nespraví s jejím jídlem, bude potřebovat víc pomoci a měla by jít se mnou na kliniku do Rakouska." Povzdechla si starší žena.

„To ne, to by ji zabilo." Vykřikla Narcisa.

„Klid, ale pořád je příliš podživená a jestli bude čarodějka, nebo ne to ještě posoudit nemůžu. Její tělo je příliš vyčerpané a psychika." Odfrkla si. „Vím, že děláte oba maximum, ale obávám se, že se její zdraví může spíše zhoršit, než zlepšit." Filomeně nebylo do zpěvu, když musela něco takového vykládat rodičům.

„To ne, neberte mi ji prosím." Narcisa zbledla a zakryla si rukou pusu.

„Nechci ti ji Cisso vzít, jen musíme najít způsob jak ji naučit jíst." Žena před ní se začala hroutit. Filomena ji zachytila a omdlelou Narcisu položila na paravan na kterém seděla.

Nečekala na něčí svolení a hned se do ní vnořila. I ona byla vyčerpaná, ale přesto nebyla na tom tak špatně jako děti. Bylo poznat, že si dělá o dívenku velké starosti, pak však ucítila něco jiného. Mírně se odtáhla a usmála se.

Probrala Narcisu a dala jí sklenici vody.

„Tady, v tvém stavu by bylo lepší, kdybych si Casií vzala na chvíli k sobě. Potřebuješ klid." Usmála se starší žena, která seděla naproti ní na konferenčním stolku.

„Proč byste nám chtěla odebrat Casandru?" zeptal se hlas za Filoménou.

„Jen z toho důvodu, že jste mi měli říct, že čekáte dalšího dědice Malfoyů." Usmála se na překvapeného Luciuse a i na vyděšenou Narcisu.

„Cože?" vyjekal Narcisa a začala se zvedat do sedu.

„Klid Cisso, lež, nebo zase omdlíš." Podívala se na ni přísně Filoména a pohlédla na Luciuse, „takže jste to nevěděli, tak to dovolte, abych vám jako první poblahopřála." Natáhla ruku k Luciusovi.

„Děkuji." Ozval se ještě mimo Lucius.

„Takže, já teď dopravím Narcisu do ložnice a prohlédnu ji pořádně a ty se chlape, vzpamatuj." Praštila ho hravě pěstí do hrudi a pomohla Narcise se zvednout, která byla stále hodně bledá.

V pokoji Casansdry

„Prosím já už nemůžu." Plakala dívenka na posteli.

„Prosím Casií, ještě pár kousků ovoce." Snažila se ji přesvědčit Winky, její osobní skřítka, která pro ni spíše byla kamarádkou, rádkyní.

„Pššš." Hladila dívenku a čekala až se na ni podívá.

„Omlouvám se." Znova se rozplakala. Winky ji vzala do náručí a snažila uklidnit, ale moc se jí to nevedlo.

„Děje se něco?" ozvala se za skřítkou Filomena, která došla zkontrolovat Casandru.

„Omlouvám se paní, je příliš rozrušená, aby dokázala něco víc sníst." Snažila se omlouvám svou chráněnku Winky.

„V pořádku, nech mě s ní chvíli." Pokynula, aby je nechala samotné.

Dívenka se bázlivě krčila v čele postele a sledovala každý pohyb léčitelky, která s ní hodiny seděla a povídala.

„Nechci tě děsit dítě, proč jsi ze mě tak nervózní?" posadila se na kraj postele a mírně se na vyděšenou dívku usmála.

„Pošlou mě pryč, že ano." Přitáhla si své hubené kolena k bradě.

„Ne nepošlou. Jen pojedeš s Narcisou asi na menší výlet." Myslela si, že ji tím uklidní, ale když si všimla ještě vyděšenějšího pohledu a jak se začíná zase škrábat na rukou. Tak ji musela zastavit.

„Nech toho a raději mi řekni, proč nechceš na výlet se svou tetou?" nechala volně na posteli položenou ruku, dívenky se nedotkla.

„Oni mě tam zase pošlou. Chtěla bych zůstat s bráškou, já se snažím jíst. Opravdu." Znova dívence začaly téct slzy.

„Já vím Casií. Strýc nebo teta ti snad řekli něco jiného?" podívala se na ni.

„Prej neví co se mnou." Zafňukala.

„Casií, oni si jen dělají starosti a mají o tebe strach. Chtěla jsem tě pozvat s tvou tetou ke mně. Na týden by ses podívala, kde pracuji a mohla by sis hrát s ostatními dětmi. Proč si tu s nikým vlastně nehraješ?" Casandra se trochu uklidnila.

„Opravdu mě nepošlou pryč?" dívala se nevěřícně.

„Ne nepošlou. Jen si dělají starosti, že málo jíš. Tak co, přijmeš mou nabídku na návštěvu u mě?" zeptala se znova.

„Já nevím, co teta, ona s tím souhlasí?" Filoména se zasmála hlasitě.